8.Hádka
Dále pokračovaly představení s magií-a to bylo vskutku zajímavé. Byly tu totiž ty nejdivnější magie, které kdy poznala.
Viděla vlka, který tam v jednom okamžiku stál a v dalším se na jeho místě nacházela kompletní kopie Arcalimy.
Dále tu byl vlk, který když použil svou magii, přišla k němu všechna zvířata v dohledu, takže brzo bylo na náměstí shromážděno spoustu krys, koček a nějací ti Ledoví medvědi.
Layla čekala, že se to bude týkat i jejích vran, ale ty si jen hrdě načechraly peří a posměšně vlka sledovaly.
A on si toho všiml.
,,Jak je možné, že tvé vrány nereagují?" Zeptal se.
Layla chvíli nevěděla, na koho mluví, protože byla zaujatá zvláštní chutí bonbónu, dokud jí nedošlo že se dívá na ní.
Pokrčila rameny.
,,Všechna zvířata vždycky reagují," nechápal vlk, kterému to očividně nešlo do hlavy. ,,Tak proč ne ty vrány?"
,,Na vlky to taky nepůsobí," poznamenala Layla. ,,A my jsme zvířata, pokud si dobře pamatuji. A nebo jsi prostě jen mizerný ve své magii."
Arcalima po ní hodila zklamaný pohled, zatímco vlk se urazil.
Jizva hlasitě zakrákala, jakoby se mu vysmívala.
,,Možná jsou to Posvátné vrány!" Vykřikl někdo.
Layla se zamračila, protože netušila, o čem to mluví. Několik vlků souhlasilo, ale jinak se k tomu nikdo nevyjadřoval.
Představení magií pokračovala a nakonec došlo k vyhlášení soutěže o nejlepší sochu.
To už Layla začala naprosto ignorovat a jen procházela stánky, nakupovala sladkosti a dívala se na suvenýry.
,,Vládkyně Laylo!" Zavolal jí nějaký hlas a ona se otočila na drobnou, rudou vlčici, která postávala u jednoho ze stánků.
,,Hm?" Zabručela Layla.
,,Ráda bych vám ukázala něco ze svého zboží..." Začala, ale Layla jí přerušila: ,,Ne díky, nechci."
,,Já po vás nechci, abyste si to koupila. Já vám to chci dát," řekla rudá vlčice trpělivě.
Layla se ovládla, aby neobrátila oči v sloup a přišla blíž.
Ukázalo se, že vlčice prodává nejrůznější šperky-náramky, náušnice, náhrdelníky-od zlata, přes stříbro až po železo.
Vedle vlčice se vznesla-pravděpodobně ovládala telekinezi-malá, sametová krabička.
Přistála na pultu a otevřela se, takže odhalila svůj obsah.
Layle se i přes její snahu zatajil dech.
Uvnitř se třpytil přívěsek z bílého křišťálu, který zobrazoval vránu v letu-měla dokonce nebesky modré oko.
Královna, která třpytivý šperk zaregistrovala jako první, souhlasně zakrákala.
,,Moje matka mi tenhle náhrdelník dala," vysvětlovala rudá vlčice. ,,A řekla, že ho mám dát tomu, koho si vyberou Posvátné vrány."
A zase ty Posvátné vrány, pomyslela si Layla.
,,Co to vůbec je?" Nechápala Layla.
Rudá vlčice se shovívavě usmála. ,,Mohla jsem vědět, že je nebudete znát," řekla. ,,V naší zemi existuje legenda o dvou Posvátných vranách, jež jsou symboly zimy, ledu a sněhu, ale také všech, co nejsou jako ostatní. Říká se, že následují jen někoho opravdu výjimečného a v našich příbězích se často objevovaly, aby pomohly vlkům v různých nebezpečích."
Layla se podívala na Jizvu, která neúnavně kroužila nad její hlavou a na Královnu, která seděla uvelebená na jejích zádech.
,,A vy si myslíte, že to jsou ony?" Ušklíbla se Layla.
,,Nefungovalo na ně kouzlo Maljeka," poznamenala rudá vlčice.
,,Jo, protože je očividně neschopný," odfrkla si Layla.
Rudá vlčice se k tomu radši nevyjadřovala a radši se vrátila k přívěsku: ,,V naší rodině se tenhle přívěsek předává z generace na generaci-našeho předka si totiž Posvátné vrány vybraly, byl poslední, o kom se to vědělo. A ten přívěsek koloval v naší rodině dál, v naději že se objeví někdo, jehož si Posvátné vrány vyberou, ať už z naší rodiny, nebo z jiné-tak jako tak mu měl být předán tenhle přívěsek."
,,A je nějak... Magický?" Nadhodila Layla.
Rudá vlčice pokrčila rameny. ,,Říká se, že ano. Ale kdo ví," řekla. ,,Vezmete si ho, nebo ne?"
Layla naklonila hlavu na stranu.
Nu což, i kdyby Jizva a Královna nebyly Posvátné vrány, ten přívěsek je hezký.
,,Jo" řekla. ,,Vezmu"
✴️✴️✴️
Konečně byla soutěž s ledovými sochami u konce a Layla mohla opustit náměstí.
Vydala se hlavní ulicí, kde panovalo větší ticho, ale stejně příjemný klid, radost a štěstí.
Jizva byla spokojená, protože si chytila přerostlou, bílou krysu, zatímco Královna někomu ukradla pytlík se semínky.
Layla mezitím procházela kolem dalších stánků, jiných představení a užívala si o něco klidnější atmosféru.
Dokud jí někdo nejmenovaný nezkazil.
,,Laylo?" Vykřikl za ní hlas její sestry.
Layla nahrbila ramena a otráveně se otočila.
Fialová vlčice k ní běžela celá udýchaná, očividně utekla strážím.
,,Co chceš?" Ušklíbla se Layla. ,,Ještě tě tu někdo unese."
Arcalima zavrtěla hlavou. ,,Musím si s tebou o něčem promluvit," řekla.
Ajaj, to je špatný, pomyslela si Layla.
,,No tak mluv," pokrčila rameny. Zajímalo jí, co jí velká královna Arcalima tak důležitého chce říct.
Pokračovaly dál městem, ale Layla vybírala směr a schválně zabočila do méně osvětlených uliček, kde nikdo nechodil a kde měly více soukromí.
,,Slyšela jsem, že jsi odehnala Zinrana," začala Arcalima.
Layla se naježila. ,,No a?" Řekla.
,,Jsme tu, aby ses s ním seznámila," vysvětlila Arcalima mírně.
,,Nikdy jsem neřekla, že si ho skutečně vezmu," zavrčela Layla. ,,Je to tupec a rozhodně nemám v plánu z něj udělat svého manžela."
Arcalima se ohromeně zastavila, ale pak jí zase dohnala. ,,Laylo, ale kvůli tomu tady jsme!"
Layla se na svou sestru zamračeně podívala. ,,Ne, jsme tu proto, že jsi to ty chtěla. Já si nikoho brát nehodlám."
,,Jsme tu, protože jsi Vládkyně Rablestu a potřebuješ dědice!" Vykřikla Arcalima, očividně pobouřená slovy své sestry. ,,Ne proto, že ti chci dělat naschvály."
Layla se prudce zastavila a zavrčela na ní: ,,Vážně? Já si myslím, že je to přesně naopak! Že se mi chceš pomstít!"
,,Za co?" Nechápala Arcalima.
,,Za to, že jsem ti schovala tu pitomou knihu," zavrčela Layla. ,,Za to, že jsem na tebe žárlila a že nejsem obraz dokonalosti, jako ty!"
Čekala, že Arcalima se začne omlouvat-to měla v povaze, dokonalá královnička. Jenže to se nestalo.
,,Vážně?! Ty si opravdu myslíš, že jsem dokonalá?! Že se ti chci mstít?! Víš jak je pro mě těžké, být královnou?" Rozkřičela se Arcalima.
,,Ale, vážně?" Vyštěkla Layla. ,,Já jsem myslela, že je to samé užívání s králem, bohatství a život v přepychu a sláva!"
Jejich zlostné hlasy muselo slyšet snad v celé město.
,,Takhle to vůbec není!" Vybuchla Arcalima. ,,Závisí na mě spoustu věcí, jsem zodpovědná za všechny a za všechno!"
,,No a?!" Zavrčela Layla. ,,Jsi přece dokonalá Arcalima! Nikdy jsi nic nezkazila a moc dobře to víš! Už od malička tě všichni milovali a mě ne!"
,,A ty se divíš?!" Zaječela Arcalima. ,,Chovala ses jako rozmazlený, malý spratek! A chováš se tak furt! Začni se chovat jako dospělá Vládkyně, ne jako hloupé vlče, co fňuká nad tím, že její sestru mají rádi, protože se snaží o dobro ostatních!"
,,Co říkám!" Ušklíbla se Layla, byť trochu křečovitě. ,,Dokonalá Arcalima, ve všech směrech!"
,,Jdi někam!" Vyjekla Arcalima a Layla měla pocit, že v jejích očích vidí stopy slz.
,,S největší radostí!" Vyštěkla Layla a nechala si narůst křídla-v záchvatu vzteku jí bylo jedno, že to tajila, hlavně že bude daleko od Arcalimy.
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top