,,Co se tam stalo?" Ptal se Python už asi po páté Werrica.

,,Ten ti neodpoví," zavrčela Layla, kterou už to začalo štvát. ,,Tak se o to nesnaž."

Sotva Werric překročil práh svého domu, zhroutil se na zem a už hodnou chvíli zíral do prázdna, třásl se a neodpovídal jim na žádné otázky.

Python se na ni podrážděně podíval. ,,A co bych s ním měl podle tebe dělat?" Zeptal se. ,,Co když tenhle jeho stav bude trvat už navždy?"

,,Tak je to jeho chyba," vyštěkla Layla, ale rychle se zastyděla a odvrátila pohled. Vlastně ani nevěděla za co. Werric zachránil Serena, aby se nedostal k Chřestýšovi a ten ho mohl využít za nalezení Aurina. Prince, na kterém jí vůbec nezáleží. Nemá s tímhle nic společného.

Královna po jejím boku vyčítavě zakrákala a Layla opětovně napadlo, jestli náhodou neumí číst myšlenky.

Python se na ni zamračil a pak se obrátil k Serenovi a lehce do něj šťouchl. ,,A co ty? Vzbudíš se?"

Odpovědí mu bylo jen roztřesené dýchání šedomodrého vlka.
Python si zklamaně odfrkl a posadil se.

,,Proč tě Werric poznal?" Zeptala se Layla nakonec. ,,Čím seš tak důležitý?"

,,Svým šarmem, samozřejmě," odpověděl Python pohotově a v jasných, tyrkysových očích se mu zablesklo. ,,A taky tím, že jsem urozený. To nevíš?"

Layla pokrčila rameny. ,,Urození mě nezajímají," řekla.

Python naklonil hlavu na stranu. ,,Vždyť se znáš s Lonteiou a byla jsi na schůzce Vládců. To mi k tvé odpovědi moc nesedí."

Dobrý argument, uznala Layla, ale nahlas odpověděla: ,,Oprava. Nezajímají mě nedůležití urození."

Python s hraným pobouřením zalapal po dechu a nevěřícně zavrtěl hlavou. ,,Ty jsi teda příjemná společnost," zašklebil se. ,,Nevím, proč se s tebou Aurin vůbec staral."

,,Jo, to já taky nevím," přikývla Layla zamyšleně.

,Já jsem měl taky sen.'

Královna ho donutila k tomu, aby za ní přišel a teď nutila Laylu, aby zachránila jeho, když se nechal unést při své neúspěšném pokusu o její záchranu.

Jsi Strážkyní času.

Tohle všechno muselo mít nějaký důvod. Proč by se jí jinak zdály sny o lvech a princovi, o kterém v životě neslyšela?

,Nikdy tě nezajímalo, proč si Posvátné vrány vybraly zrovna tebe? Proč jsi měla hned několik snů, které tě navedly tam, kam máš jít? Proč jsi se ocitla tady?'

Posvátné vrány. Co o nich ta vlčice říkala?

,V naší zemi existuje legenda o dvou Posvátných vranách, jež jsou symboly zimy, ledu a sněhu, ale také všech, co nejsou jako ostatní. Říká se, že následují jen někoho opravdu výjimečného a v našich příbězích se často objevovaly, aby pomohly vlkům v různých nebezpečích.'

No, to nebylo zrovna obsáhlé. Při tom přemýšlení si vzpomněla na náhrdelník s vránou, kterou od té vlčice dostala a na který si doteď nevzpomněla.

Automaticky se podívala na svůj krk a ani ji nepřekvapilo, když ho tam nespatřila. Chřestýš jí ho určitě sebral. Další důvod, proč ho zabít.

,Máte to v rodině. Minimálně už pár generací. Což se často nestává, abych byla upřímná. Málokdy je v rodině tolik vhodných vlků, pro úkol Strážce času.'

Rasenja byla magor. Nic to neznamená.

Tak proč mě to slovo pořád pronásleduje, pomyslela si Layla trpce.

,Strážci času dohlížejí na to, aby se nikdo nepletl do času. Řeknu to jednodušeji, byť škrobeněji-dohlíží na to, aby nikdo neměnil minulost, přítomnost ani budoucnost.'

A já jsem se dostala do budoucnosti, pomyslela si Layla. Srst se jí naježila a přejel jí mráz po zádech, jako kdyby na ni zafoukal studený vítr. Dostala takový ten pocit, při kterém si byla jistá, že má pravdu a že to všechno začíná zapadat do sebe.

Posvátné vrány. Cestování časem. Ty sny.
U Bohyně, že já mám tuhle válku zastavit?

Ani nestihla dokončit myšlenku a ozvalo se třísknutí dveří, které tím nárazem málem vyletěly z pantů a trefily do hlavy Werrica.

Ten sebou jenom škubl, ale jinak nedal najevo, že by to vnímal.

Layla vyskočila na nohy a zavrčela na nově příchozí, ale rychle se napřímila, když uviděla Enyo, Kunnu a Ferox.

Enyo se tvářila jako kus ledu, Kunna vypadala trošku znechuceně, jakoby se jí něco nelíbilo a Ferox bolestně-jednu přední tlapku držela zvednutou, jelikož ji měla pokrytou bolestivými popáleninami.

Python okamžitě přejel Enyo ustaraným pohledem a když se ujistil, že je v pořádku, po tváři se mu rozlil úsměv a řekl: ,,Zdá se, že jste se dobře bavily."

,,Vy taky," poznamenala Enyo a trhla hlavou k Serenovi, ležícího u ohně.

,,Bylo velmi důležité ho zachránit," poučil ji Python. ,,Může nám najít Aurina."

Enyo uznale přikývla. ,,My jsme zase našly vlčici, která nám poskytne prostředky, jak ho osvobodit."

Layla se zvědavě napřímila, zatímco všechny tři vlčice vkročily do domu-Ferox pajdala na třech nohách a zraněnou držela nad zemí, aby si zbytečně neublížila.

Layla si zároveň s tím všimla, že její barva srsti je nyní jiná-modrá, podobná té její, jen tmavší a doplněná o jednu stříbrnou tlapu, kterou momentálně měla spálenou, stříbrnou špičku jednoho ucha, stejně zbarveného fleku ve tvaru úzkého listu na rameni a stříbrného, propleteného hada na tváři. To Laylu dovedlo k přesvědčení, že je její pravá barva, protože změna srsti nedokázala pojmout dvě barvy.

,,Takže, koho jste našly?" Zajímala se Layla.

,,Nejdřív vy," kývla Enyo.

Layla se s ní nehádala a místo toho stručně převyprávěla, jak uslyšeli nějaké zvuky, co jim Werric řekl o Serenovi a co by s ním Chřestýš mohl udělat-koho by mohl najít. Řekla jim i o tom, že Werric nějak dostal Serena ven a teď celou dobu jen leží, nemluví a zírá do prázdna.

Enyo uznale přikývla. ,,Vidím, že jste se činili," poznamenala.

Layla pokrčila rameny. ,,A teď vy," řekla. ,,Zajímá mě, proč má Ferox tlapku v jednom ohni."

Modrá vlčice seděla co nejdál od krbu a chladila si tlapu o hromadu sněhu, který si přenesla dovnitř a který se už začínal měnit v mokrou břečku.

Tentokrát se ujala slova Kunna, která doteď mlčela a vysvětlila, jak objevila tu vlčici-které říkaly Mechanická, protože se jim nepředstavila-a jak ji napadlo, že by jim mohla pomoct. Na ni navázala Ferox a řekla jim o své návštěvě paláce, která pro její tlapu nedopadla dvakrát šťastně, ale aspoň našla tu, kterou hledaly.

,,Chce se s námi dnes večer sejít," řekla Ferox.

,,To mi nepřijde jako moc bezpečné," namítla Layla.

,,Mně taky ne," vložila se do toho Enyo. ,,Ale nemáme na výběr. Navíc, tahle vlčice nepatří ke garmorským zločincům. To by jí nepustili do paláce."

Layla pomalu přikývla. ,,Tak fajn. Kde se s ní máme sejít?"

Taková poklidná, informační kapitolka, kdy Layle pomalu začíná docházet, že návštěva této doby asi nebude úplně náhodná... XD
No nic, zatím ahuuj! XD