Krev, která potřísnila Alakinův kožich byla falešná a stráže v naprostém pořádku, Gannut je odvolal ze služby těsně před tím, než dovnitř vstoupil Alakin a měl hrát hodného zachránce, který chce Aurina osvobodit.

Všechno mělo probíhat podle plánu-vykradli by se ze základny, cestou by se Alakin možná s někým popral, aby to bylo uvěřitelné a pak by vyklouzli pryč a zamířili přímo k Mechanické vlčici.

Co však nebylo v plánu, bylo, že Mechanická vlčice zaútočí dřív, než se k ní vůbec Alakin stihne dostat.

,,Co se děje?" Zeptal se Aurin, sotva vyběhli z cely a ocitli se v složité sítí tmavých, ohněm osvětlených chodeb. Nad hlavami se jim začal třást strop a Alakin si byl celkem jistý, že slyší zvuky boje. Byl v pokušení vyběhnout nahoru a připojit se k členům svého gangu, ale nehodlal nesplnit Gannutovy rozkazy, byť si o nich nemyslel, že jsou dvakrát inteligentní.

Kdyby ho teď viděl, řekl by mu něco typu: ,já ti to říkal.'

Věděl, že jeho šéf se z toho dostane, jako se dostal z Domu Úplňku-a tohle byl jeho dům, tady znal každou tajnou chodbu a skrýš a měl tu ty nejlepší vlky-přesto se Alakin cítil provinile, že nebojuje s nimi.

,,Jste docela vzácné zboží, princi," štěkl na Aurina, zatímco probíhal chodbami, které se neustále klikatily a větvily. Bylo to dobré bezpečnostní opatření-kdykoliv se nějaký vězeň pokusil utéct, stejně se ztratil v množství chodeb a nakonec ho někdo zase chytil.

,,Kam jdeme?" Zajímal se Aurin. Alakin měl chuť ho kousnout, aby zmlkl. Říkal Gannutovi, že by bylo lepší, dát ho do nějaké horší cely, aspoň to princátka naučí dobrému chování a tady byl výsledek. Skvělá cela a o nic méně rozmazlený princ.

,,Ven," zašklebil se Alakin. Konečně se ocitl na křižovatce, kterou potřeboval, protože nad jedním z vchodů byl vyrytý sotva viditelný kruh, který značil cestu na povrch.

,,Mám to brát jako osvobození, nebo nutné přemístění, protože někdo útočí?" Zeptal se Aurin.

Alakin se na něj nevěřícně ohlédl, zatímco vběhl do chodby, která končila u vysokého schodiště.

Princ měl hustou, zlatobílou srst naježenou a zorničky rozšířené, ale nevypadal nějak zvlášť vydešeně.

Asi má nějak poškozený mozek, usoudil Alakin, protože od člena královské rodiny by totiž čekal spíš panický křik a hysterické scény.

,,Osvobození," odpověděl Alakin. Ocitli se na konci schodiště a Alakin vložil tlapku do kulatého otvoru uprostřed dveří. Ozvalo se zašustění, po dveřích se rozlila modrá barva, jako když vlnky zvíří klidnou hladinu a dveře se s cvaknutím otevřely.

Alakin přimhouřil oči před jasným, denním světlem, které vystřídalo šero chodeb, protnuté nějakým tím ohněm.

Vyběhl ven, okamžitě se do něj dala zima, ale on se svou dlouhou srstí na to byl zvyklý, zatímco Aurin se vypotácel za ním, mhouříc oči v ledovém větru a třepajíc tlapkou, která se dotkla sněhové pokrývky.

Vynořili se v klidnějších částech Smrťákova, pořád na území Bezměsíčných. Kdyby Alakin zezadu neslyšel výkřiky, hroucení budov a další zvuky boje, řekl by si, že jejich plán pořád skvěle vychází.

Alakin za sebou zavřel dveře ve stěně jedné z okolních budov a jakmile to udělal, dveře splynuly s barvou svého okolí a staly se takřka neviditelnými.

,,Co teď?" Zeptal se Aurin.

,,Teď musíme najít tu, která na ná... Ně útočí," řekl Alakin a rychle se zarazil, aby neřekl nás.

Aurin na něj upřel jasně žluté oči. ,,Proč?" Nechápal. Nepochybně přemýšlel o tom, jak by utekl, ale když si měřil pohledem vysokého a štíhlého Alakina, který měl mnohem lepší kondici než on a taky mnohem větší zkušenosti v magii, nezdálo se mu to jako nejlepší možnost.

,,Protože ta patří k nám," zamručel Alakin. ,,Na rozkaz královny se tě vydala zachránit."

To sice úplně nebyla pravda, ale Aurina ta odpověď očividně potěšila.

Alakin horečně přemýšlel, kde by ji mohl najít.

Bylo dost pravděpodobné, že je to právě ona, kdo útočí na Bezměsíčné, ale Gannut předpokládal, že pošle Chřestýše, aby ukázala jeho sílu a její moc nad ním.
Kdyby se tam ukázal, Chřestýš by Aurina sebral a požadoval jeho výměnu za Zachariase, což nebylo jejich úmyslem.

Kde by byla taková namyšlená... Pomyslel si Alakin, ale odpověď mu byla hned jasná. Kdekoliv jinde, než ve Smrťákově.

Prudce se podíval na prince. ,,Jdeme," štěkl na něj.

Aurin se s ním nehádal a okamžitě se rozběhl za ním do změnit garmorských uliček.

✴️✴️✴️

,,Když na mě budete takhle zírat, nijak mi to nepomůže," zavrčel Seren.

,,Já jen čekám, až se stane nějaký zázrak," bránil se Python.

,,Nejde to vidět," upozornil ho Seren.

,,A očividně to ani nefunguje," zamumlala Ferox a ani se nenamáhala ztišit hlas.

Pořád seděli v jídelně, ale tentokrát bylo jídlo to poslední, co by je zajímalo. Místo toho se všichni rozmístili kolem Serena, který se snažil pomocí své magie najít prince.

Měl na tváři až komicky soustředěný výraz, oči pevně zavřené a zlaté znaky na tváři mu občas lehce zablikaly. To bylo ale všeho, čeho zatím dosáhl.

,,Něco to ruší," vyjel na ně. ,,Hvězdy to tajemství znají, ale nedokážou mi pomoct, protože jim v tom něco brání."

,,Issimit," zavrčela Nitra najednou. ,,Že mě to nenapadlo hned! Drží ho ve vězení z issimitu!"

,,Začínám ho pěkně nesnášet," poznamenala Layla.

Ostatní zločinci souhlasně přikývli. Většina z nich se na svou magii spoléhala víc, než na cokoliv jiného a představa, že by ji jim mohl někdo vzít, pro ně nebyla příjemná.

Layla byla vlastně ráda, že pochází z minulosti, kde magie stále trvá, je silná a všichni zvládnou víc než jen jednoduchá kouzla.

Seren se najednou napřímil, jeho pohled se vyprázdnil a zlaté znaky na tvářích se oslnivě rozzářily.

Trvalo to jen chvíli, než sebou trhl, zamrkal a zář pominula.

Všichni na něj tiše zírali, Nitra obzvláště napjatá a netrpělivá.

,,Tak co jsi viděl?" Zeptala se ho, když Seren pořád potřepával hlavou, aby se zbavil následků kouzla.

Zadíval se na ni, v jeho očích byl lehce nepřítomný nádech, který Layla viděla i ve Werricových.

Proč mám pocit, že když už tady nějaká magie je, způsobuje nějaké nepříjemné následky? Pomyslela si Layla.

,,Já..." Řekl váhavě. Jeho hlas zněl ochraptěle, jakoby moc dlouho mluvil. ,,Pojďte za mnou."

Aniž by čekal na odpověď, vyrazil ze dveří a všichni se okamžitě vydali za ním.

Seren si cílevědomě razil cestu palácem, skoro to vypadalo, jako by tu žil celý život a ostatní pospíchali za ním. Byl sice docela drobný, ale nasadil rychlé tempo, až jim dávalo práci ho udržet.

Seren je provedl snad celým palácem, přes dlouhé chodby, široké síně a po vysokých schodištích, na žádný dotaz, kam vlastně jdou, neodpovídal.

Nakonec se ocitli v hale, ale ani tam se Seren nezastavil.

Stráže u dveří se postavily do pozoru, ale Nitra na ně kývla, že je to v pohodě.
Seren rázně prošel kolem nich, přímo ven na nádvoří. Ovanul je ledový, chladný vítr a Layla nakrčila čumák. Byla ráda, že může být v teple paláce, zima Ledové země se jí začala zajídat.
Seren si to mašíroval před nádvoří po odklizené cestičce přímo k bráně.

,,Otevřete ji," nařídil strážím u brány. Ti se na něj nepřátelsky podívali, ale Nitra jim řekla, ať to udělají.

Brána se se skřípáním, které znělo v ranním tichu až moc hlasitě, otevřela a Seren se postavil přímo k ní. Mlčky hleděl do ulic města, které se před nimi rozprostíraly.

,,Na co tu čekáme?" Nechápal Python. ,,Je mi zima. Nemůžeme dovnitř?"

Nikdo se mu nenamáhal odpovědět, všichni sledovali klid a prázdnotu města, stejně jako Seren.

To se však najednou změnilo, protože uslyšeli křupání sněhu, jak po něm nějací vlci běželi a brzo i hlasité oddechování. Z jedné uličky se poté vynořili dva vlci a Layla nemohla věřit svým očím.

Dva vlci se prudce zastavili přímo před nimi a zmateně na ně zírali.

,,Tady máte prince," zabručel Seren.

KONEČNĚ! XD Po kdoví kolika kapitolách se ti dva znovu setkali! XD Tak ještě Starlia a Layla a budeme kompletní-nebojte, to nebude trvat dlouho XD
No nic, zatím ahuuuj XD