Blackstar byl vždycky jiný, než ostatní.
Nebylo to jeho uhlově černou srstí a až překvapivě modrýma očima, nebo dokonce znaky, které měl na nohách a ocase-a to konkrétně dva bílé proužky, za kterými se nacházela bílá hvězdička.
Prostě byl jiný.

Už od narození byl chytřejší a dával spíš prostor svým myšlenkám než instinktům.

Nechápal, proč se vlci ve smečce rvou o postavení a tak podobně.
Jejich řeč byla složená z nějakého toho primitivního vrčení a vytí, která spíš jen naznačovala, než cokoliv říkala.
Blackstar byl zmatený. Chtěl si povídat, chtěl měnit svět, ale nemohl, protože nikdo nerozuměl jemu.

Rozhodl se od smečky odejít, v naději, že najde vlky, jako je on.

Jeho smečka žila v horách a on je nikdy neopustil, stejně jako nikdo z jeho předků. Proto, když ho hory pustily ze svého sevření, se ocitl na místě, které mu bylo cizí.

Do nosu ho udeřil odporný, sirný zápach a on se rozhlédl po okolí.
Před ním se nenacházelo nic jiného, než černá, zuhelnatělá země, ze které stoupal nějaký smrdutý kouř.
Věděl, že tady nemůže nic přežít. Ale stejně neviděl jinou možnost, než se tady aspoň porozhlédnout, když nic jiného.

Z výparů, stoupajících ze země, mu slzely oči, škrábalo ho v čenichu a země mu navíc nepříjemně pálila pod nohama.
Taky měl pocit, že se občas chvěje, z čehož měl špatný pocit.

Kráčel takhle několik dní a živil se vším, co našel.

Věděl, že by se měl otočit a odejít. Jenže něco mu říkalo, že by měl jít dál.
Nebyl to instinkt. Instinkt mu totiž říkal, ať se vrátí, že tohle je pusté a nebezpečné místo.
To něco mu říkalo, ať jde dál.

Nebýt Magie by už dávno zemřel, ale to on nevěděl. Ještě ne.

Kolem něj byla jen a jen holá, mrtvá krajina a on kráčel stále dál.
Dokud konečně něco, nebo spíš někoho, neobjevil.

,,Pitomí lvi!" Vykřikl nějaký hlas.
Blackstar zvedl hlavu od svých tlap a zastavil se, zatímco mhouřil oči a snažil se přes clonu kouře něco zaslechnout.

,,Kdo kdy řekl, že lvice jsou něco méně? To je sakra nefér!" Brblal ten někdo.
Blackstarem projelo vzrušení. Ať už to byl kdokoliv, nemluvil řečí, jakou vlci z jeho smečky.

Mluvil jako on.

,,Haló?" Zvolal nejistě, zatímco mu vzrušení postupovalo celým tělem.
Zničehonic se zvedl vítr a rozvířil kouř, který mu zakrýval výhled na tu bytost, jež mluvila jako on.

Byla o něco větší než on a připomínala mu pumy, které občas v horách potkal. Ale tahle měla srst v té nejčistší bílé, na zádech a hlavě žíhanou světle žlutými puntíky.
A taky měla křídla.
Úhledně složená, bělostná křídla.

,,Co jsi zač?" Vydechl Blackstar užasle. Nebyl to vlk, ale každopádně to mluvilo a očividně myslelo jako on, takže to mu stačilo.

Bytost vytřeštila zlaté oči. ,,Ty mluvíš!" Divila se, očividně z tohoto setkání stejně vzrušená, jako on. ,,Jak se jmenuješ?"

,,Blackstar."
,,Já jsem Yellone."

A tak vzniklo velmi netradiční přátelství, které mělo ovlivnit celou budoucnost.

✴️✴️✴️

Blackstar se brzo dozvěděl, že Yellone je na tom podobně jako on.

Ukázalo se, že žila ve lví smečce a taky nechápala, proč nikdo nemluví a proč všichni dbají na směšných pravidlech, jakože lev vede smečku a lvice loví, nebo že ve smečce je vždy jen jeden lev.

,,Mého bratra vyhnal," řekla Yellone a zaťala drápy do zčernalé půdy, zatímco se kolem nich prohnal vítr. ,,I když to byl jeho syn!"

Blackstar si brzy všiml, že vítr reaguje na pocity Yellone. A tak se jí na to zeptal.
,,Jo, to je další odlišnost," ušklíbla se Yellone. ,,Kromě těch křídel."
Zničehonic se zvedl silný vítr a rozčísl Blackstarovi srst.

,,Ty ovládáš vítr?" Nechápal Blackstar. Byl dost chytrý, ale tohle bylo moc i na něj. Ale tak co.

,,Možná i ty můžeš něco ovládat" napadlo Yellone.
Blackstar se zatvářil nepřesvědčeně.

Yellone pokrčila rameny. ,,Nebo taky ne," ušklíbla se a provokativně se rozběhla, vyskočila do vzduchu a mávla mocnými křídly.

K zemi se sneslo pár bělostných pírek, zatímco Blackstar s lehkou závisti sledoval, jak Yellone plachtí mezi sloupci kouře a nechá se unášet větrem.

A v tu chvíli to ucítil taky.
Těžiště jeho těla se změnilo a na zádech pocítil překvapivou tíhu.
Zmateně vyjekl a otočil hlavu.

A málem dostal infarkt, když si na svých zádech všiml velkých, šupinatých křídel.
No tak, ozval se mu v hlavě nějaký hlas, aby toho nebylo málo. Přece se nenecháš zahanbit, ne?

,,Co jsi zač?" Zeptal se Blackstar trochu vyděšeně.
Magie, řekla bytost v jeho hlavě po nějaké době. Jsem Magie.

✴️✴️✴️

Jakmile Yellone zjistila, že její vlčí přítel má křídla a v hlavě hlas, který o sobě tvrdí, že je Magie, vzrušením skoro začala pištět.

,,Jsi stejný jako já!" Vykřikla nadšeně. ,,Pojď, teď tě naučíme létat!"

Blackstar si nebyl úplně jistý, že je to dobrý nápad, ale k přemlouvání se dala i Magie, takže si jen povzdechl a svolil.
Trvalo to dlouho.

Yellone mu vyprávěla, jak se ona učila létat a říkala, že to trvalo dost dlouho.

,,Musíš se naučit vnímat vítr," vysvětlila. ,,Pro tebe to možná bude těžší, když ho neovládáš."

Říká kdo? Uslyšel Blackstar v hlavě Magii, než se zvedl vítr a zavířil kolem nich.

V Lávové zemi, jak jí spolu s Yellone pojmenovali, skoro nikdy vítr nevál, pokud teda Yellone nechtěla. Proto to pro ní bylo překvapení.

,,To jsem nebyla já..." Řekla zamračeně, ale pak se podívala na Blackstara, který se nevinně usmíval. ,,To jsi byl ty!" Ušklíbla se Yellone.

A to není vše, co umím, prohlásila Magie. Se mnou budeš moct ovládat vše, co se ti zamane.

Blackstar však nepodlehl pokušení, byť ho to lákalo. ,,Nejdřív se naučíme létat," prohlásil.

✴️✴️✴️

Létání byla ta nejlepší věc, jakou Blackstar kdy zažil.

Radostně vykřikl, když se spolu s Yellone vznesli do vzduchu a pod nimi se nacházela mrtvá, černá zem.

Plynule plachtili po nebi, nechali se unášet větrem a Blackstar mezitím sledoval krajinu pod nimi. Někde v dálce spatřil jeho rodné pohoří a na druhé straně měl pocit, že vidí bílou plochu.

,,Že je létání skvělé?" Vykřikla Yellone se stejným nadšením, jaké on cítil.
,,Více než to!" Souhlasil Blackstar.

Magie byla stejně nadšená jako oni-Blackstar poznal, že on je první, kdo kdy Magii poznal a ona si užívala jejich společnosti a možnosti, využít své schopnosti.

Blackstar si stále nebyl jistý, co je Magie zač, ale podle všeho to byla dobrá bytost, takže to mu stačilo.

Zničehonic pocítil, jak se Magie napjala a on pocítil její nehybné vzrušení.
Leť tam, řekla a nasměrovala ho k horám.

Blackstar se s ní nehádal, protože to co cítila, přesahovalo jeho samého.
Proto změnil směr, rozletěl se tam a Yellone ho zmateně sledovala.

Blackstar se naklonil a přitiskl křídla k tělu, aby byl rychleji u země.
V tu chvíli to spatřil i on.
Čistě bílou vlčici s fialovýma očima, která postávala na černé zemi.

Zvedla k nim hlavu a Blackstar skoro viděl, jak se zatvářila vyděšeně, když nad ní roztáhl křídla a přistál těsně u ní.
V Magii se rozlil podivně radostný pocit, který se přelil i do Blackstara.

,,Ahoj," řekl udýchaně.
Vlčice naklonila hlavu na stranu. ,,Ahoj?" Oplatila mu pozdrav. ,,Kdo jsi?"
Blackstar se od chvíle, co poznal Yellone, cítil normální.
Ale teď, jakmile narazil na vlčici svého druhu, co ovládala jeho řeč, se konečně cítil plný.

✴️✴️✴️

Yellone však k novému členovi jejich skupiny nestavěla tak dobře.
Možná to byla pouhopouhá žárlivost, ale každopádně kvůli ní v jednom kuse reptala.

Blackstar jí však ignoroval, zaujat vlčicí, která si říkala Fedgar.
Ukázalo se, že podobně jako jemu, v její hlavě mluvila bytost zvaná Moc, která naopak fascinovala Magii.

Moc byla trochu upjatější a čestnější než Magie, ale jinak si skvěle rozuměly. Teda, pokud se tak dalo říkat podivnému vztahu mezi ještě podivnějšími bytostmi.

Fedgar říkala, že se narodila ve smečce, která žila v Lávové zemi.
,,Tady žijí i další vlci?" Užasl Blackstar.
Fedgar přikývla. ,,U moře, co nejdál od sopky."

Blackstar samozřejmě věděl, co je to sopka. Když létal s Yellone, viděl jí. A neměl z ní nikdy dobrý pocit, protože se zdálo, že se chvěje země kvůli ní.

Yellone tu Fedgar nechtěla, ale očividně byla jediná. Štvalo jí to.

Blackstar si očividně našel svou spřízněnou duši, ona po tom ale netoužila. Lvi, které v minulosti potkala, byli jen zvířata bez vlastních názorů.

Zatímco Fedgar byla očividně dokonalá. A navíc měla křídla, nachlup stejná, jako měla samotná Yellone.

Jednoho dne se Yellone rozhodla odejít, zpátky ke své rase, s nadějí, že tam je někdo, jako ona.

Blackstar její rozhodnutí respektoval, byť byl z toho smutný.
A ti dva se znovu potkali až o mnoho let později.

✴️✴️✴️

Bylo to v době, kdy už měl Blackstar za sebou svoje léta prožitá s Fedgar a Magií.
Mezitím se jeho družce narodilo spoustu mláďat, jež začala využívat své vlastní magie. V jejich hlavách sice nikdo nemluvil a neměli tak silnou moc, jako Blackstar-on mohl ovládat vše, co se mu zamanulo-ale i tak byli oproti normálním vlkům nesmírně silní.

Jejich magická, vlčí rasa se rozrůstala rychle a mezitím cestovali po zemi.

Dva Blackstarovi nejstarší synové, Sarog a Kalosir, kteří ovládali telekinezi, začali spolu se svým otcem přemýšlet o zbudování měst-mělo se jednat spíš o takové vesnice, kde se mělo lépe žít, než v jeskyních nebo na holé zemi a kde by každý mohl rozvíjet svůj talent. Už si našli jedno vhodné místo, vedle hustého lesa, jenž byl spřízněn s bouří a blesky.

A jeho mláďata si nacházeli druhy mezi obyčejnými vlky, se kterými měli vlčata, která však obyčejná nebyla, nýbrž zdědila magii.

Blackstar se při pohledu na svou velkou rodinu díval s hrdostí v očích.
Věřil, že právě jím započala velká éra magických vlků.

Blackstar a jeho družka žili dlouho-déle, než ostatní. Udržovala je při životě Magie a Moc, které se podílely na budování nového světa.

Dělá mi starosti Temnota, řekla jednoho dne Magie, když zrovna vyrazili do Lávové země.

Kalosir měl v plánu tam založit další město-to první už rostlo vedle Bleskového lesa a jeho z nějakého důvodu fascinovala pustá, černá země.
Když Blackstar znovu vstoupil na půdu Lávové země, kde před tak dlouhou dobou poznal Yellone, cítil se divně. Zajímalo ho, jestli furt žije a jak se jí asi daří.

Temnota? Nechápal Blackstar.
Já a Moc nejsme jediné, vysvětlila Magie pochmurně. Ještě je tu Temnota. Ta, která se od nás velmi liší, ale přesto je jako my. Nesmírně mocná.

Blackstar nepřikládal starostem Magie velkou váhu.
Když viděl, jak se jeho potomstvo rozrůstá, jak vznikají města a civilizovaná společnost vlků, nic to přece nemohlo ohrozit, no ne?
To se však změnilo.

K prvnímu střetu došlo krátce poté, co Kalosir a jeho mláďata, jež dorazila s ním, začali pracovat na stavbě nového města.

To mělo být malé-ne takové, jako to druhé, které však i tehdy bylo v porovnání s nynějším Blackstarem jen vesnicí. Až v pozdějších letech se obě města a mnoho dalších rozrostlo do podoby, jakou má nyní.

Blackstar se mezitím vrátil do města u Bleskového lesa, jelikož chtěl jenom dohlédnout, aby syn dorazil v pořádku.

A asi o měsíc později se dozvěděl, že jeho syn byl napaden.
Jeho vlci vrátili úder a tak se to nějakou dobu opakovalo.

Když tam Blackstar dorazil, okamžitě mu došlo, proti komu stojí-proti lvům.
Stejně jako jeho rasa se rozrostla, úplně stejně k tomu došlo u lvů.

Tímhle místem kráčela Temnota, prohlásila Magie překvapivě vážně, jakmile Blackstar stanul na zakrvácené půdě. Použil Magii aby vyléčil své vlky a vyrazil ke lvům, aby se zeptal na Yellone.
Někteří měli křídla, jiní ne, ale většina byly lvice a všechny se tvářily stejně hrdě.

Stály na kraji budoucího města, srst potřísněnou krví.

,,Proč jste nás napadli?" Nechápal Blackstar. ,,Co jsme vám udělali?"
,,Tohle je naše území," zavrčela zlatá lvice a zlostně mrskala ocasem.
,,Žije Yellone pořád?" Zeptal se Blackstar.
Lvice zamrkala. ,,Odkud znáš naší královnu?"
Než Blackstar odpověděl, ozval se hlas, který neslyšel už roky: ,,To je dlouhý příběh, Silejo."

Lvice se rozestoupily a před Blackstarem stanula Yellone.
I ona už měla na sobě viditelné známky stáří, ale jinak vypadala stejně, jak si jí Blackstar pamatoval.

Zazubil se. ,,Yellone! Rád tě-"
Yellone však zavrtěla hlavou. ,,Vstoupili jste na naše území a nedbali varování, které jsme vám uštědřily," řekla chladně. Po Yellone, kterou Blackstar znal, nezbyly ani stopy.

,,My jsme to nevěděli," omlouval se. ,,Ihned odejdeme."
Yellone přimhouřila oči. ,,Chci si s tebou promluvit sama."

Její lvice se okamžitě odtáhly a Yellone s Blackstarem nyní stáli sami naproti sobě, obklopeni jen pustou, černou krajinou.

,,Tvůj odchod nestačí," prohlásila. ,,Měla jsem sen... Viděla jsem válku mezi našimi rasami. Nikdy se nesmí uskutečnit. Na to tě mám moc ráda." Tady se konečně trochu usmála.
Blackstar zamrkal. ,,Tak co chceš dělat?" Nechápal.

,,Jak jsi viděl, vlci i lvi mají horkou, mladou krev. Lvi zaútočili bez mého svolení, vlci jim však útok oplatili. A takhle by to mohlo probíhat až do nekonečna, až by to vypuklo ve válku, jež jsem viděla ve svém snu," říkala Yellone.
Roztáhla křídla, čímž rozvířila kouř stoupající ze země. ,,Musíme naše rasy oddělit. Navždy."

✴️✴️✴️

Blackstar s velkou neochotou souhlasil. Když viděl, jak se jeho rodina krvelačně dívá na lvy a ti jim pohled se stejnou mírou oplácí, musel uznat, že válka mezi nimi by byla nevyhnutelná.

Obě rasy se sice už jen vzdáleně podobaly nevzdělaným zvířatům, ale pořád v nich byly jisté instinkty šelem, jež se nebojí skočit do prvního boje, který se naskytne.

Yellone a Blackstar dlouho diskutovali o tom, jak to udělat. A taky možná prodlužovali čas, který spolu mohli strávit.

Nakonec našli dobré řešení, které mohlo být sice jenom dočasné, ale jiné je nenapadlo.

Blackstarovi vlci se stáhli na své území, zatímco lvi hlouběji do svého.
Zůstala jenom Yellone a Blackstar, kteří plachtili nad obrovskou, mrtvou plochou, která měla posloužit jejich účelům.

Blackstar se podíval do zlatých očí Yellone a ona lehce přikývla.

Magie věděla, co má Blackstar v plánu a proto jí ani nemusel o nic žádat.
Zničehonic se země pod nimi zatřásla tak, že to skoro cítili i oni a hlasitě se začala bořit do sebe, až vytvořila obrovský, hluboký kráter, táhnoucí se široko daleko.

A ten se začal plnit žhnoucí, ohnivou lávou, která neměla nikdy ztuhnout.
Ze zářící tekutiny stoupalo horko a Blackstar cítil, že tohle kouzlo z něj vysává spoustu energie, byť měl v sobě Magii.

Po nějaké době bylo hotovo.
Kráter, mezi dvěma zeměmi se zaplnil lávou, která měla zabránit v tom, aby si kdy znovu potkali.

Blackstar se vysíleně podíval na Yellone.
,,Mrzí mě to," řekla tiše. ,,Budeš mi chybět."
Blackstar přikývl. ,,Mě taky."
S tím se oba dva obrátili každý ke své zemi a rozletěli se pryč.

To mělo být naposledy, kdy se uviděli lvi a vlci.

Taaaakžeeee, ahoooojteeee! XD
Ano, už jsem vám odhalila naší záhadnou rasu! XD
Možná budete zklamání, možná ne, ale každopádně mě to tak vyhovuje XD
Každopádně, jen připomínám, že ti co ještě nedali přihlášky, už by s tím mohli začít XD Mám předepsaných ještě devět kapitol, ale od desáté už budu potřebovat vaše postavy XD
Kapitoly by měly vycházet jedná každý den, ale záleží na tom, jestli jí budu mít napsanou, nebo ne XD Takže si s těma přihláškama pospěšte! XD