33.Vražedkyně
Taris s Paní sněhu kráčeli chladnými pouštními písky. Taris nebyla na takovou zimu v jejím domově zvyklá, ale Paní sněhu byla očividně spokojená, se svou dlouhou srstí z mrazivých částí Eldiary.
,,Tohle je tak divné," zamručela Taris pro sebe, ale Paní sněhu jí zaslechla. ,,Co?" Zeptala se.
Taris se zamračila. Proč musela jít zrovna s Paní sněhu? Ne že by proti ní něco měla, nebo tak, ale dala by přednost Dceři krve, která byla bojovnice podle jejího gusta.
Paní sněhu byla jen o něco drsnější Asira.
,,Ale nic," řekla Taris, když v tom se Paní sněhu prudce zastavila.
,,Cítíš to?" Zeptala se, a Taris se zatvářila nechápavě. Zavětřila, ale kromě ostrých pachů pouště nic jiného nezaznamenala.
,,Ne..." Odpověděla pomalu, když se ozval škodolibý, krutý hlas: ,,Ale, ale, kohopak to tu mám? Dvě osamělé vlčice, které si přímo říkají o smrt"
Taris se okamžitě otočila, a všimla si, že proti ní stojí bílá vlčice se zlatýma očima a s armádou mlčenlivých, nehybných vlků za zády.
,,To je Anira," zavrčela Paní sněhu. ,,Nejlepší vražedkyně Eldiary"
Anira se ušklíbla. ,,Děkuji za představení. Škoda že tě musím zabít"
Pak se podívala na Taris, která okamžitě pocítila neskutečnou bolest.
Svalila se na zem a svíjela se v mukách. Měla pocit jakoby jí někdo naléval oheň do žil. Uši jí zaplnil šum, a uslyšela slova Paní sněhu jako pod vodou: ,,Je to jen iluze!"
Taris se těžko soustředila na to, co říká.
Je... To... Jen... Iluze!
Paní sněhu se odvrátila od Taris, a probodla Aniru pohledem. Tato vražedkyně uměla vytvářet iluze a byla obzvlášť zběhlá v iluzi bolesti.
Málokdo o tom věděl, ale Lovci stínů znali mnohá tajemství, a tohle bylo jedno z nich. Jediný způsob, jak se iluzi bránit, bylo uvědomit si, že to není skutečné.
Paní sněhu to nedělalo problém, jelikož se s takovou magií nesetkala poprvé, ale Taris očividně ano.
Armáda za Anirou zmizela a Paní sněhu okamžitě vyrazila do útoku, aby osvobodila Taris z nekonečných muk.
,,Ale, ale!" Vyjekla Anira a posměšně se zasmála, když vytvořila před Paní sněhu obrovskou propast.
Ta instinktivně zastavila, ale okamžitě jí došlo, že se jedná o iluzi a rozzuřeně zavrčela.
Kolem ní začal vířit sníh, který by správně na poušti neměl co dělat, a vzápětí vystřelila mrazivý paprsek po Aniře.
Ta se jednoduše vyhnula. ,,Vedle!" Posmívala se jí, a pak přimhouřila oči.
Paní sněhu okamžitě zaplavila neskutečná vlna bolesti, ale přinutila se v duchu opakovat: Není to skutečné.
S tímhle přístupem dokázala zase kolem sebe nechat zvednout sníh, a poslat ho na Aniru.
Vražedkyně se tentokrát nestihla tak úplně vyhnout, a střela Paní sněhu jí zmrazila ocas.
Anira vyjekla, a rozzuřeně se na Paní sněhu podívala.
Ta si okamžitě uvědomila, že hrátky skončili. Aniru už to přestalo bavit.
Kolem Paní sněhu se najednou rozkládala zasněžená krajina, s oblohy se snášeli jemné, bílé vločky.
Paní sněhu zahlédla vesnici, kde vlci pořádali nějakou slavnost, všude panovala příjemná atmosféra.
Paní sněhu zachvátil klid a musela se usmát, když viděla dvě pobíhající vlčata.
Iluzi přerušila ostrá bolest, jak jí Anira sevřela čelisti kolem hrdla.
Paní sněhu se okamžitě vrátila do reality a podařilo se jí Aniru odstřelit pryč, než se zakousla moc hluboko.
Z krku jí po černé srsti stékal pramínek rudé krve.
Anira zavrčela. ,,S tebou není zábava!" Vykřikla, a rozhodla se, zabít aspoň Taris.
Ta už ale nějakou dobu, bolest jen předstírala, jelikož se Anira soustředila na iluze, věnované Paní sněhu.
Proto, sotva k ní vražedkyně vykročila, Taris vystřelila na nohy a vyšlehl z ní ostrý paprsek světla.
Aniru, která to nečekala to částečně oslepilo, a to Taris poskytlo možnost, přitlačit jí k zemi.
Vražedkyně se ale jen tak nevzdala, a i když neviděla, podařilo se jí iluzí zaslepit jak Taris tak i Paní sněhu.
Jakmile se jim zase projasnilo před očima, uvědomili si, že Anira se vypařila.
Paní sněhu zavrávorala, jak jí rychle ubývali síly, kvůli té ráně.
Taris si toho skoro nevšimla, chtěla Aniru pronásledovat.
,,Nech jí být," řekla Paní sněhu. ,,Anira se jen tak nevzdává, myslím že jí nevidíme naposledy"
Alesira, která už se chystala na svůj odchod do Fedgaru, musela vyřídit několik věcí.
Největší problém byl, najít někoho vhodného, kdo by dokázal v její nepříjemnosti vládnout Eldiaře.
Nikomu nevěřila, čímž se počet možných kandidátů rapidně snížil. Napadla jí Azelyane, ale ta měla nulové zkušenosti s velením.
Potřásl hlavou. Dobře tohle zatím odloží... Teď ještě pár věci.
Proběhla palácem, ignorovala Alfa vlky, kteří se jí cestou klaněli, a namířila si to přímo do věznice.
Stromovlčice, která začala s Alesirou spolupracovat, už začala být nedočkavá a to Královna temnot také.
Když vešla do věznice, Stromovlčice se na ní podívala. ,,Už bylo na čase," řekla a Alesira jí bezeslova obešla.
Stromovlčice se dívala za ní, když Alesira otevřela obrovské dveře, které vedli na nádvoří a kterými tady Stromovlčici dostali. Dveře byli takřka nedobytné a naprosto bezpečné. Odpoutala Stromovlčici, která se nemohla dobře v malém prostoru postavit, a tak se krčila u země.
,,Běž ven," řekla Alesira chladně. ,,A jestli se o něco pokusíš..." Nenamáhala se větu dokončit.
Stromovlčice přimhouřila oči, ale poslechla a začala se plazit ke dveřím.
Když se ocitla na nádvoří, Alfa vlci okamžitě začali panikařit a připravovali se na útok, ale Alesira je včas zastavila.
Stromovlčice zvedla hlavu k tmavé noční obloze.
Alesira začala zaříkávat stejným jazykem, jakým přivolala tuhle Nekonečnou tmu.
Stromovlčice ztuhla a vyděšeně se na ní podívala, zatímco její srst ztrácela barvu, jakoby jí někdo polil vodou. Začala hrozivě vrčet, pokusila se po Alesiře chňapnout, ale to už byla proměna dokončena. Její oči nyní měli čistě černou barvu.
Alesira jí začala vydávat rozkazy, a Stromovlčice bez váhání poslouchala.
,,Skvělý voják," usmála se Alesira chladně, a potom hlasitě nařídila: ,,Vydej se do Zrádných hor! Spolupracuj s mými elitními jednotkami! Srovnej základnu Lovců stínů se zemí!"
Stromovlčice zvedla hlavu k obloze, zvučně zavyla, až se to neslo celým Blackstarem a ještě dál, a bez ohledu na obyvatelé města, se rozběhla pryč.
,,Jednu věc mám hotovo. Teď ještě ten zbytek," řekla Alesira a vrátila se do paláce, nabrat trochu sil, aby mohla uskutečnit další část svého plánu.
Začetla jsem se do jedné mega knihy, takže aktivita bude možná trochu váznout... 😄
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top