Ailine věděla co je za nimi, ale nestačila už nic dělat, když jí k zemi srazil mohutný medvěd a chystal se zakousnout do jejího boku.
To by se mu nejspíš podařilo, nebýt Věštce, který mu vyskočil na záda a sevřel čelisti kolem velkého krku.
Ledový medvěd poodstoupil od Ailine, aby ze sebe mohl setřást otravnou přítěž, což poskytlo Ailine dost času na to, aby se postavila na nohy.
Vyděšeně sledovala, jak se musí Věštec namáhavě držet na medvědovi a nevypadalo to, že se udrží ještě dlouho.
Musí jednat.
Sotva se rozhodla, použít svou magii, ozval se něčí hlas: ,,Vypadá to, že potřebujete pomoc!"
V tu chvíli začala zmateného medvěda pokrývat silná vrstva ledu, a brzy se změnil v led úplně. Věštec z něj rychle seskočil, a unaveně se podíval po jejich zachránci.
Nedaleko stála vlčice, jejíž srst měla barvu jako noc nad ránem. Temně šedá přecházela u uší a špičky ocasu v až namodrale působící černou. Špičku čumáku má bílou. Měla ledově modré oči.
Věštec, který měl znalosti v Eldiaře jí okamžitě poznal. ,,Urozená, Melsa," poznamenal, a vypadalo to, že vlčici upřímně překvapil.
Potřásla hlavou. ,,Fajn, tak vy znáte mé jméno, a teď by se hodilo, abych já věděla ta vaše"
Ailine se podívala na Věštce, jestli jí to opravdu řekne, ale ten se místo toho zeptal: ,,Jsi na útěku, že? Nesloužíš Alfa vlkům?"
Melsa si odfrkla. ,,Těm bych nikdy nepomáhala," poznamenala. ,,A ano, na útěku jsem"
Věštec přikývl, ale řekl: ,,Naše utajení je nesmírně důležité, takže ti stejně neřeknu, kdo jsme"
Melsa přimhouřila oči, ale přešla to. ,,A jak vás mám oslovovat? Modrý a Šedá?"
Věštec se ušklíbl. ,,Tak já budu Nirn a ona bude Katija"
Ailine se na něj podívala. To nemyslí vážně...
Melsa si odfrkla. ,,Tak fajn, Nirne a Katijo. Co děláte v Ledové zemi? Nebo přinejmenším ty, Nirne, jelikož nejsi odsud"
,,Musíme se vydat do Fedgaru, je to nesmírně důležité," řekl Věštec a Melsa se na něj chvíli nevěřícně dívala, jestli náhodou nežertuje.
Pak přimhouřila oči. ,,Hemží se to tam Alfa vlky jen o něco méně než v Blackstaru. A podle té vaší tajemnosti jsem si jistá, že pro ně budete důležití, a že vás poznají, sotva tam vkročíte"
Věštec klidně přikývl. ,,Toho jsem si vědom, ale je to nezbytné"
Melsa potřásla hlavou. ,,Je to sebevražedná výprava"
,,Nic nového"
,,Alfa vlci vás budou mučit těmi nejhoršími prostředky"
,,Co takhle, říct mi něco co nevím?"
,,Chytí vás"
,,Leda ve snu"
Ailine sledovala jejich slovní bitvu a střílela pohledem z jednoho na druhého. Nakonec se Melsa vzdala.
,,Fajn," pousmála se. ,,Přesvědčili jste mě. Ale půjdu s vámi. Potřebujete průvodce, ať už hledáte cokoliv"

,,Příjde mi jako věčnost, kdy jsem tu byla naposledy," poznamenala Asira, ačkoliv se nemohla přes látku na očích rozhlížet. ,,Jak ses mimochodem zbavil těch strážných?"
Sirres se ušklíbl, i když to ona samozřejmě neviděla. ,,Podařilo se mi proniknout mezi ně a přidat do jídla uspávací bylinky. Dali si docela dlouhého šlofíka"
Asira zavrtěla hlavou. ,,Jsi neuvěřitelný," zabručela, ale to už se Sirres zase ponořil do svých myšlenek.
Asira mu musela důvěřovat, jelikož neviděla ani na krok, a orientovala se také pomocí pachů. Navíc znala tohle město tak dobře, jako nikdo jiný.
,,Blížíme se k paláci," oznámil jí Sirres, který se ostražitě rozhlížel. Kromě několika vlků, kteří když si jich všimli, okamžitě utekli, byli na ulicích sami, mnoho domů bylo opuštěných a zničených. Uvažoval, jestli to takhle vypadá i v ostatních městech. Alesira opravdu rozpoutala peklo...
Asira najednou zavětřila a ztuhla, srst se jí zježila.
Sirres okamžitě poznal že se něco děje, tak se napjal a zavrčel: ,,Co je?"
,,Farryn, cítím ho," řekla a dodala: ,,To je ten Alfa vlk, který mě zradil"
V jejím hlase byla jasná bolest, a Sirres jí naokamžik litoval. Do chvíle, než se ozval naléhavý hlas: ,,Asiro!"
Oba dva se otočili za zvukem aby spatřili tmavě rudého Alfa vlka, který upíral pohled na Asiru. Ta si sundala pruh látky z hlavy, aby šli vidět její svítivě červené oči. I srst si změnila na původní bílou s červenými znaky.
Sirres se napjal v očekávání útoku, ale ten nepřišel.
Farryn přišel o kus blíž, ale Sirres varovně zavrčel, takže až teď se na něj Alfa vlk podíval. Přimhouřil oči, a Sirrese naokamžik napadlo, jestli v těch očích nezahlédl osten žárlivosti.
Pak se ale zase podíval na Asiru, která se nebála se mu dívat do očí. Sirres také ne, ale pro něj to bylo úplně normální. Jemu v dětství nepřipomínali základní tři pravidla.
,,Asiro, tak rád tě zase vidím..." Zamumlal, ale Asira očividně jeho názor nesdílela.
,,Já ne," řekla chladně, a Sirrese ten nezvyklý přístup překvapil. Byl zvyklý na milou, naivní vlčici, tohle byla úplně jiná stránka její osobnosti. Ta, která dokázala nenávidět.
Probudilo to v něm zájem.
Farryn ublíženě sklopil uši, a Sirres si byl jistý že všechno co dělá, všechno co říká je pouhá lež. Najednou si uvědomil, jak riskantní bylo, aby šli dva Vyvolení spolu. Pokud by je chytili, zbavila by se Alesira dvou najednou. Uvažoval, proč to tak Věštec asi udělal. Nejspíš nám bezpodmínečně věří...
,,Já to opravdu nenařídil! Nikdy bych ti neublížil, jak fyzicky tak psychicky," říkal, a v očích měl opravdovou bolest.
Sirres nikdy neslyšel o tom, že by Alfa vlci uměli projevovat city. Ale pokud tohle všechno byla pravda, tak tenhle je projevoval docela okatě.
,,Já ti nemůžu jen tak věřit," řekla Asira, a letmo se podívala na Sirrese, aby u něj vyhledala pomoc.
Najednou pochopil její situaci. Stála před vlkem, který pravděpodobně způsobil smrt její matky. Něco podobného zažil i on sám, a to v něm probudilo nezvyklý pocit souznění.
Asira si jeho pomoc zasloužila.
,,Nech jí být," zavrčel Sirres a postavil se před ní, takže hleděl Alfa vlkovi přímo do očí.
Okamžitě zakryl své emoce a vyštěkl: ,,Kdo si myslíš že jsi?!"
Sirres se ohlédl po Asiře, a pak ho napadl škodolibý nápad. Před tím by ho nikdy neuskutečnil, už kvůli své pověsti, ale nyní mu to přišlo správné.
,,Její druh," řekl vyzývavě. Možná, kdyby Sirresova minulost byla jiná a věděl, co všechno Alfa vlci dokážou, neřekl by to.
Sledoval jak se Alfa vlkovi oči plní zlostí.
Protože říct Alfa vlkovi, který očividně miloval Asiru, že je její druh, byl velmi špatný nápad, jelikož Farryn hluboce zavrčel, a zaútočil na Sirrese.