Soukromé hodiny s těmi Stínobijci s Eldiary byli... No, zvláštní.
Ke každému žákovi byl přidělen jeden takzvaný účitel, ačkoliv v případě jedů jich moc nebylo, takže byli po dvojicích.
Lokin byl se Sorronem, který byl stejně dobrý v jedech jako on.
Jejich 'učitel' byl starší, vychrtlý vlk se světle zelenou srstí. Vypadal nemocně a hlas měl chrčivý, a Lokinovi už se teď nelíbil, ačkoliv ho trochu litoval.
,,Musíte být připraveni na to, že budete soutěžit proti zkušenějším vlkům, kteří se vyznají v jedech mnohem lépe jak vy," řekl Azahr a probodl je pohledem.
,,Budete se muset naučit rozeznat jedy po čichu, umět je namíchat a spoustu jiných věcí, například vědět, jaké jsou na jednotlivé jedy protilátky," říkal jim Azahr.
Nacházeli se v malé učebně, která se očividně už dávno nepoužívala a skoro nic tu nebylo. Lokin se neustále musel dívat z okna, na zuřivou sněhovou bouři. Dělalo mu to starosti.

,,Takže, ty jsi Lokin?" Zeptala se ho vlčice s bílou srstí, která měla zelenomodrý nádech. Měřila si ho chladným pohledem a Lokin uvažoval, odkud mu je tak povědomá.
,,Počkat, vy jste Anya!" Vykřikl Lokin a málem dostal na místě infarkt. Nejznámější vražedkyně Eldiary!
Anya se chladně ušklíbla. ,,Blahopřeji za tvůj bleskový úsudek," vysmála se mu a Lokin sebou trhl. Proč jí tady pozvali? Měli na škole už tak starosti s vrahy, nestál o dalšího.
Změřila si ho pohledem. ,,Samozřejmě bych byla raději, kdyby mě přiřadili třeba k Edipalovi nebo Alegenovi, protože ti podle všeho aspoň za něco stojí, ale nemám na výběr"
Lokin by si odfrkl, ale neměl na to odvahu. Stál před nejznámější vražedkyní Eldiary!
Anya se chladně usmála. ,,Nebudu tě učit boj přímý a tvrdý, hodící se pro první linii. Ne, naučím tě jak být lstivý, mrštný, tak jako všichni vrahové"

A co se týkalo magie... Tam měl za učitele černého Stínobijce, který skoro nikdy nemluvil a Lokin se ani nedozvěděl jeho jméno. Byl tvrdý a přísný, nikdy Lokina nepochválil.
Nechápal, jak ho mohli umístit v kategorii magie. Měl sice Černou Strážkyní-nebo aspoň podle všeho-ale to neznamenalo že by v tom vynikal. Právě naopak, neustále něco kazil a tentokrát ne proto, že by se v něm magie nechtěla probudit. Naopak, ta byla vzhůru až moc a očividně si dělala do chtěla.
Lokin začínal pochybovat o tom, jestli se vůbec v nějaké kategorii umístí.

Uběhli skoro dva měsíce a ačkoliv chladná rána nezmizela, sníh už nebyl tak obvyklý a každý věděl, že přichází jaro. Lokin nemohl uvěřit, že už je na škole tak dlouho a rovněž nemohl uvěřit, že stále neodhalil vraha. Odehrálo se pár vražd, ale všechny oběti byli zabity Temnými, čili si Lokin domyslel, že vrahové se zabývají něčím jiným. A nejhorší bylo, že nevěděl co má dělat. Chtěl to někomu říct, ale nemohl-kdo by poslouchal obyčejného žáka, hlavně když by obviňoval ředitelku? Musel prostě najít bezprostřední důkaz a pak všechno praskne a on konečně bude moct chodit spát s klidem.
Uvažoval, proč ho ti vrahové ještě nezabili-a to docela často byl někde sám.
Jeho lekce s probíhali dobře a musel říct, že ho to i baví.
V jedech se celkem spřátelil se Sorronem, který sice opravdu nebyl moc mluvný-a Lokin za to byl projednou vděčný-ale celkem si rozuměli. Jak se ukázalo, Sorron byl v jedech mnohem lepší než Lokin, ale celou dobu to nedával najevo.
Když se ho na to Lokin zeptal, vlk mu odpověděl: ,,Nerad bývám středem pozornosti. Navíc, když chceš vyhrát, musí si o tobě ostatní myslet, že nejsi žádná výzva a pak je dost překvapí, když zjistí že ses celou dobu udržel"
Lokin namítl: ,,Ale já jsem přece také tvůj soupeř"
Sorron hned neodpověděl. ,,Pokud ti to nevadí, myslím že dám radši přednost slovu kamarád"
Co se týkalo hodin s Anyou, způsob boje který ho učila, se mu zamlouval mnohem víc, než přímé útoky Aroca. Samozřejmě nebyl ani zdaleka tak rychlý a elegantní jako Anya, ale když smíchal její způsob boje s tím, který ho učil Aroc, zjistil že není zas tak hrozný. Ne, že by si dělal naděje na to, jestli porazí Alegena nebo ne. I když, rozhodně měl větší šanci na tohle, než na porážku Edipala, který byl mnohem lepší bojovník.
A ohledně magie, tam ani nedoufal, že by se umístil. Ne že by byl tak mizerný, ale prostě mu nešla ta magie ovládat a jeho to neuvěřitelně rozčilovalo. V jednu chvíli byl tak mocný, že místo toho aby obklopil stínem malé jablko, pohltil jím celý strom. A jindy byl tak slabý, že se nedokázal proměnit ani ve stínový mrak. Pamatoval si ale, když se poprvé proměnil do Stínové podoby, což pro něj byl úplně šok. Tahle schopnost byla ta, které si Stínobijci nesmírně cenili a on byl hrdý na to, že jí umí. Bylo to podobné stínovému mraku, ale několik odlišností tu stejně bylo. Nemusel se soustředit na to, aby se náhodou nerozplynul do vzduchu. Pohyboval se sice normálně, ale ve skutečnosti byl neskutečně rychlý. Ale největší změna pro něj byla, když poprvé uviděl zlatá vlákna magie. Bylo to hrozně neobvyklé a fascinovalo ho to.
Končil druhý měsíc a do školy přijížděla spousta vlků z Eldiary-většina byli Stínobijci, ale našlo se i pár normálních.
Lokin si uvědomil dvě věci-že se může konečně dozvědět novinky o situaci v Eldiaře a že je tohle dokonalá příležitost pro vrahy. Měla se dokonce pořádat uvítací slavnost, která měla zároveň zahajovat Stínobijeckou soutěž.
,,Není tu těch slavností nějak moc?" Zeptal se Lokin Xalofa, ačkoliv otázku směřoval spíše k Tibessecovi, který si četl. Ne že by se s ním začal bavit, ani písčitý vlk o to nestál, a on nehodlal ustoupit první. Navíc, jeho bývalý kamarád doteď nevěděl, že ho Lokin viděl s Nelvírou.
Xalof pokrčil rameny. ,,Přece jen, tohle je výjimečný rok," řekl a Lokin se nechápavě zamračil.
,,Nějaké kulaté výročí, či co," dodal Xalof, očividně byl stejně dobře informovaný jako Lokin.
Na tu slavnost mohli jenom soutěžící a samozřejmě vlci, kteří přijeli.
Lokin se tam nebude moct s kým bavit, teda s výjimkou Kirtapa a Sorrana-neměl proti nim nic, ale jak už dřív zmiňoval, ani jeden z nich nebyla hovorná bytost.
Lokin by si dřív povídal s Tibessecem, společně by usoudili, kdo vypadá nejhůř, jeho kamarád by mu řekl, kdo ke z jaké části Eldiary a snědli by toho tolik, až by je bolelo břicho. Ale to bylo pryč. Lokin měl pocit, že Tibessec kterého znal, už je dlouho pryč.