Emalfa docela mrzelo, že neviděl magii Dcery krve na vlastní oči, ale ta ho uklidnila, že to stejně není nic krásného.
Cítil se taky docela trapně, že ho ten vrah jednoduše chytil a on nemohl nic dělat.
K čemu mi je teleportace, když na to dotyčné místo musím vidět? Pomyslel si podrážděně.
Dcera krve ho upozornila, že si musí dávat větší pozor, vzhledem k tomu, že ten vrah věděl kde jsou a tak to brzo budou vědět i Alfa vlci, kteří ho najali.
Emalf ale už cítil, že střípek drahokamu je blízko, což jim oboum zvedlo náladu. Uvažoval, co se asi stane, jakmile ho získá. A mají už ho ostatní?
Kráčeli po hlavní cestě hustým davem, takže se prozatím nebáli odhalení. V tom Emalfa přepadl neovladatelný pocit naléhavosti a otočil hlavu, aby spatřil prostý, a docela starý dům.
,,Tam je střípek," zamumlal směrem k Dceři krve a ta si odfrkla. Nezpochybňovala však jeho slova a společně vyrazili ke dveřím.
Emalf si byl jistý, že tam někdo žije a tak zavyl přede dveřmi. Jestli jim nikdo neotevře, měli v plánu se tam vloupat.
To se ale nestalo a když se dveře otevřeli, pohled jim padl na světle růžovo vlčici, která určitě pocházela z Ledové země.
Když se podívala na Emalfa, ve tváři se jí rozlil úžas a štěstí. ,,Emalfe!" Vyjekla nadšeně.
Dcera krve se na Emalfa nechápavě podívala, ale on se zdál být stejně zmatený jako ona.
,,Pojďte dál, jen pojďte!" Říkala vlčice a odstoupila od nich, aby mohli projít.
Dům byl prostý, na mnoha místech se rozpadal a pokud to mohl Emalf k něčemu přirovnat, tak k domu Věštcovi matky. Taky tu bylo spoustu nesmyslných a divných věcí.
Vlčice je usadila na pár dek nedaleko vycpaného Ledového medvěda a pak se vrátila se slovy: ,,Dáte si něco?"
Emalf spěšně zavrtěl hlavou, zatímco se Dcera krve nedůvěřivě rozhlížela.
Vlčice si sedla naproti nim a vyčkávavě na Emalfa hleděla.
Ten polkl a opatrně se zeptal: ,,Promiňte, ale odkud mě znáte? A kdo jste?"
A nevíte, kde je střípek drahokamu? Dodal v duchu.
Vlčice trochu poklesla nálada. ,,Ty si mě asi nepamatuješ, že?" Posmutněla, a Emalf se zamračil. Neznal sebemenší důvod, proč by si měl tuhle vlčici pamatovat, leda...
,,Jmenuji se Zarya," řekla pomalu. ,,A jsem tvoje matka"

Nejdřív se teleportoval Lizert a Sirres, pak Crimia a Asira.
V jednu chvíli stáli v Pralese a v další se ocitli v nějaké jeskyni.
Asira se po útulném místě rozhlédla. ,,Kde to jsme?"
Jeskyně měla vysoký strop a hladké stěny. V jedné prohlubni hořel oheň, pak tu bylo několik dek a skříně se zásobami. Nebyl tu žádný východ ani vchod.
,,V našem dočasném domově," vysvětlil Lizert s úsměvem, zatímco připravoval nějaký obklad na Sirresovi rány. ,,Ukrýváme se tu před Alfa vlky. Poprvé jsme se tu dostali vchodem, který jsme ale zatarasili kameny, takže se tu můžeme jen teleportovat"
,,A kde přesně se nacházíme?" Zeptala se Asira a Lizert jí už už odpověděl, ale Crimia ho ostře předběhla: ,,To tě nemusí zajímat!"
Asira se zamračila. ,,Tak promiň, no," zabrblala a sedla si na studenou zem.
,,Máš hlad?" Zeptala se Crimia, ačkoliv v jejím hlase nebyl ani náznak zájmu.
,,Docela ano," přiznala Asira, která nebyla připravená na její následující slova. ,,Tak to máš smůlu!" Vyštěkla Crimia, a Asira sebou trhla. Co jí žere..?
Lizert se na svou sestru vyčítavě podíval. ,,Ale notak, Crimi... Je to náš host!"
Crimia ho probodla pohledem. ,,A my nemáme jídlo na rozdávání!"
Asira nechápala, jaký je problém si něco nalovit.
Lizert se na Asiru omluvně podíval, když se Crimia teleportovala pryč. ,,Omluv mou sestru" řekl. ,,Většinou se s ní dá mluvit, ale nemá ráda cizí vlky, kteří by nás mohli ohrozit. Myslí si, že když je starší, tak může rozhodovat o všem"
Teď se zdál být podrážděný, a Asira jen něco zamumlala. Ona sama nikdy neměla sourozence, takže všechno, co jí Lizert řekl, jí nic neříkalo.
Sledovala, jak mu dává na ránu obklad a zeptala se: ,,Bude v pořádku? Musíme se co nejdřív dostat do Rablestu"
Lizert sebou trhl. ,,Do Rablestu?" Ujišťoval se.
Asira pomalu přikývla.
,,Takže vy to nevíte?" Zeptal se Lizert a díval se jí upřeně do očí.
Asira se nervózně ošila. ,,Co bysme měli vědět?" Nechápala.
Lizert potřásl hlavou a vysvětloval: ,,Do Rablestu se teď nejde dostat, Alfa vlky se to tam jen hemží. Dokonce ani nikoho nepouštějí dovnitř branou"
Asiře se sevřelo hrdlo. Alesira zřejmě zjistila, kam mají namířeno.
,,Ale my se tam musíme dostat!" Vyjekla. ,,Závisí na tom osud celé Eldiary!"
Lizert naklonil hlavu na stranu. ,,No, znám tajnou chodbu, ale Crimia bude naštvaná"
Asira se úlevně uchechtla. ,,Tak ať si je"

,,Má matka?" Vydechl Emalf nevěřícně.
Zarya dojatě přikývla, a Dcera krve protočila očima.
,,Nechala jsem tě tvému otci, jelikož jsem předpokládala, že s ním si prožiješ lepší život. Jak vidíš, nejsem moc bohatá" přiznala a přesto láskyplně přejela pohledem po svém domě. ,,Ale teď jsi tady! Přišel jsi za mnou?"
Emalf zaváhal. Jak jí mohl zkazit radost, když byla z jejich setkání tak šťastná? On sám z toho tak nadšený nebyl. Ne, že by mu nějak vadila ztracená matka-i když vzhledem k vycpanému medvědovi to mohl být jeden z důvodu-ale hlavně to, že on měl důležitý úkol a nemá čas se s ní vybavovat.
,,Ehm, popravdě mě tady přivádí důležité poslání," přiznal a nevšiml si, jak Dcera krve prudce vrtí hlavou.
Zarya sebou trhla a žalostně se na něj podívala. ,,Takže, jsi za mnou nepřišel?"
Emalf se její otázce raději vyhnul a řekl: ,,Nemáš tady náhodou něco s drahokamem?"
Když přimhouřila oči, dodal: ,,Mami?"
To jí úplně rozzářilo, jelikož to pravděpodobně bylo poprvé, kdy to slyšela.
,,To víš že mám, můj miláčku," řekla s něžným úsměvem. ,,Zůstaň tady"
Vyšla do jiné místnosti, a Dcera krve chvíli mlčela než se nahnula k němu a zasyčela: ,,Co tě to napadlo?!"
Emalfa její reakce zmátla. ,,Co jako?"
,,Důležité poslání," napodobila Dcera krve jeho hlas a docela věrohodně.
Emalf pokrčil rameny. ,,No co, však jsem neřekl o co jde"
,,A myslíš že tě nechá jen tak odejít? Ona je šílená, jde to na ní vidět!" Zavrčela Dcera krve, a Emalf jí bránil: ,,Moje matka není šílená!"
,,Ledový medvěd si to očividně myslel taky a podívej jak skončil!" Prskla Dcera krve, ale to už se vrátila Zarya.
Když je viděla takhle nahnuté k sobě, podezíravě přimhouřila oči a probodla Dceru krve vražedným pohledem. Pak se usmála na Emalfa. ,,To je tvoje družka?"
Ten chtěl něco říct, ale Dcera krve odpověděla za něj: ,,Ani náhodou!"
Zdálo se, že její odpověď Zaryu uspokojila, a tak si sedla vedle nich, aby položila na zem vyřezávanou, černou krabičku.
Emalf se snažil zachytit pohled Dcery krve, mrzelo ho že je na něj naštvaná, ale to se nepovedlo.
,,Tak se podíváme, co tu máme," kývla Zarya a otevřela krabičku.