Lokin usnul s knížkou na hlavě, což bylo pro jeho přátelé tak divný pohled, že se na něj nejdřív nehybně dívali.
,,Je to Lokin?" Ujišťoval se Gnolis.
,,Samozřejmě," odsekl Kirtap. ,,Ačkoliv jsem ho nikdy neviděl s žádnou knížkou"
Xalof si přečetl její název. ,,Poslední" řekl nahlas. ,,Ví někdo, co to je?"
Všichni až na Tibessece zavrtěli hlavou. ,,Je to příběh o lásce mezi prvním Stínobijcem a Strážkyní"
,,Och, takže Lokin je romantik, co?" Ušklíbl se Kirtap.
,,Jak by ne. Musí vyzkoušet všechny triky, aby získal srdce Nelvíry," řekl Gnolis a nikdo si nevšiml, jak sebou Tibessec trhl a odvrátil pohled.
,,Já jsem vzhůru vy pitomci," zabručel Lokin. ,,A tu knížku čtu, jelikož mě nebaví číst učebnice, a tohle je příběh"
Shodil ze sebe knížku a pohlédl z okna. Nečekaně sněžilo, ale tak hustě, že to bylo jako v den té mlhy.
Lokinovi přejel mráz po zádech, ačkoliv místnost byla příjemně vyhřátá a v krbu plápolal oheň. Vzpomněl si na ten hrozný den, na den kdy se rozproudila jeho výprava za pravdou.
Potřásl hlavou a zeptal se: ,,Nemáme jít na snídani?"
Vlci si vyměnili pohled. ,,Nikdo pro nás nepřišel," řekl váhavě Gnolis a Lokin se na ně nevěřícně podíval.
,,Takže co?" Zeptal se a jeho kamarádi se nechápavě zamračili. ,,Mám hlad," upřesnil Lokin a ušklíbl se.
Naštěstí to uvolnilo celkem napjatou atmosféru v pokoji a Lokin si až teď všiml, že Tibessec někam zmizel.
,,Kam šel Tib?" Zeptal se Lokin a snažil se vyznít neutrálně. Stejně se mu nepodařilo svůj podezíravý tón moc dobře ukrýt.
,,Nevím," řekl Gnolis a rozhlédl se. Očividně Lokin nebyl jediný, kdo si doteď nevšiml, že Tibessec odešel. A ten instinkt, který už mu mnohokrát pomohl, mu radil aby ho šel hledal.
,,Půjdu ho najít," navrhl Lokin. ,,Nesmí se tady potulovat, když tu řádí vrah"
Xalof a Gnolis se chtěli nabídnout, že půjdou s ním, ale Kirtap je zastavil: ,,To snad zvládne sám, ne?" Ušklíbl se, ale nenápadně na Lokina kývl, který na něj vděčně mrkl. Nevěděl, co si Kirtap pomyslel, že má v plánu, ale stejně mu byl vděčný, že odradil Xalofa a Gnolise od toho, aby šli s ním.
Vydal se z pokoje a ačkoliv nebyl jediný, kdo se potuloval po hradě, bylo to divné, vzhledem k tomu, že v tuhle dobu by se měl hrad jen hemžit vlky. Stopoval Tibessecův pach a v duchu se přesvědčoval, že si jeho kamarád šel jenom pročistit hlavu, nebo tak něco-
Najednou zaslechl jeho neslyšitelný hlas, který byl až moc tichý, jakoby nechtěl aby ho někdo slyšel. To Lokina upoutalo, a opatrně nahlédl do místnosti, kde se nacházeli schody na Strážní věž.
Seděli tam Tibessec a Nelvíra, ačkoliv Lokin nedokázal posoudit, jestli je označení sedět, správné. Nelvíra se totiž opírala o zeď a Tibessec byl tak blízko ní, že se dotýkali skoro každou částí těla, a hleděli si do očí.
Lokina z toho pohledu bodlo u srdce, a nechápal proč jsou takhle blízko.
,,Chybíš mi," zamumlal Tibessec. ,,A nelíbí se mi, že tě všichni dávají dohromady s Lokinem"
Lokin sebou trhl, když Tibessec vyslovil jeho jméno s hroznou nenávistí.
Nelvíra si odfrkla. ,,Víš, že se nemáme k sobě přibližovat. Vůdkyně to zakázala"
Tibessec zavrčel. ,,To neznamená, že by se mi to líbilo"
Nelvíra mu olízla hlavu. ,,Neboj," zašeptala. ,,Brzo bude po všem"
Když se k sobě přitulili, Lokin odstoupil jakoby dostal ránu. Nevěřil svým očím. Nelvíra, celé jejich přátelství, vše co k němu cítila jen předstírala! A Tibessec taky!
Lokin se nikdy necítil tak zrazený, a když se vracel do pokoje, ohlédl se do knihovny.
Ach, Odette. Proč tu nejsi?

Když vstoupil do pokoje a Tibessec nebyl s ním, ostatní se na něj podívali, ale on se tvářil jako samotná smrt, takže se radši nevyptávali.
Lehl si na postel a podíval se do stěny. Musí se soustředit na jiné věci, než je láska Tibessece a Nelvíry. Nejdřív musí odhalit vrahy-stále si nebyl jistý, a ačkoliv ho ti dva zradili, nemohl uvěřit, že by byli vrahové. A musí vyhrát tu soutěž, aby Alegenovi ukázal, že svět se netočí jen kolem něj.
Snažil se myslet na tohle, ale jeho myšlenky se točily kolem Nelvíry a Tibessece.
Vzpomínal, jak tomu pískově zbarvenému vlkovi věřil, byl to jeho první kamarád na škole, Tib mu pomáhal při zeměpise a ačkoliv byl někdy neskutečně otravný, měl ho rád.
A Nelvíra? Tu sice neznal tak dobře, ale cítil se s ní dobře a myslel si, že konečně pocítil něco, čemu se říká láska. Byl to on, který jí utěšoval když jí Alegen ublížil. Ne Tibessec!
A pak mu to došlo. Ten žárlivý podtón, který v Tibessecově hlase zachytil, když mluvil o Nelvíře.
Když se jeho duše plnila vztekem, smutkem a pocitem zrady, nevěděl že si kolem srdce staví zábrany, které naprosto změnili jeho důvěřivou povahu.
Takhle se ze starého, dobrého Lokina stal ten, který nikdy nikomu nevěřil.

Vydám ještě jednu kapitolu, protože tahle je kratší 😅