Válka byla oficiálně ukončena. Lvi se stáhli na své území a vlci je nechali jít. Nová královna lvů byla Starlia a novou Vládkyní Kalosiru se stala Nitra. Chřestýš unikl i se Zachariasem. Nitra se ho marně snažila vystopovat, dokonce si udělala i cestu do Garmoru, k jeho gangu, ale podle všeho je všechny opustil-až na pár silnějších vlků, kteří taky jakoby náhodou zmizeli. Bylo jasné, že od nich můžou čekat problémy.

Layle to bylo všechno upřímně ukradené. První věc, kterou udělala, když konečně měla chvíli klidu-musela spoustě vlkům a lvům vysvětlovat spoustu věcí a pomáhala Faezaně s Aurinem při vyřizování rozkazů-bylo, že padla do první postele, kterou spatřila.

Nitra je ubytovala ve svém paláci a Layla se málem rozplynula blahem, když si konečně lehla do měkké, normální postele. Spala několik dní v kuse, stejně jako její přátelé a ani jednoho z nich nevzbudilo táhlé, bolestné vytí, které se občas táhlo ze sklepa pod palácem. Všichni se to snažili okatě ignorovat.

Týden poté, co se lví jednotky vrátili do Měsíční země, začaly Kalosir opouštět i další armády.

Byl tu jistý problém s garmorskými zloději, kteří napadali obyvatele ve městě a spoustu z nich usoudilo, že se Kalosir stane jejich novým domovem. Ale to nebyla Layilina starost a ona se do toho nehodlala plést. Chtěla jenom spát a poprvé po dlouhé době si konečně normálně odpočinout.

Neměla čas přemýšlet nad tím, co se stalo. Ještě ne. Věděla, že to brzy přijde, jakmile začnou jiné potřeby převažovat nad spánkem, ale zatím se to nestalo.

Python se se svým otcem do Pralesa nevrátil. Nijak o to nestál, ačkoliv Laylu napadlo, jestli to není i kvůli tomu, aby dával bacha na to něco mezi Alakinem a Enyo.

Co se týkalo Alakina... Layla se z druhé tlapy dozvěděla, že Alakin byl s nimi celou dobu na rozkaz svého šéfa, ale že už se k němu nevrátí. Prý dostal od Enyo pěkně seřváno, ale jestli ano, tak to Layla neslyšela.

Seren si u Nitry vydupal propuštění svých přátel a místo toho, aby odpočíval, jako každý normální vlk, který ušel dlouhou cestu, se s nimi bavil od rána do večera.

Kunna měla v plánu se co nejdřív vrátit domů, do Garmoru, aby se postarala o svou matku. Odteď budou žít obě v luxusu-o to se Aurin postaral.

Za Oltiris její rodiče přijeli a Oltiris jim okamžitě začala vyprávět všechno, co zažila. Většinu věcí si strašně přikrášlila a rozebírala spíš své teorie, než cokoliv jiného, ale jejím rodičům to očividně bylo jedno.

Ferox na tom byla podobně jako Layla-užívala si, že může spát od rána do večera a jíst to nejlepší palácové jídlo. Taky přemýšlela nad svou budoucností-i ona byla najednou bohatá a chtěla se podívat po Eldiaře. Dokonce ji napadlo, že by mohla být první oficiální vlčí turista v Měsíční zemi. Starlia jí na to řekla jedno velké, úsečné ne. 

Co se týkalo Layiliny matky, s každým dnem byla čím dál neviditelnější a Layla ji přestala vidět, jak zůstávala v jedné době. Matka jí přesto stihla vysvětlit vše, co bylo třeba a prohlásila, že ještě nehodlá odcházet. Werric občas tlumočil její slova.

Werric... Ten taky spal tak dva dny, než se zase vydal všechno zkoumat. Povídal si se všemi duchy, které potkal a chtěl být i všeho zajímavého-u každé královské porady, u každého psaní dopisu Starlii.

Layla pomalu neměla čas se se Starliou rozloučit a říct jí... Říct jí, že chápe, co udělala. Že to chápe až moc dobře. Starlia musela odjet, aby urovnala situaci v Měsíční zemi-ta byla pěkně vyostřená, protože Křídla noci se rozhodně nerozpadla a dělala problémy. Layla byla poprvé v životě ráda, že není královna a nemusí si s tím dělat starosti.

A pak Faezana přišla s šokujícím oznámením.

Snídali zrovna v hodovní síni Kalosirského paláce-za okny byl ruch, jak se pracovalo na opravě města-připraveni se vrhnout do dalšího namáhavého dne, když vtom se ozvala Faezana: ,,Matka měla tehdy pravdu."

Všichni nechápavě zvedli hlavu, obzvlášť Aurin se zatvářil zvlášť tázavě. Právě na něj se upíral pohled Faezany.

,,Nikdy jsem nebyla vhodná na pozici královny," řekla. Oči jí pořád žhnuly a Layla ji často přistihla, jak si hraje s malým plamínkem. ,,Nikdy jsem se jí neměla stát."

,,Tahle emoce... Je divně zbarvená," poznamenala Enyo zničehonic. ,,Jsem z ní zmatená."

,,Pokud vím, tak se chystá Aurinovi navrhnout, jestli by se nechtěl stát králem," řekla Nitra nevzrušeně a ani nezvedla pohled od talíře.

Všichni sebou trhli a Faezana neodvrátila oči od Aurina, když řekla: ,,Jsem ráda, že jsi mi nechala slovo."

,,Není zač," zabručela Nitra.

Layla upřela pronikavý pohled na Aurina a čekala, co odpoví.

,,Eh, jsem jediná, kdo si myslí, že tady Fae hází na Aurina povinnosti, které bude muset řešit?" Odvážila se Ferox promluvit.

Faezana ji probodla pohledem, oheň v jejích očích zaplápolal. ,,Ne," řekla. ,,Tím to není. Jenom... Tahle válka změnila můj pohled vnímání věcí. Změnila mě. A vím, že dokud... Dokud si nebudu jistá, kým jsem se vlastně stala, nemůžu vládnout."

,,Starlia-" začal Python, ale Alakin do něj kopl a Python tiše vykřikl.

Aurin váhal, sledoval svou sestru nejistýma očima. Pak se letmo podíval na Laylu.

,,Byl bys skvělý král," ujistila ho.

Aurin se znovu obrátil k Faezaně. ,,Já... Jsi si jistá? Já že bych měl být král?"
Faezana očividně už nehodlala říct ani slovo, jakoby to tím mohla zkazit.

,,Musím si to promyslet," řekl Aurin nakonec a okamžitě se obrátil zpátky ke své snídani.

Layla neměla čas o tom s ním mluvit, protože Nitra ji požádala, aby šla se svými přáteli trochu vyčistit ulice, kterými se proháněli garmorští. Vlci pořád magii zrovna neovládali a ona a její přátelé byli v tu chvíli značně potřební.

O dva dny Aurin odpověděl ano. S tím, že si vydupal, že to nesmí být hned, protože vládnout neuměl a chtěl chvíli sledovat, co Faezana dělá.

Layla nevěděla, co si o jeho činu vlastně myslí. Na jednu stranu věděla, že bude lepší král než Faezana-ta pořád neztratila ostrost a divokost své magie, kterou tak dlouho držela a bylo vidět, že je myšlenkami jinde. Faezana se přiznala, že by ráda hledala Chřestýše. Byla by to pro ni možnost, jak si všechno promyslet.

Layla to s nelibostí musela brzo také učinit. Všechny myšlenky, všechny vzpomínky a události z nejbližší doby jí vířily v hlavě a dožadovaly se její pozornosti. Bude si to muset všechno urovnat v hlavě, než se... Rozhodne, co dál. Věděla, že je jinou vlčicí, než jakou byla, když se vynořila z Labyrintu ve Fedgaru-v budoucnosti. Věděla, že si musí utřídit myšlenky-od citů, které chovala ke svým přátelům a k Aurinovi, přes vzpomínky které jí ukázala matka, po události, které zažila v Labyrintu. Ale teď... Teď ještě ne.

O dalších pár dnů přijela do paláce Starlia. To vyvolalo poprask. Vlci na sebe začali křičet a utíkat a Faezana je musela všechny ujistit, že Starlia není jejich nepřítel.

Layla si Starliu pozorně prohlédla, když vstoupila do hodovní síně, kde se měli všichni sejít. Fialová lvice měla po svém boku dvě další lvice-Layla se dozvěděla, že se jmenují Decora a Silmaií-a tři lvi, kteří vypadali očividně rozpačitě a nedůvěřivě. Jednalo se o stínotkalce, lva, který vypadal jako nebešťan, ale měl jen jedno křídlo a jednoho, který ovládal oheň-a tím pádem se řádil mezi syny vyhnaných bohů. Starlia vysvětlila, že je to její první krok-ať všichni vidí, že si udržuje ve společnosti lvi, kteří nejsou jenom nebešťané. Samotná Starlia vypadala... Unaveně. Narozdíl od nich neměla čas se vyspat a Layla si všimla, že kdykoliv se odmlčí nebo podívá stranou, má v očích nepřítomný výraz. Truchlila po tom, co ztratila. Ale taky si všimla, s jakým nadšením a odhodláním mluvila o změnách, které měla v plánu a malých skutcích, které už dokázala. Skrývala svou vlastní slabost a bolest podobně, jako to dělala Layla-s tím rozdílem, že Layla to dělala pro sebe, zatímco Starlia to dělala pro ostatní. Tahle myšlenka se přidala k hromadě dalším, které čekaly na to, až je rozebere.

,,Zítra odlétám," ozvala se Kunna, když se konečně rozhovor uvolnil. Starlia musela s Faezanou-a Aurinem, který měl být brzo král-probrat spoustu věcí, hlavně o spojenectví mezi lvy a vlky. Ale to hodlali řešit později.

Faezana vstala jako první. ,,Myslím, že teď si chcete pokecat sami," usoudila a vyšla za síně. Následovala ji i Starliina družina, Nitra a strážní.

Brzo všichni osaměli, poprvé za dlouhou dobu.

,,Nemůžu... Nemůžu uvěřit, že už je to za námi," vyslovil to Seren jako první.
Layla se zhluboka nadechla a něco v ní-něco, co věřilo, že se probudí na jejich dlouhé cestě-se uvolnilo.

,,Jo," zabručel Alakin. Nic jiného nedodal.

,,Páni. To bylo hluboký," ušklíbl se Python a rychle se vyhnul před letící houskou.

,,Python se jednou ptal, co budete dělat, jestli přežijeme," ozvala se zničehonic Enyo. Tvářila se stejně bezvýrazně jako obvykle, ale Layla by přísahala... Přísahala by, že dnes je to až moc okaté. ,,A my jsme přežili. Tak se ptám za něj. Co chcete dělat teď?"

,,Co budeš dělat ty?" Zajímala se Ferox.

Enyo se zablesklo v tmavých očích. ,,Myslím, že se přidám k Faezaně," řekla. ,,Myslím, že by mohlo být zajímavé, snažit se najít Chřestýše."

,,Jdu s tebou," vyhrkli Python a Alakin najednou a pak se probodli pohledem. Enyo obrátila oči v sloup a zavrtěla hlavou.

Layla přemýšlela, jak to mezi nimi dopadne. Pak si připomněla, že to není její starost.

,,Já si vezmu svoje peníze," řekla Kunna odhodlaně. ,,A odvezu matku pryč z toho příšerného Garmoru. Někam daleko. Možná do Pralesa."
Pousmála se na Laylu, která jí úsměv opětovala.

,,Já budu první turista v Měsíční zemi!" Prohlásila Ferox sebevědomě.
Starlia si ji změřila pronikavým pohledem a Ferox jen pokrčila rameny.

,,Já chci hrát," řekl Seren toužebně. ,,Díky penězům, které máte, teď budeme moct cestovat se svými přáteli a hrát představení pro všechny, kdo ho budou chtít vidět."

To znělo hezky. Jednoduše a hezky.

,,Já si začnu psát svůj časopis," prohlásila Oltiris. ,,Jsem jedna z mála vlků, kteří byli v Měsíční zemi. Ostatní to bude určitě zajímat!"

,,Pokud přežijí tvoje myšlenkové pochody," utrousil Python a ušklíbl se, když na něj Oltiris vyplázla jazyk.

,,Co ty, Werricu?" Zajímala se Ferox.

Werric se zavrtěl. ,,Hm. Myslím, že chci zkusit zjistit něco víc o své magii. Faezana říkala něco o tom, že potřebuje sehnat vlky, kteří se v magii vyznají a kteří by učili ostatní. Možná bych to mohl zkusit," řekl zamyšleně.

,,No, já budu královna," ušklíbla se Starlia, ačkoliv ten úšklebek byl trochu křečovitý. Na hlavě měla lehkou stříbrnou čelenku, protože prohlásila, že koruna, kterou by měla správně nosit, byla příšerná a neustále jí padala z hlavy. ,,S tím asi nemám moc na výběr. Bude to stát hodně práce."

,,A já budu král," řekl Aurin a zamrkal. ,,Páni. Když to vyslovím, zní to... Děsivě."

Všichni se otočili na Laylu. Ta se pokusila ledabyle pokrčit rameny. ,,Já jsem Strážkyně času," řekla. ,,Asi budu dělat to, co Strážkyně dělají."

Všimla si, že její přátelé se okatě snaží nepodívat na Aurina. Ani Layla se na něj nedívala.

Rozhostilo se mezi nimi ticho, každý se srovnával se svými myšlenkami. Nebylo to ticho, které by bylo nutné vyplnit hovorem-zdálo se, že to Ferox a Python konečně pochopili. Bylo to příjemné ticho, při kterém si mohli užívat, že jsou spolu a že přežili. Ne všichni. Tahle černá, velká skvrna halila jinak jejich skvělé vítězství. Ztratili dva členy své výpravy.

Jejich myšlenky jakoby se naladili na stejnou vlnu, Starlia nahrbila ramena a Alakin se podíval do stropu. Werric si tiše povzdechl.

Seděli v tichu dlouho. Byli vlci, kterým život nikdy nic nedal, kteří se vypravili na tuhle výpravu pro vlastní cíle, ale nakonec dostali něco, co ani jeden z nich nečekal. Přátelství.

A Layla měla nyní poprvé čas na přemýšlení.

Už zbývá jen 156 kapitola, epilog a samozřejmě poděkování XD Přemýšlím, jestli zítra nevydat jen jednu kapitolu, ať si ještě chvíli počkáte XD
Je to na vás XD
No nic, zatím ahuuj XD