,,Někdo by jí měl říct, že by mohla přestat bojovat. Aspoň na nějakou dobu."

,,Já si nemyslím, že si úplně vybrala všechny ty zranění."

,,No, když se rozhodla odejít do Garmoru, tak určitě ano."

,,Ona nešla dobrovolně, aspoň podle toho, co jsem slyšela."

,,Slyšela od koho?"

,,To... Je dlouhé povídání."

Layla zastříhala ušima a zafuněla. První, co slyší po svém bezvědomí, jsou tyhle hlasy, které se baví o ní. To je vážně úžasné.

,,Jé, čau Laylo!" To byl určitě Werric.
Počkat. Ona mu neřekla své jméno, nebo ano?

Další věc, co zaznamenala, bylo že se jí špatně dýchalo, jako kdyby jí něco škrtilo kolem krku. A taky ležela na něčem měkkém a teplém, takže musela být v nějaké budově. A nebo možná byla mrtvá.
Tu možnost rychle vyloučila-na to ji všechno až moc bolelo.

Pomalu zvedla hlavu a zadívala se na všechny vlky, stojící kolem ní.

Znala z nich jménem jenom Werrica a možná ještě Královnu, které však nebyla vlk a které to jméno dala stejně sama.

Vidění měla chvíli rozostřené, ale brzo se zorientovala natolik, aby si uvědomila, že je zase v tom Werricově domě, kde se probudila i předtím. Za okny svět zahalil bílý a šedý závoj sněhové mlhy, ve které vířily vločky a hučel vítr.

,,Vítáme tě mezi námi," zazubil se černý vlk, který předtím přišel s tou bílou vlčicí. Ta stála kousek za ním a s přimhouřenýma očima si Laylu prohlížela.

Layla samotná sklopila hlavu, aby mohla zamžourat na bílý obvaz, který jí škrtil kolem krku. ,,To je docela nepříjemné," vydala ze sebe. ,,A jsem si celkem jistá, že na tak velké krvácení nestačí jen obvaz."

Celé tělo jí bolelo, svaly měla ztuhlé a byla si celkem jistá, že by ani nedokázala vstát. V ráně na krku jí tepalo a nejen tam, ale i v té, kterou měla na zádech a která se doteď neozvala.

,,Můžeš být ráda, že to vůbec přestalo krvácet," poznamenala najednou čistě červená vlčice, která seděla vedle Layly. Ta se na ni zamračila. Nepamatovala si ji, jenom vránu a černou vlčici... Napadlo ji, jestli to nejsou stejné osoby. ,,Na to, že většina z nich jsou zkušení vrazi-"

,,Zloději," opravila jí oranžová vlčice, která předtím vrazila do toho stínobijce.

,,-všichni s panikou zírali na ten tvůj krk, překřikovali se se a nevěděli, co by s tím měli dělat," pokračovala červená vlčice a oranžové si vůbec nevšímala.

Layla se zhluboka nadechla a zavřela oči, aby se ubránila zmatku, který začínala velmi silně pociťovat.

,,Kdo jste?" Zeptala se nakonec a pak se podívala na černého vlka a bílou vlčici. ,,A hlavně vy. Co jste dělali s Královnou? A... Říkali jste něco o Aurinovi?"

,,Princi Aurinovi?" Zastříhala oranžová vlčice zvědavě ušima.

,,Tohle bude hodně dlouhé vyprávění," upozornila ji bílá vlčice. ,,Tak by možná měli začít ostatní."

Layla potlačila vlastní zvědavost a nasadila lhostejnou masku, jako kdyby jí na tom ani tak nezáleželo.

,,No, asi bych měl mluvit já," řekl Werric. ,,Když jsi zdrhla z mého domu, aniž bys rozumně počkala, až se ti ta rána zahojí-"

Layla se nadechla, aby něco řekla, ale pak jen potřásla hlavou a spokojila se s tím, že ho probodla pohledem.

,,-tak jsem si řekl, že než tě začnu chytat, seženu si pomoc. Potulovat se sám v Garmoru je docela nebezpečné, obzvláště, když někdo přitahuje potíže, jako ty. Tímto ti představuji své... Posily," prohlásil Werric a kývl k červené vlčici-která však už nebyla červená, ale tmavě zelená. To Layle potvrdilo teorii, že je to stejná osoba, jako ta vrána a černá vlčice. Než ji stačil Werric představit, promluvila sama: ,,Většinou se nikomu nepředstavuju a už vůbec ne někomu, koho ani neznám, ale jelikož tady Werric nezná pojem utajení-"

Dotyčný se zatvářil silně nevěřícně.

,,-tak je zbytečné, hrát si na tajemnou. Jmenuji se Ferox a tady Werricovi jsem pomohla, protože Malignus mi leze na nervy," dokončila.

Layla se snažila nedat najevo, že nemá sebemenší tušení, o kom to ta Ferox mluví, ale asi se jí to nepodařilo, protože Werric vysvětlil: ,,To je ten bílý vlk, co nás chtěl zatknout. Vede Garmor, teda ne oficiálně, ale stejně si to všichni myslí. Ve skutečnosti je velitelem stráží a armádních složek v Garmoru a má čím dál větší moc, takže dohlíží i na věci, které nespadají pod jeho pravomoce. Například ohrožuje zaměstnání nás ubohých zlodějů."

,,Nejsem si jistá, jestli by s vámi všichni ten názor sdíleli," poznamenala Layla a většina přítomných zlodějů se jen nevinně usmála.

,,Já jsem Kunna," představila se oranžová vlčice. ,,A pomohla jsem Werricovi, protože je to správné."

Všichni se na ní nedůvěřivě podívali a bylo celkem jasné, která myšlenka visela ve vzduchu: Kdo by riskoval život, jen kvůli takové kravině?

Kunna se na ně zamračila způsobem, které vůbec nebyl hrozivý. ,,No, dobře, tak ne," zamumlala a odvrátila pohled, aby se jim nemusela dívat do očí. ,,Werric mi slíbil nějaké peníze."
To bylo mnohem důvěryhodnější.

Layla se podívala na bílou vlčici, která se tvářila chladně a rezervovaně, zatímco černý vlk po jejím boku zvědavě poslouchal všechno okolo.

Bílá vlčice zachytila její pohled a upřela na ní tmavě hnědé oči, které v šeru místnosti působily až černé. ,,Já jsem Enyo," představila se. ,,A tohle je můj společník, kterému budeme prozatím říkat Maccius, jelikož vyslovit jeho pravé jméno by bylo velice nebezpečné pro jeho osobu a já ho nemíním znovu tahat z nějakého problému."

Černý vlk, momentálně pojmenovaný jako Maccius se na ni nevěřícně podíval. ,,Stejně mě poznají, až zachráníme Aurina," řekl. ,,A navíc, mě nikdo tahat z problémů nemusí!"
Enyo mu věnovala pohled, kterým jasně říkala, že opak je pravdou.

Layla je pozorovala a snažila se nedat najevo trpělivost. Chtěla vědět, odkud znají Aurina, co ten s tím má společného a kde vzali Královnu.

Jako kdyby si Enyo přečetla její myšlenky, řekla: ,,Z královského paláce byla unesena jistá vlčice. Kterou se princ Aurin, z nějakého mně neznámého důvodu, vydal hledat. Nebo, aspoň mi to tak přišlo, ho k tomu donutila ta vrána."

Layla se na ni nevěřícně podívala, jak se snažila zpracovat ten fakt, že princ, se kterým si prohodila sotva pár vět, zvedl zadek a šel zachraňovat vlčici, kterou ani nezná. Když však uslyšela poslední větu, usoudila, že to zní mnohem pravděpodobněji a pochvalně se na Královnu podívala. Ona seděla u její tlapy a spokojeně zakrákala, když ji Layla věnovala pohled.

,,Aurinova vzducholoď byla však přepadena a on to nějak přežil. Místo toho, aby se však vrátil do Blackstaru a na tebe se vykašlal, nebo se minimálně vydal pro posily, pokračoval dál do Garmoru. A tak narazil na nás," pokračovala Enyo.

Všichni v místnosti ji pozorně poslouchali, protože se určitě nestávalo často, že by se na jednom místě-a zvlášť v Garmoru-sešlo tolik vlků, kteří se osobně potkali s královskou rodinou.

,,P... Maccius ho poznal a nabídl mu pomoc, jelikož se ztratil v bouři. Takže jsme do Garmoru pokračovali všichni tři.
Vrána nás zavedla do Smrťákova, jenže tam nás potkala smůla, v podobě několika zločinců, kteří Aurina odhalili a zaútočili na nás. Aurina si někam odvedli a mě s Macciusem chtěli zabít. Pravděpodobně by se jim to podařilo, byli v přesile, nebýt toho, že na ně zaútočili jiní zločinci. Hádám, že jiný gang, aspoň podle toho, co jsem z těch jejich výkřiků slyšela. Podařilo se nám s Macciusem utéct a když jsme se dostali do bezpečí, shodli jsme se na tom, že Aurina zachráníme. Následovali jsme vránu, protože jsme předpokládali, že nás zavede k Aurinovi, jenže místo toho nás zavedla k tobě."

Layla ji pozorně sledovala a snažila se to přebrat v hlavě.

Princ Aurin, kterého skoro neznala a on neznal ji, se vydal do nejhoršího města v Eldiaře, aby zachránil vlčici, která ho ještě k tomu urazila. Přepadli ho, ale on se netočil a šel dál. A teď ho někdo zajal. Ani by se nedivila, kdyby se jednalo o Chřestýše.

Může si za to sám, pomyslela si Layla. Takové ušlechtilé chování na mě vážně nedělá dojem, obzvláště když je tak hloupě.

,,Hodláme ho zachránit," řekl Maccius. ,,Jasně, nic nás k němu neváže, ale... Enyo nesnáší, když někdo dělá špatné věci dobrým vlkům. A navíc, vydal se tě zachránit."

,,Vidím, že se mu to moc nedaří," poznamenala Layla kysele. ,,Bylo to jeho rozhodnutí a já bych s největší radostí vyrazila konečně domů."

Pak si všimla jejich pohledů a bylo jí jasné, že je její názor absolutně nezajímá.

Taková seznamovací kapitola s vašimi postavami XD
No nic, zatím ahoooj XD