Kelnan se na ně vytřeštěně podíval a vypadal, že se mu dělá zle.

Arbek se tvářil chladně a tvrdě, ale pod tou maskou vřely silné, nenávistné emoce.

,,Omlouvám se," zašeptala Starlia. ,,Nedokázala jsem ji zastavit."

Arbek zavrtěl hlavou. ,,Jsem rád, že jsi udělala, co se dalo," řekl. ,,To bylo vše, na čem mi záleželo."

Když se Kelnan zatvářil nechápavě, Starlia roztřeseně vysvětlovala: ,,Vylezla jsem z kočáru přesně ve chvíli, kdy moje matka vyplivla jeho oko na cestu."

Kelnan opravdu vypadal, že brzo pozvrací celý stan a Starlia by se k němu ráda přidala. Tehdy byla v šoku, ale jakmile se dostala do bezpečí paláce a osaměla, taky zvracela až do doby, kdy už neměla co.

Audux se tvářil velmi vážně, zatínal drápy do země a tiskl pokřivenou čelist.

,,A začala na svou matku ječet," pokračoval Arbek. ,,Nejdřív ječela a pak jen polykala slzy a prosila ji, aby nás ušetřila. Že se zas tolik nestalo, že ona i král jsou v pořádku a že si taková drobnost nezasluhuje trest smrti. V tu chvíli celé město spatřilo, jaká princezna je. Jakou by mohli mít královnu."

Starlia provinile sklopila pohled. Nesnášela pomyšlení, že by měla být královnou. Nesnášela představu, že by se měla vzdát volnosti, která pro ni, jakožto princeznu, už tak byla moc malá. Přemýšlela sobecky a nenapadlo ji, že by tím mohla všechno změnit.

,,A v tu chvíli vznikla Křídla noci. Ne oficiálně, ale v tu chvíli jsem ti byl tak vděčný, že bych za tebou šel kamkoliv. A o pár let později, skutečně vznikla organizace několika lvů, kteří nehodlali dál sedět na zadku, zatímco si vládne Calianthe. Pojmenovali jsme ji Křídla noci, po jisté fialové nebešťance," pokračoval Arbek.

Starlii se zatočila hlava, když to uslyšela.
Někdo... Někdo byl ochotný, jít za ní. Za ní. Za princeznou, která byla svým okolím vždycky označována jako vadná a nevhodná.
Někdo v ní něco viděl.

A co udělala ona? Otočila se k tomu tady, jenom proto, aby si mohla zůstat svobodná.

,,Dělali jsme problémy po celé zemi, zachraňovali všechny, kteří byli nebešťany utlačovány-od stínotkalců, přes křížence i po ty, co mají magii vyhnaných bohů," řekl Arbek. ,,A přitom jsme se snažili nějak dostat k tobě, obeznámit tě s naší organizací a tím, co děláme. Calianthe však má kupodivu lepší obrannou síť, než by jeden řekl, takže jsme neměli šanci, se k tobě dostat.
Přesto jsme dál pracovali ve tvém jménu a doufali, že si toho všimneš."

Starlia občas nějaké zprávy o vzbouřencích slyšela, ale nevěnovala tomu pozornost. Nehledě na to, že ji Calianthe brzo přestala zvát na zasedání Rady.

,,A pak, před několika dny, Calianthe rozhlásila do světa, že tě zabili vlci."

Starlia vytřeštila oči. Samozřejmě, že Calianthe odmítla přiznat, že její dcera utekla! To by přece pošpinilo její pověst! Věděla, že Starlia je mezi lvy oblíbená a když rozhlásila, že jí zabili jejich noví nepřátelé, podpořila tak jejich nadšení a touhu, jít do boje, který si ona z nějakého důvodu prostě potřebovala vydupat.

,,My jsme tomu nevěřili. Dostali jsme do paláce jenom jednu osobu a to s velkými obtížemi, vlk by se tam prostě dostat nemohl. Bylo nemožné, aby tě někdo zabil. A pak jsme zjistili, že i náš zdroj zmizel a teprve nedávno jsme dostali zprávu, ve které řekl, že princezna málem zemřela a tak utekla z paláce," dokončil Arbek. ,,To bylo vše, co nám bylo řečeno a nějakou dobu jsme nevěděli, kde sakra princezna je. A teď tu sedí přede mnou.

Naše organizace se přidala k armádě, protože to je dobré místo, kde nabírat další členy a taky jsme nehodlali přihlížet, jak budou lvi umírat v nesmyslné válce, kterou si Calianthe usmyslela. Snažíme se, rozvrátit vztahy mezi veliteli, dosadit na jejich místa naše lvy a uloupit jim další kousek moci. Až si toho všimnou, bude už pozdě a armádě budeme velet my."

Starlia na něj mlčky zírala a snažila se to zpracovat v hlavě.

Zdálo se jí tak neskutečné, že lev, jehož rodinu před pár lety zachránila, nyní sedí před ní a velí organizaci, kterou vytvořil díky ní.

,,Kdo byl váš zdroj v paláci?" Zeptala se Starlia nakonec. Calianthe si opravdu dávala záležet, aby do paláce nepronikl nikdo, koho by předem pečlivě nezkontrolovali. Když se chtěl někdo dostat dovnitř, často to trvalo několik měsíců, aby dostal povolání a v té době ho velmi důkladně prověřovali. Až na...
Arbek chvíli mlčel a Audux se na něj podíval. Zdálo se, že mu identitu jejich špeha neprozradil.

Kelnan měl skloněnou hlavu, pak se roztřeseně nadechl a zamumlal: ,,Já."

Starlia se na něj prudce podívala. ,,Co?" Vykřikla. ,,Ty... Ty k nim patříš?"
Audux vypadal překvapeně, Arbek zachmuřeně přikývl.

Starlia přitiskla uši k hlavě a probodla ho pohledem. ,,Vysvětli to!" Zavrčela.

Kelnan vypadal provinile, když si povzdechl a začal: ,,Neřekl jsem ti úplně... Pravdu. Nebo, lépe řečeno, vynechal jsem pár informací o mé rodině."

Starlia ho s přimhouřenýma očima sledovala a snažila se neobměkčit tím jeho výrazem.

,,Ty poslední dny, před matčinou smrtí, jsme na tom byli vážně špatně. Snažili jsme se prodávat nějakou kořist, dělat cokoliv, abychom se uživili, ale nebešťané nás do toho nutili platit daně," vysvětloval. ,,A matka jim neměla jak zaplatit. Tak přišli do našeho domu a... Matku zabili. Prostě si tam nakráčeli, jakoby se nechumelilo a udusili mou matku před mýma očima."

Dramatické a ošklivé konce jsou očividně mou parketou... XD
Měla bych přestat házet všechnu špínu na nebešťany XD Najdou se i... Hodní! XD Pár jich určitě bude... XD
No nic, já se velmi rozpačitě loučím, zatím ahooj... XD