17.Princ a vražedkyně
,,Co když se s ní něco stalo? Co když jí někdo ublížil?" Strachovala se Arcalima, zabořila hlavu do postele a zasténala.
,,Layle? Děláš si srandu?" Usmál se Silen, který se snažil nadlehčit situaci. ,,To spíš ona ublíží někomu."
Arcalima se však neusmála. ,,To já jsem jí naštvala," zamumlala. ,,Ať už je kdekoliv, je tam kvůli mě..!"
Silen přišel blíž k ní a konejšivě jí čumákem pročísl srst. ,,Podívej. To ona tě začala obviňovat-jsi královna a ona je Vládkyně a má povinnosti jak vůči tobě, tak vůči Rablestu. Když je nebrala vážně, není to tvoje vina. Sama víš, jaká Layla je. A to je taky důvod, proč se jí nic nemůže stát. Layla se jen tak zastrašit nenechá."
Arcalima zvedla hlavu a podívala se na něj zlatýma očima. ,,Asi máš pravdu," řekla nakonec. ,,Ale stejně se o ní bojím."
,,Víš, že ona by to necítila stejně?" Poznamenal Silen trošku kousavě. Neměl Laylu rád už jen z toho důvodu, že neměla ráda Arcalimu. Taky byla namyšlená-sice ne tolik jako v minulosti a on sám měl možná až moc sebevědomí-a žárlivá. A taky hnusně odbyla jeho syna.
Samozřejmě nikdo nemohl nutit Laylu, aby se snad do Salochina zamilovala-vždyť byli příbuzní, bylo by to divný-ale to jak pohlížela na gen, za který nemohl, Silen nesnášel.
Teď už to sice bylo v pohodě, Salochin dokonce začal pokukovat po jedné vlčici ze Silenovi dílny, ale ten doteď nemohl zapomenout, jak se Layla k jeho synovi chovala.
,,Vím," řekla Arcalima. ,,Ale nic se na tom nemění."
Silen zavrtěl hlavou. ,,Jsi neuvěřitelná, víš to?"
Konečně se trochu usmála.
✴️✴️✴️
Arifas soustředěně zíral na starou, prošedivělou vlčici, sedící před ním.
,,Aby ti náhodou neupadly oči," poznamenala Eilima jízlivě.
Arifas dělal, že její poznámku neslyšel. Po nějaké době se rychle napřímil, až sebou stará vlčice trhla a dramatickým hlasem prohlásil: ,,Nyní, když znám vaši duši a auru, jsem schopen s mou společnicí, odhalit vaší budoucnost!"
Stará vlčice vykulila oči, zatímco Eilima je obrátila v sloup.
Arifas se na ní s vážnou tváří podíval-byť se musel přemáhat, aby se nešklebil-a řekl: ,,Můžeme, má lásko?"
Eilima si povzdechla a pak se ušklíbla, jelikož se tomu narozdíl od něj nebránila.
,,Můžeme, můj milý," opětovala mu oslovení a když se střetly jejich oči, v hlavě se jim promítla vize.
Po chvíli vize skončila a Arifas se zachmuřeně obrátil ke staré vlčici.
Tato vlčice, která byla možná trochu myšlenkami mimo, když se za nimi vydala až ze Sarogu a která byla otravná jako blechy v jejím kožichu, pořád byla živou bytostí. A Arifasovi se ani za nic nelíbil způsob její smrti.
,,Zítra, když půjdete do Fedgaru, abyste si po dlouhé cestě odpočinula, vás..." Zaváhal, protože mu to připadalo trochu necitelné.
Eilima, která vycítila jeho nejistotu, bez emocí dokončila: ,,Vás přepadne Ledový medvěd. A zabije vás."
Arifas se na ní podíval a ona jen pokrčila rameny, zatímco stará vlčice se vyděšeně rozklepala.
,,Víte co?" Napadlo Arifase, aby jí uklidnil, než se mu tady sesype. ,,My máme do Fedgaru namířeno taky. Doprovodíme vás."
Eilima mlčela, ale Arifas vycítil její značnou nelibost.
Stará vlčice začala děkovat třesoucím se hlasem, ale Arifas jí rychle odbyl a řekl: ,,Můžeme vyrazit rovnou, no ne?"
Vlčice přikývla a vyškrábala se nahoru ze sněhového doupěte v zemi.
Tyhle provizorní doupata se Arifas naučil od jistého Alegena a Xilm. Bylo to užitečné, obzvláště pro něj a Eilimu, když cestovali Ledovou zemí a tam, jak bylo známo, byla pořád zima.
Chystal se vylézt za starou vlčicí, ale Eilima ho zastavila.
,,Jsi si jistý, že je dobrý nápad si zahrávat s budoucností?" Zeptala se ho.
Arifas se zamračil. ,,Ta babka je sice praštěná, ale nelíbí se mi, že se tu trmácela jen proto, aby umřela."
Eilima pokrčila rameny. ,,Neměla sem chodit."
Arifas se na ní podrážděně podíval. Zvykl si na to, že Eilima byla-a pořád někde v hloubi duše je-vražedkyní a že je lhostejnější vůči životům ostatních, než on. Ale aspoň jevila snahu o to, stát se lepší vlčici.
Ostatně, v Arifasových očích byla dokonalá tak jako tak a o to víc, když chtěla být lepší ne kvůli němu, ale kvůli sobě.
,,A ještě další věc," pokračovala Eilima. ,,My míříme do Fedgaru?"
Arifas se pousmál. ,,Slyšel jsem, že tam z nějakého důvodu jsou moji rodiče a brácha. Tak jsem si řekl, že bychom je mohli jít pozdravit. A navíc, ty si minule vybírala to doupě Ledových medvědů."
,,Hej," ohradila se Eilima. ,,Byla sněhová bouře a my se potřebovali schovat. Nevěděla jsem, že tam budou medvědi."
Arifas se uchechtl ve chvíli, kdy stará vlčice strčila hlavu do doupěte a zeptala se: ,,P-půjdete tedy?"
,,Jistě."
,,Bohužel."
✴️✴️✴️
Tu noc kráčeli zasněženými pláněmi, které se jasně třpytily v měsíčním světle.
Arifas se na setkání s rodiči těšil. Přirozeně se s nimi pořád scházel, ale ne tak často jako Salochin nebo Nora.
Věděl, že jeho rozhodnutí, potulovat se někde v Ledové zemi, se rodičům nelíbilo.
Byl princ-a tudíž dobrá oběť pro všechny vrahy, co chtějí získat výkupné. A že jich tady bylo.
Arifas si živě vzpomínal, jak jim představil Eilimu a s ní i jejich nápad, žít v Ledové zemi.
Královna Arcalima a král Silen si zvědavě prohlíželi nechvalně známou vražedkyni, na kterou zareagoval gen jejich syna.
Arifas si úmorně přál, znát jejich myšlenky.
Eilima stála hrdě a vzdorně se jim dívala do očí, jakoby je vyzývala, aby o ní něco řekli.
,,Takže, ty jsi Eilima," oslovil jí Silen jako první.
,,Očividně," odtušila Eilima a z jejího hlasu čišel chlad.
Arifas měl chuť zasténat. Eilima opravdu chtěla udělat dobrý dojem-dělala, že jí to vůbec nezajímá, ale Arifas si všímal, jak byla před setkání nervózní a jak si nacvičovala správnou úklonu a oslovení. Ale pořád v ní vítězila ta část vražedkyně, která se nesklonila před ničím a před nikým.
,,Byla jsi docela nepříjemný trn v patě víš to?" Pokračoval Silen.
Arifas ho probodl pohledem. Sice tušil, že přijdou i nějaké narážky na Eilimu z jejich strany, ale ne tak očividné.
Eilimin pohled ještě zchladl. ,,Vlci v mém okolí mi často říkají, že jsem nepříjemná jako trn v patě," pokrčila rameny.
,,Trny mají často růže," odvážil se poznamenat Arifas, ale když ho Eilima probodla pohledem, zmlkl. Bylo mu jasné, že si chce respekt jeho rodičů vydobýt sama.
Rozhostilo se ticho.
,,Vaše Veličenstva," ozvala se po nějaké době Eilima. ,,Já a Arifas jsme se na něčem shodli..."
Arifas nervózně popošlápl, zatímco Silen s Arcalimou se zvědavě napřímili.
,,Chceme žít v Ledové zemi," skočil jí Arifas do řeči, jelikož měl pocit, že od něj to přijmou lépe.
No...
,,Cože?" Vykřikla Arcalima, která se dosud neozvala. ,,To nemyslíš vážně!"
,,Jsi si jistý, že je to dobrý nápad, Arifasi?" Zeptal se ho Silen.
,,Ne, není!" Zavrtěla Arcalima hlavou. ,,Zůstaňte tady, v paláci. Budete tu mít pohodlí a-"
,,O to jde," přerušil jí Arifas. ,,Eilima nestojí o pohodlný život. A ani já ne. Ne po tom všem, co jsem zažil."
Arcalima zlostně probodla pohledem Eilimu. ,,Takže ty mi chceš odvést mého syna, jen proto, že se ti nelíbí naše pohostinnost?!" Vyštěkla. Arifas byl v šoku. Skoro nikdy jí neviděl takhle rozzuřenou.
,,Mami, tak to vůbec není," řekl Arifas. ,,Eilima mě nikam odvést nechce."
Arcalima se nyní otočila k němu. ,,Ledová země je plná nebezpečí! Je pustá a mrazivá a jsou tam nebezpečná zvířata a nejzločinnější město v Eldiaře a..."
Zarazila se, ale Arifas moc dobře věděl, co chce říct.
A taky pochopil, proč se tak zlobí.
,,Labyrint," dokončil za ní. ,,V Ledové zemi je Labyrint."
Arcalima sklopila oči.
,,Mami, já vím jaká ta země je. Vždyť já tam byl," řekl Arifas a pokusil se do svého hlasu vložit trochu pobavený tón. ,,A chápu, že se o mě bojíš, protože Lexirwa... Umřela."
Pocítil silný stesk, zatímco jeho rodiče sebou trhli.
,,Ale já budu v pohodě," pokračoval Arifas. ,,Nejsem vynálezce jako Salochin a ani ze mě nebude královna, jako z Nory. Co bych tady dělal? Seděl na zadku a nudil se? Nebo se oženil s nějakou Vládkyní? Když mám Eilimu?"
,,Nelíbí se mi to," řekla Arcalima zoufale.
,,Mě taky ne," přidal se Silen.
Zničehonic Eilima přistoupila dopředu a promluvila.
,,Vašeho syna miluji," řekla tvrdě a Arifas se jako vždy, když tohle slyšel, málem roztekl štěstím. ,,A nikdy bych nikoho nenechala, aby mu zkřivil jediný chlup na kožichu. V Garmoru se mě bojí, tam si na něj nikdo nedovolí. Ledoví medvědi ani zima nejsou hrozbou. A k Labyrintu ho nenechám přiblížit ani za nic. A kdybyste snad nevěřili tomu, tak to řeknu jinak, jako vražedkyně. Jsem s Arifasem spoutaná nějakým poutem. Když se něco stane jemu, mě také. A mě se nechce umírat jen proto, že tenhle moula skáče do každého nebezpečí po hlavě."
Arifas si odfrkl, ale v hrudi cítil neuvěřitelné štěstí.
Jeho rodiče dlouho mlčeli, až nakonec řekli: ,,Věříme ti."
A tak se Arifas s Eilimou začali potulovat po Ledové zemi a přitom cvičili své věštecké schopnosti. Když zjistili, že umí přečíst i budoucnost ostatních, rychle se to rozneslo a tak je začalo navštěvovat spoustu vlků, což jim vydělávalo peníze-ne že by ho snad mělo nedostatek, ale Arifasovi se nelíbilo pomyšlení, že vybírá rodičům pokladnu.
Arifasovi bylo upřímně jedno, kam s Eilimou půjdou. Klidně by zůstal v paláci, kdyby si to přála.
Ale ona chtěla do Ledové země.
A on by šel za ní až na konec světa.
Tahle kapitola je sice trochu nudnější a zbytečnější, protože se vám určitě bude zdát, že je tu k ničemu, jelikož v následujících mnoha kapitolách se tyto postavy ani neobjeví, ale později to bude důležité XD
A navíc, aspoň jste mohli zase vidět staré postavy a shipy! XD
Zatím ahuuuuj XD
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top