Aurin jí znal. Nevěděl, kdo to je, ale věděl, že jí zná.

Zdálo se mu o ní. Před pár dny měl sen. Byl hodně zmatený a ani za nic se mu nelíbil. Ale věděl, že tu modrou vlčici se zlatýma očima, v něm viděl.

Nyní seděla vedle Glynrisů. Co je zač? Glynrisové žádnou modrou dceru neměli. A rozhodně ne nějakou s bílými vránami.

Zatímco se všichni uklonili, Faezana obešla stůl a posadila se do jeho čela, mezi Glynrisovými a Oliovými. Aurin jí následoval a přitom nespustil pohled z modré vlčice, zatímco se snažil přijít na to, kdo to je.

Faezanu to očividně zajímalo také.

,,Bylo mi oznámeno, že jste si s sebou vzali nějakého hosta, na poslední chvíli," poznamenala s pohledem upřeným na Glynrise.

Aurin si přál, aby její slova nezněla tak chladně a ostře.

Vládce Caron a Vládkyně Lekka se podívali na svou dceru Lonteiu.

Aurin si vzpomínal, jak mu Faezana ještě před nějakou dobu navrhovala, aby si vzal jí. Byla to budoucí Vládkyně druhého největšího města v Eldiaře a on princ-jenom princ, ne král.

Aurin jí naštěstí dokázal přemluvit. Ne že by mu něco vadilo na Lonteie, ale prostě si nedokázal představit, že bude s někým, koho ani nezná, byť ho na to připravovali celý život.

Lonteia se postavila a uctivě sklonila hlavu. ,,S vaším dovolením..."
Faezana rychle přikývla, aby už se dostali k věci.

Modrá vlčice se ani se nesnažila zakrýt úšklebek.

,,Představuji vám Laylu," oznámila Lonteia. ,,A vzala jsem jí s sebou kvůli jednomu určitému důvodu."

Layla.

Nyní se postavila i ona a začala mluvit: ,,Vaše Veličenstvo, omlouvám se, ale asi vám přeberu dramatické oznámení důvodu, proč jste nás sem všechny pozvala. Je to však jediná možnost, jak vám dokázat, že nelžu."

Aurin se pobaveně pousmál, když viděl Faezanin výraz. Pak se ale zarazil. Ví ta vlčice..?

,,Před pár dny se mi zdál sen," pokračovala Layla a dramaticky se odmlčela.

Všichni jí jako hypnotizovaní sledovali, nikdo se ani nepohnul, jakoby se báli narušit to napjaté ticho.

,,O lvech."

Ví to.

Většina Vládců, kromě Kaulevana, který byl z Lávové země, se zatvářila nechápavě, protože stále nevěděli, o co jde.

Aurinova sestra rozladěně mávala ocasem, ale jinak na své tváři nedala nic znát.

,,Zdálo se mi o lvech, nové rase, která před nedávnem nechala zmizet Lávové moře a napadla vlky," pokračovala Layla. ,,Zdálo se mi o bolesti, utrpení a válce. A taky o něm."

S tím se podívala na Aurina, na nějž se následně obrátily všechny zraky, dokonce i ten, patřící jeho sestře.

Aurin je všechny ignoroval a cítil, jak se mu rozbušilo srdce, když se Layiliny oči zabodly do těch jeho.
Zdálo se mu o ní. A jí se zdálo o něm.
Uvažoval, jestli by to měl říct nahlas, ale nakonec se rozhodl, že ne. Nebo aspoň zatím.

,,A taky mám podezření, že v tom vše hrají roli jisté modré mrchy a to konkrétně Tři sestry. Nebo minimálně dvě," dodala Layla.

Na dlouhou dobu zavládlo ohromené ticho, každý si očividně snažil přebrat to množství informací.

Nakonec se Faezana ozvala: ,,Ano, mluvíš pravdu. O Třech sestrách, které jsou mimochodem jen pouhou pověstí, nic nevím, ale to s těmi lvi, je pravda. Posaďte se, Laylo a Lonteio. A vy všichni, poslechněte si, proč jsem vás zavolala. Byť už jste to slyšeli od zde přítomné Layly."

Layla se zašklebila a elegantně se posadila.

✴️✴️✴️

Faezana vysvětlovala Vládcům vše, občas nechala mluvit Kaulevana a její vyrovnaný hlas se odrážel od železných stěn.

Layla poslouchala vše, co už věděla a mezitím si prohlížela tváře ostatních.

Kaulevan se tvářil lehce podrážděně, protože to byla přecejen jeho země. Jeho dcera, nebo kdo to byl, ani nezvedla oči od stolu, takže její reakce se posuzovala těžko.

Oliové se tvářili ustaraně, možná i zděšeně.

Obaryion vypadal zamyšleně, jeho družka Padma vyděšeně a jejich dcera na tom byla asi stejně, jako ta hnědá z Jaribovců.

Elren nedal najevo žádnou reakci, zatímco Ulazana byla stejně zděšená jako Padma a jejich syn vypadal, že má spoustu energie a odvahy na to, pustit se do lvů sám bez ničí pomoci.

U Pableových se to vyměnilo-Crakian se tvářil ustaraně, zatímco Ulazana nedala najevo reakci žádnou. Jen Veschee měla podobný výraz, jako Nysar.

A Glynrisové to přirozeně věděli.

,,A zavolala jsem vás proto, abych se s vámi poradila, co bychom měli v této situaci dělat," řekla Faezana, když skončila.

Chvíli bylo ticho, všichni si chtěli promyslet svá nadcházející slova.

,,Co když to byl jen ojedinělý útok?" Ozval se Liawish pomalu.
,,Proč by v tom případě nechali zmizet Lávové moře?" Ozval se Kaulevan podrážděně.
,,Možná zmizelo samo," napadlo Carona. ,,Všichni víme, že bylo stvořeno magií a ne přírodou. Něco takového by totiž nebylo možné. Třeba to kouzlo vyprchalo."

Faezana se při těch slovech nelibě zamračila a Layla si vzpomněla, že mladá královna není zrovna fanouškem magie.

,,A otevřelo cestu ven všem těm magorům," ozvala se Veschee. Za to slovo si zasloužila od své matky nesouhlasný pohled.

,,Ne, tak to nebylo," zavrtěla Faezana hlavou. ,,Očitý svědek, který byl u toho, potvrdil, že při zmizení Lávového moře se nad ním vznášeli lvi."
,,Možná si jen vymýšlel," nadhodil Obaryion.
,,Ne," řekla Faezana ostře a probodla ho pohledem. ,,Bylo to důkladně ověřeno."

To, s jakým důrazem to řekla, se Layle vůbec nelíbilo.
Zase se rozhostilo ticho.

,,Tímhle útokem to neskončilo," ozvala se Layla. ,,Ne podle mého snu."
,,Sny jsou jenom sny," řekla chladně Dasatra. ,,Možná jsi věděla o lvech, ale to neznamená, že to ostatní byla pravda."

Layla si podrážděně odfrkla.

,,Můžeme se na ten její sen podívat," řekl princ Aurin zničehonic. ,,V paláci máme jednoho vlka, který dokáže vyvolat jakoukoliv myšlenku u nějakého vlka a ukázat jí ostatním."

Layla se nelibě zamračila, když se ozvalo souhlasné mručení. Ani za nic se jí nelíbilo, že by se jí někdo měl hrabat v hlavě.

Chystala se ohradit, ale Lonteia jí zašeptala do ucha: ,,Nech je, ať to udělají. Budou ti aspoň věřit a k něčemu se konečně dostaneme."

Layla nakonec přikývla, byť se jí to vůbec nelíbilo.
Faezana očividně její názor sdílela, ale nechala poslat pro dotyčného vlka.

Mezitím se v Jednací síni rozhostilo ticho, nepřerušované ani tím nejtišším zašustěním srsti.

Trvalo docela dlouho, než do místnosti vkročil vysoký, hnědý vlk s černýma ušima, ocasem a tlapami a světlejším obličejem, hrudí a břichem.

Přejel je vychytralým pohledem. ,,Mohu se zeptat, proč jsem byl zavolán?"

Layle už se teď nelíbil. Za tmavě hnědýma, skoro černýma očima, se skrývalo něco, o čem opravdu nechtěla, aby se jí hrabalo v hlavě.

,,Máme zde jednu vzpomínku, kterou potřebujeme vyvolat," prohlásila Faezana a pak probodla vlka pohledem. Vypadala, že ani ona mu nevěří. ,,O tom, co zde uvidíš, nepromluvíš ani slovo. Jinak už nepromluvíš nikdy."
Vlk se lehce výsměšně uklonil. ,,Jak si přejete, Vaše Veličenstvo. Čí vzpomínku mám vyvolat?"

Všichni se podívali na Laylu, což byla dostatečná odpověď. Ona měla nutkání vycenit zuby a hlasitě odmítnout. Zatnula čelisti a jen probodla vlka pohledem.

On přešel lehkým, elegantním krokem až k ní a řekl: ,,Musíš na to velmi usilovně myslet a o zbytek se postarám já. Neboj, nebude to bolet."

,,Nebojím se," vyštěkla Layla zlostně. Bála se. Bála se toho, co všechno by mohl ten vlk najít. A nevěřila mu-ani těm jeho očím.

Jizva výhružně zakrákala, jakoby i ona zaznamenala něco temného.

Než Layla stačila něco namítnout, svět okolo ní se zamlžil a ztmavl, až se nacházela v čisté černotě-jediné, co viděla, byl ten vlk. I její vrány zmizely.

Vycenila zuby. ,,Opovaž se čmuchat tam, kde nemáš co dělat."
Vlk se shovívavě usmál. ,,Dokud na to nebudeš myslet..." Řekl a nenamáhal se tu větu dokončit.

Layla se zhluboka nadechla a zavřela oči, aby neviděla ani jeho.
A potom začala velmi podrobně vzpomínat na svůj velmi zmatený sen.

Spolu s prologem je tohle třicátá první kapitola, což znamená, že je oficiálně delší, než Vlčí trůn! XD
Myslím, že překoná i ostatní díly 😏😂
No nic, jinak asi nemám co říct, zatím ahuuuj! XD