Layla zamrkala a zvedla hlavu. Měla pocit, že jí něco vytrhlo ze spánku.

,,Werric je konečně v pohodě," oznámil jí nějaký hlas, ve kterém poznala Ferox.
Layla si na chvíli nebyla úplně jistá, kde to vlastně je, do chvíle, než si vzpomněla na včerejší den.

Vracet se do Werricova domu bylo riskantní, už před samotnou schůzi nechali dům opuštěný a všichni se přesídlili do paláce, který nyní vlastně ovládala Nitra.

Docela si na Werricův dům o jedné místnosti zvykla, proto pro ní byl nezvyk, když se probudila v komnatě větší než celý Werricův dům a neobklopená tou partou zločinců, kterou k její nelibosti začínala mít ráda.

Vzhlédla k Ferox, která už ale mířila ke dveřím.

Od chvíle, kdy se vrátila mezi ostatní se svou pravou barvou srsti se přestala namáhat, každý den si ji přebarvovat, až si na to Layla nedokázala zvyknout. Docela ji bavilo přemýšlet nad tím, jako bude mít zlodějka barvu další den.

Nyní doširoka zívla a zadívala se na Královnu po jejím boku. ,,Tak pojď," řekla a vstala. ,,Jdem se podívat za Werricem."

Královna si načechrala peří a souhlasně přikývla, zatímco na ni upřela inteligentní, světle modré oči.

Layla si přinutila prozatím zatlačit do pozadí všechny detaily snu, který se ji tuto noc zdál a vyrazila za Ferox.

Nakrčila nos, když kráčela garmorským palácem-chlad studených, bílých kachliček jí odsával teplo z těla a okamžitě se do ní dala zima, jakmile vykročila z vyhřáté komnaty, ve které dnes strávila noc.

,,Nechápu, jak tady někdo může říct," poznamenala Ferox, jako kdyby jí četla myšlenky.

Procházely prázdnými chodbami, které neměly žádné obrazy slavných vlků či předchozích vládců, žádné drahé koberce, sochy nebo něco podobného. Layla považovala za úspěch, když spatřila železné svíce, které se sice nyní už dávno nepoužívaly, ale které se očividně nikdo nenamáhal dostávat ze zdí.

,,Já nechápu, jak někdo může žít v Garmoru všeobecně," zabručela Layla.

Ferox pokrčila rameny. ,,Někdy nemáš na výběr," řekla. ,,Ne všichni se narodí jako princezny, se zlatými hračkami a sladkostmi na snídani, oběd a večeři."
Letmo se podívala po Layle, jakoby čekala, jestli začne něco o své minulosti, ale Layla neodpověděla. Nebo aspoň ne hned.

,,Někdy ti ani tyhle věci nezaručí štěstí," zabručela nakonec, když už se Ferox otočila pryč a chodby se ponořily do ticha. Ona ty věci měla a rozhodně to neznamenalo, že by se cítila nějak šťastnější.

Ferox se na ni nepodívala, ale Layla si byla celkem jistá, že se vědoucně usmívá.

Měla by ses naučit mlčet, pomyslela si Layla. Už tak tě považují za dost divnou.

Na další hovor nebyl čas, protože Ferox zabočila k jedněm dveřím a obě vkročily do jídelny, ve které už byli všichni.

Nitra seděla v čele dlouhého, tmavého stolu a s nakrčeným čenichem sledovala zloděje kolem sebe, kteří se cpali jídlem, které pravděpodobně v životě neviděli.

Layla musela uznat, že ačkoliv se zdálo, že v paláci šetří úplně na všem, jídla se to netýkalo. Vypadalo to tu, jako kdyby se konala nějaká hostina třeba na oslavu královniných narozenin.

Layla si všimla, že u stolu, hned vedle Nitry sedí Zacharias, pořád spoutaný a očividně mu nebylo dovoleno se najíst. Zíral do země a ostatních si nevšímal. Layla věděla, že ho chce mít Nitra u sebe, protože Chřestýš využije každé příležitosti, kdy se ho bude moct zmocnit.

Po boku Pythona a Enyo zahlédla Werrica, který sice ujídal jen po troškách a v očích měl pořád lehce nepřítomný výraz, ale vypadal, že už je skoro při smyslech.

,,Čau Werricu," pozdravila ho Layla. ,,Už jsi v pohodě?"

Werric k ní zvedl oči. ,,Tak, jak to jen jde," řekl nakonec.

Layle došlo, že ať už zažil cokoliv, není dobrý nápad se na to ptát.

Python si však takové servítky nebral a zeptal se: ,,Proč jsi vůbec byl tak mimo? Celou dobu jsme nevěděli, co s tebou dělat. Ani léčitelé nic nesvedli."

Werric sebou škubnul. ,,No... Když hodně používám svou magii, stane se tohle," řekl pomalu. Layla se otřásla a byla v duchu vděčná za svou smrtící, ale poměrně klidnou magii země.

,,Když už jsme u magie," přerušila je Nitra, čímž Werric pravděpodobně nevědomky zachránila. ,,Serene, už jsi našel prince?"

Šedomodrý vlk se na ni vzpurně podíval, v tyrkysových očích se mu zlostně zablesklo a neodpověděl.

Layla se na Nitru zvědavě podívala. ,,Máte mezi sebou nějaký spor, o kterém nevím?" Zeptala se.

,,Nitra hodlá nechat jeho přátelé Chřestýšovi, dokud nám Seren nenajde prince," vysvětlila Kunna a vypadala, že se jí takový přístup vůbec nelíbí.

,,Není to tak jednoduché!" Vybuchl Seren. ,,Ta magie je nepředvídatelná! A navíc... Určitě by se mi lépe pracovalo, kdybych věděl, že moji přátelé jsou v pořádku!"

,,Teď jsme my tvoji přátelé," řekl Python vesele a ignoroval zlostný pohled, který k němu mladý vlk vyslal.

,,Mě přijde, že takhle máš motivace dost," poznamenala Nitra suše.

Seren vypadal, že chce něco říct, ale pak, jako kdyby si to rozmyslel a začal se zase věnovat jídlu.

,,Takže... Co teď?" Přerušila Layla ticho, které se v tu chvíli rozhostilo a které jí bylo docela nepříjemné.

Nitra zvedla oči. ,,Teď se v klidu nasnídáme," řekla a kdyby ji Layla už trochu neznala, myslela by si, že zahlédla v jejích očích pobavený záblesk.

,,A pak?" Zeptala se Ferox.

,,Pak tady Seren najde prince," dodala Nitra. ,,A my ho půjdeme zachránit."

,,Ale Chřestýš něco dělá už teď, že?" Zajímalo Enyo. ,,Poslala jsi ho něco udělat."

Nitra se na ni obrátila a pak pomalu přikývla. ,,Ano," řekla. ,,Chci, aby si Gannut a Bezměsíční uvědomili, co riskují, jestli s námi budou chtít bojovat. A co se stane, jestli už je Aurin mrtvý."

✴️✴️✴️

Aurin se prvně ani nevzrušoval, když někdo vstoupil do jeho cely. Aspoň jednou denně mu přišli dát jídlo, někdy si s ním šel dokonce povídat i ten poloslepý, světle šedý vlk.

Když si odmyslel skutečnost, že nemohl vyjít ven, nebylo to tady tak hrozné-nemučili ho, spal v měkkých a teplých přikrývkách, celá místnost byla vytápěná a docela útulná.

Nemohl však říct, že by tu byl spokojený, především proto, že ho unesli proti jeho vůli, nechtěli ho nikam pustit a on byl princ a musel někoho zachránit.

To jsem teda zachránce, pomyslel si trpce. Vydal jsem se sem hledat unesenou vlčici a teď někdo unesl mě.

Zkoušel už magii, ale z nějakého důvodu se k ní nemohl dostat-nebyl si jistý, jestli je to kvůli tomu, že ji tak dlouho nepožíval, nebo z nějakého jiného důvodu. Začínal mít pocit, že těmto vlkům se dostal do tlapek issimit, ačkoliv si nebyl jistý, jak je to možné.

Najednou zaskřípaly dveře. Zvědavě zvedl hlavu, jestli uvidí jednoho ze strážných, kteří mu nosí jídlo, ale ztuhl, když uviděl černého vlka s tyrkysovýma očima.

Co Aurin tak pochopil, byl to jeden z nejlepších vlků toho poloslepého vlka, který Aurina věznil. Vždycky, když se na něj šel podívat, vzal si ho s sebou.

Vždycky se ale tvářil chladně a rezervovaně, nyní měl zacuchanou srst, potřísněnou od krve a v očích naléhavý výraz.

,,Vstávej!" Zavrčel.

Aurin se rychle vyškrábal z přikrývek, protože mu něco radilo, že hádat se s vlkem od krve není dobrý nápad.

,,Musíme odsud hned zmizet," dodal černý vlk a trhl hlavou ke dveřím. ,,Zabil jsem stráže."

Aurin otevřel tlamu, aby něco řekl, ale to už je přerušil hlasitý výkřik a tříštění oken.

Konečně se nám Aurin vrací! XD Určitě vám chyběl XD A Werric je taky v pohodě, ano, nebojte se XD
No nic, zatím ahuuuj XD