,,Odcházím," řekla modrá vlčice své sestře.

Fialová vlčice se zlatýma očima se nezdála být překvapená. ,,Na jak dlouho?" Zeptala se.

,,Už se nevrátím," odpověděla modrá vlčice.

Teď už trošku překvapení vyvolala. ,,Ale... Dokážeš to? Opustíš je?"

Modrá vlčice si vzpomněla na rozhovor, který vedla ve snu se svou matkou. Stejně tak se ptala své matky, jestli není sobecké opouštět vlčata a nechávat je na krk Zinranovi.

,,Život ti nikdy nic nedal, Laylo. Jako vlče jsi byla odstrkována a v posledních letech... Obětovala jsi svoje vlastní štěstí pro ostatní. Pro Arcalimu, pro Prales. Oni to pochopí. Ty si zasloužíš štěstí."

,,Ano. Dokážu," řekla a podala své sestře popsaný papír. ,,Až jednoho dne přijdou s tím, že chtějí vědět něco o své matce, řekni jim, že jsem ti tohle nechala v případě, kdyby se mi něco stalo. Dej jim to přečíst."

Arcaliminy oči se zalily slzami. ,,Budeš mi chybět," zašeptala a prudce Laylu objala. ,,Zasloužíš si to."

Layla neodpověděla, ale objetí jí opětovala. Pak se otočila a vyletěla přímo z okna paláce. Zamířila přímo k Ledové zemi-bylo jistější použít Kámen času. Letěla vstříc své budoucnosti. Vstříc svému štěstí.

✴️✴️✴️

,,Jsi si jistá?" Zamračil se Aurin na Starliu. Fialová lvice pochodovala sem a tam v trůnním sále a sluneční světlo pronikající oknem dovnitř jí hladilo tmavou srst. Starlia se naokamžik zastavila, aby nastavila tvář slunci a pak se podívala na Aurina.

,,Nepovažuješ to za dobrý nápad?" Podívala se na něj s přimhouřenýma očima.

Aurin si odfrkl. ,,Jestli jste si vyřešili svoje problémy..." Řekla.

,,Hele. Dělám co můžu," obořila se na něj Starlia. ,,Spravovat rozbitou zemi není záležitost na pár měsíců, jasný?"

,,Jasný, jasný," uklidnil ji Aurin. ,,Ale zdá se ti Říše posledního měsíce jako vhodné první místo?"

,,Na tom se taky pracuje," prohlásila Starlia. ,,Ty hory dokážou být okouzlující, když chtějí. A teď je to tam mnohem hezčí. Když je to vaše Lávové moře pryč, vyslala jsem tam spoustu zeměrůstů. Teď je to tam nádherné. A trochu jsem experimentovala. S pomocí několika vlnostrůjců jsem zajistila život i pár stromům a rostlinám z toho vašeho Pralesa."

,,Tak proto jsi najednou objednávala hromadu Pralesních kytek a semen," pochopil Aurin. ,,Pralesní se z toho mohli ujásat, když jsi toho tolik koupila. Mimochodem, hrubě jsi je přeplatila. To si rozhodně nezaslouží."

Snažil se vytlačit myšlenky na vlčici, která milovala Prales. Co by na Starliin nápad asi říkala?

Starlia ledabyle pokrčila rameny. ,,Hory se ukázaly taky být dobrým zdrojem různých surovin," řekla.

,,Dávej si pozor, kde to říkáš," ušklíbl se Aurin. ,,Jinak ti tam naběhne Nitra s tím, že teď bude všechno její."

,,Já bych řekla, že je teď bohatá dost," odfrkla si Starlia.

To byla pravda. Po válce se opatrně rozvinulo obchodování mezi jejich zeměmi-zprvu nejisté a nedůvěřivé, ale jak si vlci a lvi vyměňovali mezi sebou další a další zboží, najednou toužili všichni po kamenech z Měsíční země či po jídle z Eldiary. A Nitra, jakožto Vládkyně Lávové země, která hraničila s Měsíční zemi, všechen dovoz zprostředkovala, což znamenalo, že z toho měla dost peněz.

Aurin si nebyl jistý, jestli je to dobře, ale snažil se nad tím nepřemýšlet. Stejně jako nad tím, jestli má Nitra pořád ve sklepě Kaulevana, nebo jestli ho už konečně zabila.

,,Tak moji lvi můžou přijít k vám," vrátila se Starlia ke svému původnímu návrhu. K skutečnému kontaktu mezi vlky a lvy-nepočítaje obchodování nebo její návštěvy. Zatím čekali, protože Starlia měla spoustu práce. Její země se nevzpamatovávala jenom z války, ale ze všech let, které kdy zažila. Starlia kompletně překonávala jejich systém a tentokrát hodlala zařídit, aby to tak zůstalo i po její smrti. ,,Jen pár..."

,,Hmmm, tak dobře," kapituloval Aurin. ,,Ale vyber prosím tě někoho normálního."

Starlia se na něj zamračila. ,,Moji lvi jsou všichni normální!" Bránila je.
Aurin si ji tiše měřil pohledem.

,,Dobře, tak ne, fajn. Je tam normální, asi... Pět, šest?" Řekla Starlia nejistě.

Aurin pobaveně odfoukl a zavrtěl hlavou. ,,Neměla by ses vrátit k Tarronovi?"

Starlia se zazubila. ,,Jen ať si to s lvíčaty užije," řekla. ,,Taky mu to trochu prospěje. Furt si stěžuje, že mají radši mě."

,,Matku má každé mládě radši," usmál se Aurin. Starliina lvíčata byla opravdu... Eh, jedinečná. Nebylo to jen proto, že to byli první kříženci, o kterých se všeobecně vědělo a které měli všichni přijmout, ale taky proto, že nikdy nevydrželi v klidu. Aurin vždycky všechny sluhy varoval, když byla lvíčata na návštěvě, aby schovali všechny cenné věci.

,,Možná, ale to je těžká urážka Tarronova ega," ušklíbla se Starlia. ,,Snaží si to nebrat k srdci."

Tarron byl úplný opak Kelnana. Byl to ledostrůjce, kterého Starlia poznala na jednom plese-pro lvice i lvi, stínotkalce i nebešťany-kam se přikradl bez pozvánky, protože chtěl zkusit, jaké mají jídlo. Starlia ho přitom nachytala, ale Tarron místo toho, aby se začal obhajovat, s ní začal nepokrytě flirtovat. A tak se ze zloděje stal král.

Aurin věděl, že Starlia Tarrona miluje a je šťastná, že si mohla vzít někoho, koho doopravdy chtěla a ne někoho, koho by jí někdo předhodil. Ale stejně občas přemítal, jestli jí Kelnan chybí stejně, jako jemu jistá vysoká, modrá vlčice.
Starlia jakoby poznala, jakým směrem se ubírají jeho myšlenky.

,,A co ty, Aurine?" Zeptala se. Hlas měla nyní jemnější. ,,Pořád čekáš?"

,,Slíbil jsem jí to," řekl Aurin a jako vždy ho všechno veselí opustilo, když přišla řeč na ni.

,,Napadlo tě... Napadlo tě, že se nevrátí?" Zašeptala Starlia.

Aurin zavrtěl hlavou. ,,Ne. To by mi neudělala," řekl.

,,Já jen, že pořád nemáš žádné potomky," upozornila ho Starlia. ,,Kdyby tě někdo zavraždil-"

,,Tak to za mě vezme Faezana," odbyl ji Aurin.

Starlia si odfrkla. ,,Faezana se momentálně snaží zmizet z paměti všech, kteří si na ni kdy vzpomínali," poznamenala.

Aurin se chtěl dál obhajovat, když vtom do trůnního sálu vtrhl strážný.

,,Před branou jsme chytili vlčici, která tvrdí, že vás zná, Vaše Veličenstvo!" Vyhrkl, když se v rychlosti uklonil.

,,Že by se snad Ferox snažila dostat do paláce a zapomněla na tajné heslo?" Zamyslela se Starlia.

,,To by to prostě přeletěla," namítl Aurin. Najednou... Srdce se mu rozbušilo bláznivou, hloupou nadějí.

Věděl, že by ji měl zadupat dřív, než ho naprosto ovládne a on pak bude zklamaný, ale nedokázal si pomoct.

Okamžitě vyběhl za strážným, který byl očividně překvapený tím, že král chce tu vlčici tak naléhavě vidět.

Starlia utíkala za nimi a vlci se jim při cestě chodbami a po schodištích uctivě ukláněli. Na Starliu a její doprovod si všichni už zvykli-byla tu často, aby řešila s Aurinem důležité věci, někdy jen proto, aby ho pozdravila a mohla si na chvíli odpočinout od povinností v její zemi.

Vyběhli na nádvoří, do teplého, prosluněného odpoledne. Jindy by se Aurin zastavil a vstřebával by světlo-snadněji tak ovládal svoji magii-ale teď se mu myšlenky zamotaly bláznivou nadějí. Bláznivou, hloupou nadějí.

,,No to snad ne! Haló? Já jdu za Aurinem. A ne, nebudu mu říkat Veličenstvo! Hej, trochu osobní prostor!" Ozval se zlostný výkřik z chumlu strážných stojících uprostřed nádvoří.

Aurin se vyměnil ohromený a radostný pohled se Starliou.

,,Ustupte!" Vykřikl na stráže, aniž by zpomalil.

Strážní ho bezeslova poslechli a odhalili tak vysokou, modrou vlčici se zlatýma očima a dvěma bílými vránami. Jednu měla na zádech, druhá poletovala nad její hlavou.

Starlia vypískla. Vypískla nadšením.

Aurin se nevzmohl ani na slovo, nestačil ani zabrzdit a tak do Layly naboural a spadl s ní na zem. Starlia vykřikla, když o ně zakopla a zřítila se na ně taky.

,,Uf!" Hekla Layla. ,,Co je tohle jako za přivítání?!"

Očividně se snažila o pobouřený tón, ale ani ona nedokázala zakrýt roztřesení a šílenou, bláznivou euforii radosti.

,,Jsi tady," zašeptal Aurin. Nebyl schopen mluvit hlasitěji. Prožíval tolik emocí, že byl rád, že ze sebe vypravil aspoň jedno slovo.

,,Vždyť ano," zamračila se na něj Layla, ale pak se jí tvář zase rozjasnila a v očích se jí zatřpytily slzy. ,,Slíbila jsem to."