,,Tohle není dobrý nápad," zašeptal Tibessec. Uplynul týden od chvíle, co sestavili ten seznam vrahů, a rozhodli se konečně prošetřit Edipala. Jinak Lokinovi utíkal ve škole čas hrozně pomalu. Zeměpis mu nešel, nevěděl kde přesně se nachází Blackstar, nedokázal výjmenovat všechna města Pralesa ani podobné blbosti, za které by mu Akshil pravděpodobně utrhla hlavu. Historii doslova nenáviděl a její učitelku hlavně. Layla mu pila krev jako nikdo. Neustále se do něj navážela, všechno na něj sváděla, dávala mu školní tresty a kdo ví co ještě. Prostě jí neměl rád, její předmět ho nebavil, fakt nepotřeboval vědět, jaký vlk umřel před tři sta lety.
Jedy, ty mu šli docela dobře, a ačkoliv Armen by nedostala cenu učitelky roku, docela si Lokina oblíbila, vzhledem k tomu, že byl skoro z celé třídy nejlepší. Boj byl stále katastrofa, Lokin byl naprosto mizerný a Aroc mu to neustále připomínal, stejně jako Kirtap. Co se týkalo v hodinách magie, no to bylo něco divného. Měl pocit, jakoby nebyl žádný Stínobijec, jelikož zatím nedokázal udělat ani malý stínový šlahoun, natož Stínovou podobu. Ale on cítil, a byl si tím naprosto jistý, že v něm něco dříme a jen to čeká na správnou příležitost.
A každý den měl stejný sen, jako první noc. Hlas mu neustále říkal: ,Davej si pozor, Lokine, komu budeš věřit'
Jakoby se ho snažil varovat.
,,Chceš pomstít Odette, nebo ne?" Zavrčel Lokin. Tuhle větu na něj často používal, když se z toho Tibessec snažil vycouvat. Vlk rázem zmlkl. Blížili k Edipalově pokoji. Předem si zjistili, jestli někdo není uvnitř a pak se rozhodli najít nějaké důkazy.
Kývli na sebe-museli to stihnout do večeře.
Otevřeli dveře a ocitli se v pokoji. Vypadal skoro stejně jako ten jejich, akorát byl mnohem větší a víc působil dojmem, že tu vlci žijí. Ačkoliv, jakoby se tady vznášela taková temná atmosféra.
Měli mnohem lepší výhled než Lokin a ostatní, jelikož ti se mohli dívat tak maximálně na les, zatímco jejich okno mělo výhled na skoro celý ostrov.
,,S kým Edipal bydlí?" Zeptal se Lokin.
,,Nevím," řekl Tibessec a Lokin se na něj úžasle podíval. ,,Ty nevíš?" Byl zvyklý, že mu kamarád odpoví na všechno, na co si vzpomene.
,,Nejsem encyklopedie," odsekl Tibessec. ,,A teď hledej"
Má nějakou špatnou náladu, pomyslel si Lokin. ,,Jak mám asi hledat, když nevím čí jsou čí věci?"
Tibessec mu neodpověděl ale po chvíli řekl: ,,A snaž se to tu hledat tak aby nikdo nic nepoznal-"
Lokin se zarazil, jelikož se probíral věcmi zvlášť čistotného vlka, a rozhazoval je všude kolem. Do čenichu ho praštil Edipalův pach.
,,No jasně, čich!" Vykřikl a Tibessec zasyčel: ,,Pššt!"
Lokin zakoulel očima, zatímco se Tibessec přemístil k němu a společně se probírali Edipalovými věcmi. Byl až přehnaně čistotný.
Lokin najednou zahlédl něco černého. Natáhl se k tomu, ale jeho uši zaregistrovali hlasy a kroky. Někdo přicházel.
Vyděšeně se na sebe s Tibessecem podívali. ,,Pod postel!" Zavrčel Lokin.
,,Odhalí náš pach!" Sykl Tibessec, zatímco se soukali pod něčí postel.
Lokin se v panice rozhlédl kolem sebe a našel něco tak neobvyklého, že málem nemohl věřit svému štěstí. Výtažek z květin. S extra vůni.
Nevěděl, kdo si to pořídil, ale každopádně využil situace. Tibessec pochopil jeho záměr, a jelikož Lokin neměl jak lahvičku rozbít, aby se uvolnila vůně, sám vytvořil temný provaz, kterým sevřel skleničku a mrštil s ní o zem.
Ozvala se rána rozbitých střepů a v pokoji se rozlila neskutečně silná vůně.
Lokin se modlil, aby ti co šli do pokoje neslyšeli to tříštění skla, ale věděl, že to by museli být hluší. Ale aspoň to zakrylo jejich pach.
,,Co to bylo?" Zeptal se nějaký hlas za dveřmi, které se vzápětí otevřeli.
Lokin nevěděl, kdo vstoupil jako první, ale spatřil několik nohou, včetně Edipalových bílých. A Alegenovi.
On tu bydlí Alegen?!
,,No fuj," zavrčel Edipal. ,,To je tvoje Daghte?"
,,Nechápu, co se stalo," přiznal nějaký chladný hlas, který pravděpodobně patřil Daghtovi. ,,Měl jsem to pod postelí, nemohlo se to jen tak rozbít"
,,Nechápu, na co potřebuješ voňavku," uchechtl se nějaký jízlivý hlas, který Lokin nepoznal.
,,Abych necítil tvůj odporný zápach," odpověděl Daght hrubě. ,,Nechce někdo vyvětrat?"
,,A jak asi?" Zavrčel Alegen. ,,Okna nejdou otevřít a dveře otevírat nebudeme, jelikož by si náš pokoj každý spletl s pokojem vlčic"
,,Žádné tady nejsou," poznamenal ten neznámý.
,,Jedna tu je," připomněl mu Daght. ,,Nelvíra"
,,To je ten nejslabší tvor, jakého znám," řekl Alegen. ,,Samozřejmě až po Lokinovi"
Lokin se musel hodně ovládat, aby nezavrčel.
,,Má Modrou Strážkyni," namítl ten neznámý.
,,Ale slyšel jsem, že neumí vůbec nic. V zeměpisu a historii je úplně levý, a o boji nemluvě. Navíc nedokáže se svou magií ani vykouzlit malý stín," řekl Alegen posměšně.
,,Prý mu jdou jedy," zapojil se do rozhovoru Daght.
,,Třeba tě otráví, Alegene," prohlásil neznámý.
Lokin musel uznat, že je to lákavá představa.
,,A nebo já zabiju tebe, Nisyme," zavrčel Alegen.
,,Přestaňte tady diskutovat o Lokinovi a začněte řešit ten odporný zápach," přerušil je Edipal. Z něj si nikdo srandu nedělal, a vzduch v místnosti jakoby zhoustl. Lokin si celou dobu myslel, že Alegen má autoritu. Ale pravý vůdce byl Edipal.
Ozvalo se tříštění skla a dovnitř zafoukal štiplavý vítr.
,,To si teda vyřešil!" Zavrčel Edipal.
,,Aspoň jsem trochu vyvětral," bránil se Nisym.
Lokin si uvědomoval, že čím delší dobu tu stráví, tím větší bude pravděpodobnost, že je objeví. A až se vůně rozptýlí, odhalí jejich pach.
Nějakou dobu bylo ticho.
,,Co si myslíte o tom vrahovi?" Zeptal se Daght. ,,Zajímá mě, jestli to je někdo z vás"
,,Já teda ne," řekl Nisym.
,,Kdybych byl ten vrah, tak nejdřív zabiju Lokina," poznamenal Alegen.
,,Já vrah nejsem, ačkoliv mě to trošku mrzí," odpověděl Edipal.
Na chodbě se ozval hlas, oznamující, že je večeře a oni po chvíli odešli.
Když si byli Lokin a Tibessec jistí, že tu nikdo není, vylezli zpod postele a rozhlédli se.
,,Myslím, že to máme potvrzené," poznamenal Tibessec. ,,Ani jeden z nich vrah není"
,,Jak to můžeš vědět?" Namítl Lokin. ,,Klidně mohli lhát"
Vrátil se zpět k Edipalově posteli. Zahlédl tam přece něco černého.
A brzo našel to co hledal. Malé, černé pírko.