Asira vždycky věděla, kudy má jít, jelikož jí drahokam neovladatelně přitahoval k sobě.
Neměli po cestě víceméně žádný problém, ačkoliv jednou se setkali s jiným služebnictvem, které nevypadalo, že by si je pamatovalo. Což bylo samozřejmě logické, ale naštěstí je nikomu nenahlásili.
Oba dva už si začínali myslet, že to budou mít brzo za sebou. Problémy ale měli teprve přijít.
Vyšli do zahrad a Asira věděla, že už jsou blízko.
V tom se ze všech stran vynořilo množství Alfa vlků, stromy se proměnili v žijící temné stvůry, květiny zvadly a všeobecně se celá zahrada neskutečně proměnila. Byla zlá, temná a... Mrtvá.
Asira málem vykřikla, ale ovládla se, zatímco se ona i Sirres napjali k boji. Oběma dvěma bylo jasné, že je to marné. Alfa vlků bylo příliš mnoho a bylo by nemožné, se jimi všemi probít.
Najednou se z davu vynořili dva kostrovlci-jejich jméno samozřejmě Asira ani Sirres neznali. Když šli k nim, Sirres už se je chystal zmrazit, ale jeden kostrovlk řekl: ,,Nebojte se. Chceme vám pomoct"
Oba Vyvolení je nedůvěřivě sledovali.
Alfa vlci se najednou pohnuli dopředu, pomalu k nim kráčeli a Asiře se ježila srst úplně všude.
,,Jsou to jen iluze Alesiry!" Vykřikl druhý kostrovlk, tedy vlčice. ,,Musíte si uvědomit, že nejde o skutečnost a tak se jim budete moc bránit!"
,,Jak můžeme vědět, že také nejste iluze?" Zavrčel Sirres, kterému přišlo krajně podivné, mluvit s kostrami.
Ti dva se na sebe podívali. ,,Já jsem Pharsa a tohle je Faramis. Musíte nám věřit"
Asira se zatvářila nevěřícně a ohromeně, skoro ignorovala jak se k nim Alfa vlci blíží. Rozhodla si ověřit pravdu. ,,Jak se jmenovala tvoje pravá matka, Pharso?"
,,Aurora. Akissej nikdy mojí matkou nebyla," odpověděla kostrovlčice bez váhání a Asira se jim rozhodla věřit.
Kývla na Sirrese, zatímco Alfa vlci už byli skoro u nich. Kostrovlci Pharsa a Faramis se rozpadli, jelikož si Alesira uvědomila jejich podvod. Bylo ale pozdě a Asira se Sirresem si začali v duchu opakovat: Je to jen iluze.
Beze strachu Asira vykročila zahradou, procházela Alfa vlky, kteří se rozpadli v kouř a s každým jejím krokem iluze ztrácela na síle. Sirres jí následoval, až to nakonec Alesira vzdala a iluze zmizeli kompletně.
Asira pokračovala zahradou, dokud nepřišla k velkému stromu se širokou korunou. Někde tady byl střípek drahokamu.
Obezřetně se rozhlédla, a pak začala hrabat, hned u kořenů. Sirres se k ní přidal, hlína jim odlétávala od tlap a oni vyhrabávali stále větší díru.
Najednou zahlédli, jak se něco zablesklo. Mohlo to být klidně něco jiného, ale Asira věděla, že je to střípek drahokamu.
Sirres ho odhrabal a když z něj smetl poslední zbytky hlíny, naskytl se jim pohled na bílý střípek drahokamu, ve kterém se točili červené víry.
Podíval se na Asiru, ale ta upírala pohled jen na drahokam.
Nechápal to. Jaktože cítila volání střípku, když on sám necítil nikdy nic? Proč ho objevil dřív než ostatní?
Když se Asira dotkla drahokamu, svět vybuchl v bílém světle.

Sirres na ten pohled nezapomenul do konce života. Z nebe se k nim snesl krásný, zelený drak.
Elegantní bytost se ani nenamáhala přistát a popadla omámenou Asiru s řetízkem kolem krku. Sirres zavrčel a drak se na něj podíval. Měl inteligentní, zlaté oči.
,,Ty jsi Sirres?" Zeptal se drak, a oslovený opatrně přikývl.
Drak se po něm natáhl, ale Sirres ucouvl. Nevěděl, jestli se mu to zdálo, ale měl pocit, že tvor protočil očima.
,,Všechno ti-i ostatním-vysvětlím. Teď mi musíš věřit," řekl drak.
Sirres váhal, ale stejně nejspíš neměl na výběr. Drak by ho odnesl tak jako tak, tím si byl jistý.
Proto ho nechal, aby kolem jeho trupu obtočil ostré drápy a prudce se vznesl do vzduchu. Se Sirresem to škublo, ale jakmile se drak vyrovnal, naskytl se mu pohled na Rablest pod ním, kde se to hemžilo Alfa vlky.
To ho teď ale nezajímalo.

Kratší kapitola, musela jsem to useknout tady XD
Osobně, s touhle kapitolou vůbec nejsem spokojená, ale rozhodla jsem se, že už jí opravovat nebudu... XD