,,Asi bych mohla přestat s těmi urážkami na tvůj účet, co?" Ušklíbla se Ferox a Aurin sebou trhl, protože ani nevěděl, že jde vedle něj. Buď všichni tihle zloději ovládali mistrovskou nenápadnost a tichost, nebo on byl až moc nevnímavý. Doufal v to první.

,,No, to bych ti byl moc vděčný, ale stejně se zeptám... Proč bys to dělala?" Zašklebil se Aurin nazpátek. Škobrtl tlapou o kámen trčící ze země a do vzduchu se vzneslo několik stébel trávy-těch, jejichž kořeny Layla využila. Široce zívl. Jediné, co chtěl, bylo spát, ale věděl, že nemají čas na odpočinek. Nikdy ho neměli. Proto už několik dní v kuse putují nevyspalí a vyčerpaní.

,,Abys mě náhodou nerozpulil vejpůl, nebo tak," vysvětlila Ferox a schválně od něj ustoupila, aby mu naznačila, že to myslí vážně.

Aurin něco vyhýbavě zabručel. Nevěděl, jak se má cítit-byl nadšený, protože se svou magií konečně dokázal něco užitečného, protože byl nebezpečný a protože zachránil Laylu. Zároveň ale poznal Starliu a Kelnana, takže měl výčitky svědomí ze zabití toho lva, jako kdyby to byl vlk. Ačkoliv ti lvi pravděpodobně chtěli zabít je.

,,Bylo to děsivé," souhlasila Kunna zničehonic a Aurin sebou zase trhl.

,,Proč všichni chodíte tak, že vás nikdo neslyší?" Zabručel.

,,Zlodějky," ušklíbla se Ferox. ,,Nemůžeš nikoho okrást, když u toho děláš hluk."

,,Bylo to děsivé," zopakovala Kunna důrazně, jako kdyby chtěla Ferox přehlušit. ,,Ale nezbytné. Ten lev by pravděpodobně Laylu zabil."

,,Layla není slabá," odfrkla si Ferox. ,,Poradila by si."

Kunna zakoulela na Aurina očima. ,,Neposlouchej ji," zašeptala schválně hlasitě.

Ferox pobouřeně nastražila uši. ,,Co prosím?!" Vykřikla.

,,Někdo se tu hádá? A mě jste nepřizvali?" Zeptal se jim Python za zády.

,,Nikdo se nehádá, nestarej se," utrhla se na něj Kunna.

Aurin se na ni překvapeně podíval-byl zvyklý, že je Kunna na všechny hodná a moc nemluví. Všimla si jeho pohledu.

,,Mám dobrý pocit," vysvětlila. ,,Prostě... Už to nebude trvat dlouho a zastavíme válku. Vlci i lvi přestanou umírat."

,,A taky dostaneme peníze," houkla Ferox vesele.

Aurin obrátil oči v sloup. ,,Zapomínáte, že se budeme muset utkat s těmi sestrami. Už jednou přežili, když měli zemřít."

,,Jenže nás je víc a jsme nesrovnatelně lepší, než královští sourozenci!" Ozval se Seren optimisticky.

,,Mohli byste přestat tak řvát?" Štěkala na ně Layla zepředu. ,,Takhle na sebe akorát upoutáme další pozornost."

Špatná nálada, pomyslel si Aurin okamžitě.

,,U Bohyně, ta je zase protivná," zašeptala Ferox.

,,A kdy není?" Ušklíbl se Python.
Aurin se na ně zamračil. Měl nutkání Laylu bránit, ačkoliv věděl, že modrá vlčice o to nestojí. A stejně ho předběhla Starlia.

,,Vy taky nejste zrovna ti, kteří by do něčí povahy měli co mluvit," zavrčela. ,,Nikdy nezavřete klapačky a furt někoho urážíte."

,,Teď se asi urazím já," postěžoval si Python a ohlédl se k Enyo, jestli něco řekne. Bílá vlčice je významně ignorovala.

,,Ta má taky úžasnou náladu," zabručela Ferox potichu.

,,Alakin ji nakazil," vysvětlil Python. ,,Když trávila čas se mnou, tak byla mnohem hovornější."

Aurin si všiml, že ačkoliv očividně žertuje, vypadal, že ho to mrzí. Ačkoliv Enyo ani Alakin nijak nedávali najevo, že by se měli rádi, Enyo bránila Alakinovi, aby Layle nebo Aurinovi dosud neroztrhal hrdla. To musela být práce na plný úvazek.

Podíval se dopředu, na Laylu kráčející mezi stébly trávy. Její modrá srst se leskla ve svitu měsíčního světla a Aurin si všiml, že je napjatá.

✴️✴️✴️

Jako kdyby jí na tom záleželo. Tsss. Má jenom pomatený mozek, to je všechno. Nic víc v tom není.

Layla se snažila úpěnlivě vystrnadit pocit... Žárlivosti-snažila se tomu slovu vyhýbat.

Ona měla v plánu přijít za Aurinem s nějakou podobnou hláškou, že není dobré tě naštvat, nebo tak něco.

U Bohyně, tohle je hloupý, zavrčela si pro sebe. Proč bych si měla připravovat, co někomu řeknu? A proč by mi vůbec mělo záležet na tom, že mě někdo předběhl?

Před očima měla lva s roztaženými křídly a vlající hřívou, jehož bílá silueta se vznáší na pozadí temné oblohy. A pak... Pak záblesk světla a kouřící hromádka masa.

V hlavě se jí vynořilo jiné tělo, na jiném místě, v jiné denní době-převalující se mlha, nekonečná šeď a bubnování deště. Byly to nepříjemné myšlenky, ale projednou je uvítala-pořád lepší než ty, které se snažily získat její pozornost. Neměla však tak silnou vůli, aby se jim ubránila.

Přistihla se, že přemýšlí nad tou chvílí, kdy zachránila Aurina, místo Azana. Ačkoliv byl Azan blíž. Když si teď tu chvíli přehrávala znova, uvědomila si, že je mohla zachránit oba, kdyby si prvně vybrala Azana. Azan byl blízko, měla by dost času na to, aby ještě chytila Aurina-větrem, kamenem, nějakou rostlinou. Ale její první instinkt byl, zachránit prince. Protože jí na něm záleželo víc.

Při té myšlence se otřásla. Nebyla zvyklá mít někoho ráda a nebyla si jistá, co by si s tím měla počít. Z nějakého důvodu to bylo horší, než když měla ráda Starliu, nebo celou tuhle partičku zlodějů.

Aurin byl spolu se Starliiou první, komu kdy řekla o svém vztahu se sestrou. Nevysmál se jí, ale vyjádřil podporu. Kruci, začala ho mít ráda. Byl sice jenom princ s dobrým vychováním-a takové typy ona neměla ráda, ačkoliv musela uznat, že byl občas až roztomilý, když se ocitl ve společnosti tolika zlodějů a vlků, kteří rozhodně patřili mezi ty špatné-ale začala ho mít ráda.

Nelíbilo se jí to. Nikdy nikoho ráda neměla-kromě matky, kterou stejně neměla šanci poznat. Jak se k sobě chovají kamarádi? Páni, bylo tak zvláštní nad tím přemýšlet. A bylo jí čím dál protivnější, že nad tím vůbec přemýšlet musí.

Jsi pitomá, Laylo, nadávala si v duchu. Mění se snad s tím poznáním něco?
No, něco asi ano, jinak by o tom nepřemýšlela.

✴️✴️✴️

Odpočinuli si až po dlouhé době, kdy ušli dost velkou vzdálenost od města. Layla byla ráda, že si konečně může lehnout a dát přestávku svým unaveným, bolavým nohám, ačkoliv zároveň toužila vyrazit dál. Podle Starliina mrskajícího ocasu poznala, že myslí na to samé.

Vzbudili se do šedivého rána, ještě ani nevyšlo slunce a svět zahalila hutná mlha. Vzduch byl vlhký a stojatý. Nad řekou se mlha srážela do malých, bílých obláčků, které se převalovaly přes říční kameny jako mléko.

Layla se otřásla, když kolem sebe viděla jen šedou a travnaté pláně, jež se ztrácely v mlze.

Ohlédla se na ostatní, kteří se rozespale protahovali a čistili si srst zašpiněnou od mokré trávy. Podle jejich výrazů poznala, že myslí na to samé.

,,No," ozval se Werric-jeho hlas zněl v tichu mlhy skoro nepatřičně. ,,Aspoň nás nikdo neuvidí."

S tím se znovu vydali na cestu. Drželi se podél řeky, které tiše šuměla a prodírali se vysokou, mokrou trávou. Layla byla na vhlkost zvyklá, takže jí to nijak nevadilo, ale obzvláště Oltiris brblala. Snažila se zahnat vzpomínky na ještěrčí vřískot a drápy, které se vynořují z mlhy a stahují pryč Aurina. Tady žádné takové ještěrky nežily. Teda, snad.

,,Nežijou tady ty potvory, že ne?" Zeptal se Python, jehož myšlenky se očividně ubíraly stejným směrem.

,,Ne," odpověděl mu Kelnan tiše-jakoby se bál narušovat ticho šedého světa. ,,Nikdy jsem o nich neslyšel. Podle mě to bude jeden z těch druhů, kvůli kterým jsou hory tak bezpečné. Kdyby něco takového žilo tady, už by se o tom vědělo, především proto, že se tu ty ještěrky nemají kde schovat..."

Layla střihla ušima a otočila hlavu dozadu, protože uslyšela dusot tlapek, jak někdo z jejich výpravy zrychlil, aby ji dohnal.

,,Jaká je tvoje oblíbená barva?" Zeptal se Aurin. Oči mu stále zářily-už ne tak jasně, spíš se jen matně třpytily, ale bylo to tam. Očividně odboural nějakou zábranu, proto byl v magii tak neobratný.

Layla se na něj zmateně podívala. ,,Barva?" Zopakovala.

Aurin nevinně pokrčil rameny. ,,Vždycky jsme se bavili jenom o vážných a důležitých věcech. Oblíbená barva mi přijde jako příjemná změna."

Layla se na něj zaškaredila. ,,Mám ráda všechny barvy. Možná kromě fialové," řekla.

Aurin se zamračil. ,,Proč..?" Začal, ale pak si očividně vzpomněl, jak vypadá Arcalima a nedokončil to.

,,Jo," přikývla Layla a zadívala se do jednolité šedi. ,,A co tvoje barva?"

Aurin se zazubil, jako kdyby doufal, že se zeptá. ,,Šedá," řekl.

Layla si odfrkla a podívala se kolem sebe. ,,Šedá? Proč šedá? V horách se ti neomrzela?"

,,Nemyslím tuhle šedou," vysvětloval Aurin. ,,Tuhle jednolitou, obyčejnou šedou. To ne. Já mám na mysli takovou tu tmavou šedou, jako bouřkové mraky. Bouřka má v sobě spoustu odstínů šedé a taky černé, bílé, modré a fialové."

,,Já jsem vlastně nikdy nezažila Blackstar za bouře," uvažovala Layla. ,,A Bleskový les."

,,Je to nádherná podívaná," řekl Aurin. ,,Sice nebezpečná, ale i tak nádherná. Někdy ti to musím ukázat."

Pak se zarazil, jakoby si uvědomil, že žádné někdy nebude. Layla se vrátí do své doby, ke svému Pralesu.

,,Hmm," zabručela vyhýbavě. Nechtěla, aby se její myšlenky zapletly tímhle směrem a proto změnila téma: ,,Tvé nejoblíbenější místo na světě?"

,,No to už jsem odpověděl," ušklíbl se Aurin. ,,Bleskový les."

,,Máme podobný vkus," řekla Layla. ,,Konečně někdo, koho nepřitahují jenom samé pusté pláně-Ledová země, Lávová země, Poušť, dokonce i Louka. Prales je nejlepší místo na světě."

,,Hádal bych se," řekl Aurin. ,,Ale vím, že bych prohrál."
Layla spokojeně zabručela.

,,Nejoblíbenější činnost?" Pokračoval Aurin v jejich kvízu.

Layla se zamyslela. ,,Kromě zachraňování světa?" Ušklíbla se.

,,Kromě zachraňování světa," zazubil se Aurin.

Layla se obratně vyhnula kusu kamene, který se znenadání vynořil z mlhy a otřela se tak o Aurinovu srst. Rychle poodstoupila a plácla první blbost, která ji napadla: ,,Zahradničení."

Aurin se na ni nedůvěřivě podíval. ,,Zahradničení?" Zopakoval.

Layle se nelíbilo, jak to vyslovil. ,,No a? Je na tom něco špatně?"

Aurin překotně zavrtěl hlavou. ,,Ne, jen jsem si nemyslel, že zrovna ty budeš na zahradničení. Předpokládal jsem, že tvojí nejoblíbenější činností je bojování, vedení armád do bitvy a pojídání princů k snídani."

,,Tak to máš štěstí, že ještě žiješ, co?" Odfrkla si Layla pobaveně.

,,Beru to jako kompliment a skutečnost, že nejsem tak otravný, jak by ti vzadu řekli," zazubil se Aurin.

,,Hmm," protáhla Layla. ,,A nebo si tě šetřím na odpolední svačinku."

Aurin zamrkal a v tu chvíli vypadal tak překvapeně nad tím, kam se jejich rozhovor vyvinul, až Layla vybuchla smíchy.

,,Jé, co je tak vtipného?" Zeptal se Python, otravný jako vždy a přišel blíž.

Layla obrátila oči v sloup. ,,Táhni," vyštěkla.

Python si z toho očividně nic nedělal a jen se široce a vědoucně usmál. ,,Ach taaaak," řekl schválně hlasitě. ,,Nebudu vás rušit." Jeho hlas byl celý napěchovaný skrytými významy.
Pozadu se vrátil k ostatním a Layla ho probodávala pohledem.

,,Až se zase zastavíme, kousnu ho do ucha," nabídl se Aurin.

,,Nebo mu můžeme zavázat tlamu, aby neměl pitomé poznámky," ušklíbla se Layla.

,,A nebo ho rovnou svázat celého," navrhl Aurin.

,,To je ta nejlepší možnost," souhlasila Layla.

,,A Ferox s ním," dodal Aurin. ,,A Serena možná taky."

Layla se pobaveně zašklebila. Mlha se začala trhat a pronikaly jí slabé, zlaté sluneční paprsky. Uvědomila si, že si za celý rozhovor s Aurinem nevzpomněla na Azana a na šeď v horách. Napadlo ji, jestli to nebyl Aurinův úmysl, protože se usmíval nějak moc.