Lokin peříčka posbíral a dal si je do brašny, kterou nosil skoro pořád sebou.
Mohlo to tam ležet už dřív a nebo to mohlo vypadnout Edipalovi.
Tak jako tak, později ty peříčka prozkoumá a zjistí, komu patří.
Vydal se tichým hradem směrem ke knihovně, která byla po smrti Odette všem nepřístupná. Jenže teď nikdo nehlídá, a on měl prostě hrozné nutkání, které ho nabádalo, aby tam šel.

V knihovně to vypadalo stejně jako posledně, snad až na nepřítomnost té hrozné mlhy a tělo Odette tu také nebylo. Ale nikdo se neobtěžoval srovnat rozházené knihy ani uklidit krvavé stříkance na zemi a na stěnách. Dokonce ani neopravili rozbitý skleněný strop a všude leželi střepy.
Lokin popravdě nevěděl, kam má jít, jelikož se tady nevyznal, a tak šel prostě náhodně, bez přímo vytyčeného cíle.
V knihovně bylo neskutečné ticho, které přerušoval jen klapot jeho drápků o podlahu. Některé lampy s kouzelným světlem byly rozbité, takže na mnoha místech neviděl na cestu.
Aniž by si to uvědomil, dostal se k místu s vzácnými, magickými knihami.
Vzpomněl si na tu knihu, která prý byla ukradena. Temná křídla.
Co v ní asi tak bylo?
Když procházel kolem regálů s knihami o magii, všude se vznášela tak silná aura moci, až se mu z toho motala hlava. Proč by vraha zajímala zrovna taková kniha, když je tu bezpochyby mnohem víc mocnějších? Nebo byla zrovna tahle, nejvzácnějších v knihovně?
Tlumeně zavrčel. Potřeboval vědět víc! Jak mohl odhalit vraha, když měl minimální počet stop?
Posadil se k jednomu stolu, aby se na chvíli zamyslel.
Černé pírka. Temná křídla. To musí mít nějakou spojitost. Na žádném těle nebyl žádný pach. Obě obětí se našli v knihovně, ačkoliv Rakash byl pravděpodobně zabit jinde. Jeho sny. Hlas, který ho varoval. Peří v Edipalových věcech a následně nalezená pírka v chodbě, kterou prošel. Edipalovi přetvářky. Ředitelčina lhostejnost.
Dělo se tu něco, co přesahovalo jeho chápání. Potřásl hlavou a zvedl se.
Procházel knihovnou, s úmyslem najít knihy o ptácích. Samozřejmě, to peří vůbec nemuselo patřit ptákům, mohlo také být nějakého opeřeného vlka, ale za zkoušku nic nedá.
Našel malý regál označený nápisem: Ptáci. Přejížděl očima po hřbetech knih a po chvilce uvažování, některé z nich vytáhl a položil je na stůl nedaleko od něj, aby si je mohl přečíst. Na stránky mu svítila zář kouzelných lamp.
Čas plynul, měsíc plul po obloze a v jedné chvíli zalil Lokina chladným, bílým světlem. Nic nenašel, srovnával peří co našel s podobiznou peří v knihách, ale nic.
Začal listovat stránkami, velmi spěšně, aby to urychlil.
Najednou zahlédl přes celou stranu nákres černého pírka. Vypadalo jako přesná kopie toho, které po sobě zanechával vrah.
Projelo jím vzrušení a obrátil pohled na druhou stránku, kde mělo být jméno. Jenže jeho činnost přerušilo táhlé, bolestné vytí, prostoupené tak čistým smutkem a žalem, až ho zamrazilo.
V tu chvíli nepřemýšlel, nechal knihu i peříčka v knihovně a rozběhl se ven, slyšel srdce snad až v uších.
Snad nikdo neumřel... Pomyslel si, ačkoliv tomu sám nevěřil.
Když se dostal z knihovny, běžel slabě osvětleným hradem a nemohl si nevšimnout, že se k němu připojilo několik dalších vlků, dychtících zjistit, co se stalo.
Ocitli se u Strážní věže, přímo u schodů, které vedli k místu, kde Lokin poprvé spatřil Nelvíru.
A právě u těch schodů, leželo bezvládné tělo světle fialové vlčice a nad ní byl plakal Xalof.
Lokin zůstal stát jako opařený, zatímco sledoval, jak jeho spolubydlící nesmírně trpí.
To musí být jeho družka, pomyslel si Lokin omámeně. Teda, byla.
A všude kolem byla černá pírka.
Jak jsem si mohl myslet, že Xalof je ten vrah? Nikdy jsem neviděl nikoho tak trpět. To vytí muselo patřit jemu.
Dopředu se prodrala ředitelka školy, která ztuhla při pohledu na tělo.
,,Další vražda," zamumlala bez emocí a Lokin měl chuť, jí něco odseknout.
,,Rozejděte se všichni," rozkázala ředitelka nemilosrdně a Lokin neochotně vyrazil zpět ke svému pokoji. Cestou potkal Tibessece, který očividně taky vyšel z pokoje, jelikož stál na křižovatce mezi knihovnou a pokoji. Oči měl plné obav. ,,Někdo byl zase zabit, že?" Zašeptal, jakoby se bál, že když to vysloví nahlas, bude další na řadě.
Lokin zachmuřeně přikývl. Tu vlčici neznal, takže se ho to nedotklo jako třeba smrt Odette, ale i tak začínal mít strach. Ředitelce se to vymykalo kontrole a ona si to moc dobře uvědomovala.
,,Byla to družka Xalofa," řekl Lokin stejně tiše, když kráčeli do pokoje.
Tibessec se zatvářil vytřeštěně. ,,No, před chvílí vyšel z pokoje a asi musel najít..."
Lokin se zamyslel. ,,Co by ale dělal u Strážní věže?"
Tibessec pokrčil rameny. ,,Těžko říct. Možná šel po pachu krve"
Lokin potřásl hlavou. ,,Neuhodneš, co jsem našel," řekl. ,,Musím ti to ukázat!"
Místo toho, aby zamířil do pokoje, se obrátil ke knihovně.
,,Ne," sykl Tibessec. ,,Neříkal jsem ti, aby si toho pátrání nechal? Akorát budeš mít problém"
Lokin se zatvářil nevěřícně. ,,Ty opravdu nechceš odhalit vraha?"
Tibessec neodpověděl, ale vyšel s Lokinem ke knihovně, což ho potěšilo.
Kráčeli mezi regály knih až k místu, kde Lokin našel odpověď na to, co je to za peří. Ale čekalo ho nepříjemné překvapení.
Peří i kniha, byli pryč.
,,Co tady hledáme?" Zeptal se ho Tibessece, kterému se z tady té temné atmosféry ježily chlupy.
,,Nechal jsem tu knížku, kde byla podobizna toho peří," řekl Lokin a rozhlédl se kolem, jestli je na správném místě. Ano. Podíval se pod stůl a po okolí. Nic.
Naplnilo ho zoufalství.
,,Vrah se o ní dozvěděl a vzal jí. Jediná stopa je pryč," zavrčel Lokin.
,,Pojďme odtud, nelíbí se mi to tu," poznamenal Tibessec, jenž jakoby neslyšel ani slovo z toho, co Lokin pronesl.
Lokin se s ním nehádal. Dnes už bylo dobrodružství dost a on měl jen pár hodin na to, aby se v klidu vyspal. A pak ho čeká další školní den, stále zahalený ve stínech a tajemství.
Když se vrátili do pokoje, Gnolis s Kirtapem už spali, ale Xalof tiše naříkal. U jeho nohou se choulila mladá vlčice, zatím ani ne dospělá, která musela být jeho dcera.
Lokin se nedivil, že jí dovolili tu být. Po té vraždě.
Chtěl spát, ale ne a ne usnout. Vlastně spálí všichni až na něj a Xalofa.
,,Pomůžu ti," ozval se jeho roztřesený hlas, se špatně potlačovanou bolestí. ,,Pomůžu ti najít toho vraha... A pak ho zabiju"
Lokin neodpověděl, protože stejně věděl, že Xalof ví, že je vzhůru. Ale nemohl se zbavit menšího uspokojení z toho, že má spojence.