,,NĚKDO KRADE KRÁLOVSKÝ KOČÁR!" Zaječel nějaký strážný.

,,Leťte, leťte, leťte!" Pobídla Starlia pegase, zatímco jí srdce strachem vyletělo až do krku.

Pegasové přeběhli už skoro celé nádvoří, když se odlepili od země a Starlia s Kelnanem spadli ze sametových sedaček, jak se kočár naklonil.

Pegasové prudce stoupali k obloze, zatímco Starlia se podívala z okna.
Uvnitř paláce zazněla poplašná trubka a pod nimi se to hemžilo lvy.

Několik z nich se objevilo ve věžích a Starlii došlo, že se snaží přimět vítr, aby jim zabránil v letu.

Od země se mezitím odlepilo několik nebešťanů, kteří rychle stoupali směrem k nim.

,,Umíš s tou svou magií něco užitečného?" Vykřikla Starlia na Kelnana, když se natáhla po své magii větru a pokusila se ho obrátit proti svým nepřátelům.

Kelnan se na ní vylekaně podíval, ale pak z brašny, kterou si vzal s sebou, vylezl jakýsi černý had.

Starlia neměla čas zjišťovat, co to je, protože slyšela splašené ržání pegasů a jejich snahu, letět proti silné vichřice, kterou nebešťané dole rozpoutali.

Brzo jí však v čumáku zašimral charakteristický pach inkoustu a jí došlo, že ten had vůbec není had, ale inkoust který se vznesl do vzduchu.

Kelnan s tříštěním rozbil okno, až kočárem proletěl závan větru a inkoustový had, který nabíral na šířce a délce, vyklouzl ven.

Starlia, která se přetahovala v magii s nebešťany a snažila se obrátit jejich vítr, přitom sledovala, jak se inkoustový had natahuje ke lvům, kteří letěli za nimi a kteří byli čím dál blíž.

K jejímu překvapení se inkoustový had rozdělil do několika menších a každý z nich dravě a krutě zaútočil na oči nepřátel-a oslepili je.

Lvi začali poplašeně řvát, když padali k zemi vinou inkoustu v očích.

Starlia trochu povolila svou snahu v přetahované magií a podívala se na Kelnana. Z jeho brašny však vyletělo několik dalších, inkoustových hadů, kteří rychle vyletěli rozbitým oknem a zamířili ke lvům ve věžích.

Starlia poznala, že jejich oči byly zasaženy, když tlak který cítila při duševním souboji, povolil a brzy zmizel úplně.

Zběsilá vichřice se uklidnila a Starlia přiměla vítr, aby je poháněl dál.

Pegasové se uklidnili, začali znovu plynuleji mávat křídly a palác jim brzo začal mizet z dohledu, zatímco pod nimi se rozkládalo bílé město.

Starlia se vyčerpaně posadila na sedačku.

,,Co to bylo?" Zeptala se pomalu.
Kelnan vypadal stejně udiveně jako ona. ,,Já n-nevím," vykoktal. ,,Stalo se mi to poprvé!"

Starlia chvíli mlčela a zaposlouchala se do tlukotu křídel a jemného ševelení větru, který jim pronikal dírou v okně do kočáru.

,,Zdá se, že písaři nejsou zas tak úplně-" začala, ale nestihla to dokončit, jelikož jeden z pegasů zničehonic divoce zaržál-a oni se začali řídit dolů.

Starlia přiměla vítr, aby je nadnesl zespodu a zpomalil jejich pád, zatímco oba pegasové vyděšeně ržáli-a jenom jeden z nich usilovně mával křídly, zatímco ten druhý visel bezvládně v provazech a po boku mu tekla krev.

Starlia dala do toho větru skoro všechnu energii, kterou měla.

Pohánění neskutečnou rychlostí přeletěli město a brzo se ocitli nad okrajem létajícího ostrovu, kde se Yellone nacházelo.

Kočár sebou házel a Starlia viděla, jak se provazy na pegasech trhají.

Kelnan se dal do panického křiku, zatímco je ta rychlost přimáčkla na zadní stranu kočáru. Ten pegas, který mohl létat-Starlia nedokázala rozeznat, který z dvou sourozenců to je-se zničehonic vyvlekl z praskajícího postroje, okamžitě zabral křídly a nechal padající kočár kočárem.

Létající ostrov se nacházel vysoko pod zemí a Starlii začali docházet síly-musela vítr nasměrovat tak, aby jim pomohl víceméně pohodlně přistát.

Všechno se třáslo, okolí kolem nich bylo jen rozmazanou šmouhou a slzely jim oči ze silného větru vyvolaného tou obrovskou rychlostí.

Pozitivní bylo, že se země čím dál rychleji přibližovala-kdyby to tak nebylo, Starlia by upadla do bezvědomí, ze kterého už by se nemusela probudit.
Když už byli dost blízko, natáhla se po posledních zbytcích svých sil, které mohla obětovat, aniž by zemřela a přiměla vítr, aby je nadnesl a dovolil jim přistát víceméně poklidně-nebo aspoň tak, aby se z nich nestal jeden velký, krvavý kráter.

Ve skutečnosti to vůbec pohodlné nebylo-kočár dopadl na zem s takovou silou, až do vzduchu vyletěla sprška hlíny a několikrát se překulil, než se konečně zastavil a vítr utichl.

Starlia, která nyní ležela na stropě kočáru, protože ten se převrátil, se příšerně točila hlava a aniž by se o cokoliv zajímala, vyzvracela se.

Aspoň nemusím jíst trávu, pomyslela si omámeně.

Když vyzvracela všechen obsah žaludku, otočila se na Kelnana, byť se jí kvůli tomu prudkému pohybu zatočila hlava.

Kelnan na tom byl ještě hůř než ona, vyzvracel toho dvakrát tolik a vypadal, že se brzo sesype.

,,Musíme výlezt z toho kočáru," řekla Starlia ztěžka a zadržela dech, aby necítila své a Kelnanovi zvratky a nevrhla ještě jednou.

,,Dobrý nápad," zachrčel Kelnan, který tlapou praštil do dveří. Ani nemusel, protože vyletěly z pantů a smutně přistály o kus dál.

Kelnan se vytrmácel ven a Starlia ho opatrně následovala-bylo tu spoustu střepů z rozbitého okna.

Když byla na čerstvém vzduchu, trochu se uklidnila, byť měla žaludek jako na vodě.

Jakmile však obrátila svůj pohled k předku kočáru, okamžitě se jí zase chtělo zvracet a Kelnan to skutečně učinil.

,,Ne," vydechla Starlia při pohledu na rozdrcené, krví pokryté tělo bílého pegase.

Pegase, kterého prakticky vychovala, znala ho od narození, starala se o něj a měla ho ráda.

A byla to jen její vina, že byl nyní mrtvý.

To, co zavinilo jejich pád, byla balista-jeden z novějších vynálezů, který vystřeloval dlouhé, šípovité střely.

Jedna z nich musela zasáhnout Elrise do boku, proto přestal mávat křídly.

Možný by to přežil, kdyby však nebylo jejich drastického pádu, který prakticky rozdrtil tělo ubohého pegase, zatímco Starlia a Kelnan byli částečně chráněni kočárem.

Starlia odvrátila pohled. Přála si ho pohřbít, ale museli zmizet. Možná si budou myslet že zemřeli při tom pádu a budou se chválit, jakou odvedli práci, ale jakmile se přijde na to, že Starlia není ve svém pokoji-ideláně s pěnou u tlamy-začne hledání. A když tady nenajdou jejich těla...

Problém byl, že Říše prvního měsíce byla víceméně jedna velká otevřená pláň. Ona by teoreticky mohla doletět na jeden ze čtyř dalších, létajících ostrovů, které obklopovaly Hlavní ostrov, ale co Kelnan?

To on tě do toho dostal, pomyslela si zlostně. Kdyby jsi ho nevzala s sebou, mohla si odletět na vlastních křídlech, nenápadně a v utajení a Elris by byl naživu.

Jenže teď už ho nemohla opustit. Nebyla taková potvora, aby ho nechala napospas své matce.

Nabízeli se tedy dvě možnosti-jakákoliv jiná říše, nebo Světlý les, kde by mohli vymyslet plán a mohli by se tam aspoň dočasně skrýt.

Jenže Starlii bylo jasné, že to bude první místo, kde budou hledat.

Dost plánování, pomyslela si. Teď je důležité se schovat.

,,Tak pojď," obrátila se na Kelnana, který byl očividně lehce zmaten z toho, že ho tady nenechala. Očividně dospěl ke stejným závěrům jako ona a aspoň měl tu slušnost a cítil se provinile.

Starlia se začala prodírat vysokou trávou, která šustila, když se jí otírala o boky a nohy a Kelnan jí následoval.

Nu, k této kapitole nemám moc co říct, takže... XD
Zatím ahooj! XD