,,Doufám, že to výjde," poznamenal Lokin, když kráčel po boku Tibessece a Xalofa na slavnost.
Vypadal a byl cítit úplně jinak. Navštívili totiž Xalofovu dceru Rimiu, která uměla změnit něcí podobu a dokonce i jejich pach. Tohle bylo něco jiného, než pouhé obarvení srsti. Měl nyní trochu jinou stavbu těla, byl velmi vysoký, stejně jako Edipal a srst měl v černé barvě, která se od čumáku až ke špičce ocasu měnila postupně v šedou a nakonec v bílou. Oči měl zářivě zelené, dokonce i hlas mu pozměnila a vůbec nebyl cítit jako Lokin. Stále byl však problém v podobě dvou učitelek, které uměli číst myšlenky. Jenže i ten mu kamarádi pomohli vyřešit. S Tibessecovou pomocí našli v jedné knížce lektvar, který uměl ukrýt mysl před nezvanými hosty. Nějakou dobu jim trvalo, než ho namíchali a párkrát museli požádat Gnolise, aby jim něco ukradl z učebny jedů, ale když měli hotovo, fugnovalo to perfektně. Mělo to trvat několik hodin, tedy dost na to, aby si mohl slavnost pořádně užít.
,,Co když se budou učitelé divit, že mě na téhle škole ještě nezahlédli?" Sykl Lokin.
,,Kdyby se tak stalo, předstírej že si sluha," řekl mu Tibessec.
Vkročili do jídelny, která vypadala úplně jinak.

Výzdoba tam byla pořád, ale všechny stoly odsunuli ke krajům, a bylo na nich poskládané občerstvení.
Hudbu vydávali osamocené nástroje, které hráli podle toho, jak je hudebník s telekinezí ovládal.
Lokin se s rozzářenýma očima podíval kolem sebe. Přicházeli další a další vlci, všichni si povídali a smáli se.
Lokin najednou spatřil něco úplně pro něj šokujícího.
,,V-vidíš to?" Vykoktal s pohledem upřeným na ten ohromný úkaz.
Tibessec beze slova přikývl.
,,Co vám je?" Zamračil se Xalof a podíval se jejich směrem. Pak také užasl.
Stála tam Layla a Keram. To nebylo zas tak neobvyklé, byli to učitelé a tak dále.
Jenže Layla si s ním povídala, od srdce se usmívala a zdála se být opravdu šťastná. To se vůbec nepodobalo té učitelce, kterou Lokin znal.
,,To mě podrž," vydechl a snažil se někde zahlédnout Gnolise a Kirtapa, aby jim to ukázal. Jenže ti nebyli nikde v dohledu, za to si všiml Alegena, který házel čokoládové sladkosti na nebohou služku.
Lokin zavrčel a jeho nálada klesla na bod mrazu.
Vykročil k Alegenovi, aby ho zastavil, ale Tibessec se mu postavil do cesty. ,,Nikdo neví, kdo jsi. A pokud ho seřveš, pozná že si to ty, jelikož nikdo jiný není tak opovážlivý a hloupý, aby se s ním hádal"
Lokin se zamračil. ,,Nemohu se na to jen tak dívat!"
,,Tak se na to nedívej," poradil mu Tibessec a Lokina jeho klidný přístup ohromil. Všichni ostatní Alegena ignorovali. Jakoby to bylo nic. Povzdechl si, a odvrátil se od něj, snažil se najít nějaké rozptýlení, které by odvedlo jeho myšlenky jinam. A to taky našel.
Lokin spatřil, jak do místnosti pomalu vchází Nelvíra, bílá srst se jí doslova třpytila a jasně fialovýma očima nervózně přejížděla po okolí.
Lokin jí dlouho neviděl, když jí navštívil ve Strážní věži, nebyla tam a on nevěděl kde bydlí.
A vzpomněl si, že má pro ní dárek, který zůstal v pokoji. Jak kolem ní proklouzne, aniž by si ho všimla? Pak mu něco došlo a měl chuť praštit hlavou o zeď. Vždyť má jinou podobu, stejně ho nepozná!
Proto bez váhání vyrazil ke dveřím a snažil se na ní nedívat. Musel uznat, že vypadá opravdu krásně, ale zranitelně jak tam jen tak postávala, nervózní a nerozhodná.
To tak nemohl nechat. ,,Jdi tam", řekl jí. ,,A jestli se někdo pokusí ti ublížit, osobně mu ublížím já"
Nelvíra se na něj překvapeně podívala, samozřejmě ho nepoznávala nevěděla s kým mluví. I Lokin sám byl svými slovy překvapený, ale pak bezeslova vyrazil z jídelny do pokoje.
Cestou si nevšiml temného stínu, který mu přeletěl nad hlavou.

Vracel se do jídelny s malým balíčkem v brašně, ale pak spatřil něco, co nechtěl.
Alegen zaměřil svou pozornost na Nelvíru, která se ani nebránila, když jí on a jeho kamarádi házeli do krásně upravené srsti čokoládu.
Lokin tam jenom stál a zuřil. Nikdy Alegena nenáviděl tolik jako nyní.
Vrchol toho všeho bylo, když temný šlahoun zvedl mísu s nějakou omáčkou a vylil jí Nelvíře na hlavu. A nikdo neudělal nic, aby to zastavil, dokonce ani ředitelka, která se na ní ani nepodívala.
Lokin toho měl už tak akorát dost, všechno v něm vřelo zlostí. Nešlo tady o Nelvíru jako takovou-ačkoliv to tomu taky pomohlo, jelikož kdo může být tak krutý, aby ubližoval tak čisté bytosti? Ne, už nedokázal ignorovat Alegenovi věčně výlevy, jeho neustále dokazování moci a jeho dominance nad ostatními.
To co v něm dlouho dřímalo, a to co se stále ne a ne probudit, otevřelo oči.

Ajira zachytila silný proud magie, takový který mohl patřit jen Stínobijci s Černou Strážkyní.
Vydával ho vlk, kterého nikdy neviděla, ale nepochybovala, že je to Lokin v utajení.
Naklonila se k Layle a sykla: ,,Říkala si, že tu Lokin nebude!"
,,Taky že by neměl být," bránila se Layla. Ajira zavrčela. Ta učitelka se nyní zabírala tak moc Keramem, že si očividně ničeho nevšimla. Takže to je na ní, jak jinak.
Hledala důvod Lokinova rozčílení, zatímco všechna světla v místnosti jakoby ztmavla. Musela jednat rychle, než všechno pokazí. Uviděla Nelvíru, která se nechá klidně šikanovat Alegenem a jeho kamarády. To muselo být to, co Lokina tak rozzuřilo.
Elegantně vyrazila k Alegenovi a probodla ho fialovýma očima.
Věděla že jí Lokin propaluje pohledem, ale že jeho zlost začíná slábnout.
,,Alegene, co si myslíš že děláš?" Zavrčela.
Stínobijec nikdy neměl z ničeho a nikoho strach. Ale ona byla vyjímka a dobře si to uvědomovala.
,,Promiňte, paní ředitelko," zamumlal Alegen a sklopil pohled.
Nelvíra na nic dalšího nečekala a vyběhla z jídelny se slzami v očích. Lokin se okamžitě vydal za ní, a jakmile opustil místnost, s ním se vytratila i ta mocná síla. Hrozba zažehnána. Prozatím.

Lokin se rozběhl za Nelvírou, už jen proto, aby jí utěšil. Stále netušil, co se to s ním v tom záchvatu vzteku dělo, ale nyní si byl naprosto jistý, že není bez magie a že bude silnější, než si myslel.
,,Nelvíro!" Vykřikl za mladou vlčicí, ale ona se nezastavila. Lokin však byl v tomhle těle mnohem rychlejší a brzo jí dohnal.
Zastavila se u nohou sochy Waryena, schoulená zády k němu. Krásnou srst měl špinavou, a Lokina její pláč bolel.
Lehl si k ní, ačkoliv ona odvrátila pohled.
,,Neměla jsem tam jít," řekla roztřeseně. Očividně jí nezajímalo, kdo je, nebo to věděla. Tak jako tak, neodehnala ho, což Lokin považoval za dobrý krok.
,,Alegen je pitomec. Měla si s ním vytřít podlahu," zamumlal Lokin. Na tohle utěsňování nikdy nebyl, ale ona vypadala tak vyděšeně, tak bezbranně...
,,Jenže já nejsem tak silná jako on," zašeptala. ,,Jsem slabší než všichni na škole"
,,To není pravda," řekl Lokin ve snaze, aby přestala brečet.
Vstal a poznamenal: ,,Chceš si tu srst umýt?"
Nelvíra se na něj podívala s očima zalitýma slzami. ,,Záleží na tom?"
,,Asi ne, ale budeš se cítit lépe," usoudil Lokin.
Po chvíli váhaní Nelvíra také vstala a po jeho boku, ačkoliv nervózní a rozechvělá, se vydali do koupelny.

Lokin nikdy nebyl v místnostech pro služebnictvo, proto ho překvapilo, že je tu mnohem hezčí koupelna než u nich.
Nacházela se ve vydlažděné místnosti a uprostřed byla prohlubeň, naplněná vodou, ve které se dalo koupat. A aby se zachovala hygiena, voda se poté vypustila a napustila se nová.
Lokin sledoval, jak Nelvíra opatrně sestoupila do vody a začala v ní plavat. Nejdřív váhavě, ale pak si dodala odvahy a dokonce to vyvolalo její úsměv na tváři. Za ní zůstávala všechna špína, kterou na ní Alegen naházel a brzo měla srst zase krásnou a třpytivou.
Lokin na ní mohl oči nechat. Poprvé jí viděl skutečně šťastnou. A navíc nikdy nikoho neviděl plavat.
Nelvíra si všimla, že jí pozoruje a plaše se usmála. ,,Co je?"
Lokin potřásl hlavou a rozpačitě odvrátil pohled. ,,Nic," řekl, když v tom na něj Nelvíra vystříkla vodu. ,,Pojď si zaplavat"
Lokin se zamračil. ,,Neumím to"
Nelvíra se usmála. ,,Tak tě to naučím"
Jak by jí mohl odolat? Zdála se být šťastná a to bylo momentálně to jediné, co chtěl.
Počkali až se vypustí špinavá voda a když tam nebyla žádná, rychlostí blesku se z otvorů napustila další, čistá a průhledná jako sklo.
Nelvíra do ní radostné skočila, zatímco Lokin váhal na břehu. Neměl srst, uzpůsobenou na plavání, akorát se utopí.
,,Já ti nevím," řekl nervózně a namočil tlapku do vody. Otřásl se.
Nelvíra ho ale nenechala vycouvat. Přišla k němu, stále tlapkami ve vodě a jemně ho chytila za zátylek. Lokina z jejího doteku zamrazilo a naokamžik se jí díval přímo do očí, ale to mu už spíš byla zima z toho, jak se ponořil do vody. Nateklo mu do nosu a do očí a v panice se neuměl dostat nad hladinu.
Nelvíra ho ale zase zatáhla za zátylek a on se rychle nadechl vzduchu. Snažil se dostat vodu z očí a nosu, zatímco se Nelvíra smála jeho výrazu.
Lokin si uvědomil že Nelvíra plave o kus dál, takže on je ve vodě úplně sám a netopí se. Váhavými tempy začal plavat po bazéně, dokud mu to na tváři nevykouzlilo úsměv.
,,Vidíš, jde ti to!" Vykřikla Nelvíra nadšeně a pak se zarazila. ,,Jak se vlastně jmenuješ?"
,,Už jsme se setkali," usmál se Lokin a doplaval až k ní. ,,Jsem Lokin"
,,Vypadáš jinak," poznamenala Nelvíra.
,,Layla mi zakázala jít na slavnost a tak jsem se tam musel proplížit v téhle podobě," vysvětlil Lokin.
Nelvíra s plachým úsměvem sklonila hlavu. ,,Díky že si za mnou přišel"
Lokina její slova zahřála u srdce. ,,Měl jsem spíš Alegena na místě rozmačkat, ale tak co se dá dělat. Navíc jeho výraz, když s ním mluvila ředitelka, byl k nezaplacení"
Nelvíra se mu podívala do očí a usmála se. ,,To ano"
Pak zase odvrátila pohled a její úsměv zmizel. Oči jí zvlhly.
,,Co je?" Zeptal se Lokin zmateně. Řekl něco špatně?
,,Nic," vydechla Nelvíra a zamrkala. ,,Jen že-"
Zase se rozplakala a on ani nevěděl proč. ,,Je toho na mě moc," řekla a málem by se utopila, jak se třásla smutkem. Lokin jí vytahnul na břeh a ignoroval mokrou srst.
,,Mám slabou magii, nikdo mě nemá rád a teď ty vraždy," vzlykla a Lokin se k ní váhavě přitiskl. Cítil její rozechvělý dech a to ho naplňovala úzkostí.
,,Bojím se, opravdu se bojím," řekla Nelvíra a zase se rozbrečela.
,,Neplač," zamumlal Lokin, přemožený touhle smutnou situací. Co všechno musela ta vlčice vydržet a konečně dala průchod svému smutku? Plakala každý den, nebo zadržovala slzy a teď to na ní všechno spadlo? Nedokázal si ani představit, jak se cítí. A její smutek ho ničil.
,,Proč?" Zeptala se ho rozechvěle.
,,Protože princezny nepláčou"

Fuj, s touhle kapitolou nejsem vůbec spokojená, ale co se dá dělat 😂