Faezana a Kaulevan sedící vedle ní, upírali svůj pohled k místu, kde se to je hemžilo vlky. Ve vzduchu létaly kameny, dřevo a železo a všude znělo pokřikování rozkazů.

Základny měly být tři, rozestavěné podél celé délky místa, kde kdysi bylo Lávové moře. Chtěli mezi nimi i postavit nějaké hradby, ale Faezana si nebyla jistá, jestli na to budou mít dost času.

Nevěděla, kdy lvi zaútočí a jestli stihnou všechno postavit. Kdyby nebyla tak omezená časem, nikdy by nedovolila svým stavitelům požívat magii, ale bohužel se k tomu musela snížit.

,,Co špehové?" Zeptal se šedý Vládce.

Faezana přimhouřila oči. Tuhle otázku si kladla také a odpověď jí dělala starosti. ,,Ještě se nevrátili. Ale to nevadí. Můžeme dost zjistit díky tomu vězni."

,,Nevypadal, že by si chtěl povídat," poznamenal šedý vlk.

Faezana se na něj tvrdě podívala. ,,Tak ho k tomu přinutíme. Ty máš přece v zálibě všechny roztodivné, nebezpečné nástroje, no ne?"

Kaulevan jí věnoval děsivý úsměv.

Faezana ho neměla ráda. Co hůř, nevěřila mu, což nebylo zrovna vhodné, vzhledem k tomu, že byl Vládcem a v jeho tlapkách byl osud Lávové země. Ale aspoň se vyznal v technologiích, což bylo víc, než mohl tvrdit kdokoliv z těch jiných Vládců.

,,Já s tím nemám problém," prohlásil Kaulevan.

Faezana mávla ocasem, pohled pevně upřený k pracujícím vlkům. ,,Nemusíme hned teď," řekla. ,,Místo toho mi řekni... Co ta tvoje... Jak jí říkáš?"

,,Subjekt 385," odpověděl Kaulevan pohotově, jelikož mu okamžitě došlo, o  kom řeč.

,,Ano, ta," souhlasila Faezana. Přirozeně věděla, co Kaulevan udělal právoplatné dědičce pozice Vládkyně Jaribovců. A zásadně s tím nesouhlasila, ale ve výsledku se ukázalo, že ta malá vlčice je vcelku užitečná. Poté, co jí Kaulevan trochu... Upravil. ,,Takže. Už udělala to, co měla?"

Kaulevan pozvedl bradu a Faezana si v duchu odfrkla. ,,Zachytila jejich stopu v Garmoru. Její plán je, zaútočit na Smrťakov vzducholodí a zatímco jí zločinci zničí, ona snad vyžene z úkrytu Chřestýše a zajme ho."

Faezana se na něj podezíravě podívala. ,,Snad?" Řekla. ,,Už minule jí uprchl. Chceš snad říct, že se to stane znova?"

Kaulevan se zatvářil uraženě-pravděpodobně se cítil ublíženě při poznámkách k jeho výtvoru. ,,Vyhnala ho z Misidiru-to je víc, než zvládli tví vlci."

Faezana se zamračila a radši nic neřekla, protože věděla, že Kaulevan má pravdu.

,,Dorazila už generálka Mžiky?" Zeptal se Kaulevan, aby změnil téma.

,,Ne," zabručela Faezana. ,,Doufám, že přijde co nejdřív."

Kaulevan se zatvářil nepřesvědčeně. ,,Je dobrý nápad, svěřovat velení armády zrovna jí?"

,,Bude pořád podléhat mým rozkazům," připomněla mu Faezana. ,,A navíc-znáš snad někoho lepšího? Ve výcviku mých vojáků se docela osvědčila."

Kaulevan se pořád tvářil, jakoby se ho snažila přesvědčit, že nebe je zelené. ,,Jenže je dost staromódní... A taky byla zločinec. A válka gangů se vůbec nedá srovnávat s válkou mezi zeměmi."

,,Ale pořád je to aspoň nějaká válka," odsekla Faezana podrážděně. ,,Nemyslím si, že zrovna ty bys věděl o řízení války něco víc."

Kaulevan už radši mlčel, protože nebyl zas tak hloupý na to, aby dráždil královnu.

,,Víš co? Asi se podíváme za naším vězněm," řekla Faezana a zvedla se.

✴️✴️✴️

,,Kdo vám dal to právo?" Rozzuřil se Vládce Obaryion, když se doslechl o tom, že Glynrisové nyní vládnou Eldiaře.

Lonteia se podívala na své rodiče-oba dva vypadali podrážděně, ale snažili se tvářit nezúčastněně a lhostejně.

,,Byla to prosba prince Aurina," prohlásil Caron. ,,Musel někam... Naléhavě odjet."
Šlehl pohledem ke své dceři.

Ta jen mávla ocasem. Když svým rodičům řekla o tom, že mají velet Eldiaře, zatímco budou oba královští sourozenci pryč, nadšení zrovna nebyli. Přirozeně, byla to pro ně velká pocta a taky důkaz, že jim princ Aurin věří, ale nijak to neulehčovalo situaci.

Oliové, kteří stali vedle nich a sledovali Kalejovy stejně nedůvěřivě, jako Glynrisové, se velmi ochotně nabídli, že jim pomohou.

Glynrisové to přirozeně přijali-neznali lepší rodinu, která by jim mohla pomoct v řízení Eldiary. Neměli však zůstat všichni-kdo ví, jak dlouho budou královna a princ pryč a oni museli dohlížet na svá města.

Lonteia byla velmi překvapená, když jí rodiče dovolili zůstat-spolu s otcem, přirozeně-v Blackstaru a neposlali jí domů. A obzvláště jí potěšilo, že Tywod je mezi těmi, co zde zůstanou z Oliových.

,,Aha," řekl Obaryion a to slovo nepříjemně protáhl. ,,A nebo jste ho zabili a jeho tělo někde pohodili, abyste mohli vládnout Eldiaře a držet se toho, že vám to Aurin dovolil. Je mi to úplně jasné. Proto o té jeho údajné výpravě nikdo nic neví, že?"

Lonteia se zamračila. To, že Aurin odletěl skoro v naprostém utajení, se ukázalo být docela nepříjemnou chybou. A taky chybějícím důkazem, že si to nevymysleli.

,,Jedna královská vzducholoď chybí," prohlásil Caron, než Lonteia stačila cokoliv říct. ,,Můžeš se jít přesvědčit, jestli chceš."

,,Není nic těžkého na tom, tu vzducholoď ukrást, aby to vypadalo, že princ opravdu odletěl," pokrčil Obaryion rameny.

,,U Bohyně, proč je tak natvrdlý?" Zamumlal si pro sebe Tywod a jeho sestra souhlasně zabručela.

Slunce stoupalo po obloze a pronikalo křišťálovými okny v trůnním sále, zatímco se tři rodiny probodávaly pohledy.

,,Obaryione, to je tak těžké nám uvěřit, že nás princ Aurin opravdu požádal o vládnutí nad Eldiarou v jeho, nebo královnině nepřítomnosti?" Řekla nakonec Lonteia.

,,Ano," odsekl Obaryion. ,,Nechci nechat Eldiaru ve špatných tlapkách."
V očích se mu ctižádostivě zablesklo, což byl naprostý opak toho, co řekl.

,,Hlavně, že jeho tlapky jsou ty nejlepší," zašeptal Tywod.

Obaryion nějakou dobu nic neřekl, zatímco probodával Glynrise a Oliovy pohledem. Vládkyně Padma a jejich dcera Lusja se do rozhovoru radši nezapojovaly a jen mlčky poslouchaly celou hádku.

,,Víte co?" Řekl nakonec. ,,O tomhle se dozví královna Faezana. Uvidíme, jak se jí bude líbit, když zjistí, že její bratr se nějakou záhadnou náhodou ztratil a pověřil zrovna vás, abyste za něj vládli Eldiaře."

,,U Bohyně, to jste opravdu tak pitomý?" Vyštěkla Luxinett, sestra Tywoda. Většinou byla docela klidná, Lonteia si jí oblíbila, ale věděla, že tato vlčice se nebojí říct svůj názor a to i když mluví s kýmkoliv-Lonteia ostatně také ne, ale asi by to nepodala úplně takhle. ,,Je to mnohem pravděpodobnější, než kdyby svěřil vládu vám! Všem je jasné, že vám jde jen o to, abyste byl co nejmocnější!"

Z Obaryionova hrudníku se začalo linout tlumené vrčení a Glynrisové s Oliovými se napjali, v očekávání boje.
Obaryion se však jen otočil a rázně vyrazil ze dveří.

Padma ho následovala a postrčila svou dceru správným směrem.
Přitom se ohlédla a zatvářila se omluvně.

Lonteia si všimla, jak Vládci chápavě přikývli. Padma neměla v jejich rodině žádný vliv, o všechno se staral Obaryion a kdyby se cokoliv odvážila namítnout proti němu, kdo ví co hrozného by se jí stalo.

Když se za nimi zavřeli dveře, napětí v místnosti polevilo.

,,Tak," řekl Tywod a v očích se mu nadšeně zablesklo. ,,Dáme se do vládnutí Eldiary."

Další taková odpočinková kapitola, ve které jsem vám přiblížila i jiné postavy, než jsou ti tři hlavní XD
No nic, zatím ahoooj XD