Zase krev. Stejné horko, kouř a křik a nekonečný pach krve. Ten ale naštěstí trochu překryly dusivé pachy kouře, jenž se vznášel k obloze a klikatil se z plamenů, které zachvacovaly... Stany.
Ocitli se uprostřed boje, uprostřed lvího tábora.

Starliiny myšlenky se šokovaně zamotaly a zadrhly, najednou nevěděla, co se vlastně stalo. Ještě před chvílí bojovala s příšerami, dávala tak Layle čas, ta pak vyletěla do vzduchu celá od krve a usmažila bleskem dvě sestry. Jeskyně se na ně začala řítit, skoro nic neslyšela, byla strašně unavená a pak jim Layla nařídila, ať se semknou k sobě a teď... Teď byli tady.

A přímo na ně se dívala bílá vlčice s oranžovýma, planoucíma očima, kolem které se choulilo několik úponků ohně. To ona musela vyvolat ty plameny všude kolem.

,,Faezano!" Vyjekl Aurin zničehonic nadšeně.

Vlčice dvakrát zamrkala. ,,A... Aurine?" Vykoktala nevěřícně a změřila si ho pohledem. Bylo jasné, že si nebyla jistá, jestli nejsou nějaká iluze, výplod její fantasie.

Starlia se napřímila. Královna Eldiary. Nemusela si dvakrát domýšlet, čí tenhle tábor je. Zaútočí na ni a na Kelnana, když jsou lvi?

Aurin se už už chystal rozběhnout ke své sestře, ale Layla postoupila dopředu. Pořád byla celá od krve, která kapala na zem ze slepené srsti, oči se jí nemilosrdně leskly. Výsledný dojem působil velice nebezpečně a i Faezana obezřetně postoupila dopředu.

,,Královno, musíte odvolat útok," řekla silně. Starlia věděla, že musí být unavená-všichni byli unavení, už týdny se pořádně nevyspali a události poslední doby je poznamenali-ale přesto se snažila znít silně.

Faezana se napřímila. ,,To neudělám," zavrčela. ,,Lvi zaútočili první. Ať si..."
Pak se podívala na Starliu a Kelnana a hlas jí odumřel. Střelila pohledem k Aurinovi a plameny kolem ní se zatočily.
Aurin se postavil před Starliu i Kelnana, jakoby je chtěl zakrýt svým tělem, ale Starlia mu nakukovala přes rameno. Nepotřebovala ochranu a už vůbec ne princovu.

,,Calianthe byla ovládaná magií Tří sester. Respektive dvou," prohlásila Layla.

Starlia sebou cukla, když se něco dotklo její srsti. Byl to Werric, který jí zašeptal do ucha: ,,Eudora vzkazuje, že máš najít Calianthe. Už je osvobozená od kouzla sester, takže tě pravděpodobně vyslechne."

,,Počkat... Calianthe je tady?" Vyhrkl Kelnan.

,,Podle Eudory ano," řekl Werric.

,,Jak jsme se sem vůbec dostali?" Uslyšela Starlia zezadu Pythonův hlas.

,,Eh, nevím jak bych to řekl... Prostě... Nás ti duchové teleportovali" vysvětlil mu Werric. ,,To byl další důvod, proč je Eudora přivedla."

Starlia zamrkala. Myšlenky se jí pomalu rozmotávaly a ona se zhluboka nadechla-což nebyl dobrý nápad, protože okamžitě dostala silný záchvat kašle. Dokázali to. Jejich dlouhá a bolestivá výprava už byla skoro u konce.

Ale ještě ne, připomněla si Starlia. Ještě ne.

Temnota v ní se vzedmula, reagovala na křik a utrpení kolem ní. Přinutila se ji potlačit. Bylo to jednodušší než předtím-když procházeli Labyrintem pod klášterem, musela to dělat neustále a teď v tom měla lepší praxi. Podívala se na Kelnana, který jí pohled oplatil. Bezeslov se ho zeptala a on přikývnutím odpověděl. Bude čelit své matce a nechtěla být sama.

Starlia se podívala na ostatní. ,,Najdeme vás," zašeptala, zatímco Layla nepřestala vysvětlovat Faezaně stručně vše, co musela vědět a Aurin ji doplňoval.

Ostatní se na ni podívali-potřísnění špínou ze všech těch dnů cestování a krví, černé i rudé. Stali se jejími přáteli. Vlci byli její přátelé a ona se teď postará, aby další vlci nemuseli umírat.

,,Jdu taky," prohlásila Enyo. ,,Layla nás tady všechny nepotřebuje."

Alakin s Pythonem přikývli. Starlia na ně vděčné kývla a v rychlosti se rozhlédla-a těsně předtím, než vzplanul, zahlédla zelenou barvu praporku na jednom ze stanů. Pamatovala si dobře rozmístění tábora. Tohle byla část tábora od zeměrůstů, takže nebešťané museli být někde v jejich středu. Nedaleko. A Calianthe tam určitě bude taky.

Trhla hlavou ke Kelnanovi a vlkům, kteří se rozhodli jít s ní a všichni se oddělili od ostatních. Slyšela ještě, jak Faezana pobouřeně vykřikla, ale to už její hlas pohltilo praskání ohně. Proběhli mezi dvěma stany-jen tak tak, vzápětí je pohltily plameny a ony se zřítily na sebe.
Podívala se k obloze, ke které se vznášela hustá oblaka kouře. Napadlo ji, jestli by neměla letět, ale to hned zavrhla, když viděla letky nebešťanů, kteří nalétávali na nepřátele v jejich táboře a zase se zvedali do vzduchu.

,,Tak kudy, princezno?" Ušklíbl se Python a vzápětí zakašlal, jak se nadechl kouře. Velká část tábora byla v plamenech.
Starlia zahlédla dvojici zeměrůstů, kteří klopýtali mezi stany a drželi mezi sebou popáleného lva.

Přinutila se odvrátit. ,,Tudy," řekla a vyrazila hlouběji do tábora. V armádě si často krátila čas tím, že se procházela mezi stany. Věděla, že kdyby ji třeba nějaký nebešťan nachytal tam, kde neměla být, měla by problém, ale byla ochotná to riskovat. Díky tomu teď aspoň věděla, jak jsou stany rozmístěné a jak se dostat na potřebné místo. Kouř se ze vzduchu aspoň trochu vytratil, ale nahradil ho silný pach krve, který páchal Starliu v nose.

Zrovna podlézali několik stanů, které se sesypaly na sebe a vynořili se v úplných jatkách.

Starlii se zvedl žaludek. Mezi stany byla rozlitá krev, v hustých stříkancích se potřísnila plachty. Na suché zemi zůstala ležet poloroztrhaná lví těla, jejich vnitřnosti úplně oddělené od těla.

,,Tohle je garmorský způsob zabíjení," ozval se Alakin jako první. Hlas měl chladný, rezervovaný. Krev pro něj nebyla nic znepokojivého. ,,Takhle vojáci královny nebojují. Nitra dorazila včas."

To bylo dobré pro vlky, ale ne pro lvy. ,,Jdeme," řekla Starlia a proběhla mezi stany, zatímco se snažil ignorovat čvachtání pod nohama. Budou garmorští zloději a vrazi vůbec poslouchat Faezanu, jestli jim zavelí k ústupu? A nebo budou zabíjet tak dlouho, dokud neukojí své zvrácené touhy?

Teď se tím nemohla zabývat. Lvi se stáhnou a garmorští je nebudou pronásledovat, nebo je zkosí.

,,Zdá se, že lvi si až moc zvykli na technologické vlky," poznamenala Enyo, když chladně přelétla pohledem další místo krutého řádění. Tady nebyla žádná krev-země kolem nich byla pokrytá tenkou, ledovou vrstvou a těla lvů ztuhlá a zmrazená v nekonečných výkřicích.

Starlii se sevřelo hrdlo a ještě zrychlila. Jak postupovali, narazili na první potíže. Obklíčila je jednotka vlnostrůjců, která procházela po celém táboře a hasila požáry.

S vlky po boku byli moc nápadní.

,,Běžte!" Zavrčela Enyo a už se přikrčila k boji.

Starlia zahalila sebe i Kelnana stínem-její magie zajásala-a oba vystřelili dál.
Země duněla, její srdce tlouklo do rytmu. S každým dalším zmučeným výkřikem zrychlila. Pod nohami jí klouzala krev. Vyhýbala se každému zuboženému tělu. Snadno se dalo rozpoznat, kdo byl zabit garmorskými vrahy a kdo obyčejnými vojáky-vojáci především odváděli rychlou, přesnou práci. Vrazi své oběti před smrtí mučili.

Starliu ta představa nutila řvát a ničit, její magie sebou trhala v řetězech, kterými ji spoutala. Ale věděla, že i přesto, co vlci dělají, je nemůže zabíjet. Tahle válka musí skončit.

Podařilo se Layle a ostatním přesvědčit Faezanu k ústupu? A jestli ano, podaří se té přesvědčit k ústupu vojáky? A garmorské vrahy?

Najednou si uvědomila, že se ocitli v nebešťanské části tábora. Vládla tu panika, nebešťané vylétali ze stanů a štěkali na sebe rozkazy. Starlia si s narůstajícím vztekem uvědomila, že mluví o tom, že stínotkadlecká část tábora byla prakticky vypleněna a že tam nebudou posílat posily. Důležité je ochránit ostatní jednotky.

Když to teď slyšela, měla největší chuť na ně poslat vlky sama.

Neměla čas nad tím však více přemýšlet, protože se před nimi vynořil obří, bílý stan, před kterým strážilo několik nebešťanů.

To bylo zvláštní. Jednalo se totiž o samce.
Kteří hlídali stan Calianthe.

Muhehehehehe. Huh, já vážně nevím, co bych měla říkat XD Možná bych mohla přestat ty poznámky psát, když stejně nemám nic, na co bych vás chtěla upozornit... XD
No, nevadí, ahuuuj! XD