Brzo se před Lesley začali ztvárňovat mlhavé obrysy světle stříbrných vlků. Jak byli čím dál jasnější, jejich stříbrná srst dostala nádechy původní barvy srsti, kterou měli za života. Vyvolaní mrtví se vznášeli kousek nad zemí a zdáli se být vyděšení.
Ačkoliv se v místnosti objevili dvě fialové vlčice, Lokin neměl problém poznat, která z nich je Odette.
,,Kirat!" Vykřikl Xalof a v očích se mu objevili slzy. Vykročil kupředu ale Lesley na něj hrdelně zavrčela-a když na ní pořád svítilo světlo a srst jí zářila, ani Xalof nebyl dost odvážný na to, aby něco namítl. Jen nedočkavě hltal Kirat pohledem.
,,Proč jsi nás vyvolala?" Zeptala se Odette melodickým hlasem a Lokina se trochu dotklo, že mu nevěnovala ani pohled.
Lesley se pousmála. ,,Já sama od sebe bych to neudělala, ale to tihle na vás mají pár otázek"
Lokin předstoupil před duchy a sjel je všechny pohledem. Znal tu jen Odette a z vyprávění Xalofa trochu i Kirat.
,,Chci zastavit řádění toho vraha," vysvětlil Lokin a ačkoliv mluvil, Odette se na něj stále nepodívala. ,,Potřebuji vědět, koho jste viděli, než jste zemřeli"
Když ho mrtví probodli pohledem-a to bylo fakt strašidelné-uvažoval jestli je neurazil, ale už bylo pozdě brát svá slova zpět.
,,A teď se rozhodneš to řešit?" Vyštěkl černý vlk, jeden z těch novějších obětí. ,,Kdyby si pátral dřív, mohli bysme žít"
Tři vlci s ním souhlasili.
Lokin si povzdechl. ,,Já jsem pátral, ale nic jsem neodhalil, až do téhle doby, kdy se mi možná podaří, něco zjistit"
,,Já ti nic říkat nebudu," vyštěkl druhý vlk, tentokrát tmavě fialový.
,,Já taky ne," přidal se tmavě zelený vlk.
,,Jo jako," ukončil to oranžový vlk.
Lokin si je všechny znova prohlédl a najednou mu došlo, že je odněkud zná.
,,Vy jste Alegenovi přátele," poznamenal a podíval se na Xalofa, ale ten se díval na Kirat, takže u něj pomoc hledat nemohl.
Stopa! Čtyři z obětí byli Alegenovi přátele, tím pádem vrahem musel být někdo, kdo ho nesnáší. Nechápal sice, proč je mezi oběťmi také Kirat a Odette, ale měl pocit, že se konečně někam dostává.
,,Byl Rakash kamarád Alegena?" Zeptal se Lokin a čtyři duchové na něj jen rozzlobeně hleděli.
,,Odpovězte mu," vyštěkla Lesley, a ať se jim to líbilo nebo ne, řekli: ,,Ano"
Pět obětí.
Lokin potřásl hlavou. Tohohle pátrání a hledání stop přece mohl nechat, stačilo jen se zeptat, kdo je zabil.
,,Kdo vás zabil?" Zeptal se Lokin.
,,Popravdě mu odpovězte," poručila Lesley.
Kirat se ozvala jako první a při jejím hlasu sebou Xalof trhl. ,,Já... Si nic nepamatuji," přiznala a zatvářila se zkroušeně. Pak se jí ale rozjasnila tvář. ,,Ačkoliv, něco ano. Šla jsem k Nelvíře, donést jí jídlo jelikož už dlouho jsem jí neviděla a pak jsem zaslechla... Takové mocné bušení křídel, jakoby to vydával jeden pták a zároveň více. A pak byla tma"
Poslouchej tlukot jejich křídel.
Další stopa. Teď Lokin věděl, že jsou do toho Temní určitě zataženi. A možná i Nelvíra.
,,A vy?" Zeptal se Lokin ostatních. Schválně se na Odette také nepodíval.
,,To samé," řekli unisono.
,,Nejdřív tlukot křídel a pak tma," dodali tři z nich.
Ale dva-ti kteří měli na sobě otisky těch čelistí, zaváhali. ,,My jsme slyšeli ještě něco," řekl jeden z nich. ,,Samozřejmě se nám zatmělo před očima, ale ještě než jsme zemřeli, jsme slyšeli tři hlasy"
Lokin vytřeštil oči.
,,Co říkali?" Naléhal.
Teď promluvil druhý vlk: ,,Jeden říkal: ,Zabijte je'. To byl asi jejich šéf. A další: ,Já si beru tam toho' a druhý: ,Fajn, tak já zabiju toho' "
Kdyby Lokin nebyl vzrušený z toho, co zjistil, pomyslel by si, že to jsou ty nejhorší věty před smrtí, kterou museli ti dva chudáci slyšet, ale to ho teď nezajímalo. Důležité bylo, že vrahové byli tři. A on má stopy.
,,Odette?" Zeptal se váhavě a vlčice na něj upřela zářivě zlaté oči. Už za života je měla až moc jasné, ale teď skoro svítily.
,,Musíš na to přijít sám," řekla a usmála se. ,,Vzpomeň si na mé rady"
Lesley se zamračila. ,,Odette, odpověz mu," poručila.
Odette zmizel úsměv z tváře. ,,Na mě tvoje rozkazy nefungují, ačkoliv si mě vyvolala. A už je načase, abys nás propustila"
Lesley přikývla, trochu zmatená z toho, že Odette neuposlechla její příkaz, ale Xalof vykřikl: ,,Ne! Já... Chci si promluvit s Kirat"
Světle fialová vlčice se něžně usmála.
Lesley zakoulela očima a všichni kromě Kirat se zase začali měnit v mlhavé podobizny.
Pak řekla: ,,Máš na to chvíli, když totiž odejdu, tak duch vyvolaného za nějakou dobu sám od sebe zmizí"
Xalof přikývl a pak už upíral pohled jen na Kirat.
Lesley na ně kývla. ,,Pojďte, dopřejeme jim soukromí," řekla a jakmile se pohnula, srst jí přestala zářit a místnost se zdála hned o něco tmavší.
Společně vystoupali nahorů do domu a z něho až ven, kdy se Lokin omluvil, že musí sám přemýšlet.
,,Proč bydlíš tady?" Zeptal se Gnolis, zatímco spolu s Lesley procházeli mezi hroby. Vítr jim čechral srst.
Lesley se na ně letmo podívala. ,,Líbí se mi tady," řekla. ,,Občas navštívím služky v hradu, ale jinak bydlím tady. Mám za zády hned moře a když mi chybí společnost, vyvolám si mrtvé"
Z posledních slov se Gnolisovi zježila srst, jelikož o tom mluvila jako o něčem normálním.
,,Takže, asi jsi zvyklá na samotu, že?" Zamumlal a v duchu mlátil hlavou o zem. Zase ze sebe vypustil další inteligentní větu. Lesley ho bude mít za pitomce.
Místo toho mu ale upřímně odpověděla. ,,Ano. Nevadí mi to"
Gnolis uvažoval, jak jejich rozhovor prodloužit, protože už od chvíle, kdy jí tehdy viděl v pokoji služebnictva, se mu zalíbila. Tvářila se jinak a měla jiný postoj než ostatní, což ho zaujalo. A vzápětí zjistil, že je to pohřebačka a umí vyvolávat mrtvé.

Lokin pátral mezi hroby a cítil se trochu provinile, že nešel Odette na pohřeb. Jenže měl jiné starosti, teda co se týkalo odhalení vraha.
Brzo ale její hrob našel. Byl postavený z bílého mramoru a jméno Odette na něm bylo vyryté zlatým, elegantním písmem. Lokin by čekal, že se jí dostane více pocty, nebo aspoň nějaký popis toho, jaká byla nebo co dělala, ale kromě jejího jména tam nic nenašel.
Přišlo mu to nespravedlivé. A taky ho trápilo, že neměl žádné květiny, které by jí dal na hrob, a ani v okolí žádné nerostly.
Povzdechl si a sedl si naproti hrobu. Přemýšlel o všem co zjistil, musel si protřídit myšlenky. Vrahové jsou tři, což jejich pátrání ztěžuje. A podle varování v jeho snech, to bude někdo, komu věří. Jeden z nich byl něco jako šéf a ti dva ho poslouchali. Očividně ovládali Temné, kteří za ně dělali špinavou práci. Zabito bylo osm vlků, pokud dobře počítal. Dvě služky-knihovnice a kuchařka. A Alegenovi přátele.
Kdyby to všichni byli jeho kamarádi, Lokin by pochopil, že je to někdo, kdo ho nemá rád a chce ho zabít. A taky si uvědomil, že se ti vlci bavili i s Edipalem, což mohlo vést k nenávisti proti němu. Ale Lokin nechápal, proč do toho zatáhli ty dvě. Možná něco věděli. Zamyšleně sklonil hlavu. Získal víc stop, než očekával a měl pocit, že už se konečně k něčemu dostal.
Když od hrobu odcházel, z ničehonic se ve vzduchu zhmotnila černá růže ze stínů, která tiše dopadla na mramorový hrob.