,,Tahle země je vážně příšerná," zašeptal Kelnan.

Starlia se na něj zamračila. ,,Jsme teprve na začátku a už teď ti to vadí?" Zeptala se.

Navíc se zatím nacházeli v té příjemnější části Říše posledního měsíce a to konkrétně v místech, kde aspoň rostla nějaká tráva. Byla sice dlouhá a pichlavá, s nezdravě našedlou barvou a zlověstně šustila v ostrém větru, ale aspoň tu něco rostlo.

Kelnan ji probodl pohledem, zatímco ona se zašklebila.

,,A já myslela, že jsem to já, kdo vyrostla v pohodlí paláce," dodala Starlia.
Kelnan se najednou napřímil a zadíval se přes hlavy lvů před nimi.

,,Zastavujeme," oznámil jí.

Starlia se nechápavě zamračila. ,,Jak to víš?" Zeptala se. Armáda se pohybovala tak pomalu, že stejně většinu času stáli.

,,Vidím, ne?" Odsekl Kelnan.

Starlia se na něj podívala a zakoulela očima. Očividně neměl dobrou náladu. Což se dalo pochopit, vzhledem k tomu, kde se nacházeli.

Než mu to stačila oplatit, zvedl se vítr a Starlia s Kelnanem obrátili hlavu vzhůru ve chvíli, kdy na pozadí jednolitých, šedých mraků proletěla jednotka nebešťanů.

Nepatřili však k armádě, nýbrž ke strážím Říše posledního měsíce, což Starlia poznala podle jejich černých brněních, které jím obepínala těla.

,,Kontrola," napadlo Starliu. ,,Chtějí zkontrolovat, jestli mezi námi náhodou není někdo... Podezřelý."

Kelnan se na ní vyplašeně podíval. On sám by se dokázal mezi armádu vmísit snadno, nikdo by si ho tady nevšiml, ale tmavá nebešťanka v celé Měsíční zemi byla jen jedna.

Nad armádou přelétávali další nebešťani, kteří však tentokrát nepatřili ke strážím, ale jen udíleli rozkazy.

Jeden se konečně dostal úplně dozadu a Starlia uslyšela jeho hlasitý, hrubý hlas, kterým se snažil překřičet hluk a hlasy armády: ,,Zastavujeme kvůli odpočinku a kontrole! Rozdělte se do svých táborů!"

Do svých táborů? Co to znamenalo?

Starlia potřásla hlavou, když naslouchala tomu hluku kolem sebe. Vždycky si myslela, že armáda má být pečlivě organizovaná, ale tohle jí přišlo jako čirý chaos.

Několik lvů se začalo prodírat armádou a poodstoupili o něco dál od nich. Podle jejich zářivě barevných srstí poznala, že se jedna o lvy s nejrůznějšími schopnostmi-a tihle ovládali telekineze.

Nebešťani na ně něco štěkali a pokud to Starlia dokázala zdálky posoudit, nezdálo se, že by si z toho lvi s telekinezí něco dělali.

Z vozů, které lvi táhli s sebou, vyletěli do vzduchu velké kusy látek, které se začaly skládat do tvarů, nápadně připomínající stany.

Po celou dobu, kdy lvi pracovali na postavení tábora, kde měli dnes spát, procházely mezi armádou skupiny nebešťanů, kteří pečlivě prohledávali všechny přítomné.

Starlia se na Kelnana vyplašeně podívala. ,,Co budeme dělat?" Zeptala se.

Zničehonic se k nim otočil ten tmavě modrý lev s pokřivenou čelistí. ,,Pojďte za mnou," řekl. ,,Pomůžu vám."

Starlia s Kelnanem si vyměnili nechápavý pohled, který byl napůl pravdivý. Dávali jím najevo, že neví co tím ten modrý lev myslí, ale zároveň si vyjadřovali mezi sebou zmatek nad jeho slovy. A možná trochu obav.

,,Vybrat si dva hlídkaře úplně vzadu je ten nejhorší nápad," ušklíbl se modrý lev. Ani nemusel šeptat, kolem byl takový hluk-přes hlasy všech těch lvů, křičení rozkazů, až po kvílení větru, který se proháněl přes pláně rozkládající se kolem nich-že ho nikdo nemohl slyšet. ,,Máte štěstí, že to dneska připadlo na Taka a Jun. Většinou hlídkují nebešťani, ale dneska se všichni nacpali dopředu, aby mohli pozdravit své přátelíčky stráže a dali najevo, že je nikdo prohledávat nebude. A ještě větší štěstí je, že ti dva patřili k nám, takže mají velký vliv na generálku a to i přes skutečnost, že nejsou nebešťani."

Starlia s Kelnanem na něj stále nechápavě zírali, zatímco v nich začal růst strach. Ten lev viděl, co udělali...

,,Přestaňte se tvářit tak vyděšeně," zabručel na ně modrý lev. ,,Chceme vám pomoct."

Starlia otevřela tlamu, aby něco řekla, pak jí zavřela a pak zase otevřela. ,,Nevíme... O čem to mluvíš," dostala ze sebe, zatímco Kelnan vedle ní horlivě přikývl.

Oproti tomu obrovskému, modrému lvovi, se cítila malá a neschopná, ačkoliv to byla ona, kdo by mu mohla vymačkat vzduch z plic, nebo ho udusit temnotou.
Otřásla se. Ne, tu magii už nikdy nechtěla použít.

Modrý lev obrátil oči v sloup. ,,Proč se vždycky všichni snaží o tohle? Myslíš si, že když křídla zakryješ brněním, k něčemu ti to bude?"

Starlia zavrčela a přikrčila se, připravená použít magii.

,,Pokud to uděláš, rozhodně na sebe upozorníš," řekl modrý lev klidně. ,,Podívejte se nad sebe."

Starlia od něj jen s nelibostí odvrátila pohled a podívala se vzhůru. Na pozadí šedých mraků kroužily temné, nebešťanské siluety. Moc daleko na to, aby je slyšely, ale dost blízko na to, aby viděly, kdyby se náhodou někdo zhroutil k zemi a z místa činu se snažili utéct dva lvi.

Starlia obrátila pohled zpátky k modrému lvovi.

,,Pokud nechcete být předvedeni před královnu Calianthe, tak byste radši měli přijmout moji pomoc," prohlásil modrý lev. ,,A to rychle, protože se brzo kontrola dostane až k nám."

Kelnan se napřímil a zadíval se přes hlavy lvů na skupinu nebešťanů, kteří se prodírali armádou a každého si pečlivě prohlíželi. Byli mnohem blíž, než předtím.

,,Nemáme na výběr," řekl Kelnan, otočil se k Starlii a úplně ignoroval modrého lva, který je sledoval. ,,Jestli lže, tak... Asi zemřeme, nebo minimálně já a tobě královna udělá něco horšího. Ale jestli ho neposlechneme, vyjde to nastejno."

Starlia si rozčileně povzdechla. ,,Tyhle možnosti se mi vůbec nelíbí," řekla, ale kývla na modrého lva.

,,Skvěle. Pojďte rychle za mnou. Jo a jmenuji se Audax," houkl na ně přes rameno, zatímco se začal prodírat mezi lvy
Starlia s Kelnanem si vyměnili pohled a rychle vyrazili za ním.

,,Pardon. S dovolením. Hej, bacha! To bylo schválně!"

Strkali do lvů, aby Audaxovi stačili, pronásledovali jeho modrý ocas, který v jednom kuse mizel mezi těly ostatních lvů. Ve Starlii to budilo dojem, jako kdyby se mezi nimi proplétal s naprostou elegancí a oni ho mezi sebe pouštěli, ale jakmile se objevili Starlia s Kelnanem, vytvořili neprostupnou stěnu.

,,Jestli mi neuhneš, tak tě kousnu! Hej! Dávejte bacha! Někam jdu, nevidíte?" Štěkala Starlia, která začínala cítit lehkou paniku, jako kdyby se v moři lvích těl topila.

Ohlédla se na Kelnana, který se prodíral za ní a jelikož nedávala pozor, narazila přímo do Audaxe.

Ten se na ní podíval. ,,Co vám tak trvalo?" Zeptal se pobaveně, když se vedle Starlii objevil i Kelnan. Musel zvyšovat hlas, když mluvil, protože jakmile se ocitli v sevření tolika lvů, hluk byl najednou výraznější a chaotičtější, ne jako něco vzdáleného, hrajícího na pozadí. Starlia měla pocit, že jí to utrhne uši.

Probodla Audaxe pohledem, ale než stačila říct cokoliv dalšího, ozval se jasný, hebký hlas: ,,Ach, to jsou oni? Uhni Auduxi, přes ten tvůj velký zadek na ně nevidím."

Starlia zamrkala. Nedokázala si spojit ten krásný hlas, ze kterého skoro vyzařovalo jaro, pokora, květiny a slunce, s pobavenými slovy.

Audax zakoulel očima a posunul se, takže umožnil Kelnanovi a Starlie, spatřit krásnou lvici, stojící za ním.

Měla jasně modrou srst, připomínající oblohu za letního dne, na níž se stáčely  na některých místech tmavší spirály. Upřela na ně syté, růžové oči a pak se usmála a uklonila se. ,,Ráda vás poznávám, Vaše Výsosti," řekla Starlia. ,,A samozřejmě i tebe, byť neznám tvoje jméno. Ale to hned napravíme."

Kelnan rozpačitě zamrkal, ale než stačil cokoliv říct-a než se Starlia stačila zamyslet nad významným pohledem, který mu modrá lvice věnovala-Audax do ní strčil a obořil se na ni: ,,Přestaň se tady vykecávat, Decoro. Kontrola bude za chvíli u nás a Starlii trčí křídla zpod brnění."

Decora obrátila své jasné oči na Starliu a vykročila dopředu. Začala Starliu obcházet a pak zamručela: ,,Divím se, že si toho nikdo nevšiml. Ačkoliv je pravda, že máš kratší křídla než většina nebešťanů."

,,Dokážeš s tím něco udělat, nebo ne?" Zavrčel Audax, kterému už očividně začala docházet trpělivost.

Starlia se zmateně zamrkala. Co by měla udělat? Jak jí jako chtějí skrýt křídla?

Decora na Audaxe vrhla ublížený pohled. ,,Samozřejmě, že to zvládnu," řekla podrážděně a pak se obrátila zpátky ke Starlii, aby jí upozornila: ,,Bude to bolet. Ale to určitě vydržíš, že?"

Starlia zamrkala a ohlédla se na Decoru, která jí pořád stála za zády, což v ní nevyvolávalo zrovna příznivé pocity. ,,Ale co?"

Decora se na ní usmála. ,,Já jsem měnička, zlato. A teď ti hodlám zmenšit křídla, aby ti netrčela zpod toho brnění."

Starlia znovu zamrkala. Měnička? Potkala se se lvi s jejich magií jenom párkrát, hlavně ve chvílích, kdy si Calianthe řekla, že její tvář už není tak hezká jako dřív.

Schopnost Měny, jak se jí správně říkalo, spadala pod Magii, kterou vládla bohyně Ueyi a spadaly pod ni všechny magie, které nevlastnil nikdo jiný z bohů.

Měniči, měli schopnost měnit lví vzhled. Na změně barvy srsti a očí by asi nebylo nic zvláštního, ale to nebylo ani zdaleka všechno. Měniči zvládli srst prodlužovat, upravovali kosti, dělali lvi vyšší nebo menší, dokázali smazat všechny známky stáří a zahladit staré jizvy. Někteří z nich dokonce dokázaly pozměnit chování dotyčné osoby-ne nějak přehnaně moc, ale dost na to, aby byla třeba méně mrzutější.

Měničů bylo málo a v zemi byli všeobecně žádání. Všichni urození a dostatečně bohatí chtěli upravit svůj vzhled a vyhladit známky stáří. Proto, kdykoliv se nějaký měnič narodil, téměř okamžitě se shromáždilo spoustu lvů, kteří si předem domlouvali schůzky.

To byla věc, která nešla Starlii se spojením s Decorou do hlavy. Co by měnička dělala mezi ostatními vojáky? Jestli chtěli mít měniče mezi sebou, aby třeba zahojoval rány, protože někteří mocnější to skutečně dokázali, tak by ho hlídali jako ostříž.

Než se na to stačila zeptat, Decora řekla: ,,Budeš to muset vydržet a zkusit neřvat."

Starlii se zatočila hlava při pomyšlení, že by si měl někdo hrát s jejími křídly a zmenšovat je. A podle slov Decory usoudila, že to rozhodně nebude zrovna nejpříjemnější zákrok.

Ale nebešťanská kontrola byla čím dál blíž a hrozilo, že někdo odhalí princeznu skrytou v jejich středu.

Zhluboka se nadechla. Rozhodně netoužila po tom, aby jí někdo odvedl ke Calianthe, která si pro ní vymyslí ten nejhorší trest, jaký zná.

,,Fajn," řekla zachmuřeně. ,,Udělej to."

Helloooo! XD
Asi... Nemám co říct? XD Hm, když nemám co říct, tak bych mohla to tučné písmo přestat psát... XD
No nevadí, zatím ahoooj! XD