Layla se znepokojeně mračila. ,,Něco se muselo stát," řekla, zatímco podupávala nohou o zem.

Už dorazili k Vládcům, kteří se na bitvu dívali z dálky-Layla neměla čas jim vynadat do zbabělců, dělala si starosti s tím, proč se lvi pořád snaží o protiútok. Měla pocit, že mezi jejich jednotkami panuje chaos, jakoby nevěděli, kdo jim vlastně velí a co mají dělat. A vlci je v tom chaosu masakrovali jednoho po druhém.

,,Odvolejte jednotky," zavrčela. ,,Lvi už nemají šanci. Odvolejte jednotky!"

Obaryion se na ni jako jediný podíval. ,,Prolévali naši krev, tak teď jim to vrátíme," řekl nevzrušeně.

,,Uprostřed toho tábora je váš syn!" Vybuchla Layla zlostně.

Viděla, jak sebou jeho manželka Padma trhla a vyděšeně se na ni podívala.
Obaryionův chladný pohled se nezměnil. ,,Já už žádného syna nemám," prohlasil nevzrušeně.

Layla měla chuť mu smáznout ten jeho arogantní úšklebek z ksichtu, ale pak se přinutila uklidnit a podívala se na Faezanu.

,,Odvolej tu armádu!" Vyštěkla na ni. ,,Tohle už není bitva, ale vyložená jatka, masakr! Už jste jim dali co proto, tak je nechte být!"

Faezana se na ni podívala. Layla viděla, jak jsou její pohyby divoké a nepokojné, byla tak nacucaná mocí, že měla problém to udržte v sobě.

,,Fae. Layla má pravdu," promluvil Aurin, který se postavil vedle Layly a otřel se svým kožichem o ten její. ,,Nejsme zas tak rozdílní. Ti lvi... Museli jít do války, protože jim to Calianthe přikázala. A tu ovládaly sestry, které jsme zabili. Není třeba dalšího násilí."

,,Jenže lvi neustupují," namítla Faezana. ,,Oplácí útok."

Lvi byli sice zmatení a v nevýhodě, ale pořád byli silnější než vlci, kteří neovládali magii. Jen malá část vlků, kteří nyní útočili na tábor, byli z Garmoru a uměli s magií. Jen malá část se jim mohla vyrovnat, dokonce je předčit. A lvi si to brzo uvědomí. Brzo se naučí rozlišit vraždící stroje od vlků, se kterými se setkali v předchozí bitvě. Bylo lepší ustoupit teď, dokud z nich mají ještě lvi strach.

,,Věřím Starlii," pokračoval Aurin. ,,Dokáže je přinutit ustoupit."
Hleděli si z očí do očí a Layla viděla, jak Faezana pořád váhá. Magie v jejích žilách, všechna ta stlačená moc, kterou neměla jak odčerpat, pořád chtěla ven. Pořád toužila po krvi.

,,Fae. Nedělej znova stejnou chybu," dodal Aurin tiše. Jeho hlas byl šetrný, nebylo v něm žádné obvinění, ale Faezana sebou stejně trhla, jakoby ji uhodil.

Zhluboka se nadechla. ,,Máš pravdu," řekla a prudce se obrátila k shromážděným Vládcům. ,,Svolejte svoje jednotky. Vyšlete jim signál k ústupu. To je rozkaz."

Lonteia-se kterou se Layla už stihla pozdravit-se na ni mírně usmála a něco nařídila jednomu ze svých vlků, který tu zůstal. Měl sebou bednu plnou rachejtlí.
Vlk přikývl a vytáhl jednu rachejtli.

,,Oheň?" Řekl a podíval se na Faezanu. Ta vyslala k zápalné šňůře drobný pramínek ohně. Ta okamžitě vzplála a začala praskat, takže všichni radši spěšně ustoupili.

Rachejtle vystřelila do vzduchu a pak se ozvala ohromná rána, jak se rozletěla na spoustu třpytivých, modrých vloček.

,,Signál k ústupu," vysvětlila Lonteia.

Layla se podívala na Obaryiona, který se tvářil nesmírně podrážděně. Vyplázla na něj jazyk, zatímco do vzduchu vyletěla další rachejtle.

,,Tak. Teď musíme ještě sehnat Nitru," poznamenala Faezana.

Jako kdyby ji svými slovy přivolala, tmavě šedá vlčice se objevila vedle nich. Srst měla od krve zabarvenou skoro tolik, co Layla a v očích jí planul oheň.
Faezana ji přejela pohledem. ,,Kaulaven se nepřipojí, že?" Zeptala se.

Nitře po tváři přejel malý úsměv. ,,Ne. A byla bych ráda, aby jste lehce přijali jeho smrt. A nepokoušeli se zjistit, jestli náhodou ještě dýchá."

,,Vládce je mrtvý, ať žije Vládkyně," zamumlala Faezana a vysloužila si tak od Nitry zubatý úšklebek.

Layla se od nich radši odvrátila. Nitra byla očividně v bojovné náladě a Layla jí nehodlala připomínat, že jí utekli spolu s princem.

,,Musíš dát signál té svojí sebrance, aby ustoupili," poznamenala Faezana.

Nitra se zamračila. ,,To bude těžké," řekla. ,,Fluctusovi vlci možná poslechnou, ale ti od Chřestýše... Navíc nemám tušení, kde je."

,,Já jo," podotkla Faezana suše. ,,Říkal něco o tom, že má na práci něco důležitějšího."

Nitra vytřeštila oči. ,,A sakra!" Zaklela a bez dalšího vysvětlení se rozběhla pryč, směrem k mostu přes Lávotok.

,,No. Možná ustoupí sami, když uvidí, že se naše vojsko stáhlo," nadhodila Faezana, zatímco sledovali, jak se Nitra mění v malou, tmavou tečku. ,,A jestli ne a lvi je zmasakrují... Líto mi jich nebude."

✴️✴️✴️

Starlia se svou matkou zaútočily jednotně-vyslaly obrovský poryv větru proti lvům. Jestli Arbek dokázal i na dálku proměnit něčí vnitřnosti v kov, nesmí mu dovolit, aby se na to soustředil.

Plachta se divoce vydula a vítr k ní naokamžik lvy přimáčkl, takže Starlia měla čas je všechny zhodnotit pohledem. Lazujar byl nebešťan. Starlia nevěděla, jakého se mu dostalo výcviku a jestli ovládá třeba vymačkávání vzduchu z plic, ale nehodlala to zjišťovat. Audux ovládal vodu a Kelnan... To byl písař. Audux by mu snadno mohl vytvořit něco, čím by mohl psát. A Starlia si snadno vybavila, jak jí vyprávěl o tom, že díky své magii se dokázal ubránit její temnotě. Byli tu ještě dva lvi-pokud to dokázala posoudit, tak stínotkadlec a zeměrůst.
Prvně musí vyřadit ze hry Arbeka a Audaxe.

Suchá, popelavá země pod nohami se jim zničehonic zatřásla a začaly se na ní objevovat praskliny. To dělal ten zeměrůst.

Ona i Calianthe vyskočily do vzduchu těsně ve chvíli, než se jim pod nohami otevřela průrva. Ve stanu bylo moc málo místa na manévrování, Starlia se otírala křídly o plachty a měla problém se udržet na místě. Jejich soustředění na vítr opadlo a lvi přestal držet u plachty.
Stínotkadlec se s výkřikem zřítil přímo do průrvy ve chvíli, kdy se ji zeměrůst snažil uzavřít, takže ho pohřbil pod zemí. Jeden mimo hru.

Byly uzavřeny v tom stanu. Musely se dostat ven. Starlia prudce narazila do plachty a pokusila se ji prorvat-zatnula do ní drápy a snažila se ji roztrhat na kusy, jenže plachta byla moc pevná a držela. Trhla hlavou k lvům, kteří se zvedali ze země-Arbek byl na nohou jako první a zaměřil se na Calianthe.

Starlia si nebyla jistá, jestli je jeho magie podobná spíš nebešťanům-musí na svůj cíl vidět-nebo stínotkalcům-kteří svoje oběti dokázali cítit instinktivně-ale musela to risknout. Vyletěla ke své matce a obě je překryla stínem, takže se staly prakticky neviditelné.

,,Jsi opravdu mocná, Starlio!" Zavolal její otec. ,,Ale nezapomeň, že pořád slyšíme tlukot vašich křídel."

Možná, ale aspoň tím znemožnila Arbekovi, aby její matku proměnil v kus kovu.

Calianthe vedle ní uštvaně dýchla, prohlížela se lehkou, černou vrstvu, kterou je Starlia zakryla. Ta neměla čas se rozpakovat nad tím, co si o tom myslí a pokusila se je přenést ze stanu do jiného stínu.

Zavřela oči a nakrabatila čelo. Potřebovala využít těch pár sekund, dokud jsou lvi zmatení tím, že na svého nepřítele nevidí.

A kvůli tomu, že zavřela oči, si nevšimla letící, železné špice, která mířila přímo na její srdce.

Uvědomila si to, jakmile se ozvalo zasvištění a pak mlaskavý zvuk.

Prudce otevřela oči právě ve chvíli, aby spatřila svou matku opouštějící jejich stínovou skrýš a padající k zemi. Křídla měla ochablá a oči vytřeštěné. Z hrudi jí trčel velký kus železa.

,,Ne!" Vykřikla Starlia, vykašlala se na stíny a prudce přistála vedle své matky, až se zvedl vítr.

,,Ne! Nezabíjejte ji!" Vykřikl Kelnan zničehonic a Starlia zaznamenala tříštění nádob a skříní, které stan zdobily.

,,Kelnane! Protivíš se rozkazům!"

,,Nenechám ji zabít!"

Ignorovala jejich hlasy, i skutečnost, že je na ráně a že ji můžou zabít. Zatím se to ale nestalo a něco vzadu v její mysli jí napověděla, že Kelnan odvádí jejich pozornost.

Calianthe lapala po dechu, horká, rudá krev jí smáčela srst i křídla. Starlia se podívala na ten kus železa, který jí trčel z hrudi. ,,Vyndám ho," slíbila a už se připravila na to, aby do něj zatnula čelisti a škubla hlavou.

,,Nenamáhej se," zachraptěla Calianthe. ,,Stejně... Stejně si mi chtěla tím... Tím železem probodnout hruď sama."

Starlia zuřivě zamrkala. ,,Mlč a buď v klidu," obořila se na ni. ,,Já-"

,,Omlouvám se," řekla zničehonic Calianthe. ,,Omlouvám se za to, že si musela platit za... Za mé chyby. Za staré křivdy."

Starlia chňapla po železu, ale Calianthe se s bolestným úšklebkem poposunula a Starlia se zarazila.

,,Znič je," vydechla z posledních sil. ,,Znič je a pak buď královnou. Buď královnou, kterou... Kterou jsem já nebyla. A... Nezapomeň, že nebešťané mají duté kosti."

A pak jí došel dech.

A Starlia vybuchla.

No, smrt Calianthe asi nebyla moc nečekaná, ale tak nevadí XD
Eh, zatím ahuuj! XD