Pět měsíců uteklo jako voda, a od vraždy Kirat, nikdo nebyl zabit. Učitele se pomalu začali domnívat, že se vše vrací do starých kolejí, žáci se zase přestali bát chodit na chodby a i Lokin se nechal ukolébat falešnou vidinou bezpečí.
Ve škole se vedl... No, nijak zvlášť zručně. Zeměpis ani historie mu stále nešli, v jedech naopak vynikal a Armen ho neustále vychvalovala. Boj pokračoval stále neúspěšně, ale Lokin se snažil jak to jen šlo. Chtěl se umět bránit, když už v magii byl mizerný. Keram z něj byl zklamaný, vzhledem k tomu že měl Modrou Strážkyni-kterou Lokin také od příchodu do školy ani jednou neviděl-ačkoliv stále cítil, že v něm něco dříme.
Docela se spřátelil s Xalofem, který sice nebyl dvakrát hovorný, zvlášť od smrti jeho družky-a byl div, že z toho nezešílel, jelikož jí opravdu velmi miloval-ale měli podobné názory a Xalof ho v prvních pár měsících udržoval v ostražitosti, když se nic nedělo.
Lokin se ho ale nedávno snažil přesvědčit, že je pravděpodobně po všem a vrah přestal. Od té chvíle s Xalofem nepromluvil, jelikož ten si stál za svým názorem-že vrah se vrátí.
Lokin o tom však pochyboval, dokonce přestal mít ty sny. Konečně měl pocit, že se všechno vrátilo do pořádku.
Podzim se změnil v zimu a na ostrově byla obzvlášť zima, vzhledem k přímořskému podnebí. Lokin kvůli své krátké srsti nenáviděl každou chvíli strávenou venku, ať už padal sníh nebo ne. Neměl ale ani jednu možnost, poznat ostrov lépe, protože nikdy se nedostal za pozemky školy.
,,Chci vám oznámit důležitou věc," řekla jednou ředitelka u večeře.
Lokin se tázavě podíval na Tibessece, jestli jeho chytrý kamarád něco neví, ale on jen pokrčil rameny. Zdál se Lokinovi v poslední době dost roztěkaný, unavený a neopatrný. Prý se mu dokonce zhoršili známky.
Ředitelčin hlas ho zase vrátil do přítomnosti. ,,Někteří z vás už možná ví, že se každých pět let koná soutěž Stínobijců," zvolala a Lokin nastražil uši. ,,Jedná se o několik disciplín, rozdělených od nejlehčí obtížnosti po tu nejtěžší. Budou se odehrávat jak na ostrově tak v prostorách školy a přijede se na vás podívat i několik vážených Stínobijců z Eldiary"
Eldiara. Ta země se mu nyní zdála tak vzdálená... Po té době, co strávil na škole. Neměl žádné zprávy o tom, jak pokračuje válka o trůn ani o jeho nemocné matce. Popravdě na to úplně zapomněl, za což se nyní cítil provinile.
,,Soutěžit budou vybráni žáci z každého ročníku. A kdo vyhraje, dostane zvláštní cenu," dokončila ředitelka. ,,Jestli chcete být vybráni, měli byste se začít snažit. Máte na celou přípravu dva měsíce"
,,Mě určitě pošlou do soutěže zeměpisu," poznamenal Tibessec, když ředitelka skončila a všichni si sdělovali své názory.
,,Já mám možná šanci v jedech," usoudil Lokin. ,,Ačkoliv bych byl radši bojoval a pěkně to Alegenovi natřel"
Jejich vztah se za těch pět měsíců ani zdaleka nezlepšil, spíše naopak. Navzájem si lezli na nervy, Alegen ponižoval služky a jiné vlky jen aby Lokina naštval a ten si z něj zase dělal srandu, když prohlašoval, že Alegen neumí nic jiného, než vyskakovat si na slabší.
,,No jasně," ušklíbl se Tibessec. ,,To by dřív přestala být Layla mrcha"
Zmíněná učitelka se na ně vražedně podívala a oni se rozesmáli. Lokin z ní už neměl zdaleka tak velký strach a ačkoliv ho její školní tresty nebavili, nebylo to nic.

Tu noc se mu poprvé po dlouhé době zdál sen.
,,Lokine..." Zašeptal ten hlas, když se zase ocitl na zasněžené pláni s deštěm krve a peří. ,,Přestal si dávat pozor"
Před jeho očima se zase objevila silueta vlka. Ale něco se změnilo. Tentokrát, před ním vlk neustupoval. Ne, naopak jakoby kráčel k němu.
Když se konečně podoba vlka, toho tajemného původce hlasu vyjasnila, Lokin nemohl uvěřit vlastním očím.
,,Odette!" Vykřikl a zamrkal, jestli to náhodou není přelud.
Fialová vlčice se zlatýma očima vypadala pořád stejně, ale jakoby obrysy jejího těla byli poskládané z hvězd. I její oči byli zářivější než předtím.
Celou dobu to byla ona. Celou dobu to byla ona, kdo mě varoval. Proto mi ten hlas přišel tak povědomý, pomyslel si Lokin.
,,Vrah ještě zdaleka neskončil," zašeptala Odette. ,,Dávej pozor, komu věříš"

Lokin se nechtěl vzbudit, ale neměl na výběr.
Vzbudil se.
Zasténal a měl chuť mlátit hlavou do stěny. Vrah zase zaútočí a on usnul na vavřínech.
,,Víte co je dneska za den?" Vykřikl Gnolis nadšeně. ,,Svátek luyi!"
Lokin překvapeně zamrkal. Vážně? Nemohl by říct, že na to zapomněl-ne když byli všude po hradě ozdoby. Jen zapomněl, že je to dnes.
Svátek luyi byl den, kdy si všichni dávali dárky a každý projednou zapomněl na nenávist. Šlo hlavně o to, strávit čas se svými blízkými. A jelikož on nebyl v Eldiaře se svou matku, musel svátek trávit tady.
,,Aspoň že máme den volna," poznamenal Kirtap. Pak se na ně podíval-všichni už byli vzhůru. ,,Asi si musíme dát dárky, že?"
V pokoji se rozhostilo rozpačité ticho. Ne že by proti sobě něco měli, ale každý si hleděl svého a brali toho druhého jen jako spolubydlícího. Lokin se bavil s Tibessecem a občas Xalofem, Gnolis zase s Kirtapem. Přesto měl dárky jak pro ně tak i pro pár dalších osob, ačkoliv by se radši vyhnul jejich rozdávání.
Venku lehce padal sníh a Lokin byl rád, že je uvnitř a v teple, vydávající oheň v kamnech.
,,Tak já začnu," řekl Gnolis, když se nikdo neměl ke slovu. V očích se mu zablesklo. Chvíli se přehraboval ve svých věcech, dokud nevytáhl čtyři balíčky, každý jinak zabalený.
Pomocí magie je nechal vznést do vzduchu a podal je ostatním.
,,Hej, to je moje učebnice!" Vykřikl Tibessec, když rozbalil dárek, který ve skutečnosti tak jako tak patřil jemu.
,,A to je můj deník," zavrčel Xalof.
,,Neboj, nečetl jsem ho," řekl Gnolis s úšklebkem. ,,Nebo aspoň ne celý"
Xalof vypadal, jakoby ho chtěl na místě zabít.
,,Proč nám dáváš něco, co stejně patří nám?" Zeptal se Lokin a odložil svou učebnici historie, kterou tak dlouho hledal. Layla mu dala hned několik trestů za to, že jí nepřinesl.
,,Protože jsem byl tak laskavý a vrátil jsem vám věci, které jsem si mohl nechat," zazubil se Gnolis a Lokin obrátil oči v sloup.
,,Já pro vás nic nemám," prohlásil Kirtap bez obalu. Lokin ani nic jiného nečekal, ten vlk rozhodně nebyl sluníčko světa.
Tibessec upřímně řekl: ,,Já mám jenom pro Lokina"
Lokin se překvapeně podíval na balíček, který mu Tibessec dal a když ho rozbalil, musel se ušklíbnout. Knihy o zeměpise.
,,To, aby ses konečně zlepšil v tak skvělém předmětu," vysvětlil Tibessec a Lokin na něj kývl: ,,Díky"
Snažil se zakrýt smích, ačkoliv Gnolis tak úspěšný nebyl a rozesmál se na celé kolo.
Lokin se k němu po chvíli přidal a i Kirtap se pobaveně šklebil.
,,Co je?" Zeptal se Tibessec zmateně, což vyvolalo ještě větší záchvat smíchu.
Když se uklidnili, přišla řada na Xalofa. Ten jim všem daroval dřevěné sošky, které znázorňovali jejich podobu.
Lokin si prohlížel svou až neuvěřitelně přesnou podobiznu, která dokonce měla i šedou srst a jantarové oči.
Zbýval už jen Lokin, který všechny věci vytáhl a rozložil je na zem.
,,Ten je pro tebe," ukázal Lokin na největší zabalený dárek a podíval se na Xalofa. Ten si ho vzal a opatrně rozbalil. Oči se mu zalily slzami, když před sebou spatřil obraz Kirat.
,,Viděl jsem jí jen letmo, ale lépe jsem si zjistil jak vypadala a tak jsem stvořil toto," řekl Lokin rozpačitě a doufal že tím Xalofovi akorát neublížil.
,,Děkuju," zašeptal vlk téměř neslyšně a dál si prohlížel podobiznu své družky.
Lokin ukázal na další dárek, který byl pro Tibessece. Když ho vlk rozbalil, rozzářili se mu oči nadšením a úžasem.
,,Kde jsi to vzal?" Vydechl jeho kamarád, když spatřil vzácnou mapu staré Eldiary-té, kdy ještě nebyla města. Byla tak dopodrobna provedena, že by Lokin věřil, že by stačilo jen projít skrz a dostal by se do jiné doby.
,,Učitelka jedů mi pomohla při přemlouvání Akshil, která mi to nakonec dala," vysvětlil Lokin, potěšený jeho radostí.
,,Díky," řekl Tibessec stále úžasle.
Kirtapovi dal tmavě modrý amulet, na kterém byla vyřezaná vlčice. Vlk se pokusil o úsměv, ale Lokin spatřil v jeho výrazu smutek. Snad něco nepokazil.
,,A teď ty," ušklíbl se Lokin a Gnolis si vzal poslední dárek.
Byl to náramek, který mladý zloděj neustále nosil na pravé tlapce, a který mu Lokin nenápadně ukradl.
,,Jak jsi to dokázal?" Vydechl Gnolis nevěřícně a Lokin se jen zazubil. Bylo mu jasné, že si nyní získal zlodějův obdiv.
Poprvé se bavili jako přátelé, všichni spolu až do chvíle, než nějaká učitelka prohlásila, že je snídaně.