,,To snad nemyslíš vážně," řekl Vládce Caron nevěřícně. Pak dodal směrem k Layle: ,,Tím tě samozřejmě nechceme urazit."

Layla jen pokrčila rameny. Věděla, že pro Vládce Fedgaru je jen obyčejná vlčice bez domova.

,,Lonteio, co tě to vůbec napadlo?" Nechápala Lekka. ,,Říct obyčejné vlčici o tajné schůzce s královnou?"
Omluvně se na Laylu podívala a ta znovu pokrčila rameny.

,,Promluvme si sami," prohlásil Caron a výmluvně se podíval na Laylu.
Ta opět pokrčila rameny, uklonila se a vyšla z místnosti.

✴️✴️✴️

Lonteia věděla, že rodiče to jen tak nesvolí.

Přesto se jich nezalekla, byť jí trochu zabolel nevěřícný a zahanbený pohled jejích rodičů.

Byla vychovaná k tomu, aby se stala Vládkyní. A ty měly dělat nejrůznější rozhodnutí, i ty, které se nebudou líbit ostatním.

,,Chápeme, že ses s Laylou spřátelila," řekla Lekka chlácholivě. ,,Ale pořád je to obyčejná vlčice."

Lonteia se musela hodně přemáhat, aby se neuchechtla. Layla a její kamarádka? Ačkoliv... Na Lonteiu v poslední době hodně doléhaly povinnosti budoucí Vládkyně a se svými starými přáteli se už skoro neviděla.

Nemohla by sice říct, že je Layla její extra kamarádka-byla asi stejně příjemná, jako trn v patě-ale byla v poslední době jeden z mála vlků, co nepatřili mezi její rodinu, se kterýma mluvila taky jinak, než jako Vládkyně.

,,Jak by to vypadalo, kdybychom jí přivedli ke královně?" Zhrozil se Caron.

Lonteia trpělivě snášela jejich pohledy a když se zdálo, že čekají na její reakci, spustila: ,,I já vím, že brát Laylu na schůzku ke královně by byl holý nesmysl. Co by tam taky dělala, že?"

Její rodiče horlivě přikývli.

,,Jenže je tu jeden bod, kvůli kterému jsem vám to navrhla a za kterým si stojím," pokračovala Lonteia, zatímco rodiče se zamračili. ,,Layla je zvláštní vlčice. Nebudu vám říkat jak, to by trvalo až moc dlouho, ale je prostě zvláštní. Vždyť to dokazují i ty vrány. A včera v noci se jí zdál sen. Sen o princi Aurinovi a o... Lvech."

Caron se zatvářil nedůvěřivě a Lekka udiveně.

,,To něco znamená!" Řekla Lonteia. ,,Já jsem jí o lvech nic neřekla, tak jak to tedy mohla vědět?"

Potěšilo jí, že aspoň v tom jí rodiče věřili, protože se zatvářili, jakoby o tom začali přemýšlet.

,,Myslím, že to má nějaký důvod. A že by se Layla měla té schůzky zúčastnit," dokončila Lonteia.

Na dlouhou dobu bylo ticho, zatímco její rodiče se na sebe podívali, jakoby spolu komunikovali i bezeslov.
A pak, k její nesmírné úlevě, přikývli.

,,Ale budeš si její přítomnost obhajovat sama," upozornil jí otec, konečně s lehkým úsměvem.
Lonteia se taky usmála a přikývla. ,,Neboj se," řekla. ,,Už mě něco napadlo."

✴️✴️✴️

,,Takže?" Zeptala se Layla, když Lonteia vyšla z kanceláře jejích rodičů.

Lonteia se tvářila chmurně a podrážděně, takže položená otázka byla vlastně zbytečná-Layle bylo jasné, jak to dopadlo.

,,No, rodiče..." Řekla Lonteia a zničehonic se zářivě usmála. ,,Souhlasili!"
Layla překvapeně zamrkala. ,,Vážně?" Zeptala se nedůvěřivě.

,,Musela jsem jí říct o tvých věšteckých snech," dodala Lonteia.
,,Hej" ohradila se Layla. ,,Neříkala jsem ti o nich proto, abys je každému vytrubovala."

Lonteia mávla ocasem. ,,Důležité je, že jedeš se mnou do Blackstaru, no ne?"
Layla si povzdechla, aby zakryla jistou radost.

,,Kdy odjíždíme?" Zajímala se Layla.
,,Hned zítra," oznámila Lonteia.

✴️✴️✴️

Měli odjet pokud možno v největším utajení-proč to tak bylo, to nevěděli ani Lekka s Caronem, ale bylo to v pokynech královny, které hodlaly dodržet.

Létající lodě se v této době provozovaly rovněž, byť byly trochu odlišné od těch, které Layla znala.

Především vlastně vůbec nepřipomínaly lodě.

Neměly plachty a stěžně a ani nebyly ze dřeva. Navíc měla podlouhlý, válcovitý tvar z jakéhosi plachtovitého materiálu. A úplně dole byla malá kabina z lehkého kovu.

,,Jak tohle sakra dostanete do vzduchu?" Nechápala Layla, když uviděla tu obrovskou stvůru.

,,Říká se tomu vzducholoď. Přirozeně je k tomu potřeba trochu magie," vysvětlovala Lonteia. ,,Vzduch uvnitř je lehčí než vzduch venku a tak se vznáší-ale nedá se to skoro řídit, takže je třeba mít nějaké vlky s magií.
Královna je ale přesvědčena, že nebude trvat dlouho a vynaleznou způsob, jak to dostat do vzduchu, aniž by k tomu byla potřeba byť jen špetka magie. Mluví hodně o fyzikálních zákonech a motorech a podobných věcech a v tom se já nevyznám."

Omluvně pokrčila rameny.

,,To vám nestačily létající lodě?" Zeptala se Layla nedůvěřivě. ,,Když je u nás Silen vymyslel, vyvolalo to poprask."

,,Královna říká, že lodě jsou moc zastaralé. Nemůžeš je dostat do vzduchu bez pomoci vlků s telekinezí nebo větrem," řekla Lonteia, zatímco nastupovali do kabiny.

Byla rozdělená na dvě části, které oddělovaly kovové dveře-pro pilota a pro cestující.

Layla uznala, že je to tu podivuhodně útulné a moderně zařízené-stěny byly natřené bílým lakem, na stropě svítilo to nehybné, prazvláštní světlo a všude bylo spoustu sedaček a pohovek s příjemným polstrováním.
Dokonce měli i okno, ke kterému se okamžitě posadila Layla, aby se dívala ven.

Když se vzducholoď hlučně zvedla do vzduchu, Layla poznamenala: ,,Nechtěli jsme náhodou zmizet nenápadně? Jsem jediná, která si pod slovem nenápadně opravdu nepředstaví obří vzducholoď?"

,,Vzducholodě tady létají pořád," vysvětlila Lonteia. ,,Obzvláště tady do Ledové země. Je to skvělý prostředek pro cestování a když někdo cestuje z Pouště do Ledové země, je mu příjemnější letět ve vyhřáté vzducholodi."

Layla neodpověděla, jen se podívala z okna.

Uznala, že je opravdu příjemnější, sedět v takovém pohodlí a teple a měla stejný výhled na město pod sebou, aniž by musela cítit studený vítr v kožichu.

Ale přesto... Na létajících lodích, které vymyslel Silen, něco bylo.

Možná to bylo tím, že je ovládala magie-a ne nějaké fyzikální zákony.
Možná to bylo tím nadšením a odhodláním, které do těch lodí Silen dal.
A možná to bylo taky tím, že ten studený vítr vlastně nebyl tak špatný-bylo na něm cosi nebezpečného a dobrodružného.

Skutečnost, že v Eldiaře začali myslet na technologie spojené s pohodlím a bezpečím, v ní zanechávala rozporuplné pocity.

Kdyby žila v Garmoru, obklopená samými zločinci a měla by trochu jinou povahu, taky by si přála lepší, bezpečnější a pohodlnější život.

Na druhou stranu, to nebezpečí, magie a dobrodružství, dělalo Eldiaru Eldiarou.
Tak proč se jí snažili tak moc změnit?

Taková nudná, odpočinková kapitola, ale brzo už proběhne setkání Vládců, tak se těšte XD