Tahle kapitola nemá tenhle název jen tak pro nic za nic, takže je tam ukrytá stopa a docela jakože nápadná, tak uvidíme 😈

Protože princezny nepláčou.
Nevěděla, proč jí tak nazval, ale líbilo se jí to.
Nelvíře ta slova zněla v hlavě, když stála na Strážní věži a vítr si pohrával s její srstí. Odvál její slzy pryč a ona se přinutila usmát.
Princezny nepláčou.

V tom všem zmatku jí Lokin zapomněl dát ten dárek, což muselo počkat do zítra. Zůstali tam takhle schouleni k sobě, dokud do koupelny nepřišla nějaká služka a nespatřila je.
Lokin se proto s rozpačitým ahoj vytratil a cítil se jako největší pako. Zamířil do pokoje, vlci už se rozcházel, jelikož slavnost skončila.
Když se ocitl v pokoji, přesně v tu chvíli skončila doba trvání jak Rimiina kouzla tak lektvaru, takže to zase byl on.
,,Zmeškal si celou slavnost," poznamenal Tibessec. ,,A to jsme toho udělali tolik, abysme tě tam dostali"
,,Myslím, že si dnešek užil jinak," zamumlal Gnolis a Lokin ho probodl pohledem.
Neměl náladu se s ním ani z jedním bavit, ne když si potřeboval utřídit myšlenky. Dnes byl opravdu bláznivý den.
Tu noc se mu nezdál žádný sen.

Vrah ještě neskončil.
Tohle stálo velkými, krvavými písmeny na soše Waryena. U jeho nohou bylo aspoň pět vlků a k Lokinově trochu sobecké úlevě ani jednoho z nich neznal.
Bylo to pět Stinobijců, ani jedna služka. V těch útocích nebyla žádná souvislost, nic co by Lokina dovedlo blíž k vrahovi. A popravdě se na to moc nesoustředil, jelikož z nějakého důvodu se mu před očima pořád vybavovala tvář bílé vlčice s fialovýma očima.
Potřásl hlavou. Musí se soustředit. Pokud chce chytit vraha, nesmí postupovat jako na začátku. Předtím to pokazil, ale nyní se musí snažit víc.
Uvědomoval si také, že bude muset zabrat ve všech předmětech, jestli se chce zúčastnit té soutěže. A on chtěl.

O týden později mohli učitelům vypadnout oči z důlků z toho, jak se zlepšil.
V zeměpise mu pomohl Tibessec, společně se učili a kdykoliv se učitelka na něco zeptala bezchybně jí odpověděl.
Layla se neuvěřitelně vztekala z toho, jelikož ho nemohla ztrapnit tím že nic neví.
V jedech se neměl jak zlepšit, takže tam byl stále stejně dobrý jako předtím.
Co se týkalo boje... Xalof a občas i Kirtap mu začali dávat soukromé hodiny. Kirtap nebyl dobrý učitel, byl sice skvělý bojovník, ale neuměl své taktiky a postupy vysvětlit, takže Lokin radši trénoval s Xalofem, který mu vše trpělivě vysvětloval.
,,Sleduj slabiny protivníků," říkal Xalof. ,,Odhal Arocovu slabinu a nebude pro tebe problém, ho porazit"
Nezlepšil se sice nijak výrazně, ale Aroc ho nedokázal dostat na zem, sotva začali souboj.
Magie byla stejný propadák jako vždycky. Ať se Lokin snažil jak chtěl, nedokázal probudit to, co otevřelo očí, když Alegen ubližoval Nelvíře.
S tou se začal vídat skoro každý den, a dárek který jí dal, se jí moc líbil. Byla tam voňavka z vůní růží, nějaká kniha, vyšívaná deka a sladkosti. Všechno to sehnal sám, nebo vyrobil. Při pohledu na ten dárek, se jí rozzářili oči.
Jednou takhle seděli u zábradlí na Strážní Věži, slunce zapadalo a brzo měl jít Lokin na večeři. On byl ale vděčný za každou chvíli, kterou může strávit s Nelvírou. Byl odhodlaný, aby už nikdy neplakala.
,,Proč nežiješ se svými rodiči?" Zeptal se Lokin.
Nelvíra se přestala usmívat, což bylo přesně to co nechtěl.
,,Když se můj otec zamiloval do mé matky, Ajiře, mé tetě se to nelíbilo. Není to zrovna hodná bytost, ale chtěla svým způsobem chránit svého bratra a proto nechtěla, aby se stal družkou Laydi, mé matky. Jak se ukázalo, Ajira měla pravdu a Layda nebyla tam hodná, jak vypadala. Porodila mě, ale pak zabila mého otce. Ajira se jí za to pomstila, zavraždila jí a mě si vzala pod svá křídla"
Lokinovi se na tom příběhu něco nezdálo, ale nekomentoval ho jinak než: ,,To je mi líto"
Nelvíra jen přikývla, pohled upřený do dáli. V očích se jí leskl západ slunce.
,,Já jsem svého otce nepoznal," přiznal Lokin. ,,Moje matka vážně onemocněla a já jí tam kvůli té hrozné škole musel nechat. Nevím jestli pořád žije"
Nelvíra se k němu přitiskla, až jím projelo zachvění. ,,To mě mrzí"
Lokin nikdy neměl žádnou vlčici-s vyjímkou jeho matky-tak blízko a nikdy mu tak nebušilo srdce, jako nyní.
Vtom uslyšel symfonický, jednohlasný tlukot křídel Temných, kteří se k nim přihnali jako stín. Posedali na zábradlí a měřili si Lokina zlýma, barevnýma očima.
,,Jsou to moji strážci," řekla Nelvíra. ,,Nikdy by nedopustili, aby mi někdo ublížil"
Lokin se zamračil. ,,A co na té slavnosti, jak ti ublížil Alegen?"
Nelvíra odvrátila pohled. ,,To bylo něco jiného. Neublížil mi fyzicky"
Neřekla to, ale Lokin si to domyslel. Neublížil jí fyzicky, ale psychicky.
Chystal říct něco, co by jí utěšilo, když najednou Temní zase vzlétli a zamířili pryč.
Lokin se podíval na jejich peří, které po nich zůstalo a ztuhl. Bylo úplně stejné, jaké se vždy našlo na obětech vraha.
,,Děje se něco?" Zeptala se Nelvíra, která si všimla jeho změny.
,,Nic," zalhal Lokin. ,,Vůbec nic"

Když už musel jít na večeři, nenápadně sesbíral peříčka Temných a pak se s Nelvírou mumlavě rozloučil. Zdála se být z jeho nenadálé ostražitosti zmatená a trošku zraněná, ale snažila se to nedat najevo.
Nemohl si připustit, že by Nelvíra mohla být ten vrah. Možná Temní zabijí sami od sebe. Musel si o nich zjistit co nejvíc.
Na večeři se skoro nedotkl jídla, neměl hlad a chtěl se co nejdřív podívat na nějaké důkazy. A poradit se s Xalofem. Slíbil Tibessece, že ho do toho nebude tahat, takže hodlal svůj slib dodržet, ale možná ho bude muset trochu otravovat, jelikož chytřejšího vlka neznal.
Xalof odešel z večeře mezi prvníma a Lokin ho po chvíli následoval. Když vešel do pokoje, uviděl temně šedého vlka prohlížet si obraz, který mu Lokin dal na svátek luyi. Zvedl hlavu, když byl přistižen a Lokin si všiml, že má oči zalité slzami.
Xalof odvrátil pohled a povzdechl si.
Lokin nechápal jeho bolest a nemohl jí chápat, jelikož nikdy žádnou lásku nepoznal. Aspoň zatím.
,,Mám stopy, které by nás mohli dovést k vrahovi,," poznamenal Lokin a Xalofovi se v očích objevil vražedný záblesk. Pomyšlení, že by se mohl pomstít, se mu velmi líbilo.
Lokin rozložil na zem peří. ,,Tahle pírka patří ptákům, kterým se říká Temní. A stejná pírka byla nalezena na každé oběti"
Xalof se zamračil. ,,Temní? O těch jsem v životě neslyšel"

Vrah, nejmenovaného pohlaví, poslouchal za dveřmi. Asi bylo načase, zbavit se Lokina. Nechtěl to dělat, ale také nechtěl aby byli jeho plány ohroženy.

O chvíli později vešel do pokoje Tibessec a bezeslova si lehl ke svým knihám, se zamýšleným výrazem.