Kola chodila k Emalfovi každý den, vymýšlet písničku.
Když jí měli hotovou, začali zkoušet.
Emalf na to malé vlče byl hrdý, nebylo už tak neposlušné a nepištělo pokaždé, kdy ho vidělo.
Uvědomil si, že jí má rád, i když byla občas docela otravná a mluvila z cesty.
Přesto měla talent, to nemohl popřít a z jeho pomocí byla lepší a lepší.
A on nabíral na známosti a slávě. Každý ve městě už věděl kdo je Emalf a že učí zpívat vlče. Několik matek ho dokonce prosilo, aby učil i jejich vlčata, za docela vysoký plat, ale Emalf odmítl.
I když měl Kolu rád, nestál o to, aby mu jich po pokoji pobíhalo deset.
Navíc, když bude nedostupný, budou ještě více zvědavější.
,,Kdy to zazpíváme ostatním?" Zajímala se Kola, po skončení jedné z hodin.
,,Až to budeš umět perfektně" odpověděl Emalf a vlče se ohradilo: ,,Já to umím perfektně!"
Emalf se ušklíbl. ,,Sni dál"
Kola se zamračila, ale hned se zase usmála, jelikož byla na jeho ego zvyklá.
,,Jednou budu lepší než ty" popichovala ho a Emalf nesouhlasně zavrtěl hlavou. ,,To sotva" namítl, ale trochu ho to zarazilo. Pochyboval, že by ho to vlče mohlo nahradit, ale obavy měl.
,,Dneska jsme skončili obzvlášť pozdě" řekl Emalf. ,,Radši tě doprovodím domů"
Kola se rozzářila a když vyšli ven, neustále se mu pletla pod nohy, takže o ní Emalf několikrát málem zakopl.
Musel se tomu zasmát.
Paprsky zapadajícího slunce ozářily střechy budov a Emalf musel uznat, že je to krásný pohled.
Skoro nikoho nepotkali, což mu přišlo podezřelé. I po setmění se tu často toulala spousta vlků, hlavně těch Alfa.
Nelíbilo se mu to a měl nepříjemný pocit.
,,Emalfe?" Ozvala se Kola, která si očividně ničeho nevšimla.
,,Hm?" Zeptal se Emalf nepřítomně.
,,Mám tě ráda" zavrněla a přitulila se k němu.
Emalf jí udiveně sledoval, a pak malému vlčeti olízl hlavu. Cítil se podivně potěšen.
Kola byla jako jeho mladší sestra.
A tu hezkou chvíli přerušil zvuk tlapek.
Emalf okamžitě poznal že se něco děje, když do čenichu udeřil pach Alfa vlků.
Než stačil něco udělat, jeho a Kolu obklíčilo nejméně pět.
Emalf zavrčel, zatímco Kola vyděšeně kňučela.
Jeden z Alfa vlků vyrazil po Kole a sevřel jí čelisti kolem hrdla. Vystříkla krev.
Emalfovi zlostí zčernaly oči, tak jako vždycky, když neovládal svůj vztek a poslal na toho vlka ledovou vlnu.
Jeden pomohl svému druhovi, zatímco tři další vyrazili proti Emalfovi.
Ten najednou viděl obrazy, ke kterým něco říkal nějaký hlas.
Nejdřív viděl sám sebe a hlas říkal: ,,Pátý v ohni dlouho zpívá,
pro radost bývá"
Pak spatřil Blackstar, nebo si aspoň myslel, že je to on. ,,Zde s ostatními se o úplňku setkáš..."
Pak uviděl čtyři vlky, které viděl jednou v životě, proto poznal že jsou to Lovci stínů. ,,A Věštce vyhledat musíte..."
A pak vše zmizelo.

Taris si snažila vzpomenout, jestli jí to jméno něco říká, ale byla moc zmatená na nějaké souvislé uvažování.
Azuma dodala: ,,Strážkyně chrámu"
Taris pochopila. ,,Aha" řekla a podezíravě se na ně podívala. ,,Chcete mě udat Alfa vlkům?"
Azuma se zatvářila poplašeně. ,,Ani kdyby nás mučili!" Zapřísahala se, a ostatní souhlasně zamručeli.
Taris si všimla, že jsou mezi nimi hlavně staří nebo matky s mláďaty.
,,Co tu děláte?" Zeptala se Taris.
,,Schováváme se před Alfa vlky" vysvětlila Azuma. ,,Většina je tu kvůli své víře v bohyni Eldiaru, například já" vysvětlovala. ,,Ale někteří tu jsou třeba kvůli svému rodu..."
Jedna vlčice po boku s nějakým vlkem, pravděpodobně se svým druhem, vyšli z davu a Taris zatajila dech.
,,Kinaro" vydechla a nemohla uvěřit, že má před sebou jednu ze svých sester.
Kdysi krásnou bílou srst měla zacuchanou a špinavou, po těle spousty jizev a dosud nezahojených ran a vypadala pohuble. Nejhorší však byl její obličej. Na místě, kde měla mít jedno oko se nacházel jen prázdný důlek a ucho na stejné straně bylo potrhané.
,,Sestřičko moje" řekla Kinara dojatě a smutně se usmála.
Taris jí nevěřícně sledovala.
,,Necháme vám soukromí" poznamenala Azuma, čímž dala rozkaz, aby odešli.
Když nakonec spolu zůstali jen dvě sestry, posadili se naproti sobě a tiše se sledovali.
Kinara to nakonec nevydržela a prudce svou sestru objala.
Taris to upřímně překvapilo, nikdy se svými sestrami neměla nijak zvlášť dobrý vztah. Což jí připomnělo...
,,Kde je Akaski a matka?" Zeptala se Taris, a když se od ní sestra odtáhla, spatřila že má v oku slzy.
,,Mrtvé" řekla Kinara roztřeseně.
Taris jí ustaraně sledovala. Její sestra byla vždycky plná sebevědomí, vlastně ho měla na rozdávání.
A pak jí došel význam jejích slov.
,,M-mrtvé?" Vykoktala Taris a doufala že si dělá legraci.
Nedělala.
Taris sklopila zrak a pokoušela se s tím zjištěním srovnat. Teď litovala každé minuty, kdy proklínala matku, jelikož jí nechtěla pouštět ven.
,,Jak se to stalo?" Zeptala se po chvíli Taris, a bylo jí jasné, že Kinaře dojde narážka na její vzhled.
Kinara si povzdechla a začala vyprávět: ,,Když do našeho paláce vtrhli Alfa vlci a ty jsi utekla..."
Taris sebou trhla. Jednala impulsivně, uvědomovala si jen nebezpečí a svou touhu žít. Tak to u ní bylo vždycky.
,,Zabili je obě" hlas se jí třásl potlačovanými vzlyky. ,,Chtěli mě taky zabít, ale podařilo se mi utéct. Udělali mi tohle" řekla a narážela na své děsivé jizvy.
,,Byla jsem zraněná a vlci z chrámu se o mě postarali. Naštěstí jsem si našla druha, který mě bral takového jaká jsem a díky němu je svět o něco světlejší" teď se trochu uvolnila a zdála se veselejší, i když jen nepatrně.
Taris jí to přála. Její sestry vždycky doufali v nějakého partnera, který by s nimi strávil zbytek života, ačkoliv ona nad tím kroutila hlavou.
Bylo jí líto, že se něčeho takového nemohla dožít Akaski.
,,Ale teď už dost o mě" řekla Kinara, ve snaze trochu pozvednout smutnou náladu, která se mezi nimi rozlehla. ,,Co jsi dělala celou dobu ty?"
,,Toulala jsem se Pouští" pokrčila Taris rameny a ve snaze odvést řeč jinam, vyhrkla: ,,Alfa vlci po mě pátrají. Proč?"
,,Jsi urozená" vysvětlila Kinara bezstarostně. Její špatné rozladění bylo pryč. ,,A oni všechny urozené zabijí"
Taris se na ní vážně podívala. ,,Hodně jsem toho neslyšela, co jsem... Utekla" řekla. ,,Chci slyšet novinky, všechny věci o Alfa vlcích a tak podobně"
,,No, možná bych mohla začít proroctvím..." Řekla Kinara, která teď vypadala docela nervózně.
Taris nastražila uši. ,,Jaké proroctví?"
,,O vlcích, kteří zachrání Eldiaru" odpověděla Kinara pomalu, a provrtávala jí zvláštním pohledem.
,,Ehm, co je?" Nechápala Taris.
,,Strážkyně Azuma zná text toho proroctví, i když nám ho neřekla celé. Jsem jediná z chrámu, která zná aspoň jeden verš" zatvářila se velmi vážně a pak řekla: ,,Druhý zase z písků zlatého, s krve rodu svatého"
Taris nic neřekla a podezíravě jí sledovala.
,,Jsi to ty, sestřičko. Jsi jedna z Vyvolených" usmála se Kinara, a přesně v tu chvíli se v Tarisině mysli začali promítat obrazy a šeptal nějaký hlas.
Nejdřív viděla sebe a hlas odříkal ten verš, jako před chvílí její sestra.
Pak se objevilo hlavní město a slova:
,,Zde s ostatními se o úplňku setkáš..."
Pak uviděla čtyři vlky, které v životě neviděla a ani o nich neslyšela, jelikož byla po dlouhou dobu odstavena od novinek. ,,A Věštce vyhledat musíte..."

Vím že učení Koly bylo urychlené, ale kdybych to natahovala, nikdy by se nesetkali, tak mě snad chápete ^^