Lokin musel nějakou dobu čekat, než se davem procpal i on, jelikož místo v první řadě si samozřejmě zabrali Edipal a Alegen.
Lokin by těm dvěma vlkům s radostí vyštěkl do obličeje, že budou pravděpodobně další na řadě-jelikož vrahové je očividně nemají rádi.
Když odešli, Lokin se tam procpal a v tu chvíli zapomněl na vrahy a všechno ostatní. Chtěl najít svoje jméno.
Byli tu kategorie podle předmětů, a jak Lokin čekal, neumístil se ani v zeměpise ani v historii.
Zajásal, když své jméno našel u kolonky s jedy a... Vytřeštil oči. Dostal se do soutěže v boji a magii!
Hledal Alegenovo jméno, které bylo skoro ve všech předmětech, i těch které Lokin ještě neměl. Ale důležité bylo, že má šanci Alegena porazit.
Rozhlédl se po něm v davu a když ho zahlédl, věnoval mu ledový úsměv.

Večeři spořádal velmi skromně, ale ještě než mohl odejít, si ředitelka svolala všechny, kteří byli vybráni. Lokin tam ze svých přátel měl jen Tibessece, se kterým se ale nechtěl bavit a Kirtapa, se kterým se zas tak moc nebavil.
,,Chci vám vysvětlit, jak bude soutěž probíhat," řekla Ajira a Lokinovi se při pohledu na ní obracel žaludek. Měl takovou chuť, všem říct, co je zač, ale nemohl. Zatím.
,,Podle toho do jaké kategorie jste byli vybráni, budete soutěžit proti svým kolegům. Z každé kategorie vyhraje jen jeden a pokud chcete postoupit, musíte se minimálně v jedné kategorii umístit první," vysvětlovala Ajira.
Ta dává výhodu vlkům, jako byl Alegen. Byl vybrán skoro do všeho, takže má větší šanci. Lokin ten jeho samolibý výraz nemohl ani vidět.
,,Ti, kteří vyhrají, se utkají v závěrečné zkoušce. Je mi jasné, že jsou tu ti, co jsou v kategorii zeměpisu nebo historii, ale běhat snad umíte, ne?" Řekla Ajira, ačkoliv to byla řečnická otázka.
To bude nějaký závod?
Jakoby si Ajira přečetla Lokinovi myšlenky-a Lokin doufal že ne-hned dodala: ,,Všechno o poslední zkoušce se dozvíte později"
Na chvíli se odmlčela a probodla pohledem Lokina. Tentokrát neuhnul očima a byla to první ředitelka, kdo se od něj odvrátil, což v něm vyvolalo menší pocit vítězství.
,,V době, kdy bude probíhat soutěž, se nebudete učit. Je mi jasné, že pak budete muset všechno dohánět, ale myslím si, že jste dost schopni na to, abyste to dohnali. Místo výuky u vás budou probíhat soukromé lekce, týkající se kategorií, které jste si vybrali. Samozřejmě vás nebudou připravovat učitelé, ti mají své hodiny, ale vlci z Eldiary, kteří sem přišli na mé pozvání," vysvětlila Ajira.
Kývla na ně. ,,Můžete jít"
Lokin se při odchodu nenápadně připojil k Tibessecovi.
,,Ahoj," řekl mu.
,,Nazdar," zamručel jeho kamarád a Lokina se jeho tón dotkl.
,,Děje se něco?" Zeptal se Lokin a sám za sebe se stydil, jak je hrozný kamarád.
,,Nic, co by tě zajímalo," vyštěkl Tibessec, přidal do kroku a nechal zmateného Lokina samotného na chodbě. Ve skutečnosti sám nebyl, kolem něj procházeli další vlci, ale jejich smích a slova, jakoby se k němu nedostali. Ačkoliv byl v plné chodbě žáků, on se cítil sám.

Místo toho, aby hned vyrazil do pokoje, zabočil do knihovny. Věděl že by tam neměl chodit-sám, ve tmě a ještě když ho chtějí zabít, ale nemohl si pomoct.
Jeho dva nejlepší přátele jsou možná vrahové-nemohl zapomenout, jaký vztah má Nelvíra k Temným a Tibessecovo podivné chování. Potřásl hlavou. Ne, tomu nevěřil.
Nelvíra je moc hodná duše, ta by nikdy nic takového neudělala. To mu připomnělo, že by jí měl někdy zase navštívit.
A Tibessec byl jeho kamarád už od začátku roku, a ačkoliv se choval jako šprt, byl většinou moc milý a klidný. A navíc, proč by zabíjel Odette, když jí měl rád?
Potřásl hlavou. Určitě to má jiné vysvětlení. Ani by se nedivil, kdyby se to Ajira snažil svést na ty dva.
Sotva vešel do knihovny, nemohl uvěřit že to tady pořád nikdo neuklidil a že se nikdo neobtěžoval zamknout.
Procházel mezi temnými regály, kouzelné světlo mu sotva svítilo na cestu a on se jen bezcílně potuloval kolem. Mohl by si zjistit něco o Strážkyních, napadlo ho. Už je tu skoro půl roku a nedozvěděl se o těch podivných vlčicích skoro nic, snad jen to, že označují velikost jejich schopností.
Byla škoda, že se v knihovně nevyznal a musel za sebou nechávat stopy v podobě rozházených knížek, aby se neztratil. Když se jednu chystal hodit na zem, zaujal ho její název: Strážkyně.
Jaká náhoda, že na ní hned narazil. Mohl by si jí vzít do pokoje, ale nechtěl mít na očích Tibessece, takže si radši sednul k lampičce a začal číst.

Historie zvláštních vlčic, které si říkají Strážkyně, je složitá a často si museli historici věci domýšlet, jak byla jejich minulost zmatená.
Pokud někdo touží po faktech, čte tuhle knihu, která je jediná opravdu přesná a nefalšovaná, tím pádem tam nejsou žádné nepravé informace. Ale pokud má někdo rád spíše příběhy, může si vybrat knížku Poslední, která vypráví o poslední Strážkyni v době Waryena, prvního Stínobijce. Ten příběh je samozřejmě založený na pravdě, ale jestli se opravdu stal, to nikdo neví.

Lokin se zamračil. Tak to si musí přečíst. Rozhodně nebyl ten typ, který bude nadšeně hltat knihu připomínající učebnici-to opravdu ne. Místo toho by radši četl nějaký příběh.
Začal hledat v regálech, kde našel tuhle knihu a brzo objevil starou knihu, zašlou léty. Nesla na sobě ten název Poslední.
Lokin se rozhodl vrátit i s oběma knihami do pokoje, nestál o to, aby ho tady někdo přepadl a zabil, a tak rychle vyklouzl z knihovny a vrátil se do pokoje.

Strážkyně vznikli společně s prvními, magickými vlky, což poukazuje na skutečnost, že Blackstar nebyl první vlk s magií. Strážkyně ale byli trochu jiné, než rozrůstající se rod magických vlků.
Strážkyně dokázali své schopnosti skrývat a narozdíl od současných Strážkyň, měli obyčejně zbarvenou srst. Byli to pouze vlčice a nerodili se normálním způsobem-jak, to vědí jen sami Strážkyně a nikomu to nikdy neprozradí.
Strážkyně se začali rozrůstat, jejich moc byla záhadná a nikdo nevěděl, proč tu jsou. Upřímně-k ničemu. Dostáváme se do doby, kdy už vznikla města a na trůn se dostal král, kterému umřela dcera, jelikož Strážkyně odmítli jí ošetřit-nebyli kruté, ale už bylo pozdě, což král odmítal pochopit.
Vydal rozkaz, vyzabít všechny Strážkyně v Eldiaře, jednu po druhém. A tady se dostáváme k té části, která je velmi nejistá a dala podnět k sepsání knihy Poslední.
Byla to krutá doba a nakonec zůstala jen jedna Strážkyně, zbavena své kouzelné moci a která se ukryla v touze, že už nikdy nebude nalezena. A tak přežívala déle, než by měla, stejně jako král-oba měli nesmrtelný věk, což bylo u Strážkyň obvyklé, zatímco ten král to musel mít za magii.
Král věděl o zbývající Strážkyni, ale nepovažoval jí za vážný problém-vzal jí vše, co měla. Moc. Spřízněné zvíře(k těm se ještě dostaneme). A její životní lásku. To byl historicky první Stínobijec Waryen, a když se král dozvěděl o jeho moci a o jeho vztahu s poslední Strážkyni, podařilo se mu ho ovládnout. To poslední Strážkyni, která si říkala Liria, zlomilo úplně a tak se skryla.
To co se stalo poté, jsou jen dohady, které si můžete přečíst v knize Poslední, ale nějak se jim podařilo, navázat spolu podivné pouto. Liria byla první Strážkyně spjata se Stínobijcem a také první Černá Strážkyně.
Od té doby, ať už to byli jejich potomci, nebo se zrodili další jako byla ona, začali vznikat Strážkyně, které byli už od narození svázáni s určitým Stínobijcem a určovali jeho moc podle barvy srsti-bílá, růžová, fialová, modrá a nakonec černá.