Blackstar na tom byl s tou modernizací ještě hůř-s trochu hrůzy si Layla pomyslela, jestli takhle nevypadá i Rablest.

Stejně jako Fedgar, měly domy jiný vzhled-tvar kostky, velké okna bez rámů. Žádné šikmé střechy ani zdobené římsy.  Po cestách jezdilo spoustu koňských povozů a osvětlení tu bylo stejně nehybné, jako ve Fedgaru.

Dorazili poměrně brzo, slunce se tyčilo vysoko nad nimi a zalévalo čilé město svou teplou září.

Layla neměla šanci, projít se v tom podivném Blackstaru, jejich vzducholoď přistála na obrovském, palácovém nádvoří, vedle několika dalších vzducholodí a jedné létající lodě.

Aspoň palác zůstal víceméně nedotknut, byť na Laylu působil starým, nemístným dojmem.

,,Nepustí se doufám i do modernizování paláců?" Zeptala se tiše Layla Lonteii, když k nim přišel nějaký sloužící, uklonil se a vysvětlil, že je zavede do pokojů, kde počkají, dokud nedorazí i ostatní Vládci.
Lonteia pokrčila rameny. ,,Netuším," řekla stejně tiše. ,,Proč? Nelíbí se ti to?"

Layla se zamračila. ,,Jsem zvyklá na něco jiného. Je to pro mě hrozně divné."

Lonteia chápavě přikývla, ale to už přešli sluncem zalité nádvoří a vstoupili do stínu paláce.

Sloužící odvedl oba Vládce do jejich pokojů a pak se podíval na Laylu a nespokojeně se zamračil. ,,Vaše přítomnost nebyla oznámena," řekl skoro obviňujícím hlasem. Pravděpodobně patřil k těm typům vlků, kteří milují svůj pořádek a nesnáší, když jim to někdo kazí.

,,Rozhodnutí na poslední chvíli," vysvětlila Layla stručně.
Sloužící se zatvářil rozladěně. ,,Celé křídlo pro hosty už bylo obsazeno. Budu vás pravděpodobně muset poslat do vzdálenějšího pokoje," řekl.
Layla pokrčila rameny. ,,Nemám s tím problém."

Vlk její názor očividně nesdílel.
Odvedl Lonteiu do jejího pokoje, který byl hned vedle těch od Vládců a Laylu vedl někam pryč.

Prošli mnoha dlouhými chodbami, širokými síněmi a po dlouhých schodech.
Layla sledovala výzdobu, která se docela lišila od té, kterou znala a hlavně obrazy-některé z nich poznávala, vyobrazovaly vlky, o kterých se musela učit nebo jejich na tváře narážela kdykoliv prošla nějakou chodbou Blackstaru. Pak tu však byly obrazy, které musely být novější-protože vůbec nevěděla, kdo to je.

Nejvíce jí překvapil obrovský, detailně provedený obraz, který zabíral místo skoro na celé stěně haly, kterou prošli.

Bylo na ní pět vlků-zlatý, bílý s červenými spirálami, šedý, červený a černý.

Layla se nemohla ubránit otázce: ,,Co jsou zač?"

Sloužící se na ní nevěřícně otočil. ,,To jsou Vyvolení," řekl tónem, kterým učitelé poučují hloupá mláďata. ,,Královna Taris, Vládkyně Ailine, Sirres, Emalf a Asira."

Layla uznale kývla. Taky by chtěla takový velký obraz.

Konečně došly do křídla paláce, které bylo Layle důvěrně známé.

Narozdíl od předchozích části paláce, kde se to jen hemžilo sloužícími, kteří pracovali na posledních úpravách před příjezdem Vládců, tady bylo pusto prázdno.

Stěny byly bohatě vykládané zlatem a drahokamy, všechno tu vypadalo mnohem honosněji a to i něco tak obyčejného, jako byla skříň.

Okna byla lemovaná sloupy a měla tvar oblouku. Jejich závěsy měly stejně krvavou barvu jako jemný, měkký koberec.

,,Toto je královské křídlo paláce," upozornil jí sloužící, což ona samozřejmě věděla. ,,Správně byste tu měla zakázaný vstup, ale je tu pár volných pokojů, které můžete využít. Jenom vás upozorňuji, že je přísně zakázáno, vstupovat do komnaty prince nebo královny. Trest by vůbec nemusel být malý."

Layla zakoulela očima.
Kdykoliv byla na návštěvě v Blackstaru, dostala pokoj přesně v tomto křídle. Zajímalo jí, jak vypadá nyní.

,,Můžu si vybrat?" Zeptala se. Sloužící se zatvářil nelibě, ale ona už ani nečekala na odpověď a vyrazila chodbou ke dveřím komnaty, ve které vždycky přebývala.

Nacházela se nedaleko královské ložnice a sloužící si to očividně uvědomoval taky, protože vypadal že se chystá něco namítnout.

Nakonec jen upjatě řekl: ,,Tento pokoj už nebyl roky využíván, slouží jen pro nejbližší hosty samotné královny."

Layla odolala nutkání mu odseknout, že to ví.
Nahlédla dovnitř a okamžitě kýchla, jak se jí do nosu dostal prach.

,,Je dost neuklizený," dodal sloužící. ,,Pokud chcete, můžu poslat služebnictvo..."

Layla mávla ocasem. ,,To je v pohodě," řekla a zadržela dech, aby zabránila dalšímu kýchnutí. ,,Už můžete jít."
Sloužící se zamračil, ale řekl jen: ,,Až všichni dorazí, budete zavolána-"

Layla mu práskla dveřmi přímo před obličejem, což se ale nevyplatilo, protože ve vzduchu zavířil další oblak prachu a dráždivě zaútočil na Layilin nos.

Kýchla a pak se rozhlédla po pokoji. S jistým zklamáním zaznamenala, že jediné co zůstalo původní, jsou obloukovitá okna a zlatý, nyní velmi oprášený lustr.

Jinak tu byla nová postel-bez nebes, což Laylu upřímně zhrozilo-podlaha pokrytá jiným kobercem a i skříně byly jiné.
A taky tu byl ten zatracený prach.

Layla začala litovat, že si vybrala zrovna tenhle pokoj.

Když se posadila na postel, ta se s měkkým zafuněním prohnula a do vzduchu se opět zvedl prach.

,,Tak jo," řekla Layla, když se ovládla a přestala kýchat. ,,Asi se dám do uklízení."

Otevřela okna dokořán, takže do zatuchlého pokoje pustila čerstvý vzduch a zvenku slyšela zpěv ptáků.

Celým pokojem nechala prohnat silný poryv větru, který odvál prach pryč ven. Layla sledovala, jak se jako tmavý obláček vznáší ve vzduchu, než si ho vzal do parády lehký vánek a rozptýlil ho po okolí.

Pomocí vody umyla postel, kterou následně vysušila a to samé udělala i s kobercem, skříněmi a lustrem.

Taky narazila na několik brouků, ale než se o ně stačila postarat, udělali to za ní obě vrány.

,,Tak a teď bych si ten pokoj mohla upravit trochu podle svých představ," řekla si Layla, když už to tu vypadalo čistěji. Věděla, že v Blackstaru nestráví nijak zvlášť dlouho, ale do té doby si to tu chtěla zútulnit.

Natáhla se po té části své magie, kterou měla nejradši-a to konkrétně přírodu.
Kolem skříní a postele se začaly ovíjet zelené úponky, na kterých se rozvinuly zářivě barevné květy, jež provoněly celý pokoj a nechala po stěnách plazit popínavé rostliny.

Po tomhle činu už byla unavená-nemohla svou magii využívat pořád, jakoby se nechumelilo-ale spokojená, protože pokoj jí nyní připadal mnohem útulnější.

A bylo jí upřímně jedno, co si o tom pomyslí sloužící, až to uvidí.

S tím se rozhodla si trochu odpočinout, aby byla na setkání s Vládci dobře naladěná. Nebo spíš, tak dobře, jak to jen u ní jde.

Usnula schoulená vedle svých vran, za zpěvu ptáků za oknem a ukolébaná výraznou, květinovou vůní.

Vím, nejvíc nudná a krátká kapitola, jaká kdy existovala XD
Ale příště už bude setkání Vládců, tak mě nezabíjejte! XD
Zatím ahoooj! XD