,,Takže... Jaká je tvoje rodina?" Zeptal se Kelnan.
Starlia se na něj nevěřícně podívala. ,,To myslíš vážně?"

Hlavní ostrov nechali za sebou a Starlia neměla zrovna dobrý pocit z toho, že ztratili i to poslední, co je jakž takž krylo. Kelnan poznamenal, že pokud je někdo objeví, může je zase schovat ve stínech. Starlia však neměla tušení, jak by to měla udělat.

Zapadalo slunce a ozařovalo jeden z menších létajících ostrovů, který se vznášel před nimi. Za chvíli zaregistrovali hučení a bublání Dlouhé řeky, která nedostala své jméno jen tak-pramenila někde ve Světlém lese, protékala i Říši třetího měsíce a vlévala se do moře Říše čtvrtého měsíce.

Starlia se slastně nadechla. Vzduch byl celou dobu suchý a horký, ale čím víc se blížili k řece, tím víc se plnil vlhkostí.

,,No co?" Nedal se Kelnan. ,,Jasně, na tvou matku jsem si udělal názor sám a vlastně se nijak nerozchází s názory spousty jiných lvů, ale o zbytku tvé rodiny toho moc nevím."

Starlia se zamračila. ,,No, ono toho ani není moc co říct," zamumlala. ,,Můj otec-teda, pravděpodobně nevlastní otec, nebo co-byl vždycky zbabělec. Když na mě matka bezdůvodně křičela, nic neřekl. Když ho matka ponižovala, nic neřekl. Když vydala rozkaz, se kterým nesouhlasil, nic neřekl. Vlastně ho pomalu neznám, nevím co má rád a jestli je jenom zbabělec, nebo je ve skutečnosti fajn a jen se bojí mojí matky.

Atsina... Když byla hodně malá, měly jsme se rády. Byla jsem nadšená z toho, že jsem měla sestru. Jenže matka si jí začala rozmazlovat.
Já jsem měla být královnou, takže mě vedli ke slušnosti a pořád do mě vtloukali hromadu pravidel.
Atsina toho byla ušetřena a místo toho jí zahrnovaly vším, co chtěla. Takže s ní už moc dobré vztahy nemám.
A matka... No, to jsi poznal sám."

Kelnan zabručel. ,,Dokonalá královna," zamumlal. ,,Teda, nechci urážet tvoji matku."
,,Posluš si," pokrčila Starlia rameny. ,,Nijak mi to nevadí. Vlastně se k tobě klidně přidám."

Než došli k řece, kde si hodlali odpočinout, bavili se tím, že vymýšleli na Calianthe ty nejtrefnější urážky.
Jednoduché magor přišlo Starlii nejvýstižnější, ačkoliv se jí líbilo i: ,Příšerná matka a královna s ksichtem ropuchy a mozkem mouchy.'

Starlia přišla k řece jako první.
Posadila se těsně k bahnitému břehu a nechala si tlapy omývat chladivou, bublající vodou, která líným, pomalým tempem odplouvala až k moři. Její hladina se nádherně třpytila ve světle rudých paprsků, což Starliu přinutilo i pohlédnout na zapadající slunce.

Obrovský, oranžový kotouč světla pomalu klesal k obzoru. Kolem něj se rozlilo spoustu barev, od narůžovělých, přes červenou, oranžovou a jemně zlatou.

Jeden by řekl, že když odejde v takové parádě a s takovou kaskádou barev, už se nevrátí. Jakoby se topil a říkal tím ostatním, že ráno nevyjde.

Poslední paprsky zapadajícího slunce pohladily Starliu po tváři a ozařovaly všechno v dosahu. Cítila, jak si Kelnan sedl vedle ní a mlčky pozoroval západ slunce spolu s ní.

,,U nás skoro nikdy tohle nešlo vidět," poznamenal Kelnan.
Starlia se na něj letmo podívala, zatímco on upřeně sledoval obzor. Jeho oranžová barva perfektně ladila s paprsky slunce.

,,Hory vždycky zakrývaly východ či západ slunce. A i kdyby je nezakrývaly, pravděpodobně by to za ně dělaly mraky, protože v Říši pátého měsíce jsou mraky pořád," řekl Kelnan s lehkým pobavením. ,,Matka mě jednou vzala do hor. Trvalo nám to celou noc, ale konečně jsme se ocitli na hřebeni hor. Ne těch nejvyšších, přirozeně. Ale stačilo to na to, abych konečně viděl východ slunce. A zůstali jsme tam i celý zbytek dne, abychom ho viděli i zapadat."

Starlia se zamyšleně obrátila k obzoru. Nikdy nad tím takhle nepřemýšlela. Ona byla na slunce zvyklá-žila na létajícím ostrově, ten mu byl navíc ještě blíž. Nikdy jí nenapadlo, že ostatní by ho třeba mohli postrádat.

,,Tvoje matka... Působí fajn," řekla Starlia rozpačitě, protože si nebyla jistá, co by vlastně měla dělat.
Kelnan se smutně pousmál. ,,Jo. Ona taková byla."

Sakra, pomyslela si Starlia. Byla.

,,Vždycky jí na mě záleželo a narozdíl od většiny lvů v Říši pátého měsíce, nebyla pochmurná, mrzutá ani nudná. Naopak, když byla mladá, tak cestovala po Měsíční zemi a hodně mi toho vyprávěla. V Říši pátého měsíce zůstala kvůli mému otci, jenže ten zemřel ještě dřív než ona."

Au.

,,Takže si ho prakticky nepamatuji. Ale vždycky mi o něm vyprávěla s nadšením a zanícením. Měl magii telekineze, což mu zajišťovalo prakticky jisté povolání. Jenže se u něj projevila Zhouba a najednou byl bez práce," vyprávěl Kelnan.

Starlia se zamračila. Zhouba byla jedna z nejhorších nemocí v celé Měsíční zemi. Nebyla nakažlivá, všichni lvi se s ní rodili, ale ve většině případů se nikdy neprojevila. Byla nějak napojená na magii. Když dotyčný lev, u kterého byla Zhouba silnější, hodně používal svou magii, zemřel. Pro lvy, co měli magie, na kterých záviselo jejich povolání, byla Zhouba největším nepřítelem. Protože pokud nechtěli zemřít, museli magie přestat používat, ale s tím ztratili i šanci na to, že budou dělat to, co je živí.

,,Matka byla písařka, ale ne nějak bohatá. Neříkám, že bychom žili v nějaké chatrči, nebo tak, spoustu lvů na tom bylo mnohem hůř, ale byly časy, kdy jsme si museli jídlo lovit. A pak zemřela a já se najednou ocitl sám. Byl jsem písař, stejně jako má matka, ale nijak zvlášť mě nebavilo psát, co ostatní diktují. Obzvláště, když práce pro písaře je čím dál menší, když se nyní prodávají ty samopsací brky."

Písaři mohli očarovat brky, aby psali sami, co jim nadiktuje i někdo, kdo není písař, ale dlouho to tajili, protože by jich spoustu přišlo o práci. Nakonec to vyšlo najevo a stalo se přesně to, co písaři očekávali.

,,Bavila mě historie. Ne snad, že bychom měli nějak extra moc knihy o dějinách, nebo tak něco. Ale naštěstí jsme měli knihovnu a tam jsem vždycky něco našel. A tak jsem se stal historikem. Vlastně jsem jím hodně krátkou dobu. Pak jsem dostal tip na deník Yellone a no, teď jsem tady," pokrčil Kelnan rameny.

Starlia nevěděla, co by měla říct. Asi nějak vyjádřit účast, nebo něco takového, ale přišlo jí to hloupé. To mu nijak nepomůže.

A tak jen mlčela a ani Kelnan nic dalšího neřekl a oba tak seděli, dokud slunce nezmizelo za obzorem a nenastala noc.

Tahle a ještě další kapitola jsou taková klidnější, ale já jsem jim to musela dopřát, po tom všem co zažili a co ještě zažijou XD Takže se nic zajímavého moc nestane XD