Pozitivní bylo, že jakmile se ocitla v temnotě, dveře se nezavřely.

Řetězy přestaly táhnout, zastavily se a ona zůstala ležet na studené, kamenné zemi.

Kolem ní se ozývalo šustění, jako syčivý šepot spousty vlků, při kterém měla pocit, že jí zní v hlavě, místo toho, aby to bral oklikou přes uši.

Postavila se, aby vyběhla z místnosti, ale zas takové štěstí neměla-řetězy jí dovolily dosáhnout kousek ke dveřím, ze kterých viděla do chodby, ale dál ne.

Uslyšela kroky a brzo se před jejíma očima objevila Rasenja.

Layla vyrazila a chystala se jí prokousnout hrdlo, ale řetězy zachrastily a nedovolily jí se víc přiblížit, takže cvakala zuby naprázdno.

To snad není možné! Zase ve vězení! Vážně, co s tím Garmorem je?

Tohle vězení však bylo jiné, než všechny ostatní.

Chřestýš jí unesl, protože si jí jeho vlci spletli s někým jiným. Ty dvě vražedkyně na ní zaútočily, protože prostě milují krev a zabíjení.

Ale Rasenja byla jiná. Věděla, kdo přesně Layla je, věděla dokonce odkud je a chtěla Laylu. Ať už to mělo jakýkoliv důvod.

Rasenja prošla kolem Layly a vkročila hlouběji do místnosti, takže se jí brzo ztratila v temnotě.

Layla si byla celkem jistá, že tahle tma není obyčejná, protože naplňovala místnost jako hustý, dusivý kouř, kterým neproniklo ani světlo z chodby.

Najednou se však ozvalo zapraskání a temnotu ozářil kruh rudých svíček, postavených uprostřed místnosti.

Layla zamrkala a zadívala se za sebe.
Místnost byla kulatá, postavená z šedého kamene a úplně prázdná.
Tedy, skoro úplně.

V kruhu rudých svíček zela obrovská, černá díra, ze které navíc vedly řetězy, které Laylu poutaly.

Layle najednou docvaklo, jaká atmosféra z Rasenjy vyzařuje, proč jí byla tak povědomá. Vyzařovala i z té díry uprostřed místnosti.

A taky z Labyrintu.

Layla věděla, že je to nemožné, protože Labyrint byl ve Fedgaru. Ale na druhou stranu... Na druhou stranu, nikdo nikdy nezjistil, jak je Labyrint velký. Všeobecně se o něm nevědělo vůbec nic, jen to, že je to asi to nejhorší místo v Eldiaře.

Už jednou jsem Labyrintem šla, pomyslela si Layla. A nic na mě neskočilo.

Tehdy asi nebyla tak přitažlivá pro všechny podivné entity, které jí chtějí unášet nebo zabít.

Rasenja se posadila přímo naproti Layle, mezi nimi zela velká černá díra. Layla skoro cítila, jak odtamtud stoupá chladný vzduch.

,,Kdo jsi?" Zavrčela Layla. ,,Proč to děláš?"

Další věc, kterou nechápala, bylo, že jí dala vypít ten lektvar, který jí navrátil magii. Jestli ji chtěla zabít, mohla Laylu nechat bez jediné zbraně. Ačkoliv na tom asi moc nezáleželo, protože ty řetězy tu magii blokovaly.

Rasenja se zašklebila. ,,Dalo by se říct... Že jsem tvým opakem."

Layla se zamračila a čekala, co řekne dál. Mezitím se snažila vymyslet, jak se odsud dostane. Nejdřív se musela zbavit těch řetězů-zabraňovaly jí použít magii a kvůli nim se sotva otočila kolem dokola. Takže první cíl-řetězy. Problém byl, že neměla sebemenší tušení, jak to udělat.

Ta krysa musela mít nějaký klíč, napadlo Laylu. Nemohla je přece překousat a nové řetězy to nebyly-odstranila řetězy Rasenje a dala je Layle.

Takže klíč. Kde by ho asi mohla najít..?

Podívala se na tu velkou, bílou krysu, která pořád seděla Rasenje na hlavě a pořád se šklebila. A Layla si všimla, že se jí na krku houpe přívěsek s malým, černým klíčkem.
Takže teď musí jen dostat tu krysu.

,,Nikdy tě nezajímalo, proč si Posvátné vrány vybraly zrovna tebe? Proč jsi měla hned několik snů, které tě navedly tam, kam máš jít? Proč jsi se ocitla tady?" Řekla Rasenja.

Layla ztuhla. Štvalo ji, že ta vlčice toho očividně o ní věděla mnohem víc, než ona sama.

Neodpověděla, zatímco se pořád snažila vymýšlet, jak tu krysu dostane. Mohla by přeskočit tu díru, ale měla z toho špatný pocit-ještě by ji něco stáhlo dolů. Možná by ji mohla obejít...

,,Máte to v rodině," zašklebila se Rasenja. ,,Minimálně už pár generací. Což se často nestává, abych byla upřímná. Málokdy je v rodině tolik vhodných vlků, pro úkol Strážce času."

V rodině? Co tím myslí?

,,Strážci času dohlížejí na to, aby se nikdo nepletl do času. Řeknu to jednodušeji, byť škrobeněji-dohlíží na to, aby nikdo neměnil minulost, přítomnost ani budoucnost. Samozřejmě, nic takového neexistuje, je jenom čas, ale to je pro tvůj malý mozek až moc obtížné," řekla Rasenja.

Layla se nenechala vyprovokovat. Přemýšlela, kdy bude nejvhodnější chvíle k útoku. Rasenja nyní vypadala zahleděná sama do sebe, takže toho musí využít. Pomalu se pohnula, jen trochu, aby si toho Rasenja nevšimla a odlepila břicho od země, byť byla pořád skrčená. Ve slabém světle svíček však stejně nešlo moc poznat, že Layla už neleží.

,,Já jsem jedna z těch, kteří se do toho přirozeně motají. Pocházím z Labyrintu. A mám to štěstí, že jsem narazila na Strážkyni času jako první. S tvou mocí budu moct ovládnout svět, propustit své přátelé z Labyrintu a nechat je, zachvátit tu vaší zemičku, které říkáte Eldiara," pokračovala Rasenja najednou hlubokým hlasem.

Layla se naježila a už se chystala vymrštit na nohy, když se ozvalo hlasité tříštění skla, nějaké syčení a dunění.

Rasenja zvedla hlavu a proběhla kolem Layly tak rychle, že se po ní nestihla ohnat-konkrétně po té kryse.

Rasenja zmizela v chodbě a Layla osaměla.

Když místnost nevyplňoval Rasenjin hlas, syčivý šepot byl ještě hlasitější, vkrádal se do každého koutku její mysli a ona měla pocit, že se s ní místnost začíná točit.

,,Teď jsi určitě ráda, že tě zachraňuji," ozval se Layle u ucha nějaký hlas a ona se musela hodně přemáhat, aby nevyjekla.

Přímo před ní se jakoby zničehonic objevil Werric, se zvědavým výrazem.

Layla se na něj nevěřícně podívala, ale nevěděla, co by měla říct.

Werric se podíval na černé řetězy, které jí poutaly tlapy a zamyšleně nakrčil čumák.

,,Asi to nejde zničit, co?" Zeptal se.

,,Tos uhodl," zabručela Layla, která se ze všech sil snažila skrýt nesmírnou úlevu z toho, že se jí někdo vydal zachránit. Zvládla by to přece sama. Už se chystala zaútočit na tu krysu...

Nezvládla by jsi nic, Laylo, ozval se jí v hlavě nějaký otravný hlásek. Než by sis stačila ty řetězy otevřít, už bys byla mrtvá.

Přinutila se ten hlas zahnat a soustředit se na skutečnost. ,,Rasenja má klíč. Tedy, konkrétně její krysa."

Werric přikývl. ,,Tak to bude snadné," řekl vesele a vyrazil pryč z místnosti, jakoby se nechumelilo.

Layla natahovala uši, aby uslyšela všechno, co se ve zbytku domu děje. Slyšela Rasenju, která zlostně vyla-Werric pravděpodobně rozbil celou tu její sbírku divných věcí, aby jí odlákal od Layly.

,,Kdo je tu?" Vykřikla Rasenja najednou. ,,Slyším tě! Ukaž se!"
Nikdo neodpověděl a to už se Werric vrátil a z tlamy mu visel černý klíček.

Rasenja však stále někoho vyzývala, na někoho ječela a když se ozvalo zapraskání a následné tříštění, Layla odhadla, že vrhá nějaká kouzla, nebo tak něco.

,,Myslí si, že kolem ní někdo chodí," řekl Werric huhňavě, zatímco se sklonil k Layle i s klíčkem. ,,To já umím, víš? Způsobit, aby si ostatní mysleli něco, co vlastně není pravda. Jsou to jenom drobnosti, ale-"

Najednou se zarazil a podíval se na něco vedle Layly.

Ta zavrčela. ,,Nezdržuj! Jsem sice hrozně ráda, že tu jsi a tak dále, ale když si nepohneme, umřeme oba a předpokládám, že nás nikdo nezachrání!"

Werric, jako kdyby něčemu naslouchal. ,,Jestli ty řetězy odemkneme, stane se něco strašného," řekl pomalu. ,,Proto ta vlčice, Rasenja, nebo jak jsi jí říkala, se řetězů zbavila až teď, když je nasadila tobě. Kdyby je nikdo neměl-no, to je dost blbý výraz, kdyby je dotyčná osoba, konkrétně Rasenja, neměla, upozornilo by to... Ty bytosti dole. Proto čekala na tebe, jelikož ty jsi jedna z mála, kteří můžou zastoupit její místo a ona by byla volná."

Layla na něj nevěřícně zírala. ,,Kde jsi na to přišel?" Vyštěkla.

Werric potřásl hlavou. ,,Musíme sebrat Rasenju a připoutat jí zpátky," řekl naléhavě. ,,Jinak osvobodíme něco, co by mělo zůstat pod zámkem."

Layla už odmítala dál poslouchat ty jeho řeči, vytrhla mu klíč z tlamy a začala odemykat řetězy.

,,Ne!" Vykřikl Werric. Moc nahlas.

Layla už se postavila na nohy a odkopla řetězy. Tak trochu čekala, že se země začne hroutit do sebe a vylezou z ní různé potvory, ale to se nestalo.

,,Vidíš?" Podívala se na Werrica a vyrazila ke dveřím.

Nestihla ujít ani krok, když v nich spatřila vysokou, temnou siluetu Rasenjy.

Tahle kapitola je plná nových informací, tak čekám teorie! XD
No nic, zatím ahoooj! XD