Další den ve škole proběhl divně. Učitelky se k němu chovali s tichým odstupem, dokonce i Layla si ho nedobírala tak jako vždy.
A Lokin musel upřímně přiznat, že by byl radši, kdyby si z něj dělala srandu, protože tenhle jejich přístup se mu vůbec nelíbil.
Aspoň že ostatní z pokoje, včetně Nelvíry která ho okamžitě objala, se k němu chovali normálně. Až na Tibessece, ten jakoby se od Lokina z nějakého důvodu úplně odtáhl a Lokin nevěděl proč. Udělal něco? Nebo se Tibessec zkrátka bál jeho magie? Co té se týkalo, měli hodinu venku a Keram se zdál být rozpačitý.
Lokin víceméně nic nedělal, aby náhodou něco nerozbil. Ale když se Keram nedíval, zkoušel to, co dělali ostatní. Zábrany, které dřív blokovali jeho magii, jakoby zmizeli a teď mu šel každý krok tak hladce, jakoby to dělal celý život.
Vytvářel tvary ze stínových provázků, nechával vznést vločky sněhu, které se promíchali s temným stínem a vytvořili něco úžasného.
Teď se chystali spolu s Gnolisem a Xalofem k Lesley, která k jejich smůle bydlela mimo pozemky školy. A tam oni samozřejmě nemohli.
,,Takže půjdeme tajně," rozhodl Lokin.
,,Kdyby nás chytili, můžeš je proměnit v popel," navrhl Gnolis a Lokin s Xalofem ho probodli pohledem.
,,Jen návrh," ušklíbl se Gnolis.
Brodili se sněhem přes široké pozemky školy a z obou stran je svíraly dva lesy. Ten větší byl Hvozd jisté smrti, z jehož názvu byl Lokin hrozně nadšený. Když se na to zeptal Tibessece, jen něco zamumlal a vrátil se ke svým knihám. Ten druhý byl Malý les.
,,Co kdybysme se proměnili do podoby mraků a usnadnili si cestu?" Zeptal se Gnolis a Lokin musel uznat, že je to dobrý nápad. Až na to, že on to nikdy nezkoušel.
Xalofovi to očividně došlo také a určitě si domyslel, že to Lokin bude chtít zkusit.
,,Musím ti k tomu říct pár věcí. V té podobě neslyšíš žádné zvuky, tím pádem se nemáme jak dorozumět. Všechno je černobílé. Bude ti to ubírat hodně sil. A HLAVNĚ, budeš se cítit, jakoby ses mohl rozdělit na milióny částeček, takže se soustřeď, jinak se z tebe stane prach," varoval ho Xalof.
Lokin polkl. Teď se mu do toho moc nechtělo. Ale nemínil vypadat jako zbabělec, tak se nadechl a představil si, co chce udělat.
A pak... Se proměnil. Nebyla to Stínová podoba, ale i tak to bylo neuvěřitelné. Všechno se ponořilo do ticha a detaily se zamlžily a nabraly černobílou barvu. A jak říkal Xalof, musel vynakládat hrozné úsilí, aby zůstal pohromadě.
Jeho dva kamarádi se také proměnili a společně se vznesli do vzduchu a mířili k možným odpovědím.
Brzy přelezli pozemky školy, což poznali podle nízké, kamenné zdi. Chvíli letěli nad širokými loukami a zatímco Malý les pomalu mizel, Hvozd jisté smrti se vedle nich rozprostíral stále.
Najednou pod sebou zahlédli tmavé tečky a Lokin v nich rozpoznal koně.
Popravdě je nikdy neviděl a chtěl zjistit, jak vypadají, ale na to neměli čas. Ale přítomnost koní jim pomohla se zorientovat-tady se nacházejí Koňské pláně. Ostře zabočili až přeletěli přes Zrádnou řeku, která se z té výšky zdála jen jako úzká modrá stužka. Vyhnuli se Bílým horám, ačkoliv Lokin zahlédl jejich vrcholky. Když se ale podíval k obzoru, spatřil moře, ačkoliv bylo daleko.
A po nějaké době se ocitli na kraji ostrova, přesněji na útesu kde se nacházel malý, černý domek. Lokin nemohl uvěřit, že se za tak krátký čas dokázali dostat na Louku mrtvých, která se nacházela na úplně jiné straně než škola. A nejdivnější bylo, že se skoro vůbec necítil unavený.
Začali klesat před dům a pak se proměnili zpátky do vlčí podoby.
Lokin zamrkal, když ticho náhle vystřídalo velké množství zvuků-vlny narážející o útes, vřískot racků...
Gnolis a Xalof vypadali docela unaveně, a Lokin se zamračil. Tak složité to přece nebylo, ne..?
Domek před kterým přistáli byl malý, z černého dřeva a skoro rozbořený. A před ním a kolem něj se nacházeli hroby. Lokinovi z tohohle místa přejel mráz po zádech, což nespravilo ani nezvykle hlasité zakrákání vrány. Všichni tři málem vyletěli z kůže, jak je ten zvuk vyděsil.
,,Makira si nevšímejte," oslovil je nějaký hlas, z čehož dostali dvojitý šok, a otočili se, aby spatřili krvavě rudou vlčici se zlatýma očima. Na rameni jí přistála ošklivá, vypelichaná vrána.
,,Ta zrůda má jméno?" Ušklíbl se Gnolis a očividně si myslel, jak je to dobrý vtip, ale Lesley ho probodla chladným pohledem.
,,Co tu děláte?" Zeptala se a podívala se na Lokina s Xalofem. ,,Nemáte tady co dělat"
Lokin se podíval na Xalofa a rozhodl se to trochu Gnolisovi pokazit. ,,No, tady ten co nazval tvou vránu zrůdou, tě chtěl jenom navštívit, ale my s Xalofem potřebujeme s něčím pomoct"
,,Mrtvé rodiče ani jiné příbuzné na zakázku nevyvolávám," vyštěkla Lesley a Lokin se zarazil.
,,O to ani nestoj-"
,,Vy umíte oživovat mrtvé?" Zeptal se Xalof a Lokin měl chuť praštit hlavou o zem.
Lesley si povzdechla. ,,Oživovat není správné slovo," opravila ho. ,,Dokážu mrtvé, když znám jejich popis a povahu, nebo je jejich tělo blízko mě, na chvíli povolat z říše mrtvých zpět"
Xalofovi se v očích zableskla touha. ,,A proč-"
,,Proč je nevyvolávám jen tak pro někoho?" Napověděla mu Lesley. ,,Tak zaprvé, by tu pak chodili všichni s tím, že chtějí vidět bratrance své tety, kterého ani pořádně neznali. Ale pak jsou tu dva vážnější důvody. Když vlk vidí své ztracené blízké, začne být závislý na tom, aby je viděl furt, chtěl by po mě, abych je neustále vyvolávala. A to se nesmí, vyvolávat mrtvé je velmi nebezpečná magie, a kdyby se něco pokazilo, mělo by to příšerné následky, což je druhý důvod"
Xalof poraženě odvrátil pohled a ačkoliv to Lokin nemohl vidět, v očích se mu zaleskla bolest.
Lesley si povzdechla a chvíli ho sledovala, což Lokin využil a řekl: ,,Ve skutečnosti jsme tu kvůli něčemu jinému. Máš stále těla vlků, kteří zemřeli jako oběti vraha?"
Lesley obezřetně přikývla. ,,Ti starší už jsou pohřbeni, ale těch pět, kteří zemřeli nedávno, budu teprve pohřbívat"
Lokin se zhluboka nadechl. ,,Potřebujeme se podívat na jejich těla"