Aurin tak nějak nečekal, že budou mít nějaké potíže. Nebo takhle-bylo mu jasné, že se to neobejde bez problémů. Přecejen, Garmor byl problém sám o sobě.

Nečekal však, že se ty problémy dostaví ještě předtím, než do toho Garmoru vůbec dorazí.

Ze začátku vše probíhalo skvěle-přeletěli Bleskový les a pak i ten travnatý pás země, který dělil Ledovou zemi od zbytku Eldiary.

V dálce už se zaleskl stříbřitě bílý sníh. Netrvalo dlouho a teplota ve vzducholodi najednou byla studenější. Aurin vyhlédl z okna a v záři rudých paprsků vycházejícího slunce spatřil třpytit se bělostnou sněhovou přikrývku.

Jakmile se ocitli napůl cesty mezi Garmorem a Holidestem, který jen nevzrušeně přeletěli, jakoby tam ani nebyl, přišly problémy.

Do části kabiny pro cestující vstoupil jeden z posádky, lehce se uklonil a řekl: ,,Pod námi je nějaká skupina vlků, Výsosti."

Aurin se nechápavě zamračil. ,,No a?"
Tak trochu nechápal, proč mu přišel oznámit, že jsou pod nimi vlci.

Než se to stačil dozvědět, vzducholoď se prudce zatřásla, až Aurin spadl ze sedačky na zem.

Vzducholoď se začala naklánět na stranu a Aurin spadl přímo na stěnu, stejně tak vlk, co za ním přišel a několik strážných.
Podle rachotu v řídící části kabiny, se tam dělo to samé.

Dveře se s třísknutím otevřely a pilotka vykřikla: ,,Prostřelili nám obal vzducholodě!"

Aurin si přál mít nějakou užitečnější magii, než je světlo. Protože světlo jim opravdu nepomůže.

,,Vaše Výsosti, musíme vyskočit!" Řekl jeden strážný.
,,Vyskočit z takové výšky?" Nevěřil Aurin, ale pak mu došlo, co mají pravděpodobně v plánu.

Každá vzducholoď byla vybavená aspoň jedněmi mechanickými křídly-jeden z mála magických přístrojů, který byla Faezana ochotná přijmout.

Vzducholoď se čím dál víc nakláněla a klesala k zemi, zatímco k Aurinovi přišlo několik vlků se starými a oprášenými, umělými křídly.

Aurin se na ně podíval. ,,Teď vy!" Pobídl je.
Zavrtěli hlavou. ,,Jsou tu jenom jedny křídla."

Aurin otevřel tlamu, aby něco řekl, ale pilotka ho tvrdě přerušila: ,,Vzducholoď klesá pomalu. Přežijeme to. Navíc, máme tu spoustu vlků s magií telekineze. Bude to v pohodě-"

Vzducholoď explodovala.
Nad nimi se ozval ohlušující výbuch a vzducholoď začala prudce klesat k zemi. Aurin ucítil kouř a nad sebou slyšel praskání ohně.

Než stačil cokoliv udělat, než si stačil vůbec uvědomit, co se děje, strážní otevřeli dveře, zmáčkli nějaké tlačítko na postroji s křídly a aniž by se ho na cokoliv zeptali, vystrčili ho ze dveří.

Aurin v životě nekřičel strachy-on vlastně zvyšoval hlas jen, když se s někým hádal. Patřil k těm vlkům, které doopravdy vyděsilo máloco.
Tahle situace patřila k těm okamžikům.

,,Sakra, sakra, sakra!" Ječel, když se do něj pustil divoký, studený vítr.
Měl pocit, že se kožená, ne moc pevná křídla, okamžitě roztrhnou, zatímco se řítil k zemi a ony očividně odmítaly fungovat.

,,KDO TOHLE SAKRA VYMYSLEL?!" Řval. Slzely mu oči, vítr mu syčel kolem uší a ta křídla stále nefungovala!

Najednou se s trhnutím zastavil, až se mu zvedl žaludek a vítr přestal tak příšerně kvílet. Místo toho uslyšel vrzavé zvuky, jak se křídla dala do pohybu a snažila se ho i přes svůj věk, udržet ve vzduchu.

Aurin byl zvyklý na vzducholodě i na létající lodě-jakožto princ k nim měl takřka neomezený přístup.

Ale když se díval přímo pod sebe a před jistým pádem ho chránila jen stará, rozvrzaná křídla, zrovna příjemně se necítil.

Ohlédl se nad sebe a sevřelo se mu hrdlo. Celá vzducholoď byla v plamenech, které hlasitě praskaly a k nebi se zvedal hustý, černý kouř.

Vzducholoď klesala k zemi ještě rychleji a Aurin si pod nimi, na sněhových závějích, všiml skupiny několika vlků, kteří s očekáváním sledovali padající vzducholoď.

Aurin už o takových vlcích slyšel-byli dalším otravným trnem ve Faezanině patě. Podle toho co slyšel, ať už patřili ke komukoliv-možná k Chřestýšovi, možná k někomu jinému-jejich úkolem bylo škodit všem královským vzducholodím, které proletí kolem. Kromě jiného. Navíc se jim hodilo jídlo a zbraně.

I kdyby jeho posádka pád vzducholodě přežila, nikdy nepřežijí Chřestýšovi vlky.
Aurin odvrátil pohled, když ze vzducholodě vyskákalo několik vlků, které svůj pád zdrželo magií větru. Ale nijak jim to nepomohlo, protože padali zločincům přímo do tlapek.

Musím se tam vrátit, pomyslel si. Musím jim pomoct. Nejsem ten princ, co nechává zemřít své poddané.

Bílá vrána, která se vznášela ve vzduchu kolem něj, nesouhlasně zakrákala.

Aurin se na ní zamračeně podíval, zatímco se snažil ignorovat smích těch zločinců a následně řev posádky, na které se vlci vrhli.

Nakonec se podíval tím směrem a když uviděl ten masakr, chtělo se mu zvracet.
Vzducholoď se zřítila na zem a stále z ní stoupaly plameny, které rozpouštěly sníh kolem. Několik zločinců nevšímavě vlezlo do vzducholodě a vracelo se s bednami a zbraněmi.

Ten zbytek obklíčil Aurinovu posádku a v čase jednoho mrknutí je všechny pozabíjeli.

Faezana často tvrdila, že magie se technologiím nemohou rovnat.
To, co viděl Aurin, její slova značně vyvracelo.

Posádka, která svou magii ovládala jen tak dobře, aby dostala do vzduchu vzducholoď a vyznali se v technologiích, nemohla dělat proti vlně magie, kterou proti nim zločinci vyslali, vůbec nic.

Aurin se chtěl odvrátit, chtěl přiletět a pomoct jim, ale nebyl toho schopen. Navíc, nebyl takový hlupák na to, aby si myslel, že by jim byl nějak užitečný.

A tak mohl jen bezmocně sledovat, jak několik vlků zachvátil plamen, stejně jako předtím vzducholoď, jiný byl prošpikován ostrými, ledovými střelami a několik se jich zhroutilo k zemi zdánlivě bez příčiny.

A to všechno tak rychle.
A celou dobu, celou dobu se u toho ti zločinci smáli.

Aurin věděl, že musí odletět co nejrychleji, dokud si ho ti magoři nevšímají.

Blackstar nebo Garmor.
Můžu se vrátit a na Laylu se vykašlat, či se aspoň vrátit pro nové jednotky, které by tyhle vlky poslaly na smrt.
A nebo můžu pokračovat do Garmoru sám.

Princ sám v Garmoru? To byla sebevražda.

Aurin však měl čím dál větší pocit naléhavosti a důležitosti.
Každopádně by ses měl rozhodnout rychle, pomyslel si.

Zločinci se momentálně starali o náklad vzducholodě, ale to nebude trvat dlouho.
S touhle myšlenkou se Aurin rozletěl pryč.

Spolu s prologem je tohle čtyřicátá kapitola, což znamená, že má víc než Sestra! XD Jsem zvědavá, jestli překoná i Lovce stínu XD
No nic, asi nemám moc co říct, takže ahoooj! XD