,,Co po mě chcete?" Vyjekl Kalandir zděšeně, když do prázdné, kamenné místnosti vstoupilo několik vlků.

Kalandir se probudil teprve před chvílí a snažil se přijít na to, kde to vůbec je a co se vlastně stalo.

Vzpomněl si na svůj útěk z Říše posledního měsíce-dlouho běžel krajinou, která se jeho rodné říši dost podobala, dokud se mu nad hlavou neobjevila obrovská, létající stvůra a pocítil jakousi bodavou bolest a pak se propadl do bezvědomí.

A pak se vzbudil tady-v temné, kamenné místnosti, osvětlené jen jakýmsi nehybným světlem visícím ze stropu. Měl hlad a žízeň a strašně se bál, komu se to dostal do tlapek.

A ukázalo se, že se jedná o vlky! V Říši posledního měsíce občas nějaké potkali, ale ti rozhodně neměli zářivě oranžové oči, jako ta bílá vlčice, která na něj nyní zírala.

A rozhodně neuměli mluvit.

,,Já jsem královna Faezana a toto je Vládce Lávové země, Kaulevan," představila je bílá vlčice.

Kalandir se od nich odsunul, zatímco přemýšlel, proč nepředstavila i ty další vlky, co jí a Kaulevana obklopovali. Asi nebyli důležití. Přemýšlel rovněž nad tím, co je to Lávová země a Vládce. A jak je možné, že ti vlci mluví. A jak se sem dostal. A co po něm chtějí.

,,Já... Já jsem Kalandir," řekl váhavě. ,,Z Říše posledního měsíce."

Pak si uvědomil, že když je to královna, asi by se měl poklonit. Žil v Říši posledního měsíce a moc o slušném chování nevěděl, ale ostatní lvi to vždycky říkali. Například: ,Nechceš, abych se ti rovnou poklonil, jako královně?'

A navíc si řekl, že když bude slušný, udělá lepší dojem a oni mu nic neudělají.

,,Vidíš, je vychovanější než ty," poznamenala Faezana a ten druhý vlk, ten Vládce Kaulevan, se zatvářil pobouřeně.

Faezana upřela na Kalandira zářivě oranžové oči, které v něm vyvolaly dojem, jakoby žhnuly plameny. ,,Kalandire, chceme se že zeptat na pár otázek. Neměj strach, nechceme ti ublížit. Tohle je jen preventivní opatření," řekla klidným hlasem.

Kalandir se trochu uvolnil. I on měl na ně spoustu otázek, ale tak nějak nečekal, že by mu na ně odpověděli. Bude lepší, když splní co chtějí a dostane se ven.
Nejistě přikývl.

Faezana chvíli mlčela. ,,Co je vaše rasa zač?" Zeptala se.

Kalandir zamrkal. Na co se ho to ptá. ,,No... Jsme lvi," řekl nechápavě a zakoktal se, když se na něj Kaulevan výhružně podíval.

Faezana nehnula ani brvou. ,,Řekni mi něco o vašem politickém systému. A o magii. Máte magii, ne?"

,,Ano, máme," přikývl Kalandir a ve snaze se předvést, zvedl tlapu a nechal v ní zažehnout plamen.

Vlci kolem královny poplašně zavrčeli a Faezaně se v očích mihl strach, ale řekla: ,,Klid."

Kalandir rychle nechal plamen uhasnout a nervózně sklopil pohled.

,,Já jsem vlastně tak trochu vyvrhel," řekl nejistě. ,,Jsem ohnivý lev, což znamená, že jsem synem jednoho z vyhnaných bohů."

,,My jsme chytili syna boha?" Divil se Kaulevan, ale Faezana ho probodla pohledem.

,,Vysvětlíš to, prosím?" Zeptala se.

Kalandir naklonil hlavu na stranu. Došlo mu, že tihle vlci o jeho zemi neví vůbec nic, takže jim to asi musí vysvětlit.

,,No, žijeme v Měsíční zemi, jež je rozdělená na devět částí, ve kterých žijí lvi rozděleni podle magie," začal vysvětlovat. ,,Máme náboženství Čtrnácti bohů, ačkoliv sedm samců bylo vyhnáno a neuznávají se."

,,Vy máte více bohů?" Podivila se Faezana.

,,Ano. Vy ne?" Zeptal se.
Faezana neodpověděla, což znamenalo, že má pokračovat.

,,Každý bůh vládne jedné magii a své schopnosti předali nám-kdysi jsme byli obyčejní lvi, ale po daru bohů jsme jimi přestali být," říkal Kalandir. O Čtrnácti bozích se v Říši posledního měsíce mluvilo kupodivu často. Tedy především hlavně o těch sedmi vyhnaných. ,,Je sedm bohů a sedm bohyň. Jenže sedm bohů bylo vyhnáno a jsou považováni za podřadné a stejně tak i lvi, kteří mají jejich magii. Například já. Poté, co byli lví bohové vyřazeni z náboženství Čtrnácti bohů, ovládli naši zemi lvice a jejich přísná pravidla. Měsíční zemi vládne královna a pod ní je církev, která dohlíží na ostatní říše. V naší zemi jste posuzování podle toho, jestli jste lev nebo lvice a jakou máte magii.
Nejvýše postavení jsou světlonoši, kteří mají moc světla. Po nich jsou nebešťané, s magií větru a křídly a tak dále. A poslední jsou stínotkalci, jejichž magie sice patří jedné z bohyň, ale stejně jsou ostatními odsuzováni. Tak jako tak, i kdyby byl lev nebešťaň a lvice stínotkadlena, tak je výše postavená než on."

Kalandir si všiml, že jeden z vlků to celé zapisuje-a nesmírně ho udivilo, jak to dělá.

Ani se nedíval na papír u jeho nohou a slova, psaná pro něj neznámým písmem, se objevovala sama.

,,Takže ve vaší zemi se hodně dbá na postavení," shrnula to Faezana po nějaké době. ,,A ty patříš k těm nejnižším, protože jsi samec a ještě k tomu máš magii vyhnaných bohů, že?"

Kalandir přikývl. Byl rád, že to pochopila tak rychle, protože si nebyl jistý, jestli by to dokázal vysvětlit jinak.

,,Co u vás dělají s těmi... Podřadnými lvi?" Zeptala se Faezana.

Kaulevan na ní vrhl podrážděný pohled, ale ona ho ignorovala.

,,No... Ti jsou vyhnáni do Říše posledního měsíce, kde žijí všichni zločinci a ti, kteří se nějak znelíbili královně. Je to hrozné místo na žití a já se tam bohužel narodil," řekl Kalandir. ,,Nejde se odtamtud dostat. Jenže pak přiletěla hromada nebešťanů a nechali Lávové moře zmizet!"

Faezana se napřímila. ,,Víš, proč to udělali?" Zeptala se ho najednou naléhavěji než předtím.

Kalandir zavrtěl hlavou. ,,Sotva vím, kdo je naše královna. O jejích plánech nemám sebemenší tušení," řekl nejistě.

Faezana přimhouřila oči. ,,Kdo je královna?"

,,Calianthe," řekl Kalandir. ,,Je to hrozná královna, teda aspoň podle toho, co jsem slyšel. Ještě před ní a její matkou na trůn usedla Kaiida, která chtěla rovnoprávnost mezi všema. Matka Calianthe, co nastoupila po Kaiidě, to dělala stejně. Ale pak přišla Calianthe a..."

,,To mě nezajímá," zabručela Faezana nešetrně a Kalandir sklopil uši. Najednou měl divný pocit. ,,Potřebuji vědět, proč ta vaše královna nechala zmizet Lávové moře. Chci vědět, jak se o nás dozvěděli, jak početnou má armádu, proč se nechce diplomaticky domluvit a proč na nás vůbec chce zaútočit."

Kalandir vykulil oči. ,,Já nevím," řekl. ,,Ani nevím, že na vás chtějí zaútočit!"

,,Vaše Veličenstvo," promluvil Kaulevan. ,,Nech mě to vyřešit. Jsem si celkem jistý, že lže."

Faezana se na něj nedůvěřivě podívala.

,,Neboj se," ušklíbl se Kaulevan. ,,Do večera budeme všechno vědět."

,,Nelíbí se mi, jakým tónem to říkáš," poznamenala Faezana.

Kaulevan lhostejně mávl ocasem. ,,Věř mi trochu. Slyšel jsem, že generálka Mžiky už by měla dorazit. Nemůžeš ztrácet čas s touhle bytostí."

Kalandir vyplašeně těkal pohledem z jednoho na druhého. Co udělal? Řekl jim vše, co chtěli! A ten zbytek nevěděl...

Faezana druhého vlka dlouho chvíli sledovala plamennýma očima. ,,Máš pravdu," řekla. ,,Ale zakazuji ti, mu ublížit. Chceme to řešit diplomaticky, vzpomínáš? Ne, aby jsi mu něco udělal."
S tím se zvedla, otevřela dveře-aniž by se jich dotkla, uvědomil si Kalandir-a odešla s houfem vlků pryč.

Kaulevan vrhl na Kalandira zlý pohled.
,,Faezana je moc milosrdná," řekl a přišel k němu blíž. ,,Jsem přesvědčen, že nám lžeš a že k odhalení pravdy potřebujeme drsnější prostředky. A královna se o tom nedozví, nemysli si. Hned jak mi všechno řekneš, ti uříznu jazyk."

Kalandir se natáhl po své magii, protože se nehodlal tímhle vlkem nechat mučit, ale to už na něj skočil jiný a připnul mu na krk těžký, kovový obojek. Kalandirovi v tu chvíli vyklouzla magie z tlapek.

,,Neboj se," zazubil se Kaulevan. ,,Nebude to bolet. Teda... Vlastně bude."

Ve srovnání s některými... Vlky, je Faezana vlastně docela hodná! XD
Já ji stejně mám ráda XD Tak jak to tak XD
No nic, zatím ahoooj! XD