Štěstí utajení se jich nemohlo držet dlouho. Layla byla vlastně vděčná, že se jim dařilo tak dlouho. Ačkoliv by si nestěžovala, kdyby to trvalo o něco déle.

Tak především, Starlia zapomněla na jeden důležitý fakt-na městečko Unyren, které se nacházelo nedaleko Dlouhé řeky, podle které šli.

Unyren bylo ospalé a úplně nedůležité městečko-žili zde všichni, kteří se nemohli dovolit bydlet na jednom z létajících ostrovů, nebo neměli křídla a nebavilo je, létat s kočáry.

Jejich skupinka prošla Lávovou zemí, horami i polovinou Říše prvního měsíce, aniž by je někdo odhalil. Ale sotva se ocitnou poblíž jednoho absolutně nedůležitého města, všimnou si jich všichni.

Královna a Jizva, které kroužily vysoko na obloze-zrovna byla noc a oni už se chystali, dát si přestávku-najednou prudce klesly k zemi a naléhavě zakrákaly.

Layla cukla hlavou k městečku, jehož světla přátelsky mrkala nedaleko nich. Přemýšleli, že vyšlou Kelnana, aby jim sehnal nějaké jídlo, protože všechny už omrzelo, jíst zvěřinu, jenže se nechtěli zdržovat.

Teď se od městečka vzneslo k obloze několik světlých, okřídlených siluet.

,,A sakra!" Zavrčela Starlia a Layla poznala tu chvíli, kdy se je spolu s Pythonem pokusila všechny překrýt stínem-už si zvykla, že v tu chvíli celý svět ztmavne a ztratí něco na svých barvách.

Všichni se nehybně přikrčili k zemi, po boku jim vesele šuměla Dlouhá řeka a dlouhá tráva šustila ve větru. Možná si jich nikdo nevšiml, byla přecejen tma. Možná to je jen nějaké obhlídka.

Jenže se v tu chvíli ostře zakvílel vítr a v mohutné vlně narazil přímo do nich, takže Layla a ostatní málem odletěli do řeky, kterou měli za zády. Někde pod mostem, kde tušila nebešťany, se rozzářilo oslnivé, zlaté světlo, které jako blesk vystřelilo směrem k nim.

Layla jen tak tak zavřela oči, když světlo roztrhalo jejich stínový štít a oni se ocitli bez ochrany. Přímo na očích nebešťanů. A jednoho světlonoše, podle všeho.

,,Vlciiii!" Zavřeštěla nějaká nebešťanka. ,,JDOU ZABÍT DALŠÍ LVY!"

,,Ne, počkejte-" vykřikla Starlia, ale v tu chvíli hlasitě zalapala po dechu a zhroutila se k zemi.

Layla mohla jen doufat, že byla omráčená a ne rovnou zabitá. Starlia jí vysvětlovala, že vymáčknout vzduch někomu z plic je složitý zákrok a trvá dlouho, než se ho naučí. Modlila se, aby ho tihle lvi neuměli-nebo aspoň ne tak dokonale, aby Starliu přitom zabili.

Naštěstí byli v přesile a navíc lvi nevěděli, co mají čekat. Nějaké neinteligentní vlky bez magie?

Všichni zaútočili najednou-Layla neměla čas zjišťovat, co ostatní dělají, protože si nechala objevit křídla, prudce jimi mávla a vymrštila se do vzduchu. V letu narazila do světlé nebešťanky, která hlasitě vykřikla a zřítila se k zemi.

Layla jen tak tak nabrala rovnováhu, jenže vzápětí ji smetl k zemi silný poryv větru. Bolestně zavyla, když narazila do země. Nebyla v moc velké výšce, aby jí to zabilo, ale stejně to bylo bolestivé. Na chvíli se jí točila hlava netoužila po ničem, než zavřít oči, než se jí udělá špatně, ale to nemohla.

Nebešťan, který ji smetl, se snesl přímo nad ní, s obrovskými křídly roztaženými, dlouhou hřívou rozevlátou a čelistmi rozevřenými. Laylu napadlo, že nikdy neviděla nic tak děsivého-a to viděla dost děsivých věci.

Než se stihla bránit, než vůbec pomyslela na to, že by měla něco dělat, uviděla k lvovi vystřelit velkou, oslnivě zářící, zlatou čepel. Zasvištěla vzduchem, objevil se záblesk a na obloze se chvíli vznášelo rozpůlené tělo nebešťana, než zafungovala gravitace a stáhla ho k zemi.

Layle v tu chvíli naprosto odpadl mozek, instinktivně zaječela zděšením a vydrápala se na nohy, aby se dostala od krvavé, kouřící hromady, jež dopadla jen kousek od ní.

Až když byla dost daleko, se dokázala uklidnit a plně soustředit. Trhla hlavou k místu, kde bojovali její přátelé-lvi byli překvapení, protože se setkali se silným odporem.

Viděla Enyo a Alakina, kteří jako kdyby se vynořili odnikud, vyskočilo vysoko do vzduchu a zakousli se do křídel nebešťanovi, jenž se chtěl pustit do Werrica. Nebešťan překvapeně zařval a zhroutil se k zemi, jak ho stáhla tíha dvou vlků.

Seren se oháněl kolem sebe zářivými, zlatými řetězy a když se nějaký nebešťan přiblížil blíž, Seren kolem něj řetěz omotal a do lva se zaryly ostny, jež řetěz zdobily.

Kunna běhala kolem nich jako rozmazaná šmouha, mátla jejich zrak a když se někdo z vlků náhodou ocitl v nebezpečí, upoutala na sebe pozornost.

Werric dělal něco podobného, s tím rozdílem, že lvy připravoval o jejich smysly, o sluch a zrak-soustředil se hlavně na zlatou světlonošku, která teď slepá vrávorala sem a tam a občas vystřelila nějaký paprsek světla, aniž by věděla, na co zamířit.

Aurin ležel na zemi vedle Starlii a Layla naokamžik dostala strach, že ho někdo zabil-pak jí došlo, že ta čepel světla byla Aurinova a že ho to muselo nejspíš vyčerpat.

Oltiris se krčila vedle nich, protože její magie by jí v boji nebyla moc užitečná a navíc se očividně snažila oživovat Starliu.

Layla se rozběhla k nim, přivírala oči před ostrým větrem, který kolem hučel a kvílel a snažil se ji srazit na kolena. Přitom se natahovala ke své magii, připravená lvy poslat pod zem.

,,Nezabíjejte je!" Ozval se Kelnanův prosebný hlas, uprostřed vřavy výkřiků a magie. ,,Prosím! Je to moje rasa!"

Layla jen tak tak odklonila směr své magie-nedaleko od místa boje se otevřela velká trhlina v zemi a prudce zabrzdila před nimi.

Ostatní už nebešťany přemohli-především díky Werricovi, který je dočasně oslepil svou magií.

,,Je někdo zraněný?" Zeptala se Layla a protlačila se kolem udýchané Kunny ke Starlii a Aurinovi. Fialová nebešťanka zrovna zvedla hlavu a hlasitě kašlala, zatímco Aurin pořád ležel v bezvědomí na zemi. Ale žil, aspoň podle zvedajícího se boku.

,,Nic vážného," odpověděl Werric. ,,Všichni jsme většinou jen potlučení. Pořád s námi mlátili o zem, aby bylo jasno."

Starlia se vyškrábala na nohy, Layla ji musela podepřít, aby neupadla a pak se podívala po masakru, který způsobili.
V očích se jí naokamžik objevilo prázdno a Laylu napadlo, jestli si nevzpomněla na bitvu, kterou zažila.

Pak prudce potřásla hlavou a znovu, tentokrát pořádně se podívala na několik nebešťanů a jednu světlonošku, ležící na jedné smutné, velké hromadě.

,,Co s nimi budeme dělat?" Zeptala se opatrně.

Layla se protahovala, aby si uvolnila svaly a pak se na ni rozpačitě podívala.

,,Nemůžeme je tady nechat," řekla Enyo. ,,Ani je pustit. Někomu by to řekli."
Layla byla ráda, že to řekla Enyo. Starliu si oblíbila a nechtěla jí říkat, že by měla vraždit příslušníky svého druhu.

,,Nemůžeme je zabít!" Vyhrkl Kelnan vyděšeně.

,,Jsou to nebešťani a jedna světlonoška," zamračila se Oltiris. ,,Neříkali jste něco o tom, že je nemáte rádi?"

,,A světlonoši jsou navíc jedineční," přidala se Starlia k Kelnanovi. ,,Po vládě Kaiidy jich zbylo jen málo. Měsíční země je ráda vůbec za těch pár. Nemůžeme je připravit o dalšího."

,,O jednu zbraň v jejich tlapách méně, tím lépe," zabručel Alakin-byla to první slova po dlouhé době, které ho Layla slyšela říct.

,,Nemůžeme je zabít!" Zavrčela Starlia-její hlas se najednou proměnil. Zněla rozzuřeně a tvrdě a Layla v ní naokamžik viděla její matku, ačkoliv se s ní nikdy nesetkala. ,,Máme tuhle válku zastavit! Máme zabránit lvům a vlkům, aby se navzájem vraždili! Ne to podporovat!"

,,Ale jestli je tu necháme, seženou si posily, zastaví nás a ještě víc vlků a lvů zemře," řekla Enyo tvrdě. Očividně ji Starliina zlost nijak nezastrašila.

,,Co takhle je nějak připoutat k zemi?" Navrhl Kelnan nesměle. ,,Nejdřív je omráčit, samozřejmě, nechat působit Werricovo kouzlo co nejdéle to půjde a pak ještě připoutat, aby jim trvalo, než se z toho dostanou. A pak už bude dávno pryč."

Starlia na něj kývla s očima zářícíma vděčností.

Layla se podívala po ostatních-většině byl osud lvů naprosto ukradených a Layla měla pocit, že by byli mnohem spokojenější, kdyby je prostě zabili. Probodla je pohledem. Ji by to taky možná uklidnilo, ale Starlia by jim to neodpustila.

Otočila se od ostatních a připojila se ke Starlii, které vyrazila k nebešťanům.

,,Co budeš dělat?" Zeptala se, když viděla, jak se soustředěně mračí.

,,Vyženu jim z plic tolik vzduchu, kolik bude možné, aby je to nezabilo. Dostanu je do bezvědomí," vysvětlila Starlia pomalu, jak se plně soustředila na magii.
Layla ani neviděla, že by něco dělala, ale postupně všichni nebešťani začali lapat po dechu, protáčeli se jim oči a ochabovaly svaly.

,,Mám nápad," řekla Layla, když už to byli všichni.

Starlia ustoupila, už neměla dost síly na to, aby odpověděla.

Layla postoupila dopředu a tentokrát se ona soustředila na magii-na sílu země, které se nacházela všude kolem nich, na trávu, hlínu a kameny. S těmi se manipulovalo nejlépe. Layla se musela svědomitě učit, aby dokázala ovládnout i ostatní součásti této magie, jako světlo, vzduch a vodu.

Země se jí pod nohami lehce zatřásla a pak se začala přímo pod nebešťany lehce propadat do sebe. Layla dávala pozor, aby se na ně nanahrnula žádná hlína a kamení, takže se musela soustředit víc, než obvykle a upřesnit své požadavky do přesných příkazů, ale brzo se před nimi nacházela dokonale kulatá, hluboká díra, na jejímž dně na hromadě leželi nebešťani. A jedna světlonoška.

,,Chytré," pochválil ji Kelnan. ,,Pravděpodobně budou dost malátní na to, aby hned dokázali létat, což nám získá další čas."

Layla se zamračila. ,,Proč tu nemáte žádné stromy?" Zavrčela. ,,S kořeny trávy se nedá pracovat! Jak mám vytvořit řetězy, které je tu udrží?"

,,Nemůžeš je vytvořit z toho tvého zlatého prášku?" Zeptal se Python Serena.

Mladá vlk zavrtěl hlavou. ,,Když jsem od svých výtvorů moc daleko, automaticky se ztratí," vysvětlil.

,,Co takhle je pohřbít až po krk pod nánosem hlíny?" Navrhla Oltiris.

Layla naklonila hlavu na stranu, ale pak jí zavrtěla. ,,Ne, už se mi nechce ty nebešťany přesouvat," řekla.

,,Jednodušší by bylo, je prostě zabít," zavrčel Alakin a ignoroval výhružný pohled, který k němu Starlia vyslala.

,,Prostě to risknu s tou trávou," zabručela Layla. ,,Jen to bude chvíli trvat."

Znovu se soustředila na svou magii-vzápětí kruh trávy kolem díry uvadl a zhroutil se na sebe, jak tahala za jejich kořeny a splétala jak s obě. Ničila všechno trávu v dosahu, aby spletla co nejsilnější provazce a brzo se široko daleko nacházely popadané stébla trávy, jako kdyby je někdo posekal, nebo jako kdyby to byli vojáci, které někdo poslal k zemi.

Vytvořila několik dost silných šlahounů, upevnila je hlínou a kameny, prorazila jimi hlínu a pevně je začala omotávát kolem lvů. Trochu je tou hlínou i zasypala, tak aby mohli dýchat, ale aby jim chvíli trvalo se vyhrabat.

Teď, když vykládala do toho kouzla takovou námahu, taky přemýšlela nad tím, jestli by nebylo prostě snazší, je zabít. Ale nechtěla zklamat Starliu.
Když konečně byla hotová, zhluboka se nadechla a ustoupila-na tlapy se jí okamžitě nalepila skosená tráva.

,,Tak a teď musíme jít, než si vás někdo všimne," řekla Layla a podívala se na Aurina. ,,Vzbuďte ho někdo."

,,S radostí," ušklíbla se Ferox a rázně princ praštila.

Žlutobílý vlk sebou trhl a odtáhl se od ní, aby se dostal z jejího dosahu. Pak zvedl hlavu a zamžoural na ně. Jeho oči ve tmě zářily jasným, zlatým světlem. Faezanina magie musela být opravdu hodně silná, když jí oči planuly, ačkoliv už svou magii dlouho nepoužívala.

Layla si mimoděk vzpomněla na rozpůlené lví tělo a ohlédla se za sebe-měla pocit, že cítí spálené maso a srst. Zachytila pohledem temnou hromádku a rychle se odvrátila, aby se jí neudělalo špatně. Bylo těžké si uvědomit, že to udělal Aurin.

Jeho zářící oči se okamžitě upřely na ni. ,,Co se stalo s tím lvem?" Zaskřehotal.

Layla trhla hlavou dozadu-Aurin se jí podíval za rameno, ale byla moc tma na to, aby viděl, co způsobil. To bylo dobře. Nemusí ho to strašit do konce života.
Starlia s Kelnanem se odvrátili, jako kdyby na to nechtěli myslet.

,,Musíme jít," řekl mu Python. ,,Než nás tady někdo objeví. Takže žádný odpočinek, jasný?"

Aurin se zašklebil. ,,Předvedu tady svůj nejlepší magický kousek, zachráním Layle život a ani nemám právo si odpočinout?"

,,Na téhle výpravě se neodpočívá," odpověděla Layla. ,,Takže zvedněte zadky a pohněte si. Už nejsme daleko od cíle."

Bylo by přecejen divné, kdyby se jim podařilo projít bez jediného problému(teda... Problémů měli dost, ale ne v podobě lvů XD).
Mimochodem, chtěla bych se podělit o tady tohle:

Tohle jsou umístění tohohle dílu a jsou naprosto úžasné, vzhledem k tomu, kolik příběhů zahrnují XD Nehledě na to, že už Bílá vrána za chvíli překoná Vlčí trůn v počtu přečtených! XD
Za to vám moc děkuji 🥰
No nic, zatím ahuuj! XD