,,Jdeme pryč. Prosím. Že jdeme pryč?" Zanaříkala Kunna a zabránila Serenovi, aby se na tu scénu podíval.

Já chci pryč, já chci pryč, já chci pryč, pomyslel si Aurin vyděšeně a klopýtl dozadu, aby se žádnou tlapou nedotknul byť jen jedné kapky krve.

,,Už dopředu vím, že se na to nechci dívat," řekl Python, který šel úplně vzadu, takže přes ně neviděl.

,,Nikam nejdeme," zavrčel Alakin, ale hlas se mu lehce třásl. ,,Budeme pokračovat."

,,Děláš si srandu?" Zeptala se Ferox nevěřícně. ,,Nějaká potvora roztrhala tvoje Bezměsíčné kamarády a ty to nebereš jako dobrý důvod, proč odsud vypadnout?"

,,Nemůžeme se vrátit, jestli se chcete dostat z paláce," namítl Alakin. ,,Na to už je pozdě."

,,Takže se radši necháme roztrhat nějakou příšerou, perfektní," řekla Ferox.

Layla postoupila dopředu a Aurin vykuleně sledoval, jak na její srst ze stropu dopadlo několik lepkavých kapek krve. Jen stěží dokázal nezvracet. Měl k tomu ještě víc našlápnuto, když Layla vkročila do místnosti a pod nohami se jí ozvalo začvachtání, zatímco se sklonila k jednomu z těl.

,,Myslím... Že ať už je roztrhalo cokoliv, udělalo to kvůli potravě," řekla po dlouhé době zkoumání. ,,Většina orgánů je pryč, chybí jim na mnoho kusů masa a ani bych se nedivila, kdyby tohle byly jen zbytky ze snídaně a po těch dalších vlcích nezbylo nic."

,,Nemluv takhle," obořila se na ni Kunna a Aurin s ní v duchu souhlasil. Slyšel dokonce, jak Alakin po jeho boku tiše zavrčel.

Layla procházela po místnosti a zastavila se před jedním z otvorů do dalších chodeb. ,,A pokud se nemýlím, ať už je zmasakroval kdokoliv, odešel tady tudy," dodala.

,,Jak to víš?" Zeptal se Aurin, když našel slova. Snažil se zadržovat dech, aby ztlumil pronikavý, železný pach krve.

Layla se na něj letmo podívala a ukázala tlapou k husté čáře krve na zemi, která mizela v temnotě chodby. Otočila se na Alakina. ,,Kam tahle chodba vede?"

Alakin chvíli nic nedělal, Aurin viděl, jak se nenápadně nadechl a pak vykročil do místnosti za Laylou, aby vstup do chodby prohledal.

Pohled mu padl na malý čtverec vyrytý nad vchodem, ačkoliv byl umazaný krví. ,,Dál do podzemí," řekl jim. ,,Chodby, které začaly klesat, jsme moc neprohledávali, nechtěli jsme to riskovat. Nevím, co přesně tam je, ale ani tam nebudou světla."

,,Napojují se chodby na sebe?" Zajímala se Layla.

,,Některé ano," odpověděl Alakin. ,,Ale ne všechny a obzvláště ne ty, které vedou někam hlouběji."

Layla kývla a otočila se na ostatní, kteří pořád stáli ve vchodu do místnosti. Aurin si všiml, že se sice tváří chladně a rezervovaně, ale lehce se jí třesou nohy a vypadala, že má co dělat, aby s nimi nezatřásla, aby se zbavila krve, která její srst zbarvila do tmavě fialové.

,,Slyšeli jste? Příšera se najedla a odešla do podzemí. Nemyslím si, že bychom ji potkali," řekla a ani nečekala na jejich souhlas a otočila se ke Královně, usazené na jejích zádech. ,,Co si o tom myslíš? Kam bychom měli jít?"

Bílá vrána zamávala křídly a obratně se vyhla kapce krve, která na ni spadla ze stropu. Pak se otočila a trhla hlavou k jednomu ze vchodů.

Layla se podívala na Alakina, který se tvářil udiveně. ,,Ta vede na povrch," potvrdil.

,,Tak vidíte. Jdeme," poručila Layla.

,,Já... Nijak zvlášť se mi tímhle nechce projít," ozval se Python. ,,Nechci, aby to vyznělo namyšleně, ale... Huh, je mi jedno, jak to vyzní, ale já nemám za potřebí se brodit potoky krve."

,,Souhlasím s tebou," přikývla Kunna. ,,A ani Seren by neměl."

,,Nejsem vlče!" Ohradil se malý vlk. To možná byla pravda, ale pořád byl nejmladší z jejich výpravy.

,,Já to přeletím," řekla Ferox najednou vesele a vzápětí se proměnila ve vránu. Zamávala křídly, vznesla se do vzduchu a přeletěla všechnu krev. To ji však bylo k ničemu, protože narazila do ze stropu visících střev, které se tam přilepily krví a po Feroxině nárazu se odtrhly a spadly přímo na vránu, která letěla dolů s nimi. Ferox vyděšeně zakrákala a Layla ji hned pomohla se zvednout. Ferox znovu vyletěla vzhůru, celá otřesená.

Enyo se prodrala kolem Aurina a vkročila do místnosti, chladně nevšímavá k čvachtání krve pod jejím nohami.

Aurin se zhluboka nadechl, což byla chyba, protože mu do mozku okamžitě stoupl pach krve. Nechtěl vypadat před ostatními jako slaboch, jako ten princ, za kterého ho mají, ale tohle byla prostě... Síla.

,,Počkejte," řekla Layla a zamračila se soustředěním. Pak se ozvalo zašplouchání a lepkavé čvachtání a krev se jako velká vlna odsunula ke stěnám a odhalila čistou, šedohnědou podlahu.

Kunna kývla na Serena, který se zklamaně zamračil, když se podíval na to, co všechny tak vyděsilo a jemu to nepřišlo nijak zvlášť děsivé, protože se teď díval jen na prázdnou podlahu. Beze slov se ale prodral kolem Aurina s Kunnou za zády a oba vyrazili k Layle, Alakinovi, Ferox a Enyo, kteří už stáli u vchodu do chodby.

Aurin po boku Werrica a Pythona taky přešel místnost a Alakin jako první vklouzl do chodby, kde se okamžitě rozsvítilo světlo.

Aurin zezadu uslyšel zašplouchání, jak Layla pustila krev, která se přelila zpátky na své místo a pak se všichni zase vydali na cestu Labyrintem.

Pach krve je doprovázel celou cestu, držel se na srsti Layly, Enyo, Alakina i Ferox a zatuchlý pach podzemí ho nedokázal překrýt.

Aurin však nemohl dostat z hlavy ten chladný pohled Layly-až moc chladný, na jeho vkus-takže zpomalil, aby ho ostatní mohli předběhnout a on se dostal na úroveň Layly, která uzavírala jejich skupinku.

,,Jsi v pohodě?" Zeptal se jí a snažil se nevšímat toho, jak v její přítomnosti pach krve zesílil.

Layla ho probodla zlatýma očima. ,,Jasně že jsem," odsekla. ,,Proč bych neměla být v pohodě?"

Zlostně zrychlila, aby ho nechala za sebou, ale Aurin se cítil mnohem lépe. Jízlivá a kyselá Layla byla ta správná Layla-ne chladná a rezervovaná.

Dál procházeli chodbami Labyrintu a Aurin celou dobu naslouchal všem zvukům, které by se kolem nich mohly ozvat.

Kromě jejich dechu a škrábání drápů o hladkou podlahu však nezaznamenal nic zajímavějšího. Nikdo z nich nemluvil, vzpomínka na krvavou místnost byla v jejich myslích stále dost živá a nikdo netoužil po tom, aby vraha těch vlků přilákali nějakým zbytečným hovorem.

,,Už jsme tu," ozval se Alakin a to byla první věta po nějaké době. Všichni se zastavili a Aurin se musel napřímit, aby viděl, jak se Alakin postavil na zadní a vložil tlapu do otisku ve stropě. Něco cvaklo, podobně jako dveře, kterými Alakin s Aurinem utíkali z vězení-Aurin si nyní s úzkostí uvědomil, že chodby tam byly ze stejného materiálu-a nad nimi se otevřela díra. Alakin rychle ustoupil, aby ho nezasypala hromada sněhu, která spadla na kamennou podlahu a vytvořila tak dobrý stupínek, díky kterému se mohou dostat nahoru.

Aurin sledoval, jak ostatní začínají šplhat nahoru a ještě se ohlédl, aby se ujistil, že za nimi někdo nečíhá.

Neviděl za sebou však nic jiného než tmu, což samozřejmě neznamenalo, že není jeho podezření oprávněné. Pokud tam však něco bylo nespatřil to a on se jako poslední vyškrábal po hromadě sněhu nahoru.

✴️✴️✴️

V temnotě se něco pohnulo, zašustilo to na studených kamenech. Stopovalo to ty vlčí pachy, zmatené z toho, že ty bytosti jsou živé a ne mrtvé. A nyní se ocitl před hromadou něčeho bílého, co osvětlovalo... Světlo?

Poprvé to světlo vidělo teprve před pár dny, když vylezlo ze svého úkrytu, aby se po tolika letech znovu najedlo a narazil na chodby, které osvětlovaly zlaté koule u stropu.

Ale tohle bylo jiné světlo.

To něco nedůvěřivě začichalo a postoupilo blíž, pomalu se dotklo bílé věci. Bylo to mokré a studené a ono rychle ucuklo.

Pak se to však naklonilo a pohlédlo vzhůru, dírou ve stropě a zadívalo se na černomodrou plochu, která se nad ním otevřela.

To něco překvapeně začenichalo a zamrskalo jazykem, aby lépe nasálo pachy.

Pachy z Povrchu.

Ten konec není pro tenhle příběh nijak důležitý, je to spíš takový easter egg na další díl, jestli se k němu dokopu XD
No nic, zatím ahoooj XD