Alesira rozzuřeně zavrčela a nechala Alfa vlka, který jí oznámil nové zprávy, shořet.
Už před pár hodinami se vrátila do paláce, a zjistila, že některé z jejích plánů nevyšli tak, jak by měli.
Ailine se stále nepodařilo vypátrat a pochybovala, že jí ten drak prostě sežere. Nedařilo se jí ani, se na ní napojit.
Navíc, podle všeho byl zabit vrah, kterého poslala na Emalfa a Dceru krve.
Podívala se na svou mapu, kde se ukazovala poloha Taris. Už tam poslala armádu, ale obávala se, že než tam dorazí, možná bude pozdě.
Otočila svůj pohled na Prales a okamžitě se jí zlepšila nálada. Byla nyní mnohem mocnější, což jí umožní pár zásadních věcí.
Soustředila se na mapu, a brzo se nedaleko místa, označeného názvem Rablest, objevili dvě zářící tečky.
Skoro se neunavila, což by kdysi bylo téměř nemožné.
Chladně se zasmála. A teď teprve začne zábava.

Siana znuděně zívala, zatímco se snažila ukojit touhu po krvi. Už dlouho nikoho nezabila. Co to byla za Alfa vlčici, ještě k tomu urozeného rodu, a už pěkně dlouho nikomu nevzala život?!
Jak tak nad tím uvažovala, zavětřila dva pachy.
Potěšeně se usmála, a zvedla se. Začala se plížit mezi tlustými kmeny stromů, za svou novou kořistí.

Sirres měl obavy z toho pachu Alfa vlka. Věděl, že by neměl, to co mu řekla Asira bylo logické a on si pravděpodobně dělal starosti úplně zbytečně, ale nemohl jinak.
Tady nešlo jen o něj, tady šlo o celou Eldiaru. Pokud se mu-nebo Asiře-něco stane, odsoudí zemi k záhubě.
Nikdy takhle neuvažoval, Eldiara mu byla vždycky víceméně ukradená, ale když poprvé vykročil z Bleskového lesa, uviděl Silenovu základnu a poznal krásy Pralesa, nemohl jí přece nechat napospas Alfa vlkům.
A pak to přišlo, jako blesk z čistého nebe.
Na zádech najednou ucítil nezvyklou tíhu a pak bolest v rameni, jak se útočník zakousl do jeho nezahojené rány.
Před očima se mu udělali mžitky, jak ho zachvátila bolest a poslední, co si pamatoval než se propadl do bezvědomí, byl výkřik Asiry.

Asira vyděšeně vykřikla, když na Sirrese bez varování skočila tmavě modrá Alfa vlčice a okamžitě ho poslala k zemi. Nejspíš by ukončila jeho život, kdyby tady nebyla Asira, rozzuřená k nepříčetnosti.
Jsem Stínobijec, opakovala si. Jsem Stínobijec.
Nikdy se jejich magii neučila a byla to nesmírná škoda, vzhledem k tomu, že Stínobijců bylo v Eldiaře málo, a všichni se po příchodu Alfa vlků někam skryli. Ale i ona měla v sobě hluboko zakořeněné instinkty, které pravě vypluli na povrch.
Když se proměnila do stínové podoby a svět kolem ní ztratil barvy, neskutečnou rychlostí vyběhla proti Alfa vlčici a srazila jí k zemi.
Ona se ale jen tak nevzdala a pokusila se Asiru uvěznit v černé kostce ledu. Ta na ní ale byla příliš rychlá, byla všude a nikde, kousala a zase odskakovala pryč.
Alfa vlčice z ní byla zmatená, nebyla schopná jí trefit a akorát se vyčerpávala z pokusů o to. Věděla ale, že Asira nemá neomezenou energii a dřív nebo později na to doplatí.
Asira už začala pociťovat známky únavy a neměla sebemenší tušení, jak tenhle souboj-který se skoro nepodobal boji, spíše nějakému představení-ukončit.
Řešení přišlo náhle, když se ozval nějaký hlas: ,,Odstup!"
Vedle Asiry se vzápětí objevili dva zelení vlci, a Alfa vlčice poznala, že tady nemá šanci, jak kvůli únavě tak kvůli přesile.
Proto se okamžitě rozběhla pryč a nikdo se jí nenamáhal sledovat.
Asira se na dva vlky podívala a okamžitě je poznala. ,,No páni," vydechla. ,,Vy jste urození Crimia a Lizert!"
Světle zelený vlk se příjemně usmál, zatímco tmavě zelená vlčice nevypadala zrovna nadšeně, z toho že tu teď musí být.
Asira si vzpomněla na Sirrese-cítila se provinile, že se jen naokamžik opovážila, na něj zapomenout-a vrhla se k němu. Z nově otevřené rány mu tekly potoky krve.
Lizert přišel k ní a řekl: ,,Můžeme vám pomoct, ať už máte v plánu cokoliv"
Asira se na ně váhavě podívala, jestli je opravdu dobré jim věřit, ale přinejmenším Lizert vypadal jako hodná bytost. U Crimii si tak jistá nebyla, ale co se dá dělat.
,,Tak dobře," odpověděla váhavě, a Lizert se povzbudivě usmál.
Crimia si odfrkla a kývla na svého bratra: ,,Fajn, tak ty teleportuj toho zraněného, já tuhle..."
,,Asiru," napověděla jí, i když se hned proklínala, že jim řekla své pravé jméno. Až se Sirres vzbudí, tak mě zabije, pomyslela si, ale dotěrný hlásek v její hlavě si neodpustil: Jestli se vůbec vzbudí.
Asira doufala, že ano.

Nizar se zatvářil upřímně překvapeně a pak se nechápavě zamračil. ,,Nemám sebemenší tušení, co to je," přiznal a Taris se letmo podívala na Paní sněhu, která pokrčila rameny. Také si nebyla jistá, jestli mluví pravdu.
,,Čí je tenhle sklep?" Zeptala se Taris a rozhlédla se po malé, šedé místnosti s několika zásobami.
,,Už nikoho, vlka který tu žil nedávno vystěhovali a tenhle dům už jen čeká na zbourání," odpověděl.
,,Najde nás tady někdo?" Probodla ho Paní sněhu pohledem.
,,O tom hluboce pochybuji," řekl Nizar klidně, zatímco sledovala Taris, která obezřetně obchází místnost. Střípek drahokamu byl blízko, velmi blízko.
,,Lžeš," otočila se k Nizarovi, který se hned bránil: ,,Alfa vlci to tu nenajdou!"
Taris protočila očima. ,,To nemyslím. Tvrdil si, že o drahokamu nic nevíš a já říkám, že lžeš"
Nizar se na ní vzpurně podíval. ,,A co kdybych ti řekl, že jsem ten drahokam spolkl, hm?"
Taris ho probodla chladným pohledem. ,,Tak bych tě musela zabít a ten drahokam z tebe vytáhnout"
Paní sněhu se na ní nesouhlasně podívala, ale Nizar nevypadal, že by ho to dvakrát zastrašilo.
,,Čím je ten drahokam vlastně tak důležitý?" Zeptal se a Taris přimhouřila oči. ,,Bez něj nezachráníme Eldiaru," řekla nakonec, ačkoliv to bylo nesmírně riskantní. Kdyby to vyzradil Alfa vlkům nebo to někdo jen slyšel, mohl by se postarat, aby ten drahokam opravdu nenašla.
Nizar jí chvíli sledoval. ,,Dokaž, že si Vyvolená," řekl a Taris se na něj podrážděně podívala. Jak mu to má asi dokázat?
Leda...
,,Víš, jak zní proroctví?" Zeptala se ho, a Nizar opatrně přikývl.
,,V tom případě určitě víš, že ho jen tak kdo nezná," pokračovala, zatímco jí Nizar ostražité sledoval.
Taris si ho v duchu řekla ještě jednou, a pak přednesla proroctví tak dobře, jak jen uměla.
Když se dostala ke své části, pro efekt si rozzářila srst, což na Nizara udělalo docela velký dojem a jakmile skončila, povzdechl si.
,,Dobrá, asi ti budu muset věřit," řekl neochotně, a na jeho krku se vzápětí objevil řetízek z drahokamem.
Taris pocítila neuvěřitelnou touhu a upřeně se na střípek drahokamu podívala.
Byl celý zlatý a otočili se v něm jantarové víry.
Nizar si ho opatrně sundal a řekl: ,,Patřil královně, dala mi ho, než jí Alfa vlci zabili. Proto jsem vám ho nechtěl dát"
Hlas měl plný smutku, ale nasadil Taris řetízek kolem krku. Jakmile se drahokam dotkl její kůže, svět vybuchl v oslnivě zlatém světle.

Paní sněhu nad sebou uslyšela hrůzostrašný řev, po kterém následoval křik vlků v ulicích.
Zaznamenala tlukot křídel a v tom někdo prorazil střechu domu, ve kterém se nacházeli. Zničil i podlahu sklepa, takže se na ty tři sesypalo hned několik kusů kamení. Vzápětí se někdo natáhl pro Taris, sevřel jí mezi drápy a prudce se rozletěl pryč.
,,Ne!" Vykřikla Paní sněhu a vyběhla ven.
V dálce se ztrácel obrys zlatého draka.

Nazdar, zase jsem se začetla do super knihy, takže asi chvíli nebudu vydávat kapitoly 😅😂❤