Starlia se letmo podívala na Auduxe a Arbeka. Oba vypadali smrtelně vážně-pravděpodobně měli oba stejné zkušenosti, minimálně Arbek. Starlia ani nevěděla, jak moc časté tyhle příhody jsou. Vlastně na tom byla jejich země ještě hůř, než před vládou Kaiidy. Ona a její nástupkyně zrušili jakoukoliv hiearchii mezi jednotlivými druhy a nebešťané na pár let najednou stáli na stejné úrovni, jako stínotkalci. A pak, jak přišla Calianthe a vše znovu obnovila... Chtěli si užít znovu nabitou moc.

,,Pak přišel jeden z členů Křídel noci-jmenoval se Salus. Pozabíjel všechny nebešťany a nabídl mi, jestli se nechci přidat k nim," pokračoval Kelnan. ,,A já jsem to přijal. Stejně jsem už neměl nic. Hned jsem dostal první úkol, protože si Salus o mně zjistil, co umím a co dělám. A usoudil, že bych mohl být vhodnou osobou pro plán jejich velitele."

,,Věděli jsme, že dostat se do paláce trvá dlouho a neměli jsme nikoho, koho by Calianthe přijala, i kdybychom se rozhodli počkat. Mezi námi nebyl nikdo vysoce postavený ani důležitý pro královnu," vložil se do rozhovoru Arbek. ,,Jediná možnost byla, spáchat nějaký vážný zločin. Za ten byli odsouzení okamžitě přivedeni do paláce. Problém byl, že by náš špeh žil asi tak dva dny, než by byl popraven a neměl by jak, se k tobě dostat. A nemohli jsme spoléhat na to, že by ses přimluvila za jeho osvobození, obzvláště, když bys o něm ani nemusela vědět."

,,A proto jsem byl skvělá možnost," řekl Kelnan. Naléhavě se podíval Starlii do očí, jakoby jí musel vyjádřit vše, aby pochopila, proč to udělal a proč jí nic neřekl. ,,Arbek se totiž doslechl o vlcích mezi prvními, ještě dřív než Calianthe. Vyšetřoval totiž vraždu několika obětí, o které se královna nezajímala, protože nebyli nebešťané nebo světlonoši a došlo mu, že je páchají vlci. A taky věděl, co skrývá deník Yellone, takže nebylo těžké, dát si dvě a dvě dohromady."

Starlia se zamračila. Znělo jí to zvláštně. Arbek toho věděl až moc-například o deníku. Bylo to staré, přísně střežené tajemství a zrovna Arbek ho znal. Něco jí na tom příběhu nesedělo.

,,Takže Arbek zariskoval. Jakmile se dozvěděl o úmrtí několika Učednic v klášteře a potvrdil si, že se o to Calianthe začala zajímat, rozhodl se, podstrčit jí nápovědu. A to v podobě mě. Vyslal mě, ukrást deník, abych měl důkaz, jakmile mě zatknou a schválně jsem se nechal odhalit, abych se dostal do paláce" pokračoval Kelnan. ,,A to se podařilo. Calianthe mi byla vděčná. Nebo aspoň tak, jak to ona umí. Přirozeně, asi by mě dřív nebo později dala zabít, protože jsem si toho přečetl až moc, ale na chvíli mě nechala v paláci. Sice pod dohledem hromadou stráží, ale aspoň jsem nebyl mrtvý. Pořád tu však byla otázka, jak se dostat k tobě. Musel jsem se zbavit stráží a najít nějaké místo, kde budeš sama. O nějakou dobu později, se tě pokusili zabít. Napadli tě v té chodbě a já... Viděl jsem to."

Starlia se na něj nevěřícně podívala a zavrčela: ,,Viděl jsi to, ale nepomohl jsi mi?!"

,,Přišel jsem až na konec souboje a zdálo se, že to zvládáš sama," vysvětlil Kelnan rychle. ,,Jinak bych ti pomohl. Chtěl jsem si s tebou promluvit, ale to se zrovna z druhé strany chodby blížili stráže a já nechtěl riskovat, že mě někdo uvidí poblíž nějakých lvů, které jsi ty zmasakrovala. Druhý den jsem se konečně vydal za tebou, odhodlaný si s tebou promluvit, i kdyby tvůj pokoj střežila hromada stráží, jenže pak jsem tě uviděl v té kuchyni. Bylo mi jasné, že si to jídlo nebereš, protože by tě v noci přepadl hlad. A tak jsem se rozhodl, utéct s tebou. Musel jsem tě chránit."

Starlia se na něj nevěřícně podívala. ,,Nechci tě urazit, ale jak bys ty mohl ochránit mě?" Zeptala se.

,,To mě nemělo urazit?" Pousmál se Kelnan, ale ten úsměv se mu neodrazil v očích.

Starlia měla z toho všeho velmi špatný pocit. Bylo to takové... Nedopečené a až moc umělé. Něco jí na tom nesedělo a ona nevěděla co.

Když Kelnan mlčel a dal najevo, že už nemá co říct, Starlia se jen podívala na Arbeka a ignorovala, jak Kelnanovi zklamáním poklesla ramena.

Hodlala si o tom s ním promluvit později. Možná. Něco v její hlavě jí našeptáválo, že by to měla nechat být.

,,Utekla jsem z paláce, jelikož se mě matka pokusila zabít," prohlásila Starlia. ,,Což vy očividně víte. Nevěděla jsem, kam bych měla jít, ale pak..."

Mlč.

To slovo jí ostře projelo myslí, jasně a zářivě, jako když kometa protne noční oblohu a ona se zarazila.

Neříkej jim nic o svých snech.

Starlia se nechápavě zamračila a úplně ignorovala zmatek ostatních, když se zarazila v řeči.

Kelnan stejně všechno ví, pomyslela si. Nebyla si jistá, kdo k ní mluví, ale rozhodla se vyzkoušet stejnou metodu, jakou udělala s telepatkou.

Musíme doufat, že jeho věrnost k tobě je větší, než věrnost k těmto lvům.

Proč? A co jsi zač? Zeptala se Starlia.

Udělala bys ze sebe terč.

A to bylo všechno.

,,Nechci dovolit, aby lvi umírali v nesmyslné válce, kterou si Calianthe prostě musela začít," řekla nakonec. ,,Chci tu válku zastavit. A jak jinak bych to mohla udělat, než se dostat až k ní?"

Kelnan se na ni zadíval, ale k její úlevě nic neřekl.

Bílá vrána, která ji projednou seděla na rameni a nepoletovala všude okolo, jí taky věnovala pohled.

Arbek ani Audux se nevyjádřili k její odmlce, jen Arbek se zeptal: ,,Jak bys chtěla zastavit válku?"

Řekni, že jsi to doteď nevěděla, ale že s jejich pomocí to dokážeš.

,,Doteď jsem to nevěděla... Měla jsem prostě cíl, nápad, že snad jako princezna něco dokážu. Ale s vaší pomocí... S vaší pomocí to můžeme zastavit," zopakovala Starlia poslušně, jako papoušek.

Arbek přikývl a Audux jí věnoval úsměv.

Výborně.

,,Co teď?" Zeptala se Starlia.

,,Audux vás poučí, jak se chovají Tak a Jun, protože je budete muset hrát. Budete členy armády, ale zároveň členy Křídel noci. Auduxi, Kelnane, ani jeden u vás se o princezně nezmíní. Bylo by to moc nebezpečné," upozornil je Arbek.

Oba dva souhlasně zabručeli, zatímco jejich velitel pokračoval: ,,Budeme vám oznamovat všechny naše důležité plány a novinky. Brzo se zmocníme armády a domluvíme se s vlky na míru, jako inteligentní bytosti a ne jako krvelačné mrchy."

Starlia přikývla a zadívala se na Arbekovi železnou masku, na Auduxovu pokřivenou čelist a na provinilého Kelnana. Ti všichni si prošli peklem, jelikož byli pro nebešťany něco méně.

A stejně... Stejně si Starlia nebyla jistá. Nebyla si jistá, co je pravda a co ne.
A za ty pochyby se nesnášela.

Hmm... Nějaké teorie? 😏🤣
No nic, já se loučím, zatím ahuuuuj XD