Starlia nevěděla, proč ji výjev, které se jí naskytl, tak znervózňuje. Proč je z něho nejistá a má pocit, že se děje něco špatného-jakoby snad válka nestačila.
Možná to bylo tím, že ve stanu bylo víc lvů, než lvic.

,,Starlio!" Vyjekla její matka. Vyjekla. Starlia si nebyla jistá, jestli to kdy slyšela.
Pomalu se k ní otočila-jasně bílá lvice stála v zadní části stanu, křídla měla zpola roztažené a všechny šperky pokřivené, jakoby právě vstala.
Starlii se naježila srst a rozhlédla se po ostatních.

Generálka Fenzumim stála před ní, přikrčená a s vyceněnými zuby ji probodávala pohledem. Ne, ne, ten pohled nepatřil Starlii.

Přesně před vchodem do stanu, naproti královně a generálce stálo několik lvů-Starliu nevýslovně překvapilo, že spatřila Arbeka, na jehož kovově lesklé srst se odráželo světlo z luceren a taky svého otce-respektive nevlastního otce-Lazujare, který projednou stál vzpřímeně a nehrbil se jako obvykle. S nimi bylo ještě pár lvů, které Starlia neznala, ale pak zahlédla Audaxe. Tvářil se rozpačitě, když se na ni podíval, ale pak jeho pohled ztvrdl a odvrátil se.

Co tady všichni dělají? Pomyslela si a trochu poodstoupila, aby nestála přímo uprostřed mezi nimi.

,,Starlia!" Vybuchla Fenzumim a divoce zavrčela, jenže Calianthe ji okřikla: ,,Nech toho!"

Starlia neměla čas se zabývat nějakými pozdravy nebo vysvětlováním. ,,Matko, musíš nařídit lvům ústup!" Řekla naléhavě. ,,Vlci... Vlci za ty vraždy v Měsíční zemi nemohli. Nebo jakože ano, ale královna Faezana ani zbytek Eldiary o tom neměl ani tušení. Nevěděli-"

,,Že je zabily dvě sestry pro své vlastní plány," ozval se hlas chladný jako nabroušené ostří.

Starlia se pomalu otočila na svého nevlastního otce-na drobného, světle fialového lva, který se vždy radši krčil u nohou své manželky a nikdy se nepostavil za Starliu nebo kohokoliv jiného. Uvědomila si, že je oblečen v černé zbroji se symbolem zatmění slunce. To byl před lety znak Kaiidy. Stejná brnění měli i Arbek, Audux a ostatní jeho lvi.

Ohromeně na něj zírala a chvíli nevěděla, co by měla říct.

,,Zabili jste je? To je žalostné. Ale aspoň jste nám ušetřili práci a nemuseli jsme to dělat my," pokračoval Lazujar. Pomalu se usmál a v očích se mu zablesklo.

,,Chystala jsem se vyjít ze stanu a zavelet k ústupu, sotva kouzlo, které mě... Ovládalo, padlo," ozvala se Calianthe chladně, ale Starlia nebyla schopná se na ni otočit. ,,Ale pak do stanu vešli oni."

Do stanu, který byl vyztužený tak, aby ho nesmetl žádný vítr, jak si Starlia uvědomila. Protože jinak by to Fenzumim nebo Calianthe dávno udělaly.

,,Uhněte nám z cesty," zavrčela Fenzumim a napřímila se, v očích měla bojové jiskřičky. ,,Než to uděláme za vás. O tomhle-"

Najednou silně zachraptěla a Starlia se k ní prudce otočila.

Fenzumim se zhroutila na zem, škubala sebou jakoby měla nějaký záchvat a děsivě koulela očima na všechny strany. Starlia k ní rychle přiskočila, ale nevěděla, co by měla dělat. ,,Fenzumin!" Vykřikla. Pokusila se jí do plic vdechnout trochu vzduchu, ale pak si uvědomila, že jí něco brání.

Fenzumin otevřela tlamu dokořán, jako kdyby chtěla naposledy zařvat a Starlia šokovaně ustoupila, když spatřila, jak se její jazyk, patro i zuby pokrývají stříbřitě lesklou, kovovou vrstvou. Fenzumin ztuhla, než se vůbec kov stačil rozšířit dál.

Starlia škubla hlavou dozadu, takže viděla, jak její nevlastní otec pochvalně kývá na Arbeka. Tvářil se chladně, vyrovnaně a rezervovaně. Jakoby právě nezavraždil nejvyšší generálku Měsíční země.

,,Kovotepec," podotkla Calianthe. Tvář měla nevzrušenou, klidnou. Ale Starlia ji znala dost dobře na to, aby věděla, že má strach a vztek.

Kovotopec. Syn vyhnaných bohů.

,,Proč... Proč jste to udělali?" Vyjekla Starlia.

,,Proč myslíš, Starlio?" Zasmál se její nevlastní otec hořce. V posledních několika minutách jí řekl víc slov, než za celý život. ,,Proč bych tady měl já, či tady Audux, nebo Arbek být? Jsi chytrá. Vsadím se, že to uhodneš."

,,Chceš svrhnout moji matku a ovládnout Měsíční zemi," zavrčela Starlia.

,,To bylo dost krutě řečeno," poznamenal Lazujar a mírně se usmál. Stál hrdě napřímený a Starlia si uvědomila, že nikdy nebyl tak drobný a hubený, jak vypadal. Všechno to byla jen maska. Maska, kterou skrýval své plány. ,,Chci rovnoprávnost. Chci, aby se lvice přestaly povyšovat nad lvy, aby měli stínotkalci stejná práva jako nebešťané."

Byla to hezká slova. Její vlastní sen. Ale on je pronášel se nenávistí v hlase a touhou v očích.

,,Ne. Tobě nestačí rovnoprávnost," namítla Starlia.

Stal by se králem. Prvním opravdovým králem v historii. Lvi by ho oslavovali, stínotkalci by mu byli nesmírně vděční. Do chvíle, než by začali změny. Než by začal upírat práva nebešťanům-jeho by se to přirozeně netýkalo-a lvicím.

Starlia musela uznat, že by si to spoustu z nich zasloužilo. Ale povyšování jednoho pohlaví nad druhým, nebo jedné magické rasy nad druhou, nebylo řešení. Historie by se opakovala a o nějakých tisíce let později by se všechno zase obrátilo-ve chvíli, kdy by si nějaká lvice řekla, že už toho má dost.

Vzpomněla si na hlas, který ji varoval, aby nevěřila Křídlům noci. A teď už věděla proč.

Lazujar pokrčil rameny. ,,Řekl bych, že po tolika letech vlády si to lvi zaslouží. Řekni, Kelnane, jak to kdysi bylo? Co se psalo v deníku Yellone? Jak měl náš svět vypadat?"

Kelnan překvapeně nadskočil, když ho Lazujar oslovil a pak sklopil uši k hlavě a podíval se na své tlapy.

,,No tak, Kelnane," pobídl ho Lazujar. ,,Na tohle jsme přece celou dobu čekali. Za tohle jsme bojovali. Aby se lvi-a hlavně lvice-konečně dozvěděly pravdu."

Starlia se na Kelnana prudce podívala, cítila jak jí srdce buší o hruď jako kladivo. Měla dojem, že jí protrhne kosti a maso a vyskočí přímo na zem stanu.

,,No jistě," zasmál se Lazujar. ,,Samozřejmě ti neřekl pravý cíl Křídel noci. Samozřejmě že ti neřekl, že celou dobu věděl o každém aktivním členovi Křídel a že je naším členem už dlouho. Samozřejmě ti neřekl, že jeho přítomnost na tvém útěku byla předem domluvená. Samozřejmě že ti neřekl, že s námi vymýšlel plány, jak svrhnout lvice."
S každým dalším samozřejmě měla Starlia pocit, jako kdyby jí do srsti zaryl drápy a trhal jí maso na kusy.

,,Kelnane?" Zeptala se. Chtěla znít klidně, chtěla znít silně. Ale hlas se jí zlomil.

Kelnan se na ni podíval, v modrých očích měl bolest a něco jako... Vinu. Rychle se odvrátil a podíval se na lvy, kteří ho zvědavě sledovali-nebo spíš, Lazujar vypadal zvědavě, ostatní se tvářili chladně a nepřístupně.

,,Já... Tahle vláda je špatná," dostal ze sebe chraplavě. ,,Jejich plány jsou... Dobré. Bude lepší svět!"

Starlia si ho nevěřícně měřila pohledem. Chtěla věřit tomu, že neví, co má její otec a Křídla noci ve skutečnosti v plánu. Ale jestli Lazujar mluvil pravdu, tak byl důležitým členem Křídel a v tom případě...

A v tom případě Kelnan věděl, že budou umírat lvice a nebešťané a bylo mu to jedno.

Muhehehehe.
ZVRAAAAT!
Tohle nikdo z vás nečekal! XDD Nebyla jediná šance, že byste věděli, co se chystá! XD
Hihihihi.
No nic, zatím ahuuuj XD