Asmodeus měl pocit, že se mu v poslední době nic nedaří.

,,Tohle připíšu Faezaně na seznam," zavrčel, při pohledu na svůj dům, ze kterého nyní zbývaly jen velké kusy trosek a kamene, roztříštěného všude po cestě. Kusy dřeva pořád plápolaly slabým plamenem, který tiše praskal a do vzduchu vysílal jiskry.

,,Na jaký seznam?" Nechápal Zacharias a podíval se na něj. Dlouhou, vlnitou srst měl umazanou od krve a Asmodeus si skoro přál, aby na tom mohl být stejně. Skoro litoval, že se nevydal nahánět ty vojáky s ním. Aspoň by se trochu odreagoval.

,,Na seznam důvodů, proč ji chci zabít," upřesnil Asmodeus chladně.

Z trosek se vynořila Limea, se stejně špinavou srstí, jako měl Zacharias-s tím rozdílem, že ta její byla pokrytá popelem a špínou, jak se prodírala zbytky Asmodeusova domu. ,,Buď to byla taková rána, že ji to rozmázlo do země a nezbyl z ní ani krvavý flek," řekla Limea, když přišla k nim. ,,A nebo se jí nějak podařilo utéct."

,,Jak by to dokázala?" Zeptal se Zacharias.

,,Možná se dokázala nějak úkryt před výbuchem, možná jí nějak minul, nebo tak něco a ona pak vyskočila vytvořenou dírou ven," napadlo Limeu a podívala se na Asmodeuse, jestli s její teorií souhlasí.

Pokrčil rameny-myšlenkami byl momentálně někde jinde. Bylo mu celkem jedno, jak se ze svého vězení dostala. Důležité bylo, že jestli se dostala ven, poběží k prvním strážím, které uvidí a řekne jim o svém uvěznění a dovede je přímo tam, kde ji věznili.

,,Hm. Zdá se, že se tentokrát ta tvoje záliba, děsit vlky k smrti, aby ti něco řekli, než abys to zjistil svou magií, moc neosvědčila," poznamenal Zacharias a podíval se na Asmodeuse, aby viděl, jakou to vyvolá reakci.

Asmodeus věděl, že má pravdu. Měl předpokládat, že přijde nějaká nečekaná situace, nějaké nepříjemné překvapení a měl to z té vlčice vytřískat hned první den. Proto neodpověděl a Zacharias jen zabručel, zatímco ho Limea probodla pohledem.

,,Mě by zajímalo, jak je možné, že ta bomba prošla všemi ochrannými kouzly," řekla zamyšleně.

To Asmodeusovi vrtalo hlavou taky. Nutilo ho to, dívat se na technologie taky jinak, než jenom s pohrdáním. Magie vždycky byla, je a bude silnější. Nic ji nemohlo vystrnadit. Tak proč...

Potřásl hlavou. ,,To není důležité," řekl rázně. ,,Ne teď."
Limea se Zachariasem nic neřekli, když začal vydávat rozkazy.

✴️✴️✴️

Další špatná zpráva a pravděpodobně ta nejhorší, přišla ještě ten večer.

Seděl na staré, zaprášené pohovce v podkroví Základny a přemýšlel nad svými následujícími kroky.

Půda domu, ve kterém Chřestýšovi vlci trávili svůj čas, byla plná nejrůznějšího harampádí, ale jakmile se všichni dozvěděli, že se Asmodeus dočasně stěhuje sem, rychle se pokusili, dát to tu do pořádku. Aspoň se snažili utřít všechen prach a pavučiny, všechny bedny s věcmi naházeli do rohu a dokonce sem odněkud dotáhli pohovku-ačkoliv si byl Asmodeus celkem jistý, že se mu nelíbí, jak se pod ním pořád něco pohybuje a chrastí, takže to v něm vyvolalo dojem, že se pohovka uprostřed noci prostě zvedne a odejde.

Z dolních pater domu k němu doléhal jejich šepot a tiché hlasy-většinou to tu žilo a sršelo výkřiky, smíchem a neustálým rachotem. Kdykoliv se však na scéně objevil Chřestýš, všichni zmlkli a dávali si sakra pozor, co říkají.

Sotva přišel, vydal rozkazy-nechal hlídkovat nějaké vlky, kolem svého starého domu, aby mu okamžitě nahlásili, kdyby tam začala čmuchat stráž. Poslal další vlky prohledávat Garmor, aby se pokusili zachytit stopu jeho uprchlé vězeňkyně a upozornili na nějakou podezřelou aktivitu. A Limeu se Zachariasem poslal k jiným gangům a zločincům. Rád si udržoval přehled o svých nepřátelích a případných hrozbách.

A právě tahle hlídka, tenhle průzkum, mu přinesl nanejvýš důležitou informací.

Uslyšel, jak někdo nahoru po schodech běží a pak se s třísknutím otevřely dveře, když dovnitř vtrhla Limea, srst naježenou a z očí jí sršelo vzrušení.
Khana při tom prudkém pohybu zvedla hlavu a výhružně zachrastila ocasem.

,,Co se děje?" Zeptal se Asmodeus s přimhouřenýma očima, zatímco Limea přišla blíž.

Srst měla mokrou, jak se v ní rozpouštěly vločky a ne zrovna příjemně páchla. Asmodeus pod pachem mokré srsti taky zachytil pach něčeho, co mu bylo známé... Ano, pach gangu Bezměsíčné noci. Jeden ze tří největších, které ovládaly Smrťákov-včetně Chřestýše a jeho vlků a gangu Sněžných bouří. Tenhle gang Asmodeusovi nejvíce dělal starosti. S vlky Sněžných bouří měl problémy v jednom kuse, neustále se s nimi potýkal, protože si mysleli, že mají nárok na území, které patří jemu, ale jejich velitel byl hloupý a záleželo mu jen na tom, aby si co nejvíc nahrabal.
Zato gang Bezměsíčné noci... Jejich velitel byl chytrý a nedělal problémy.

To buď znamenalo, že se Chřestýše bojí-ale vzhledem k tomu, že měl velké území a Asmodeus věděl, jaký je, to bylo dost nepravděpodobné-a nebo plánuje něco většího. Něco, co se snaží zastřít zdánlivým příměřím a neutralitou.
Proto tam taky posílal Limeu. Zacharias byl dobrý bojovník, ale byl horkokrevný a snadno se nechal vyprovokovat. Když zabil pár vlků ze Sněžných, bylo to v pořádku. Ale Bezměsíční... Ti byli jiní. A Asmodeus odmítal riskovat Zachariasův život v nějaké jeho hloupé potyčce s vlky, kteří mají mnohem větší zkušenosti. S vražděním.

,,Neuvěříš, co jsem právě zjistila," vyhrkla Limea hned. ,,Je to... Ta nejšílenější věc, o které jsem kdy slyšela!"

Asmodeus na ni netrpělivě kývl. Opravdu vypadala hodně vzrušeně. Na území Bezměsíčních se většinou nic zajímavého nedělo, a nebo lépe řečeno, nic, co by Asmodeus dokázal zachytit-taky ho to neuvěřitelně rozčilovalo. Nedokázal přijít na to, co Limeu tak vzrušilo, že její srst začala světélkovat. Podle všeho si to ani neuvědomovala.

,,Na hranicích mezi Bezměsíčními a Sněžnými se strhla pěkná potyčka. Dokonce bych to nazvala bitvou, vzhledem k tomu, kolik tam bylo mrtvol a stěny okolních domů postříkané krví odshora dolů," říkala Limea.

Asmodeus zvědavě zastříhal ušima. Mezi gangy vždycky probíhaly nějaké boje, ale většinou ne tak velké. Zajímalo ho, co je k tomu vedlo.

Limea očividně uvažovala stejně, protože řekla: ,,Nedokázala jsem přijít na to, co ten střet způsobilo. Jasně, Sněžní jsou otravní jako královna, ale Bezměsíční jsou vždycky tak... Rezervování, klidní. Nemyslím si, že by se nechali vyprovokovat. A tak jsem začala pátrat. Stalo mě to dost obtíží, ale jeden ze Sněžných, kterému se podařilo uniknout, mi tu informaci s radostí sdělil, když jsem slíbila, že ho zabiju bezbolestně. Měl vážně ošklivé rány, už mu nešlo pomoct."

Asmodeus si v duchu poznamenal, že Sněžní jsou svému veliteli ještě méně věrní, než kdy předtím. Jeho vlastní vlci by radši dlouho a bolestně umírali, než aby ho zradili.

,,Gang Sněžných bouří na svém území zaznamenal přítomnost jednoho velmi... Důležitého vlka. Dali se do jeho pronásledování a dostali se až k hranicím s Bezměsíčnými. Ti je napadli, aby dostali toho vlka pro sebe. Strhla se obrovská potyčka a Bezměsíční vyhráli. A odvedli si toho vlka s sebou," řekla Limea a upřela na něj rozzářené oči. ,,Víš, o kom mluvím?"

Asmodeus mlčel. Byla jen jediná osoba-no, možná dvě-o které by se svedla taková bitva. Ale to byl nesmysl...

,,Princ Aurin, Asmodeusi. Princ Aurin je v Garmoru a mají ho v držení Bezměsíční."

Asi nemám co říct, takže... Ahooj! XD