,,Lávové moře!" Vykřikl Kalandir, když se přihnal do Calgrothu-jednoho z mála měst, které se v Říši posledního měsíce nacházelo. Ani se tomu nedalo říct město, spíš hromada chatrčí postavená jen tak ladem, ale pro mnoho z nich to byl domov.

,,Co s ním?" Vyštěkl vychrtlý, černý lev, který měl utrhuté ucho a oškubanou srst.

,,Zmizelo!" Vykřikl Kalandir nadšeně.
Lvi, kteří se shromáždili uprostřed města aby si poslechli, co ten šašek mele, se hlasitě rozesmáli.

Kalandir uraženě přitiskl uši k hlavě. ,,Je to pravda!" Ohradil se. ,,Vy jste snad neviděli ty nebešťany, co před chvílí proletěli nad náma?"

,,Tady furt někdo lejtá," pokrčila rameny mohutná, šedá lvice, která měla na krku zavěšený náhrdelník z kostí drobných hlodavců. ,,Proč by nás mělo zajímat, kam se ti pitomci chystali dneska, eh?"

,,Já jsem to viděl," řekl Kalandir. ,,Měli spolu spoustu zeměrůstů. A překryli Lávové jezero šutry!"

,,I kdyby to byla pravda, tak je to beztak nějakej podvod," ušklíbl se bílý lev s jedním křídlem-patřil k azašiům.

Občas se někdo takový narodil nějakému nebešťanovi a ten nedokázal snést pomyšlení, že je jeho lvíče postižené, takže buď ho hned zabili, nebo odnesli sem.

Azašiů tu bylo spoustu-a jelikož neměli žádnou magii, většinou se stávali potravou těch silnějších a vražednějších.
V Calgrothu víceméně panoval jakž takž klid-nikdo se vzájemně neobtěžoval a bylo to jedno z nejbezpečnějších míst v Říši posledního měsíce. Dávali si pozor, aby jim sem nevlezl nějaký z těch krvežíznivých vrahounů, ale to se naštěstí většinou nestávalo.

V Říši posledního měsíce bylo ještě jedno město-Sllenora, které kupodivu město připomínalo víc. Nacházelo se v té nejúrodnější a nejhezčí části Říše a vybudovali si ho ti nejšikovnější. Dovnitř jen tak nikoho nepustili a byť si tam žili v rámci možností dobře, byli neustále přepadáni vrahy, kteří se v těch místech zdržovali také.

A jelikož byl Calgroth v té nehostinné části Říše, blízko Lávového moře, nikdo tu nechodil. Přirozeně pak měli méně jídla, ale komu se to nelíbilo, mohl odejít za vrahy-nebylo to o nic lepší.

,,Jo," souhlasil někdo jiný. ,,Jenom nás tam chtějí vylákat, aby nás zabili."

,,Proč by nám taky jinak otvírali cestu ven, že?" Odfrkl si černý lev.

Kalandirovi poklesla ramena. Čekal, že jeho "přátelé" budou z vidiny útěku nadšenější. On sám se zde už narodil, protože jeho matka zde otěhotněla-ani jednoho nepoznal, jelikož matka umřela a otce nikdy nepotkal. Pro čerstvě narozené lvíče to byla prakticky okamžitá smrt, ale naštěstí se o něj postaralo pár lvů z Calgrothu.
Chtěl poznat svět za hranicemi Říše posledního měsíce. Ale to mu očividně nebylo dovoleno.

✴️✴️✴️

O pár dnů později, zahlédli na obzoru přicházet lvy.
,,Poplach!" Vykřikl Kalandir, který si jich všiml jako první. ,,Vstávat, rychle!"

Těch pár obyvatelů městečka se okamžitě dalo na útěk, protože bylo jasné, kdo se k nim řítí-kriminálníci, vrazi a zrádci, ta nejhorší špína.

Kalandir byl natolik zvědavý, že se schoval v jednom z domů a sledoval je ze škvír.

Lvi-zjizvení, ale kupodivu mohutní-však jen nevšímavě proběhli kolem nich.
Jakmile už byli daleko od města, všichni obyvatelé se odvážili vrátit.

,,Běželi k Lávovému moři," poznamenal někdo.

,,Možná si nakonec nemlel nějaký kecy," řekla šedá lvice s kostěným náhrdelníkem a podívala se na Kalandira.

,,Když tam běželi vrazi, je to i dost bezpečné pro nás," prohlásil azašiak. ,,Oni by se nikam nehrnuli, kdyby z toho nic neměli."

A tak se těch několik obyvatel Calgrothu vydalo následovat vrahy, za vidinou možné svobody.

✴️✴️✴️

Kalandir chtěl jenom utéct-to bylo jeho jediné přání. Musel žít v Říši posledního měsíce, aniž by cokoliv zlého provedl, za což nesnášel královnu i ostatní lvy, co si mysleli, že jsou něco víc.

Krajina byla dlouhou dobu stejná, jako v Říši posledního měsíce-a Kalandir se nemohl zbavit divného pocitu, když běžel po zemi, kde ještě před pár dny tekla žhavá láva.

Spoustu lvů se od nich oddělilo hned na začátku, jelikož si chtěli jít vlastní cestou, ale jinak zůstali pohromadě. Všichni dobře věděli, že v počtu je síla.

A nějaká zvědavost je hnala přímo za vrahy, byť to možná nebyl nejlepší nápad-přesto, lepší následovat je, protože to vypadalo, že mají cíl.

Kalandir chtěl jenom utéct.

Takže když se před nimi objevil boj, zvedl se mu žaludek.
A utekl.
Ostatní lvi to však neudělali. A pustili se do boje s vlky.

✴️✴️✴️

Fulgur nestál v první linii a tak unikl takřka okamžité zhoubě.

Když uviděli, jak se k nim řítí několik těch bytostí, které připomínali pumy či jiné, velké kočkovité šelmy, všichni začali panikařit. Bylo jich sice méně, ale byli větší a navíc nevypadali, že mají chuť vyjednávat.

Jejich velitel však nařídil klid a začal na šelmy pokřikovat o tom, že nemají v plánu bojovat a že si chtějí promluvit.

Jakmile se ozval hromový řev ze strany koček, vlkům došlo že tady diplomacie nepomůže.

Seskupili se do obranného postavení, zatímco na svých brněních aktivovali samoříděné zbraně.

Bytosti je prorazili v několika vteřinách.

Zbraně střílely jednu kulku za druhou, až se vzduch plnil kouřem a charakteristickým hlukem-ale k údivu všech, ty bytosti střely odrážely!

Fulgurovi strach zatemnil smysly, když mu došlo, že stojí proti bytostem, jež ovládají magie-proti které jsou jejich technologie k ničemu.

Kulky pohlcovaly stíny, někteří je pomocí poryvů větru obracely zpět ke svým majitelům, jiní si kolem sebe dělali štíty z kamene nebo vody. A útok opětovali.

Obranné postavení se rozpadlo, zavládl zmatek a kočkovité šelmy hladce prorážely jejich obranu.

Krev stříkala a vzduch byl prosycen hrůzou a skřekem. Ty bytosti bojovaly a zabíjely pro potěšení.

Jejich brnění neměli proti silným čelistem absolutně žádnou šanci-jednomu vojákovi přímo před Fulgurovýma očima utrhl jeden z nich hlavu.

Když mu spadl k nohám, posměšně se na Fulgura zadíval, tlamu potřísněnou krví.
Fulgur se vyděšeně skrčil, ale to už bytost vyrazila k němu, popadla ho do čelistí a začala s ním mávat ze strany na stranu.

Fulgur bolestí zavyl, zatímco cítil, jak se na něj tlačí brnění. Když se protrhlo, zalapal po dechu, jak jím prostoupila čistá, jasná bolest, když zuby pronikly jeho masem.

Pak ho nepřítel pustil a sklonil se k jeho uchu a zašeptal: ,,Proti lvům nemáte šanci."
S tím Fulgur ztratil vědomí.

No... XD
Přemýšlím co říct, ale nic mě nenapadá XD
Možná jen, že Kalandir nijak důležitou roli mít nebude, kdyby to někoho napadlo. Teda, pokud to nějak v budoucnu nezměním XD
Každopádně, zatím ahoj! XD