,,Mám otázku," ozval se Obaryion po krátkém, zamýšleném mlčení.

Faezana se na něj podívala a kývnutím ho pobídla, aby se s nimi podělil o své myšlenkové pochody.
Které se ukázaly jako velmi důležité.

,,Co se stalo s těmi lvi, když zmasakrovali naše vlky? Rozprchli se po okolí? Takže můžou vraždit další vlky?" Zeptal se.

Všichni se podívali na královnu.
Ona si však ponechala chladnou tvář někoho, kdo předstírá, že ví co dělá, ale ve skutečnosti si neví rady.

,,Kaulevan okamžitě nařídil jejich pronásledování. Přirozeně nám bylo jasné, že když se jim podařilo nás tak snadno rozdrtit, nesmíme jim dovolit, aby se k nám dostali. Proto vyslal několik vzducholodí, které na ně mají zaútočit ze vzduchu pomocí bomb," vysvětlila hladce a plynule.

Layla si však nemohla pomoct a měla pocit, že královna lže. Že ve skutečnosti na nic takového nepomyslela a teprve jakmile skončí tahle konverzace, vydá rozkaz.

,,Takže budeme postupovat takto," začala Faezana znovu mluvit. ,,Nejdřív zjistíme o té zemi něco víc. Upozorníme Kalosir na možnou hrozbu a do Lávové země pošleme posily. Myslím, že je vhodné vybudovat nějakou vojenskou základnu na místě, kde předtím bylo Lávové moře. Budeme to tam hlídat. Jakmile se něco dozvíme, pokusíme se o diplomacii. A pokud to nepůjde... Budeme muset bojovat, protože nehodlám přihlížet, jak ti lvi beztrestně zabíjí vlky."

Zněla odhodlaně a tvrdě, jako někdo, kdo je přesvědčený, že všechno proběhne tak, jak má. A že pokud ne, tak se o to postará.

Layla musela v tomhle ohledu Faezanu obdivovat. Měla v sobě něco, co jí nutilo trochu litovat lvy, kteří začali zabíjet vlky.

Měla však pocit, že diplomacie nepomůže. Ne poté, co viděla ve svém snu.

,,A nyní bych ráda prořešila, kolik máme vlastně vojáků," dodala Faezana.
Layla překvapeně zamrkala. Myslela, že dnes už budou končit. Ale očividně ne.

Královna se otočila ke Glynrisům. ,,Jelikož se nacházíte nejblíže Lávové zemi a nebrání vám k cestě k nim žádné hory," říkala a letmo se podívala na Pableovi a Kalejovi. ,,Zeptám se nejdřív vás, protože vaše jednotky asi dorazí nejdříve."

Laylu trošku zarazila skutečnost, že Faezana se ani nezeptala, jestli jí vůbec chtějí poskytnout armádu. Přirozeně, byla královna a oni Vládci, ale pokud si dobře pamatovala, každá část země, která měla svou vlastní armádu, jí nemusela nikomu půjčovat, pokud s tím jejich Vládci nesouhlasili.
Glynrisové to naštěstí přešli bez poznámek.

,,No..." Zaváhal Caron. Očividně se mu nijak nechtělo sdělovat takové údaje před vlky, jako byli Obaryion nebo Kaulevan. ,,Jsme značně oslabení. Většina našich vojáků byla poslána do Garmoru, kde se snaží trochu nastolit pořádek. Jenže ti vrahové a zloději tvoří čím dál větší část obyvatelstva a je skoro nemožné je v takovém počtu porazit."

Layle bylo jasné, že tady naráží na skutečnost, že Faezana zvýšila daně a tak spoustu vlků učinila zloději, kteří se chtěli uživit.

Faezana si to očividně uvědomila taky, vzhledem k tomu, jak přimhouřila oči, ale ignorovala to.

,,To samozřejmě chápu," řekla jen. ,,Pak je tu samozřejmě moje armáda, která je početná a plně připravená bojovat. Jakmile bude vybudováno prvních pár vojenských základen, pošlu je tam. Co vy ostatní?"

,,Nám to asi bude trvat, než se někam dostaneme," řekl Elren. ,,Lávová země je velmi daleko a myslím, že to tak cítí i ostatní. Ale rozhodně nechceme nechat Lávovou zemi napospas těch potvor."
Všichni souhlasně přikývli.

Layla si všimla, že ani jeden z Vládců neřekl přesný počet svých vojsk. Počínali si opatrně a obezřetně, jakoby se báli, že někdo té informace dokáže nepěkně využít.

Zbytek porady si diskutovalo o věcech, ke kterým neměla Layla moc co říct.

Faezana si vyžádala pokud možno co nejvíc stavitelů a materiálu na stavbu vojenských základen, jež tam měli dorazit vzducholoděmi. Taky poprosila o zásoby jídla a zbraní, které měly do základen cestovat rovněž vzducholoděmi.

Možná to bylo zbytečné opatření. Možná se se lvy dokážou domluvit a místo toho, aby ztratili spoustu vlků, zásob a zbraní, naopak získají možnost, obchodovat s cizí zemí, což by byl nepochybně pro Eldiaru velký přelom.

Ale Faezana byla opatrná. Lepší být připraven, než překvapen.

A s tím Layla plně souhlasila.

✴️✴️✴️

Konečně byla celá schůze rozpuštěna-Laylu, která už skoro začínala zívat, překvapilo, že slunce už dávno zapadá.

Kaulevan měl okamžitě odjet do Kalosiru a Faezana s ním, aby společně dohlédli na výstavbu základen a shromáždění jednotek.

Ostatní Vládci mohli přespat v paláci a další den rovněž odjet, aby mohli poslat do Lávové země zásoby a zbraně a zároveň začít shromažďovat jistou část své armády, kterou budou svolní poslat do Lávové země.

Layla vyrazila do svého pokoje v královském křídle paláce a brzo jí dohonil Aurin.

,,Co jsem dělal v tvém snu?" Zeptal se jí, když kráčeli zlatými chodbami.

,,Jak to mám vědět?" Odsekla Layla. Bylo jí úplně jedno, že je to princ. Její sestra byla královna, tak co. Nebo minimálně v minulosti.

Aurin se zašklebil. ,,Fajn, to jsem mohl čekat," poznamenal. ,,Mimochodem, víš že tady je vstup zakázán?"

,,Já tu mám pokoj," zabručela Layla. U bohyně, ten je otravný, pomyslela si. ,,Všechny ostatní byly už zabrané."

Aurin nic neřekl. Nebo aspoň ne hned.
,,Já jsem měl taky sen."

Layla se na něj ostře podívala. Neradila by mu, dělat si z ní srandu.

,,Mluvím vážně," ohradil se, jelikož poznal význam jejího pohledu. ,,Před pár dny se mi zdál sen, hodně podobný tvému. Byť některé věci tam nebyly, například to Strážkyně času. Ale vím, že jsi v něm byla ty a ta fialová lvice."

Layla mlčela. Nevěřila mu ani slovo.
Ať už měl ten vlk jakýkoliv důvod, kecat takové kraviny, pochybovala, že mluví pravdu.

Zdálo se ti o o něm, ozval se zatvrzelý hlásek v její hlavě, zatímco tiše a neslyšně kráčeli po měkkém koberci.
Brzo došli ke dveřím Layilina pokoje.

,,To je jeden z nejhůř uklizených pokojů, které-" poznamenal Aurin, ale když Layla otevřela dveře, překvapeně zamrkal. ,,No, hezky sis to tady upravila."

Layla se na něj zamračila. ,,Nevím, jestli jsi takhle ukecaný vždycky-"
Aurin se pousmál. ,,Párkrát už mi to bylo řečeno."
,,-nebo máš zrovna dnes nějakou postiženou náladu, ale já o žádný pokec nestojím, díky," řekla.
Aurin se na ní podíval. ,,Kdyby jsi tohle řekla Faezaně, sežrala by tě zaživa," poznamenal kupodivu klidně.
Layla se ušklíbla. ,,Tak to je asi štěstí, že nejsi Faezana."

A pak mu práskla dveřmi přímo před čumákem.

✴️✴️✴️

Teď... Pomyslel si Vasemir, když se v královských pokojích pohnul vlčí obrys.

Soustředil se na svou magii a najednou už nestál na nádvoří, ale přímo uprostřed pokoje.

Měsíc byl schovaný za hustým, černým mračnem, které předznamenávalo bouři. Brzo se měl rozsvítit Bleskový les, tak, jak to měl při bouřích v oblibě.

Do té doby musel zmizet.

Okamžitě přiskočil k vlčici, ležící v posteli a tma se v tu chvíli stala jeho nepřítelem-protože si nevšiml, že má jinou barvu, než by měla mít.

Když jí chytil za zátylek a použil svou magii, aby je oba teleportoval pryč, bylo už moc pozdě na to, aby se zamýšlel nad tím, proč měla v posteli dvě vrány.

Tadááá! XD
Za nějakou dobu už přijdou na scénu vaše postavy! XD
Sice to bude ještě chvíli trvat, protože teď budu docela dost času věnovat Starlii, ale i taaak! XD
No nic, zatím ahooj! XD