,,Vážně by mě zajímalo, co to s tím sluncem je," zabručel Emalf. Před chvílí vyšlo, a už rychle putovalo po bledé obloze poseté mraky. Nevydávalo skoro žádné teplo, což například Ailine, která byla na mráz zvyklá, nevadilo, ale taková Taris z toho nebyla nadšená.
,,Podle mě v tom mají tlapky Alfa vlci," řekla Asira.
,,Bylo by docela divné, kdyby ne," souhlasil Sirres. Od včerejšího večera se pokusil začít chovat trochu jinak, i když mu to bylo proti srsti. Emalf ho v tom horlivě podporoval, Asira využila příležitosti a začala si s ním povídat kdykoliv to šlo, a i s Taris se méně hádali.
Jen Ailine to všechno bylo jedno, jelikož každý den byl čím dál horší. Iluze začínali být mnohem reálnější, dělalo jí problém rozlišovat skutečnost od přeludů. Šplhali zase nahorů, kolem nich nerostlo skoro nic jiného, než keře a tráva, země byla tedy hlavně pokrytá hlínou a kameny.
Najednou spatřila nějakého vlka, a nebyla si jistá, jestli jde o iluzi. Všichni se zastavili a Ailine si oddechla, že jí zrak tentokrát neklame. Nebyla si už ale jistá o skutečném původu velkého černého červa, který se plazil směrem k nim, bezzubou tlamu otevřenou dokořán.
Napjala se, a zavřela oči.
,,Kdo jste?" Zeptal se vlk, a Ailine je zase rychle otevřela. Červ byl naštěstí pryč, ale ten vlk tu stál pořád. Lépe si ho prohlédla. Měl jasnou, bílou srst s občasným nádechem fialové, a zářivě fialové oči.
,,Patříš k Lovcům stínů?" Neodpověděla Taris, a nedůvěřivě ho sledovala.
,,Já se ptal první," namítl vlk, ale pak si je pořádně prohlédl.
,,U bohyně..." Vydechl. ,,Vyvolení?"
,,Ano," kývla Taris a vypjala hruď. ,,Já jsem Taris, toto je Emalf, Sirres, Asira a Ailine," jednotlivě na každého ukázala trhnutím hlavy.
Vlk sklonil hlavu v úkloně. ,,Já jsem Zariak, jedna z hlídek Lovců stínů," představil se, a zdál se být teď mnohem ochotnější mluvit. Pak zvedl hlavu k obloze-slunce už začalo zapadat-a zvučně zavyl.
,,Proč jste to udělal?" Zajímal se Emalf a Zariak se usmál. ,,Přece nepůjdeme do základny pěšky"
Asira se rozzářila. ,,Poletíme lodí, že?"
Zariak přikývl. Před příchodem Alfa vlků to byl hlavní dopravní prostředek, od doby, kdy to král Silen poprvé postavil, a každý si to okamžitě oblíbil. Navíc se tak dalo zaměstnat spoustu vlků s telekinezí. Jenže Alfa vlci skoro všechny lodě zničily, snad s vyjímkou těch, které měli v držení Lovci stínů.
Všichni se posadili k Zariakovy, a zatímco čekali až přiletí loď, Asira se ho vyptávala: ,,A co Křídlo pomsty? Co se s ním stalo?"
Křídlo pomsty byla loď, kterou Silen postavil na počest Pharse a byla proslulá po celé zemi. Jejím kapitánem byl až do své smrti Stínobijec Lokin.
,,Stále jí máme," odpověděl Zariak, potěšen jejím zájmem. ,,Už s ní sice nelétáme, jelikož není zrovna nejmodernější a taky má svoje roky, ale je to legenda, tu bychom nemohli zničit"
Asira se zatvářila nadšeně. ,,A nějaké další, z těch příběhů o Pharse a tak?"
Zariak se zamyslel. ,,Podařilo se nám zachránit už jen Srdce chladu a Temnou princeznu"
Srdce chladu byla postavena na počest Silenova bratra Faramise a Temná princezna měla připomínat královu dceru Lexirwu. Podobně jako Pharsa, poslední držitelka Magie, byla Lexirwa poslední držitelka Temnoty, která byla něco jako třetí sestra Magie a Moci. Tyhle tři bytosti byli základem magie u vlků. Temnota byla už odpradávna zlá, skrývala se ve stínech a snažila se porazit dobro. Samotná Magie vždycky byla na straně dobra, ale po letech to změnila.
Teď už ani jedna z těch magií neexistovala, všechny se vytratili a jediná připomínka na ně, se nacházela na obloze a v příbězích.
Asira se zamračila. ,,A Liščí křídlo..?"
Zariak žalostně zavrtěl hlavou. ,,Nevíme, kde je. Buď bylo zničeno, nebo ukradeno"
Asira si povzdechla. ,,To je škoda," poznamenala. Kromě Křídla pomsty, byla slavná i loď Liščí křídlo, první prototyp létajících lodí a nejoblíbenější krále Silena.
Emalf dělal že z těch jejich řečí usnul, když v tom někdo zastínil slunce.
Asira zvedla hlavu, a úžasle se zasmála. ,,Létající loď! To je opravdu létající loď!"
Neměla křídla, jelikož už patřila k těm moderním, což jí trochu zklamalo, jelikož jí přišlo, že ty starší jsou lepší, ale nic nenamítala.
Loď přistála, a Asira si jí pozorně prohlédla. Byla tmavě rudá s fialovými plachtami.
,,Tohle je osobní loď Věštce, inspirována jeho předky-Eilimou a Arifasem," vysvětlil Zariak hrdě, a Asira se zarazila. ,,Arifas a Eilima? Ta slavná věštecká dvojice?"
Arifas byl princ a Eilima vražedkyně. Arifas poznal Eilimu při hledání své unesené sestry Lexirwy a když poprvé vražedkyni spatřil, oba uviděli záblesk budoucnosti.
Zariak se zasmál. ,,A odkud myslíš, že Věštec získal své schopnosti?"
,,Přiletěl osobně?" Zeptal se Sirres, a Zariak pokrčil rameny. ,,O tom pochybuji. Ale Nová budoucnost je naše nejlepší loď, proto je logické, že přiletěli s ní"
Nastoupili na loď, a zaujatě se rozhlíželi. Každý vypadal, že má něco na práci, všichni věděli co mají dělat
Asira okamžitě začala pobíhat po palubě, všech se vyptávala a bylo jí víceméně jedno, že odpovědí jsou jí většinou nerudná zabručení.
,,Zariaku, co se to tady-" ozval se nějaký hlas, a oni spatřili Dceru krve, rudou vlčici, co na ně chvíli šokovaně hleděla.
,,Nejsou to ti, co si myslím že jsou?" Zeptala se, a Emalf se ušklíbl.
Zariak důležitě přikývl. ,,Jsou"
Taris nevěděla, co by měla čekat, ale že se ta vlčice otočí a odejde vydávat rozkazy, byla až poslední možnost. Popravdě čekala, že jim vysvětlí všechno to s tím proroctvím, co tu mají dělat, jestli neznají důvod, proč je den stále kratší a mnoho dalších otázek, na které chtěla znát odpověď.
,,Ehm, aha?" Řekl Emalf, kterého to očividně zmátlo.
,,Všechno vám vysvětlí Věštec," uklidnil je Zariak. ,,Dcera krve není povinna, vám něco říkat"
,,Nádhera," zabručela Taris, když v tom se podlaha pod nimi zatřásla.
,,Odlétáme," oznámil jim Zariak. ,,Cíl-Silenova základna"

Azuma kráčela obklopena ze všech stran osmi Alfa vlky, byla svázaná v řetězech a poutaná k Alfa vlkovi vepředu, nečekaně to byl Alorian.
Ti všichni měli dohlédnout na to, aby její přesun do Blackstaru proběhl bez potíží.
Azumu, pravou pouštní vlčici trápily kratší dny a delší noci. Nebylo to tady tak hrozné, jako v jiných částech země, protože už odjakživa byla Poušť místem světla a slunce, ale stejně se tím výrazně narušil životní styl spousty vlků a i jiných zvířat.
,,Aloriane?" Zeptala se, a Alfa vlk zabručel, že jí slyší. ,,Co je s tou oblohou?"
Alorain neodpověděl, a jelikož ho Azuma znala dost dobře, pochopila, že sám nezná odpověď.
,,Hádám, že si naše dcera hrála s temnou magií," řekl nakonec, a Azuma zavrčela: ,,Není to moje dcera"
,,To že jí tak neříkáš, neznamená že to není pravda," poškleboval se jí Alorain, a Azuma měla chuť ho kousnout.
,,Víš že je historicky první vlče, které má jednoho rodiče normálního, a druhého Alfa vlka?" Říkal, aby jí naštval.
,,Okamžitě... Přestaň!" Vykřikla, a zavzpírala se v poutech.
Procházeli zrovna kolem řeky, bylo to mnoho úkrytů a právě zpoza nich v tu chvíli vyběhla spousta vlků.
Alorain se okamžitě rozběhl pryč, aniž by se pokusil ostatním pomoct a bezmocnou Azumu táhl za sebou.
Bohyně Eldiaro, moc tě prosím, nedovol mu, aby mě odvedl do Blackstaru!
,,Okamžitě zastav!" poručil nějaký vážný hlas, a Alorian, zmatený tím pokynem poslechl, než mu došlo, že je to past.
Přesně v tu chvíli pod ním vyrostl obrovský kaktus a nabodl ho na smrtící trny.
Azuma klopýtla, jakoby dostala ránu.
Nenáviděla toho vlka, ale kdysi ho milovala. A teď ho vidí umírat.
Nedokázala se na to dívat, tak jen odvrátila pohled a hledala svého zachránce.
V měsíčním světle zahlédla čistě zeleného vlka, se vzorovanou srstí tak, že vypadali jako listy.
Bohyně Eldiaro, děkuji!
Vládce přírody! Jeden z hlavních vůdců Lovců stínů! Ale proč jí zachraňovali? Jaký k tomu mají důvod?
Vládce přírody přišel až k ní, a ona ucouvla.
,,Jste v pořádku?" Zeptal se naprosto klidným hlasem, jakoby právě neprobodl jednoho z nejsilnějších Alfa vlků kaktusem. Asi to dělá denně...
,,N-nevím," vykoktala Azuma, a sledovala, jak jí Vládce přírody zbavuje řetězu.
,,Přišli jsme vás zachránit," řekl, když se k němu vrátila jeho vycvičená jednotka. Pohybovali se tiše a zkušeně, Azuma nedokázala jejich srst přiřadit k žádné zemi.
,,Proč?" Zeptala se. ,,Tedy, děkuji, ale stejně nechápu, proč jste to udělali"
Vládce přírody se na ní upřeně díval zlatýma očima. ,,Myslím, že máte odpovědi, které potřebujeme"