,,Kam to vlastně jdeme?" Zeptal se Gnolis Xalofa, když kráčeli chodbami hradu.
,,Já jdu," upozornil ho Xalof chladně.
,,My jdeme," zopakoval Gnolis. ,,Jsme tady s tebou"
Xalof ho probodl pohledem. ,,Vůbec jsem si toho nevšiml," řekl sarkasticky. ,,Nejsem slepý"
Gnolis se naklonil ke Kirtapovi, se kterým se celkem spřátelil. Včera, když měli volno, totiž spolu s několika dalšími vlky, prozkoumávali celou školu a Gnolis se ochotně bavil s každým. ,,Myslíš, že je vždycky tak protivný?" Zašeptal a Kirtap se uchechtl.
,,A taky nejsem hluchý," poznamenal Xalof a Kirtap zakryl úsměv.
Procházeli dál hradem, stoupali nahorů, kde měli pokoje služebné.
Ocitli se ve velké hale s mnoha dveřmi, na kterých byli napsané různé nápisy.
,,Kuchyně, pokoje, údržba, bla bla bla," ušklíbl se Gnolis, který četl názvy.
Xalof se vydal ke dveřím pokoje a chvíli poslouchal. Ozývali se odtamtud hlasy a občas i smích.
Pak zavyl, aby oznámil svou přítomnost a místnost utichla.
Někdo otevřel dveře.
Gnolis s Kirtapem nakukovali světle fialové vlčici, co jim otevřela, přes rameno.
Chtěli vidět nějaké vlčice, protože ve škole byla jen jedna, kterou nikdy neviděli a učitelky se nepočítali.
Gnolisovi do oka padla krvavě rudá vlčice, která když si všimla, že se na ní dívá, ušklíbla se.
Kirtap se zase naopak musel přemáhat, aby nezabil všechny tmavě modré vlčice v místnosti, a že jich bylo celkem dost. Připomínali mu jeho sestru... Jeho životní vzor... Probudila se v něm touha po jejich krvi, jeho vztek a žal. Potřásl hlavou.
,,Tati!" Vykřikla tmavě fialová vlčice se světlejší spodní čelistí a břichem. Podívala se na ně jasně modrýma očima, které jí zářili úlevou.
Xalof se doširoka usmál a bylo mi očividně jedno, že ho všichni poslouchají. Ale jeho hlavní pohled si zasloužila vlčice, která mu otevřela.
Vlčice se usmála na ostatní: ,,Omluvte mě"
Pak kývla na Xalofa: ,,Pojď za mnou"
Spolu s druhou vlčicí vešli do jiné místnosti.
Gnolis se zářivě usmál na všechny vlčice. ,,No, jak se máte?"
Překvapilo ho, že mu někdo přibouchl dveře před nosem.

,,Rimio, počkej tady chvíli," řekla Kirat, když se zastavila před dveřmi.
Rimia se zatvářila vzpurně, ale jen si odfrkla.
Kirat s Xalofem vešli do malé místnosti, ve které bylo spoustu materiálu na opravu školy.
Jakmile se za nimi zavřeli dveře, Xalof Kirat olízl hlavu. ,,Chyběla jsi mi," zašeptal.
,,Děláš, jakoby jsme se neviděli roky," usmál se na něho, a položila si hlavu na jeho, takže se k němu přitulila.
,,Mě to tak přijde," zakňučel Xalof. Kirat se musela uchechtnout. Když se takhle choval, byl neuvěřitelně roztomilý.
Pak zvážněl, odtáhl se od ní a pohlédl jí do očí. ,,Mám o tebe hrozný strach"
,,Proč?" Zeptala se Kirat a zamračila se.
Xalof odvrátil pohled. ,,Kromě všech těch vlků, které očividně štve nedostatek vlčic," jeho hlas se teď naplnil zhnusením, ale pak zase obavami. ,,Neslyšela jsi o těch vraždách?"
Kirat si povzdechla. ,,Samozřejmě že slyšela, ale mě se nemůže nic stát. Nikam nikdy nechodím, jen do kuchyně a Rimia je se mnou. Navíc je nás tady hodně a to že jsme služky neznamená, že neumíme používat magii"
,,To jsem neřekl," pousmál se Xalof. ,,Ty a nepochybně i ostatní se umíte ubránit. Normálnímu nepříteli. Ale tady ten po sobě nezanechal žádná pach a zabijí krutě..."
Otřásl se.
Kirat se usmála. ,,Ty můj hlupáčku," řekla a olízla mu hlavu. ,,Jak říkám, mě se nic nestane"

,,Nemůžeme to takhle nechat," řekl zničehonic Lokin. Věděl, že by se měl učit, jelikož měli zítra psát test z historie-samozřejmě kvůli němu, jak řekla Layla-ale nějak na to neměl náladu, narozdíl od Tibessece, kterého to očividně uklidňovalo.
,,Co?" Zamračil se nechápavě. Už se blížil večer a za chvíli měli jít na večeři.
,,Musíme vyšetřit, kdo to dělá," prohlásil Lokin a Tibessec na něj nevěřícně hleděl. ,,Ty ses zbláznil, že?" Řekl pomalu.
Lokin se zamračil. ,,Proč bych se měl zbláznit? Prostě nechci vraha nechat dál zabíjet"
Tibessec se posadil. ,,Uvědomuješ si, že ten vrah asi nebude takový amatér? Vždyť podle všeho ses zatím nedokázal ani proměnit do Stínové podoby, jak chceš chytit vraha?"
Lokin přimhouřil oči, při zmíňce o jeho magii. Tak mu to moc nešlo, no a co! ,,Ty nechceš pomstít Odette?"
Výraz na Tibessecově tváři se rázem změnil.

,,Takže, nejdříve musíme sestavit seznam všech vrahů na škole," řekl Lokin. ,,Ty prošetříme první"
Uvažoval, jestli se má Tibessecovi svěřit o svých snech, jelikož očividně s tím souvisely.
,,To nebude těžké," odpověděl Tibessec a když si všiml Lokinového výrazu, upřesnil: ,,Sestavit ten seznam. Znám každého vraha na škole, teda kromě nějakých utajených"
,,Jak?" Zeptal se Lokin.
Tibessec si povzdechl. ,,Byl jsem od přírody velmi zvídavý a sotva jsem nastoupil, zjistil jsem si informace o všech, kdyby náhodou se mě někdo pokusil zabít"
Lokin zavrtěl hlavou. ,,No, tak jdeme na to"
,,Edipal," řekl jako prvního Tibessec. ,,Toho prošetříme nejdřív"
Lokin přimhouřil oči. ,,Co ti tak strašného udělal?"
,,To je jedno," vyhnul se Tibessec odpovědi. ,,Důležité je, že je více než pravděpodobné, že to bude on"
Lokin pokrčil rameny. ,,Jak chceš," soustředil se na papír před sebou a na něm se objevilo Edipalovo jméno.
,,Rozhodně Alegen," poznamenal Lokin.
,,To není vrah," namítl Tibessec.
,,Jestli teď není, tak brzo bude," trval si na svém. ,,A viděl si, jak furt ubližuje služkám? Prostě si myslím, že je to on"
,,No dobře," řekl Tibessec. ,,Nech mě si vzpomenout na dalšího... Alpha"
,,To je kdo?"
,,No, s tím si úplně jistý nejsem, nemám potvrzené, že je to vrah, ale... No, nejspíš ne. Jen mě tak napadlo, jeho že by mohl patřit k urozené rodině v Kalosiru, vzhledem k tomu, že se jim kdysi ztratil syn a jeho srst odpovídá té jejich," rozváděl své teorie Tibessec.
,,Fajn, fajn, tak ho tam nepíšu," uzavřel to Lokin. Jestli to půjde tímhle tempem, tak se nikam nedostanou.
,,Rozhodně Nisym," pokračoval Tibessec. ,,Viděl jsem na něj plakáty s odměnou, jelikož je to vrah"
Lokin přikývl a napsal ho tam.
,,Další..."
,,Xalof," zamumlal Lokin a Tibessec vytřeštil oči. ,,Co?"
,,Četl jsem jeho deník, je to vrah," řekl Lokin a Tibessec vypadal vyděšeně. ,,Bydlíme s vrahem. Skvěle"
Zapsal ho tam.
Pak mu Tibessec nadiktoval ještě pár jmen.
Lokin měl obavy ze dvou věcí-buď někoho vynechali a nebo ani jeden z dotyčných vůbec není vrah.