45.Vize

,,Ahoj mami," pozdravil Arifas vesele když vkročil do paláce Irablijců.

Vzpomněl si na jeho poslední návštěvu tohoto místa-potřebovali se sourozenci pomoc od Venezii, sestry Vládce Valira.
S těmi už se potkal a nyní vyrazil za svými rodiči a bratrem, kteří jedli zrovna večeři.
Všichni tři se na něj užasle podívali.

,,Arifasi!" Vyjekla Arcalima nadšeně, vstala od stolu a vyběhla k němu. Arifas se o ní opřel. Když jí zabořil hlavu do kožichu, cítil se zase jako malé vlče. ,,Taková radost," řekl pobaveně, aby zakryl náhlou rozněžnělost. ,,To jsem ani nečekal."

Arcalima se odtáhla a olízla mu hlavu. ,,Jsem moc ráda, že jsi tady," řekla a usmála se. ,,Ty a Eilima."

Arifas se ohlédl na bílou vlčici, která stála trochu stranou a jen je pozorovala.
Jakmile Arifase ze svého svěření pustila matka, přišli se s ním přivítat i otec a bratr.

,,A kde máte Laylu?" Zajímal se Arifas, když se posadil spolu s Eilimou k nim ke stolu. ,,Měla tu být taky, ne?"

Silen a Salochin se podívali na Arcalimu, která sebou trhla.
Arifas naklonil hlavu. Co řekl?

,,Layla je pryč," řekla jeho matka tiše. ,,Je to sice jen pár dní, ale dělá mi to starosti. Není po ní ani vidu, ani slechu. Bojím se, jestli se s ní něco nestalo."

Arifas si odfrkl. ,,Zrovna mně by nechyběla," prohlásil, ale když ho Arcalima probodla pohledem, usoudil že to nebyla ta nejvhodnější poznámka.

Podíval se na Salochina. Pořád ho považoval za nejchytřejšího vlka, kterého kdy poznal, takže ho zajímalo, co si o Layilině zmizení myslí.

,,Chceme to ještě chvíli zůstat, jestli se náhodou neukáže, ale asi není moc dobrý nápad nechávat Noru a Sorrdana ve městě samotné," řekl Silen.

Arifas se na něj podíval. ,,Proč? Jednou stejně budou kralovat místo vás."

Silen se pobaveně ušklíbl. ,,Jednou. A to není teď. Musí se toho ještě hodně učit. Takže se bojím, aby náhodou, až se vrátíme, nebylo celé město v plamenech."

Arifas se při té představě ušklíbl. Ani by se tomu nedivil.

Arcalima zvedla hlavu od talíře a podívala se na Silena. ,,Můžete se vrátit ještě dnes," navrhla. ,,Já tu zůstanu a pomůžu hledat Laylu."

Arifas naklonil hlavu na stranu. ,,Nechápu. Ona není zrovna příkladem dokonalé sestry. Jestli si někam utekla, tak ať," pokrčil rameny.

,,Jde o to, že je Vládkyní Rablestu. A nemá ani žádná vlčata! Nemůže si jen tak odejit," vysvětlil Silen.

Arcalima je oba dva probodla pohledem. ,,Tak to není," řekla rázně. ,,Nechci jí najít proto, aby se vrátila do Rablestu. Chci jí najít proto, že je moje sestra a mám jí ráda!"

Arifas se podíval na Eilimu a ta něj. A v tu chvíli měli vidění.

✴️✴️✴️

Salochin poznal ten nepřítomný pohled v očích obou vlků a ponořil se do duchovního světa, aby nahlédl do jejich vize. Měl totiž pocit, že je důležitá.

Všechny zvuky utichly a on se ponořil do zářivých vláken magie, které se mezi těmi dvěma natáhly.

A pak viděl to, co oni.

Tři vlci. Černý, bílý a žlutobílý.
,,Proč míříš do Garmoru?" Zeptal se černý a podíval se na žlutobílého.
Kráčeli pustou, zasněženou krajinou, okolo nich nebylo nic jiného, než sníh.

,,Jedna vlčice-Layla-byla unesena a já jí musím zachránit," odpověděl vlk. Na zádech mu seděla nějaká bílá vrána, která souhlasně zakrákala.

Pak se obraz zamlžil a najednou se ocitli v Lávové zemi.

Spatřili nějakou bílou vlčici, jejíž oranžové oči budily dojem, jako by svítily, a vedle ní tmavě šedého vlka s rudozlatým šperkem na krku.

Sledovali, jak se to nedaleko od nich hemží vlky. Ve vzduchu létaly kameny, dřevo a železo, všude znělo pokřikování rozkazů a vypadalo to, jakoby něco stavěli.

,,Co špehové?" Zeptal se šedý vlk.

Bílá vlčice přimhouřila zářivé oči. ,,Ještě se nevrátili. Ale to nevadí. Můžeme dost zjistit díky tomu vězni."

,,Nevypadal, že by si chtěl povídat," poznamenal šedý vlk.

Bílá vlčice se na něj tvrdě podívala. ,,Tak ho k tomu přinutíme. Ty máš přece v zálibě všechny roztodivné, nebezpečné nástroje, no ne?"

Šedý vlk jí věnoval děsivý úsměv.

Obraz se znovu změnil.

Okolo nich byla tma. Jenom tma, černá tma.
Ne, nějaké světlo tam bylo.
Zamřížovaný otvor, kterým proudilo aspoň trochu slabého světla.

A v tom světle spatřili tmavě modrou vlčici, která chodila sem a tam a zlostně vrčela: ,,Pitomý Chřestýš!"

✴️✴️✴️

,,U Bohyně Eldiary!" Vykřikl Arifas vzrušeně, když se mu před očima vyjasnilo a zase seděl v jídelně paláce Irablijců.

Arcalima a Silen se na něj nechápavě podívali-Salochin ne, ten vypadal stejně ohromeně jako Arifas. Toho napadlo, že se jeho bratr napojil na jejich vizi.

,,To byla..?" Začala Eilima.

,,Layla," přikývl Arifas.

Viděl, jak se jeho matka napjala. ,,Vy jste měli vizi o Layle? Kde je? Je v pořádku?" Vyhrkla.

Salochin zamrkal a otočil se k Silenovi. ,,Staví se teď něco v Lávové zemi?" Zeptal se.

Silen se zamračil. ,,Ne, myslím že ne."
Salochin se naježil a bylo vidět, že usilovně přemýšlí o tom, co to vlastně viděl.

,,Layla je někým vězněná v Garmoru," řekl Arifas.

Arcalima vytřeštila oči a vypadala, že hodlá hned teď vyrazit do nejhoršího města v Eldiaře.

,,Počkat, ne," zavrčel Salochin. ,,Něco mi na tom nesedí. Proč by v té vizi byla nějaká bílá vlčice, co sledovala stavbu něčeho v Lávové zemi? Nic se tam nestaví. Myslím, že to mělo nějaký důvod, že nás to mělo na něco upozornit. A kdo je Chřestýš?"

,,Ať už je to kdokoliv, neznám ho," prohlásila Eilima. ,,A to já znám většinu Garmorských zločinců."

Arcalima zasténala. ,,Takže co? Je v Garmoru, nebo ne?"

Všichni se podívali na Salochina, jestli jim na to bude schopen odpovědět.

,,Já nevím," ohradil se. ,,Ta část s těmi třemi vlky nám měla asi říct, kde je. Ta poslední část nám měla potvrdit, že se jedná o Laylu. Ale ta bílá vlčice... To musí něco znamenat. Něco důležitého."

Arifas přikývl. On sám byl sice pořád vzrušený z vize-to se mu dělo skoro pořád, obzvláště když se jednalo o tak silnou vizi-a nijak moc nepřemýšlel nad jejím významem, ale musel uznat, že jeho bratr má pravdu.

,,Navrhuji, poslat někoho do Garmoru," řekl Salochin. ,,Nemyslím si, že by tam Layla doopravdy byla, ale nebude na škodu, to aspoň zjistit. Takhle aspoň máme nějaké vodítko."

,,Já to můžu zjistit," nabídla se Eilima. ,,Budu lepší, než vaší vojáci. Bez urážky. Kdyby někdo z vašich vlků vstoupil do ulic Garmoru, okamžitě se buď stáhnou, nebo ho zavraždí. Mě v Garmoru znají. A budou ochotnější mluvit, kdyby něco věděli."

,,Jdu s tebou," rozhodl Arifas.

,,Ne" zavrtěla Eilima hlavou. Arcalima vypadala, že se jí ulevilo, když ani Eilima nesouhlasila s přítomností Arifase v této výpravě.

Arifas se chystal hádat, ale ona ho nenechala: ,,Můžu se tam teleportovat, vzpomínáš? Ale s sebou tě vzít nemůžu. Budu rychlejší."

Arifas musel uznat, že na tom něco bude, ačkoliv se mu to vůbec nelíbilo. Věděl, že Eilima je silnější než on a že Garmor zná, ale i tak měl nutkání jí chránit.

,,Dobře," přikývla Arcalima. ,,Najdi Laylu, pokud tam bude. A buď opatrná."

Eilima vypadala, že jí to překvapilo, ale pak přikývla a zničehonic se ozval výbuch a místnost zalil kouř.

Všichni se rozkašlali a když se vzduch vyčistil, Eilima už byla pryč.

,,Jo," ušklíbl se Arifas. ,,Tohle hrozně ráda dělá."

Tahle dějová linka není pro samotný příběh moc důležitá, možná jen v jednom bodě, který se objeví na konci XD Ale aspoň takový odpočinek, ne? XD
No nic, zatím ahoooj XD

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top