Dračí ostrov byl...
No, moc velký dojem na ně zatím neudělal. Ano, byl hezký, ale oproti různorodé Eldiaře, docela obyčejný.
Byl celkem malý, celý pokrytý hustými stromy a uprostřed se tyčila vysoká hora. Ostrov jako takový, měl tvar dračí tlapy.
,,Kde přistaneme?" Zajímal se Emalf.
,,Co nejblíže té hory," řekla Ledová dračice.
,,Proč?" Zeptal se Sirres. ,,Víte jistě, že zrovna tam máme jít?"
,,Ani ne," uchechtla se Sopečná. ,,Ale je jasné, že to je právé místo"
,,Jak to můžeš vědět?" Nevěřil jí Sirres.
Dračice si odfrkla. ,,Nevím jak to mám tvému malému mozku vysvětlit-"
,,Sopečná!"
,,-ale je to něco jako dračí instinkt" dokončila.
Sirres by se jinde ohradil a pustil by se s ní do prudké hádky, ale vzhledem k tomu, že se jednalo o bytosti, mnohem větší než oni, tak to nechtěl riskovat.
Emalf se pobaveně šklebil.
Začali klesat, až se draci otřeli břichy korunami stromů a Sopečná si nemohla odpustit divoký řev, kvůli kterému vyplašila spoustu ptáků.
Pralesní od sebe podrážděně ptáky odháněl, zatímco Sopečná je jednoduše zakousla a spolkla.
Mezitím se přiblížili k hoře a draci začali přistávat na menší louce nedaleko. Ještě předtím, než klesli k zemi, opatrně pustili vlky a většině se ulevilo, že už zase stojí na pevné zemi.
,,Nemůžu říct, že by se mi létání nelíbilo," řekl Emalf. ,,Ale jednou mi to stačilo"
Všichni Vyvolení se na draky podívali. ,,A co teď? Kam máme jít?"
,,Nechte se vést drahokamy," poradil jim Pouštní drak.
Nic víc jim k tomu neřekli a místo toho prudce mávli křídly a vznesli se do vzduchu.
Vlci se za nimi ještě chvíli dívali, dokud Emalf nepoznamenal: ,,Aha..? Dobrý nápad, nechat nás na úplně neznámém místě"
,,Ty stromy vypadají jako z Pralesa," podotkla Asira, která se otočila směrem k hoře. Přesně v tu chvíli se drahokam na jejím krku, vznesl do vzduchu. To Asiru zaujalo. Když se otočila zase na druhou stranu, drahokam klesl.
,,Už vím, kudy máme jít," hlásila a všichni se na ní podívali. Předvedla jim, co udělala a oni brzo zjistili, že se s jejich drahokamy stane to samé.
Vyrazili směrem, který jim ukazovali střípky drahokamu.

,,Ailine, od chvíle co jsme se všichni probudili na obloze, jsi nepromluvila," podotkl Emalf. Už nějakou dobu kráčeli po boku hory, nikdy se od ní nevzdalovali na dlouho, což je utvrzovalo v přesvědčení, že ta hora má něco společného s jejich úkolem. Celou dobu si vyprávěli o tom, co se jim stalo, když byli rozdělení. Sirres úmyslně vynechal část s tím, co pro něj připravila Asira, jelikož mu bylo jasné, že si Emalf domyslí něco co není pravda a Taris se jim bude smát. A o to opravdu nestál.
Ailine sebou při jeho slovech trhla, jelikož ho skoro nevnímala. Byla naplněná takovou nenávistí, zlostí a cítila se provinile. Nikdy neměla nijak zvlášť černé myšlenky, tedy aspoň ne ze svojí vlastní vůle, ale nyní si přála Alesiru vymazat z reality. A taky že to udělám, pomyslela si rozzlobeně. Ta vlčice bude litovat, že si kdy zahrávala s mými city.
Ona jí věřila! Věřila, že konečně našla někoho, komu se může svěřit, s kým se může smát... I když jí pokládala za iluzi. Ale nejenže to vidina nebyla, ale ona jí zradila! Věštec a ta urozená-na té jí zase tak moc nezáleželo-už mohou být mrtví a může za to ona. Ale Ailine se rozhodla, že to tak nenechá. Už bylo dost přetvářek, schovávání a lží.
V rychlosti jim vyprávěla o její cestě o Fedgaru, a když se dostala k části s Mrtvou ulicí, hlas jí zahořkl. ,,Alesira tam na nás čekala" řekla. ,,Obklíčila nás spolu se svými Alfa vlky. Já jsem se stihla dotknout drahokamu, ale netušila jsem, že přiletí drak a odnese mě. Nechala jsem Věštce a Melsu napospas osudu a pravděpodobně jsou mrtví"
Vyvolení se ponořili do tíživého mlčení, které nakonec přerušil Sirres: ,,Myslím, že by Alesira musela vynaložit víc síly, než aby se jí podařilo zabít Věštce"
,,Hele, nepříjde vám divné, že nám pomohli rovnou čtyři urození-pokud počítám prince?" Poznamenal Emalf a Ailine byla ráda, že se téma otočilo jinam. Stále se neodhodlala, říct jim o Stínech, přeludech a tak. Věděla, že jim to jednou řekne, ale stále to odkládala. Proč? Nechtěla si to přiznat, ale ačkoliv se skoro nikdy nezapojila do rozhovorů, přirostli jí k srdci. Asira, se svou ochotou a láskou pro všechny. Emalf, se svými vtipy a nekonečným egem. Rozumná Taris, která se nenechá jen tak porazit. A i tajemný, chladný Sirres, jenž ve skutečnosti nebyl takový, jaký se zdál.
Každý byl svým způsobem jiný, a to je spojovalo. A ona byla poprvé ráda, že je jednou z nich.
,,Co to..?" Vydechl Sirres najednou, a všichni zmlkli ve svých rozhovorech. Podívali se jeho směrem. Vyvolení spatřili široký, temný tunel, vyhloubený přímo v hoře. A drahokamy ukazovali přímo tam.
,,Uvědomujete si, že jsme možná u konce cesty?" Zeptala se Asira.
,,Možná ne," namítl Emalf. ,,Třeba po nás zase budou chtít-nevím kdo-něco najít"
,,Já vám nevím," řekla Taris. ,,Ale mám takový pocit, že jsme opravdu u konce"
Všechny podivilo, že to byla první Ailine, kdo vykročila kupředu. ,,Jdete?" Zeptala se jich a k jejich ještě většímu ohromení se lehce usmála.
Asira se k ní připojila, a nakonec i ostatní.
Společně vstoupili do tmy.

Vyvolení začali naokamžik panikařit, jelikož když se otočili, neviděli, odkud vlastně přišli.
Drželi se pohromadě pomocí zářících očí Asiry a když se ujistili, že jsou všichni spolu, Taris si rozzářila srst.
,,Nevydrží to na dlouho," upozornila je, ale nikdo jí nevěnoval moc pozornosti. Světlo vycházející z její srsti ani zdaleka neosvítilo široký prostor kolem nich. Neměli sebemenší tušení, jak vysoký je strop a kde je nejbližší stěna.
,,Jak zjistíme, kudy jít?" Zeptala se Asira.
Taris zjistila, že světlo vydávají i drahokamy, podle toho jakou stranou se otočili. ,,Budeme se řídit drahokamy," odpověděla.
Emalf z ničeho nic zavyl a všichni ztuhli. Jeho hlas se k nim vrátil po delší době zpět, ve slabé ozvěně.
,,To znamená, že jsou stěny docela daleko," poznamenal, ale pak si všiml jejich pohledů. ,,Co je?"
,,Ty pitomče!" Sykla Taris. ,,Právě si všechny možné útočníky upozornil na naší přítomnost"
Pohled na rozzuřenou Taris se svítící srstí nebylo něco, co by si přál Emalf zažít.
Neodpověděl jí, odmítal se jakkoliv omluvit a hádat se s ní taky nechtěl.
,,Tak pojďte," pobídla je Asira a vykročila směrem, kterým jí ukazoval drahokam.